Fonetika a fonologie Flashcards
(64 cards)
1
Q
Fonologie
A
= lingvistická disciplína, spadá pod foentiku
• zkoumá využití jednotlivých řečových prvků v systému daného jazyka
• základní jednotka: FONÉM
2
Q
Fonetika
A
= lingvistická disciplína
• zkoumá celý proces řečové komunikace
• základní jednotka: HLÁSKA
zkoumá aspekty:
- artikulační (tvorba řeči)
- akustický (fyzikální vlastnosti)
- percepční (vnímání)
- fonologický (jazykový systém)
3
Q
Respirační ústrojí
složení
A
= dechové ústrojí
→ výdechový proud
- průdušnice
- průdušky
- průdušinky
- plíce
- bránice
4
Q
Druhy dýchání
A
- hrudní → ovládáme, zvětšení hrudníku
- břišní/brániční → spontánní, nejhlubší, nejúčinnější
- klíčkové → pouze 2-5 žeber, nejvíce mělké
- kombinované → mix hrudní a břišní, mělké
5
Q
Typy vzduchu v plicích
A
- reziduální: zbytek při úplném výdechu (0,8l)
- doplňkový: zbytek z toho, co v klidu vydechneme (2l); zrychlení tempa, slábnutí hlasu
- rezervní: poslední dech (1l), dořeknutí
6
Q
Fonační ústrojí
A
= hlasové
→ tvorba hlasu z výdechového proudu
- hrtan
- epiglottis (výhybka mezi hrtanem a hltanem, při dýchání se otevírá)
- hlasivky (glottis = štěrbina, při mluvení je “uzavřená”) → vibrace
7
Q
Artikulační ústrojí
A
= úprava, modifikace hlasu
- rezonanční dutiny:
ÚSTNÍ; HRDELNÍ ( průchod proudu); NOSNÍ - mluvidla:
labia, dentes, alveoly, palatum, uvula, mandibula, lingua
aktivní: lingua, mandibula, labia
pasivní: dentes, alveoly, palatum durum, palatum velum, uvula
8
Q
Mluvidla: lingua
→ apex
→ dorsum
→ radix
A
jazyk
→ špička
→ hřbet
→ kořen
9
Q
Mluvidla: dentes
A
zuby
10
Q
Mluvidla: alveoly
A
dásňový výběžek (za zubama)
11
Q
Mluvidla: palatum durum
A
tvrdé patro (horní)
12
Q
Mluvidla: palatum velum
A
měkké patro (horní) → zapojuje, vypojuje dutinu nosní
13
Q
Mluvidla: labia
A
rty
14
Q
Mluvidla: mandibula
A
dolní čelist
15
Q
Mluvidla: uvula
A
čípek → většinou se nezapojuje
16
Q
Percepční ústrojí
A
= sluchové; vnímání • sluchové pole: 16Hz-16kHz (frekvence) • infrazvuk < 16Hz • ultrazvuk > 16kHz 1. zevní ucho: boltec, zvukovod 2. střední ucho: bubínek, kladívko, kovadlina, třmínek, oválné okno 3. vnitřní ucho: hlemýžď → cortiho orgán
17
Q
Ortoepie
A
= stabilizovaná norma spisovné výslovnosti jazyka
18
Q
Ortofonie
A
= správná výslovnost hlásek
19
Q
Ortografie
A
= psaná podoba spisovného jazyka
20
Q
Ráz
A
= tvrdý hlasový začátek • neslabičné předložky • nepřízvučný jednoslabičný slovo • uvnitř slova po předponě • před samohláskou
21
Q
Foném
A
= neznaková, abstraktní jednotka
→ schopnost odlišovat morfémy (= nejmenší jednotky slova nesoucí význam → předpony, sufixy)
např.: /N/
22
Q
Alofon
A
= varianty fon´mu (v písmu neodlišen grafémem)
/N/ → alofony jsou [n]; [ŋ]
23
Q
Morfoném
A
= souhrn fonému, které s emohou na určitém místě navzájem stříd, pragmatická jednotka
→ nemění význam
→ noHa → noZe → noŽce → morfoném: h, z, ž
24
Q
Vokály
A
= samohlásky
= otevřené, průchod bez překážek → tónová převaha
25
Konsonanty
= souhlásky
| = průchod s překážkami → šumová převaha
26
Formanty
= tónové složky
= ten zvuk/tón před úpravou v mluvidlech
* vznik rezonancí v nadhrtanové dutině
* má frekvenci
* nejnižší formanty lidské řeči → F1; F2
