informační struktura - Matela Flashcards
(93 cards)
1
Q
gramatické konstrukce
A
= stavba věty, struktura jejích dílčích částí nebo výstavba větších textových celků
2
Q
lexikální konstrukce
A
= slovní zásoba/slovíčka
3
Q
vysoká kontextualita
A
= schopnost sdělovat více informací, než jaké nesou jazykové prostředky (= věty, slova, atd.)
(= předávání více informací, než je sděleno slovy)
4
Q
komunikační situace
A
= místo, čas, počet a vzájemné vztahy účastníků komunikace, jejich sdílené znalosti
5
Q
kontext
A
- určuje CO má/nemá být formálně verbalizováno a JAK sdílené informace verbalizovat
- může také ovlivnit formální a obsahovou stránku (= téma hovoru/podrobnosti sdělení)
6
Q
mluvčí
A
- pokud není z kontextu dáno jinak, tak se předpokládá, že výpověď podává mluvčí
- mluvčí stojí v roli subjektu = vše se vypráví z jeho pohledu
7
Q
perspektiva
A
= úhel pohledu, stanovuje, že mluvčí splývá s danou situaci spíše než aby vyčníval
8
Q
neverbalizace zjevného
A
= nevyjadřování informací, které jsou zjevné či snadno domyslitelné
9
Q
subjektivní orientace
A
= z pohledu mluvčího
- neverbalizovanymi informacemi jsou ty, které se vztahují k mluvčímu (= já atd.)
10
Q
komunikace (v japonštině)
A
= vykazuje rysy náznakovosti, nedořečení a ukončování zdánlivě nedokončených výpovědí
- posluchač by měl být schopen pochopit vše bez toho, aby to bylo vysloveno
11
Q
uči
A
= vnitřní prostor existence nebo přítomnosti (z perspektivy mluvčího)
12
Q
soto
A
= vnější prostor existence nebo přítomnosti ( perspektiva mluvčího)
13
Q
dichotomie
A
= související protiklad dvou prvků/dělení (něčeho) na dvě části
- prostorová dichotomie (= uči a soto)
14
Q
koncepty
A
= mentální struktury podílející se na tvorbě našich myšlenek a na tvorbě jazykových výrazů
15
Q
konstruování
A
= konceptuální strukturace nějakého jazykového vyjádření
- než popíšeme nějakou situaci, tak si ji v mysli představíme => konstruování
- jazyk toto myšlenkové konstruování odráží
16
Q
agentivní orientace
A
= soustředíme se na konatele, který akci koná (= On otevřel dveře)
17
Q
neagentivní orientace
A
= potlačuje prvek konatele => důležitá je akce (= Dveře se otevřeli)
18
Q
typický konatel
A
= živá bytost (nejčastěji člověk) disponující vůlí, schopností vykonat akci a nést za ní odpovědnost
19
Q
mono
A
- podst. jm. (= substantiva) nebo všechny prvky, které se chovají gramaticky stejně
20
Q
koto
A
= stavy, vlastnosti, akce, události (= predikace relační)
- slovesa, přídavná jm.
