7. Senzorické epitely Flashcards
(21 cards)
Sluchový epitel - kde
- kostěný labyrint spánkové kosti -> vnitřní ucho
- blanitý labyrint kopíruje část kostěného labyrintu
Sluchový epitel - Hlemýžď - funkce
= vlastní sluchová část
- 3 tekutinou naplněné části
- FUNKCE: zajistit přesně prostorově strukturovaný přenos vibrační vlny ENDOLYMFOU na krycí membránu CORTIHO ORGÁNU (s vláskovými buňkami)
- endolymfou je naplněna vnitřní část hlemýždě - ZVUKOVÝ KANÁL
Sluchový epitel - Cortiho orgán
- transformace mechanických podráždění v elektrické signály
- vláskové buňky ukotvené mezi podpůrnými buňkami + překryty tektoriální membránou
Sluchový epitel - Senzorické buňky - stavba, kde, 2 typy, adhezivní molekuly, neurotransmiter
= Sluchové vláskové buňky
- obrovské mikrovily = STEREOCÍLIE
- stabilizace aktinovým skeletem
- ukotveny mezi podpůrnými buňkami + překryty EM = tektoriální membránou => Cortiho orgán
- mutace v konexinu 26 = hluchota
- 1) VNĚJŠÍ - motorová/mechanická funkce
- 2) VNITŘNÍ - vlastní mechanosenzory zajišťující sluchovou recepci
- interakce s tektoriální membránou - rozvibrování -> tlakem TM dojde k ohnutí ciliárního aparátu -> mechanické otevření iontových kanálků -> depolarizace membrány
- naplatí tady ,,všechno nebo nic’’, ale je zde schopnost stupňované depolarizační odpovědi
- ,,provázkové’’ a uchycovací struktury jsou realizovány pomocí adhezivních molekul: KADHERIN 23, PROTOKADHERIN 15
- NEUROTRANSMITER: Glutamát
- méně vláskových než nervových buněk -> 1 nervové vlákno inervuje více buněk
- omezená regenerace
Chuťový epitel - Chuťový pohárek - co, výskyt, co v něm, životnost
= Specializovaná epiteliální struktura sloužící k vytvoření optimálního prostředí pro funkci chuťových recepčních buněk
- VÝSKYT: součást jazykových papil + na měkkém patře, v horní části jícnu
- v chuťovém pohárku 50-100 chuťových buněk - na jejich výběžcích chuťové receptory -> vstup do chuťového póru, zde se setkají s látkami ze slin
- na jazyce 2500-8000 chuťových papil
- ŽIVOTNOST: cca 10 dní
- sliznice jazyka je krytá VÍCEVRSTEVNÝM DLAŽDICOVÝM EPITELEM
Chuťový epitel - Jazykové papily - 4 typy
- na jazyce 2500-8000 chuťových papil
- součástí jsou chuťové pohárky
1) NITKOVITÉ JAZYKOVÉ PAPILY: - nejčastější
- bez chuťových pohárků
- na konci roztřepené
2) HOUBOVITÉ JAZYKOVÉ PAPILY: - kyjovitý tvar
- hlavně na vnější straně jazyka
- inervace lícním nervem
- má chuťové pohárky
3) LISTOVITÉ JAZYKOVÉ PAPILY: - v zadní části jazyka
- mají chuťové pohárky
4) HRAZENÉ JAZYKOVÉ PAPILY: - největší
- ve stěnách mají chuťové pohárky
- v počtu 10-14 jsou sestaveny do tvaru ,,V’’
Chuťový epitel - Chuťový pohárek - 2 typy buněk
1) PODPŮRNÉ BUŇKY:
- stěna pohárku, trochu i mezi chuťovými buňkami
2) CHUŤOVÉ BUŇKY:
- vřetenovitý tvar
- uvnitř chuťového pohárku
- 1. GLIOVÉ - zapojení do recepce SLANÉ CHUTI
- 2. TYP:
- > ,Receptorové’’ buňky
- > 7x procházejí membránou
- > recepce SLADKÉ a HOŘKÉ chuti a UMAMI
- > schopné regenerace akčních potenciálů
- > Po depolarizaci produkce ATP
- 3. TYP:
- >,,Presynaptické’’ buňky
- > HOŘKÁ chuť
- > komunikace s buňkami 2. typu s využitím Py2 adenosinových receptorů
- > signalizují aferentním neuronům informaci o chuťových vjemech (uvolněním serotoninu)
- > mají jen jednu cílii
3) KB
Chuťový epitel - Typy chuti - co a kdo je detekuje
- HOŘKOST, SLADKOST, UMAMI = 7x membránou procházející protein
- SLANOST = Gliové buňky