* základní tón/formant → F0
27
Protiklady fonémů
a) druh kontrastu
1. privativní - rozdíl ve znělosti, nosovosti (t-d)
2. graduální - rozdíl v otevřenosti samohlásek (aeiou)
3. ekvipolentní - jiné místo tvoření (s-frikace, c-afkrikáta)
b) základ systému
1. multilaterální - mají soubor stejných vlastností stejně jako jiné hlásky
: p-t, p-ť; p-k, t-ť
2. bilaterální
jen ta jedna dvojice má stejný soubor znaku:
d-n (prealveolární, znělé) → u žádných dvojic u není
c) diferenciace příznaku
1. izolovaný - zvukový rozdíl se u žádné jiné nevyskytuje: r-l
2. proporcionální - příznak se vyskytuje i u jiných dvojic: t-ť jako u d-ď a n-ň
28
Sonory
```
= konsonanty obsahující tónovou složku
: j, r, l, m, n, ň
• nemají znělý protějšek
• jsou neznělý
• nedochází k asimilaci
```
29
Nepravý znělostní pár
= h a ch
• neliší se jen znělostí, ale i místem vzniku
• po neznělé souhlásce → na konci h → ch
30
Rysy fonémů
1. vokalické - konsonantické
2. tónové - šumové
3. kontinuální - abruptní
4. koronální - nekoronální
5. drsné - hladké
6. anteriorní - neanteriorní
7. vibrantní - nevibrantní
8. znělé - neznělé
31
Třídění konsonantů
1. znělé (bdďg) x neznělé (ptťk)
2. nepárové: sonory (jlrmnň)
zp. tvoření
3. nosní (mnň) x ústní (pbtscl)
4. explozívy (ptťkbdďgm) x afrikáty (cč) x frikativy (fvsz)
místo tvoření:
5. bilabiální (rty)
6. palatální (tvrdé patro)
7. velární (měkké patro)
8. uvulární (čípek)
9. zubodáseň
10. laryngální (krk)
32
Zvuk
= vlny šířící se vzdušným prostředím
33
Tón
= zvuk se stálu frekvencí
34
Vlastnosti hlasu
→ síla, výška, barva
35
Vlastnosti zvuku
→ síla, výška, barva, hlasitost
36
Hlasové začátky
```
a) tvrdé
• čeština, polština
• prudké rozražení hlasivek → ráz
b) měkké
• síla hlasu stoupá pozvolna
• proud rozkmitá hlasivky pomalu
c) dyšné
• modifikace měkké
• před zazněním hlasu je štěrbina hlasivky do trojúhelníku
```
37
Broccova afázie
→ rozumí, neartikuluje (čelní lalok)
38
Wernickova afázie
→ nerozumí, neartikuluje (spánkový lalok)
39
Chyby v komunikaci: vokály
a) kvantita → krácení, prodlužování (í, ú nejčastěji)
vím → [vim]
b) kvalita:
1. otevřenost (Praha)
2. uzavřenost (Morava)
3. redukce
4. tvrdost, krácení
40
Chyby v komunikaci: konsonanty
a) dyslálie - patlání, špatné užití určitých hlásek (nejčastěji nahrazování za jiné):
1. rotacismus - ráčkování
2. rotacismus bohemicus - ř
3. sigmatismus - sykavky
4. lambdacismus - L
5. kapacismus - K
b) mogilálie - vynechávání určitých hlásek
chleba [leba]
c) paralálie - patlavost, nahrazování hlásek
komín [tomín]
d) tetismus - nejhorší patlavost, nahrazování všech hlásek za T
e) afázie - narušení řečových center (broccova, wernickova)
41
Archifoném
= soubor vlastností společných pro oba fonémy
→ jeden foném nosí vlastnosti i druhého, aby oba zastupoval
* při asimilaci → na znělé/neznělé
* na konci slova → vždy neznělé
42
Silná pozie
= pozice, která, když se změní foném → mění význam
→ jedná se už o 2 fonémy
dal - dál
43
Slabá pozice
= pozice, která, když se změní, nic se neděje
| → často na konci vět
44
Intonace
= zvukový model promluvy
→ rozlišujeme tak obsah sdělované myšlenky
→ výška, síla hlasu, tempo, uzavírání vět, ...