- představuje dynamické procesy, které probíhají nebo se vyvíjejí
- koto podporuje neagentivní zaměření a proto ho japonština preferujete
21
Q
predikační náboj
A
= schopnost tvořit větu
22
Q
tokoro
A
= vztahuje se k místu/lokaci
- mohou někdy suplovat funkci mono
- je podkladem pro dichotomii uči a soto
23
Q
téma
A
= o čem text/věta vypovídá
= informace, která je známá z kontextu
- téma může být někdy vyjádřeno podmětem
- v mluveném jazyce na začátku věty s nedůraznou intonací
- téma nemusí být ve větě vždy vyjádřeno slovy
- může vydržet do té doby, dokud nezadáme jiné téma
24
Q
réma
A
= to co se větou (ve větě) říká o tématu
= nová informace
- často vyjadřováno jako něco neurčitého (= jedno slovo/skupina slov)
- často vyjádřeno slovesy / přídavnými jmény (= nesou informační sdělení)
- často na konci věty za tématem se zdůrazňující intonací
- může tvořit celou větu
- z réma jedné věty se ve větě následující může stát téma
25
téma-réma
= mluvčí nejprve stanoví základní rámec svého sdělení (= téma) a do toho pak vkládá své sdělení (= réma)
- napřed tedy nové informace a pak ty nové => plynulý tok informací
26
fucúgo
= prostý styl, který je považován za neformální
- používá se mezi rodinnými příslušníky a blízkými přáteli
- volnější slovní tvar a bez formálního oslovení
27
teineigo
= zdvořilý styl používaný při formální komunikaci
- neznámé osoby nebo formální situace
- v mluveném jazyce považován za neutrální
28
keigo
= systém zdvořilostní mluvy
- vyjádření vztahů mezi mluvčími a jejich společenskými pozicemi
29
kógo
= označení pro mluvený jazyk
30
bungo
= označení pro psaný jazyk
31
genbun ičči
= hnutí, které mělo snahu sjednotit mluvený a psaný jazyk
32
konstrukce
= nějaká věta / fráze / slovní spojení (např. Na zdraví!)
- každá věta je nějaká konstrukce
33
diference
= dvě slova se stejným výrazem, ale jiným zabarvením
chcípl nám pes X odešel nám pejsek
34
příznakovost
= dává smysl pouze pokud máme pojem příznakovost a bezpříznakovost
- odkazuje pouze k omezené skupině nebo situaci
- má něco víc oproti bezpříznakovosti
- např. ženský rod a minulý čas (= ženským rodem nemůžeme odkazovat k mužskému rodu)
35
bezpříznakovost
= použitelná v co nejvíce možných situacích
- např. mužský rod (= může odkazovat i k ženám) a přítomný čas (= může vyjadřovat i události v minulosti)
36
gramatika
= soubor pravidel, kterými skládáme lexikum (z věty)
- vhodnější než gramatika by mohla být:
- vhodnost
- situační relevance
- kontextuálně faktická spravnost
37
lexikalní jednotky
= výrazy nesoucí plný konceptuální obsah = slova
- mají grafickou (= psanou) formu
- dělí se na mono (tokoro) a koto
- !! některé lex. jednotky se mohou vázat ke konkrétnímu žánru nebo situačnímu ukotvení !!
(= ne každá lex. jednotka se hodí do nějakého textu)
38
klasifikátory
= pomocná číselná jména
39
partikule (částice)
= slouží k naznačování specifických gramatických funkcí
40
spojky
= slouží k napojování vět do textových celků
41
lexikum
= slovní zásoba
= strukturovaný soubor lexikálních jednotek, které vstupují do gramatických konstrukcí tvoří základní jazykovou promluvu
42
fonologická forma
= zvuková => slovo je tvořeno sekvencí slabik
- slabiky lze rozkládat na hlásky
43
móra
= slabika
- móry a slabiky se překrývají
44
specifický foném
= tokušu onso
= zvukové prvky, které mají rytmickou hodnotu móry, avšak nikoliv slabiky
45
syntagma
= slova ve větě na sebe navzájem navazují a vzájemně se neruší
- velký dům, malý svetr, atd.
46
paradigma
= slova ve větě se mohu vyměnit, ale nemohou být ve větě zároveň
- chtěl bych tam pracovat / žít a ne pracovat žít
47
idiom
= ustálené slovní spojení (= pořekadlo, přísloví, ...)
48
džukugo
= kulturně specifický typ idiomatických víceznakových kolokací
- většina z nich má původ v Číně (= budd./ konfuciánská slovesnost)
49
wago
= původní japonské lexikum (= slova buď nejstaršího původu, nebo ta která byla vytvořena ze složek (= morfémů) jap. původu)
50
mimetická slova
= součástí wago, popis stavů či způsobu realizace
- zapisovány katakanou
- plní funci modifikátorů
- např. fua fua, doki doki, atd.