- HOŘKOST = 3. typ - ,,presynaptické buňky’’
- další typ chuti - tučnost - potenciální receptor CD36 vázající se na MK
1) SLADKOST - cukry
2) SLANOST - elektrolyty
3) HOŘKOST - mj. vnímání rozmanitých toxinů
4) KYSELOST - kyseliny
5) UMAMI - chuť AMK a jejich derivátů, glutamát sodný
Chuťový epitel - 2 typy chuťových receptorů
Typ 1 - SLADKÉ:
- 3 zástupci: TAS1R1 - TAS1R3
Typ 2 - HOŘKÉ:
- u lidí >25 receptorů
- např. VANILOIDNÍ receptor TRPV1 schopný vnímat teplo (např. po vazbě kapsaicinu)
- např. receptor CMR1 schopný vnímat chlad (vazba mentolu, eukalyptu)
Chuťový epitel - Chuťové receptory - výskyt
- ústní dutina
- receptory pro SLADKOST na enteroendokrinních žlázách střeva (receptory pro sladkost -> lokální detekce trávených živin -> po detekci cukrů se uvolní střevní hormony)
- BETA-OSTRŮVKY pankreatu
- TAS1R1 je taky důležitý pro antiparazitickou aktivitu TUFT (Bertových) BUNĚK
Čichový epitel - co, kde, co obsahuje, z čeho
= specializovaná epiteliální tkáň (pseudostratifikovaný řasinkový epitel - řesinky nepohyblivé)
- uvnitř nosní dutiny
- obsahuje podpůrné, bazální, Tuft a čichové buňky + Bowmanovy žlázy
- cca 10 cm2
Čichový epitel - co obsahuje
1) PODPŮRNÉ BUŇKY:
- široký cylindrický vrcholek, zúžená báze
= analogy gliových buněk v NS
- apikální povrch - MIKROKLKY zanořené do mukózní vrstvy
- FUNKCE: mechanická a metabolická podpora čichových buněk
2) BAZÁLNÍ BUŇKY:
- KB čichových a podpůrných buněk
- kulovitý nebo kónický tvar
- tvoří vrstvu při bázi epitelu v kontaktu s bazální laminou
3) TUFT (BERTOVY) BUŇKY:
- chemosenzorické buňky
- důležitá role při regulaci antiparazitické imunitní odpovědi
4) ČICHOVÉ BUŇKY:
- 1-2 měsíce
- bipolární neurony
- na apikální straně exprimují čichové receptory na nepohyblivých řasinkách
- řasinky orientované do nosní dutiny, komunikují zde s ODORANTY (=čichové substance)
- z bazální strany jde axon
- axony všech čichových buněk se spojují v glomerulu -> tvorba společného čichového nervu -> ten vede do BULBUS OLFACTORIUS
- jednotlivé axony vytvářejí synapse s MITRÁLNÍMI BUŇKAMI jednotlivých glomerulů
- každá čichová buňka exprimuje jen 1 čichový receptor (7x membránou procházející protein spřažený s G proteiny)
- 1 čichový receptor dokáže navázat celou řadu odorantů, typicky s rozdílnou afinitou -> rozdílná aktivace signalizační kaskády -> akční potenciál
- geny pro čichové receptory = největší genová rodina (cca 1000 genů)
+ BOWMANOVY ŽLÁZY:
= Tubuloalveolární čichové žlázy
- vylučují svůj sekret na povrch čichového epitelu
- FUNKCE SEKRETU - zachytit a rozpustit odoranty pro správnou funkci čichových buněk
- na čichové sliznici pohyb kontinuálního proudu sekretu -> ,staré’’ odoranty jsou tak z povrchu sliznice omývány a nahrazovány novými
- vnnímání odorantů probíhá typicky po jejich rozpuštění v Bowmanově sekretu
Čichový epitel - Čichové receptory
- každá čichová buňka exprimuje jen 1 čichový receptor (7x membránou procházející protein spřažený s G proteiny)
- 1 čichový receptor dokáže navázat celou řadu odorantů, typicky s rozdílnou afinitou -> rozdílná aktivace signalizační kaskády -> akční potenciál
- Geny pro čichové receptory = největší genová rodina, cca 1000 genů
- na nepohyblivých řasinkách na apikální straně čichových buněk
Zrakový epitel - kde, odvození, co obsahují, schopnost
= neuroepiteliální buňky odvozené od řasinkového epitelu
- v sítnici
- obsahují rhodopsiny (komplexy opsinů s retinalem)
