Český jazyk Flashcards
(30 cards)
Co je argot?
Mluva nejnižších vrstev.
Co je slovo?
Slovo je shluk samohlásek a souhlásek (tvrdé, měkké, obojetné)
Antonyma
Slova opačného významu (bílá x černá)
Co jsou homonyma?
Stejně znějící slova s více významy (bílý - býlí)
Co jsou paronyma?
Podobně znějící slova s jiným významem
adoptovat - adaptovat
astrologie - astronomie
Druhy slohových postupů:
- informační (nejjednodušší, podání fakt)
- vyprávěcí
- popisný
- charakterizační (vystihuje vnitřní znaky objektů)
- výkladový (vysvětluje podstatu jevu)
- úvahový (vyjadřuje názory autora)
Vzory přídavných jmen
- tvrdé mladý,-á,-é
- měkké jarní,-í,-í
Čí (přivlastňovací) otcův, ova, ovo; matčin, -ina, -ino
Zvířata = automaticky měkký vzor
Kritické okamžiky: mladí (mn. č.)
zralými (7.p)
Přídavná jména přivlastňovací
Nerudovy knihy
Nerudovi přátelé (i-zživotnělá koncovka, pods.jm m.)
Vidím (4.p) Nerudovy přátele=>y (zmrtvělá koncovka, kohoco? 4.p)
Podst. jm ve 4. pádu mění se koncovka přídavného jména.
Pražané vs. pražané
Pražan - obyvatel Prahy
pražan - příslušník názorové skupiny
ni vs. ní
ni = tu
ní = tou
k ní = k té
Podmět + přísudek (muži, stromy, ženy, auta = stál-iya)
V bojích stáli (přísudek) proti sobě pražané (podmět)(muži). Po + Př muži (rod. m. živ.) = stáli stromy = (m. než.) = stály ženy (ž) = stály auta (stř.) = stála
oči, uši, děti = výjimka v pravopise
oči, uši, děti = stály
ženský rod v mn. č.
- ové (dnové, hrobové, skutkové)
- ci
- é (ukazatelé)
- ové - zživotnělé podst. jm
píšem -i
-ci (slančci, sněhuláci, ledoborci)
píšeme -i
-é (ukazatelé ukázali - zživotnění)
ukazatele ukázaly(!!!)
dni, dny - obě varianty ctí -Y
Předpona s/z
Předložka s 7. p
Přišel s babičkou (2. p)
Vyšel z domu. (koho, čeho)
předpona S - sbil, sbor
sdružuje dohromady
spadl, sletěl ze zhora dolu
předpona Z - zčervenal
změna stavu, zakončení děje
nahoru vzhůru
Druhy souvětí
- souřadné (dvě+hlavní věty)
- podřadné (1 HV + x VV)
Hlavní věta má vlastní význam, nese myšlenku.
Vedlejší věta (jež, že, poněvadž, když,
kdo, co, jaký, jenž)
Příslovce
Příslovce vyjadřuje okolnosti dějů a vlastnosti.
Kudy, kde, kam
místo, čas, způsob, okolnost
Zájmeno
kdo, co, jaký, který, čí, jež
- osobní, přívlastnovací, ukazovací, tázací, vztažná, záporná, neurčitá
Příslovečné určení
- času, místa, míry, způsobu
jak, kdy, kde, kam (PUM)
Větné členy
- přívlastek (nejč. příd.jm nebo zájmeno) náš domov, moudrý člověk
- předmět (nejčastěji podst. jm. nebo zájmeno)
- příslovečné určení (nejč. kdy? kde? jak? proč?)
- doplněk (rozvíjející větný člen, nejč. na konci věty)
Veselý Petr přišel do velkého krámu
(přívl.sh)(po)(sl.5)(př.7) … přísl. ur. místa
Vid
- nedokonavý (píšu)
- dokonavý (napíšu)
Co je frazeologie?
Zabývá se frázemi, například přísloví.
jednoduchá věta
= 1 podmět a 1 sloveso
- dvojčlenná (PO+PŘ)
- jednočlenná (Prší! Bolí!)
- větný ekvivalent (sem/tam, Nekrmit! Názvy ulic a hospod)
Interpunkce ve větě jednoduché.
1) několikanásobný větný člen (mléko, chleba, kobliha)
2) Oslovení (Martine, jen tak dál!)
3) Vsuvka (část textu, která tam nepatří)
4) Přístavek (část textu, která slouží k dovysvětlení - Veronika, současná studentka školy, je zvědavá.)
Slovní druhy:
OHEBNÁ 1. podstatná jména 2. přídavná jména 3. zájmena 4. číslovky 5. slovesa NEOHEBNÁ 6. příslovce 7. předložky 8. spojky 9. částice 10. citoslovce