51
kango
= historické přejímky z čínštiny (případně i jiných asijských jazyků jako např. korejštiny)
= sinojaponská slova
- mají původ v čínštině a do japonštiny se dostaly skrze texty
- především se zapisují kandži
52
jógo
= přejímky ze západních jazyků
= slova, která se dostávala do Japonska od 16.st.
- nejčastěji zapisována katakanou
- řadí se sem i slova, která byla přejata v nedávné době např. z čínštiny (= zase asijské jazyky)
- nejčastěji z portugalštiny, angličtiny, španělštiny, němčiny, italštiny, atd.
53
wasei kango
= slova utvořená ze sinojaponských morfémů, jež nemají ekvivalent v čínštině
54
wasei jógo
= slova utvořená z morfémů západního původu přímo v Japonsku
55
konšugo
= hybridní slova, která vznikají skládáním wasei kango a jógo
56
informační struktura
= "o čem se mluví a co se o tomm říká"
- užívání osobních zájmen je podmíněno informační strukturou
- zahrnuje jevy jako: vytýkání téma a réma + inkluzivní a jiná vytknutí
- !! určuje slovosled = pořadí slov !!
- !! informační struktura (= distribuce známé a nové informace/= rozložení téma a réma) je zásadní pro stavbu věty v japonštině !! (spolu s folokalizací nějakého prvku a upozadění jiných)
57
kongruence
= shoda
- nominativ (= první pád) je průvodním jevem kongruence (mezi podmětem a přísudkem)
=> podnět je shodný s přísudkem v nějakých gramatických kategoriích
= v minulém čase nám přísudek vyznačuje rod a číslo => od toho můžeme odvodit podmět
58
skupina atributiv
= skupina přívlastkových slov (v japonštině)
- podobají se zájmenům / přídavným jménům
- !! nemohou tvořit přísudek !!
59
gramatické prostředky
= partikule (částice) a spojky
60
přísudek
- dělíme jej na:
- a) jmenný (se sponou) = s podstatným jm. v jádru
- b) adjektivní (se sponou) = s přídavným jm. v jádru
- c) slovesný = se slovesem v jádru
61
modifikátory přísudku
a) adnominální = závislý na podstatném jménu (= přívlastky)=> rozvíjí mono
b) adverbiální = příslovečný (= příslovečná určení) => rozvíjí koto
62
referenční význam
= slovní forma ukazuje na nějaký objekt, proces, stav..... v mimo jazykové realitě
=> !! základem je to, jak mluvčí japonštiny danému slovu rozumí a s jakým komunikačním záměrem je užívají !!
63
stylistický význam
= všechny jazykové prostředky se používají v konkrétních textech, promluvách, výpovědích, atd.
= !! klíčovou charakteristikou textů je jejích žánrové zařazení !!
(=> mluvčí přirozeně identifikují žánr výpovědi / textu)
64
gramatický význam
= gramatické vlastnosti
=> potenciál vystupovat v určitých gram. konstrukcích
65
dialekt Jamanote
= nejvíce standardní japonština (= nejméně příznaková)
- více zaměřená na mluvenou komunikaci, ale i psaná
66
toritake
= vytýkání
- vytýkání téma = o tématu 1 říkáme X, ale o tématu 2 říkáme Y
- př.: Japonština mě bavil, ale francouzština mě nudí. => jap. a franc. jsou v kontrastu
- vytýkání réma = to, na co chci upozornit je X narozdíl od Y či jiných možností
67
rematizátor
= slovo, které poukazuje na to, že to za tím je důležité (= zvýrazňuje réma)
- např. slovo TO (=> TO já koupím pivo)
68
inkluzivní a jiná vytknutí
(= inkluze, vymezení, prominentnost, atd.)
- např.: i, také (= částice inkluzivního vytknutí), jenom, dokonce, především, atd.