- schopné pohltit světlo, změnit informaci o zachycení fotonu v elektrické impulzy vedené do mozku zrakovými nervy
- signál o světle z tyčinek a čípků -> zpracování v sítnici -> do mozku
Zrakový epitel - Tyčinky
- specializované pro vidění při nižších intenzitách světla
- citlivé pouze pro modrozelené světlo
- rozeznávají pouze tmavší povrchy od světlejších bez ohledu na barvu
- molekuly rhodopsinu součástí membrány vnitrobuněčných disků (organely)
- 120 milionů tyčinek
Zrakový epitel - Čípky
- vytvářejí specializované buněčné subtypy s odlišnou absorpcí různých vlnových délek světla
- opsiny přímo zabudované do zřasené cytoplazmatické membrány
- 3 typy čípků - mají různé molekuly opsinů, ale identickou molekulu retinalu
- 7 milionů čípků
Zrakový epitel - Tyčinky a čípky
- obojí dlouho žijící buňky
- orientované světločivnou částí směrem k pigmentovým buňkám cévnatky
- neobnovují se z KB
- regenerace - odvrhují distální část (nejdál od jádra) obsahující rhodopsin -> tento váček pak fagocytován pigmentovou buňkou
- na rozhraní vnějšího a vnitřního segmentu uspořádání mikrotubulů => odkaz na evoluční původ z řasinky
- nerovnoměrně uspořádány - čípků je nejvíc v místě ŽLUTÉ SKVRNY, směrem k periferii sítnice je víc a víc tyčinek
- spojeny s BIPOLÁRNÍMI BUŇKAMI - toto spojení ještě modulováno horizontálními buňkami - vyhodnocení informace z několika T nebo Č pro konkrétní barvu
Zrakový epitel - Bipolární buňky
- spojují T a Č
- spojeny s gangliovými buňkami buď přímo nebo prostřednictvím ANAKRINNÍCH BUNĚK
- axony gangliových buněk vytváří zrakový (optický) nerv, jimž odchází informace do zrakových center -> do mozku tak přijde už primárně zpracovaná informace
Zrakový epitel - Molekulární mechanismus vidění
- Světlo zornicí -> zaostřeno čočkou -> převrácený obraz zorného pole se promítá na sítnici -> aktivace tyčinek a čípků
- vnější část T a Č je vyplněná plochými membránovými cisternami obsahujícími obrovské množství transmembránových opsinů s navázanou molekulou 11-cis-retinal
- dopad světla na 11-cis-retinal -> změna jeho molekulární struktury - izomerace na all-trans-retinal -> změna tvaru navázaného opsinu -> zahájení kaskády - GTP se váže na TRANSDUCIN -> aktivace -> aktivace fosfodiesterázy -> hydrolýza cGMP -> uzavření Na+ kanálů na povrchu T nebo Č -> hyperpolarizace membrány -> uzavření Ca2+ kanálů -> snížení koncentrace Ca v cytoplazmě -> zablokování uvolňování glutamátu -> depolarizace bipolární buňky -> převod bipolární buňkou na vzruch -> signál do synapse s gangliovou buňkou -> doprava do mozku
Zrakový epitel - Retinal
- 11-cis-retinal
- vlastně aldehyd vitaminu A
- obratlovci zisk z živočišné potravy nebo tvorba z karotenoidů, beta-kryptoxanthinu
- nevratná reakce beta-karotenu s O2 => 2 molekuly retinalu
- molekula all-trans-retinal je přenesená do pigmentových buněk, kde je regenerovaná a vrácená to tyčinky -> navázání na další opsin
Zrakový epitel - Rhodopsin
- komplex 11-cis-retinalu a opsinu
- absorpční maximum kolem 500 nm (ZELENÉ)
- dobře pohlcuje i UV světlo, ale to je efektivně pohlcováno rohovkou a čočkou -> nedostane se na sítnici
- OPSIN:
- > středně velký protein
- > z 348 AMK, 7x prochází membránou
- > 11-cis-retinal se váže na 296. AMK (lysin)
- > Rhodopsin obsahující all-trans-retinal = BATHRHODOPSIN - aktivace enzymu TRANSDUCINU -> ten zahájí kaskádu končící vysláním elektrického signálu do mozku