45
Kadence vět
| oznamovacích, rozkazovacích tázacích (doplňkové)
- základní kadence KLESAVÁ
46
Kadence vět
= melodický spád, melodie vět
47
Kadence vět
| tázacích (zjišťovacích)
= na konci stoupá
| V
48
Kadence vět
| nedokončených
= základní kadence STOUPAVÁ
49
Diftong
= dvojhláska, 2 vokály do jedné slabiky → au, ou
50
Hlasový rejstřík
1. prsní → hluboký
2. hlavový (falzet) → vysoké pásmo
3. střední → pásmo normálního hlasu
51
Poruchy hlasu
1. organické → chorobné změny podél dechových cest
2. reflekční → mimo hlasové ústrojí
3. funkcionální → nesprávné tvoření hlasu
52
Varianty popisu vokálů
kompaktní x nekompaktní
difúzní x nedifúzní
gravisové
1. délka: krátké - dlouhé
2. pohyb jazyka:
horizontálně (před, střed, zad)
vertikálně (vysoko, střed, nízko)
3. labializace (tvar rtů) → zaokrouhlenost, nezaokrouhlenost
4. otevřenost x neotevřenost (pusy)
5. přízvučnost x nepřízvučnost
53
Vokály
| pohyb jazyka
horizontálně:
před: i, e
střed: a
zad: u, o
vertikálně:
vysoký: i, u
střed: e, o
nízké: a
54
Konsonanty
rozdělení na:
kontinuální x abruptní
kontinuální = trvající, frikativy → dá se prodlužovat
: l j s š z ž f v x h
abruptní = okamžité
explozívy: p b t d ť ď
afrikáty: c č dz dž
55
Konsonanty
rozdělení na:
koronální x nekoronální
koronální = vše co se tvoří těsně za zuby po tvrdé patro
: n ň s š z ž c č dž t ť d ď
nekoronální = tvoří se ve velárně, laryngálně + bilabiálně, labionetálně
: m p b g k h x f v
56
Konsonanty
rozdělení na:
drsné x hladké
drsné = výrazný třecí šum → sykavky, polosykavky, ř
: s š (sykavky); c č dz dž (polosykavky)
hladké = zbytek, netvoří šum
57
Konsonanty
rozdělení na:
anteriorní x neanteriorní
anteriorní = přední část mluvidel
: l n s z f v c d t p b
neanteriorní = od alveol dál dozadu
: j ť ď k g č š ž x h
58
Konsonanty
rozdělení na:
vibrantní x nevibrantní
vibrantní = kmitání jazyka
: r ř
nevibrantní = nekmitá jazyk; zbytek
59
Konsonanty
rozdělení na:
znělé x neznělé
znělé = hlasivky kmitají → vznik základního tónu
: z ž v h dž d ď b g
neznělé = nemají základní tón
: s š f x t ť p k
60
Výslovnostní pravidla:
| spodoba znělosti (=asimilace znělosti)
→ spodoba znělosti u párových konsonantů
1. na konci slova vyslovujeme neznělý konsonant
2. uprostřed slova → více konsonantů vedle sebe → ten poslední určuje znělost/ neznělost
: Z + Z = ZZ, N + Z = ZZ; N + N = NN, Z + N = NN
3. spojení se sonory → zůstává tak jak je
: N + J = NJ, Z + J = ZJ
61
Korelace
= soubor všech korelačních párů, které se liší týmž korelačním příznakem (mají stejný základ a liší se v jedné věci)
62
Korelační svazek
= foném, který se účastní více korelací
| p - b -m
63
Korelace znělosti
= fonémy, které se liší pouze ve znělosti
| p - b
64
Korelace nazálnosti
= fonémy, které se liší pouze orálností/nazálností
| b - m