69
výslovnost slabik (obecně)
=> samohlásky, souhlásky, móry a specifické fonémy
70
slabika
= základní prvek mluvené řeči
71
rytmus mluvy japonštiny
= japonština má dvoudobý rytmus mluvy
72
slovní přízvuk
= vychází z kontextu
73
intonace
= týká se mluveného jazyka
- není rozdílná od češtiny
74
prvky japonské výslovnosti
1) výslovnost slabik
2) dvoudobý rytmus
3) slovní přízvuk
4) intonace
5) další suprasegmentální složky
75
další suprasegmentální složky
= složky, které nedokážeme analyzovat jinak, než slabikami (= nedokážeme je bez slabik vyslovit)
76
krátké slabiky
(co sem patří)
1) seion
2) dakuon
3) handakuon
4) jóon
77
seion
= čisté zvuky
- např.: sa, ši, su, se, so
78
dakuon
= zakalené zvuky
- svým zakalením příznakové ke znakům čistým
- při výslovnosti jsou zapojený hlasivky => znělé souhlásky
- řada ga
79
handakuon
= polozakalené zvuky
- řada pa
80
jóon
= pokřivené/lomené zvuky
- např.: ša, šu, šo / rja, rju, rjo
81
dlouhé slabiky (obecně)
= slabiky s dlouhou samohláskou
- patří sem otevřené slabiky (CV => souhláska + samohláska)
82
otevřené slabiky (CV)
= seskupení hlásek / písmen (fonémů / grafémů), které jsou nejčastěji tvořeny souhláskou (C) a následně samohláskou (V)
=> !! pokud končí samohláskou, tak je otevřená !!
- týkají se sino jap. slov a slov wago
83
krátká otevřená slabika
= móra (= rytmická délka 1 krátké slabiky)
84
označení samohlásek / souhlásek
- V = samohláska
- C = souhláska
- CV = otevřená slabika (= souhláska + samohláska)
- CjV = palatilizovaná souhláska + samohláska
85
palatalizovaná (vysvětlení)
=> od slova palata = tvrdé patro
= když dáme jazyk na tvrdé patro (střed horního patra), tak jsou souhlásky palatalizované
(=> jsou takové měkčí)
86
godžúonzu
= tabulka 50 zvuků
- kopíruje tradiční řazení zvuků kany
87
znělost / neznělost souhlásek
= rozdíl je u zapojení / nezapojení hlasivek
- znělé => hlasivky jsou zapojené
- neznělé => hlasivky nejsou zapojené
- př.: /K/ vs /G/ => u K nezapojené (= neznělé) a
u G zapojené (= znělé)
/B/ vs /P/ => B neznělé a P znělé
88
devokalizace
=> některé samohlásky (= vokály) se vyslovují s menší mírou znělosti nebo se devokalizují tak dlouho, dokud nebudou plně devokalizované (= plně neznělé)
- !! devokalizované slabiky si udržují délku 1 móry (= 1 krátké slabiky) !!
=> např. u /i/ a /u/ => desu/des
89
tokušu onso
= specifický foném
90
dlouhé slabiky a specifické fonémy
(co sem patří)
1) čóon = dlouhý zvuk (= prodloužení)
2) sokuon = naléhavý zvuk (= zdvojení)
3) hacuon = odtlačený zvuk (= moraická nazála)
91
čóon
= dlouhý zvuk
=> prodloužení samohlásky (= tvořena z 2 mór)
- hiragana u / i
- katakana 一
92
sokuon
= naléhavý (stlačený) zvuk
=> zdvojení (= geminace) souhlásky (=> raci vs. racci)
- mají jednu móru navíc a utváří uzavřené slabiky
- zapisuje se malým znakem cu před zdvojenou souhláskou
- např.: oto (bez geminace) vs. otto (s geminace)
93
hacuon
= odtlačený zvuk
=> moraická (slabičná) nazála (nosovka) => N
- hodnota jedné móry
- různé realizace (= výslovnost) v závislosti na pozici ve slově
- není zdvojen, ale může zdvojovat řadu ma
