4.2.1 Flashcards
Funkce literatury. Literární druhy a žánry. Pojem a model literární komunikace. Text, jazyk, téma, znak, styl. Auto, dílo, čtenář. (11 cards)
Funkce literatury
-dvě hlavní funkce: poznávací
-formativní
poznávací
schopnost literárního díla poskytnout určitý okruh informací o skutečnosti, která je předmětem reflexe
prostřednictvím literatury získáváme nové informace
formativní
vliv literárního díla na formování naší osobnosti, rozvíjí vnímání, fantazii, myšlení…
Literární druhy
Epika - druh monologický a dějový, založená na vypravování příběhu
lyrika - druh monologický a nedějový, důraz je na jazyk
Drama - druh dialogický a dějový, jeho primárním určením je předvedení na scéně (inscenace)
Literární žánry
žánry lyriky:
►óda (báseň oslavující nejčastěji nějakou vlastnost, princip apod.,
méně často konkrétní osobnosti, události)
►hymnus (původně píseň blízká ódě, avšak oslavující bohy, později také hrdiny)
►elegie (žalozpěv, je báseň smutného až truchlivého rázu)
►epigram (původně nápis na náhrobku, pomníku apod., později drobná satirická báseň)
Žánry epiky:
►Drobná: př. bajka (drobný příběh alegorického charakteru, prozaický nebo veršovaný, který ústí v ponaučení)
►Střední: př. povídka, novela, také pohádka nebo pověst
►Velká: př. román, epos (námětem jsou skutky hrdinů, popř. vyprávění o dobrodružství)
Lyricko-epické žánry:
►Balada (báseň vyznačující se chmurným dějem rychlého spádu a tragickým vyústěním)
►Romance (stejně jako balada má původ v písni, mívá chudý děj, vyjadřuje životní optimismus a radost.)
Žánry dramatu:
►tragédie a komedie, v 19. stol se objevuje tragikomedie
Pojem a model literární komunikace
Specifikace lit. komunikace: časoprostorová diskontinuita, nedokončenost lit. komunikace, estetická povaha, lit. komunikace vyžaduje lit. kompetence (Např. schopnost číst, znalost konceptu čtenáře, autora, díla, vypravěče, žánru apod. Získávají se především ve škole a v další čtenářské praxi.)
dílčí relace lit komunikace se tedy odehrávají v základním řetězci: autor → dílo → čtenář
-Autor vytváří dílo za pomocí 3 kódů: jazykový, literární, encyklopedický. Čtenář dílo dekóduje (obdobnými kódy)
Jazykový kód: v jakém jazyce se píše, v jakém umění vytváříme sdělení
Literární kód: podmíněn volbou jazykového kódu, sekundární zahrnuje různé lit.typy a konvence (př.lit.druh, žánry jaké používá metafory a figury, verše, jaké postavy atd.)
Encyklopedický kód: kulturní znalosti potřebné pro vytvoření díla
U čtenáře: 1. V jakém jazyce čte
2. Jaké lit.kompetence má
3. Každý má jinou znalost světa
- každý čtenář rozumí dílům dle určité míry jinak, kódy jsou individuální
Text
-Text má zásadní vliv na literární komunikaci, neboť představuje klíčový nástroj, prostřednictvím kterého autor komunikuje s čtenářem.
-Struktura textu (např. román, povídka, báseň, drama) a jeho forma (např. verše, próza) ovlivňují způsob, jakým je text přijímán a interpretován.
-Například poezie může komunikovat hluboké emoce pomocí rytmu a metafor, zatímco próza může podrobněji rozvíjet postavy a děj.
Jazyk
-Výběr slov, jazykové obraty a styl psaní mají velký vliv na to, jak je text chápán.
-Autor může použít složitý jazyk s mnoha figurami řeči, což může buď obohatit čtenářův zážitek, nebo naopak ztížit porozumění.
Téma
-Témata a motivy jsou základními stavebními kameny literárního díla a ovlivňují hloubku a univerzálnost textu.
-Texty, které se zabývají věčnými tématy, jako je láska, smrt, nebo boj proti nespravedlnosti, mají tendenci rezonovat s širokým spektrem čtenářů a podporují bohatší komunikaci.
Znak
-Znak je v lingvistice (resp. v sémiotice) definován jako „něco, co něco jiného zastupuje. “
-Lit. dílo má strukturu znaku: má formu a význam a slouží sdělování.
Styl
Styl znamená původně charakteristický rukopis, později specifický charakter lit. díla
Autor
emitor, produkuje sdělení
►autor empirický/historický - tvůrčí osobnost, autor stojí vně textu jako fyzická osoba, 2 dimenze - psychologická (vztah autora k dílu) a sociologická (vztah autora, do jaké soc. třídy patřil a jak se to promítá v jeho díle)
►autor implicitní/modelový - autor stojí za textem, je tvořen textem, zosobněná intence
►Autor vypravěč/lyr. já - role hlasu, který promlouvá dílem, stojí v textu, někdy nad textem
►Odkrytý vypravěč - komentuje, co se děje, oslovuje postavy nebo čtenáře
►Skrytý vypravěč - pouze zprostředkovává repliky postav
Čtenář
►Empirický/historický čtenář - čtenář stojí mimo text, psychologická a sociologická dimenze
►Modelový čtenář - role čtenáře je dána textem, musíme zaujmout určitou roli, abychom text pochopili
►Implicitní čtenář - smysl lit. díla se děje až u čtenáře, on je ten, kdo dotváří dílo
