Otázka 1 Flashcards
(46 cards)
Co zkoumá toxikologie?
Negativní vliv chemických látek a sloučenin na živé organismy
- věda na pokraji několika oblastí (chemie, biologie, medicína)
Jed
- Toxická látka, která má za následek toxický účinek na živý organismus
- Zda je látka jedem závisí na dávce a podmínkách působení
Co je to toxin?
- Jed pocházející z živé přírody
- Původ živočišný, rostlinný, mikrobiální
TŘÍDĚNÍ JEDŮ podle akutní toxicity do třech skupin:
silně toxické – smrtná dávka <25 mg/kg
- toxické – smrtná dávka 25 – 200 mg/kg
- škodlivé – smrtná dávka 200 – 2 000 mg/kg
Co je to toxicita?
- Toxicita – schopnost látky poškozovat živý organismus. Závisí na fyzikálně – chemických vlastnostech látky, způsobu vstupu látky do organismu, metabolismu látky, četnosti podání, dávce apod.
Polutant
látka kontaminující, prostředí, zejména jako produkt lidské činnosti.
Kontaminant
látka jejíž přítomnost způsobuje odchylku od přirozeného složení okolního prostředí. Není klasifikován jako polutant, pokud své okolí nepoškozuje
Látka perzistentní v životním prostředí
Je charakterizována dobou setrvání látky v prostředí. Vyjadřuje se pomocí poločasu rozpadu (T1/2), doby, kdy koncentrace látky klesne na polovinu původní hodnoty.
Bioindikátor
Organismus (mikroorganismus, prvok, houba, rostlina, nižší nebo vyšší živočich), který slouží k posouzení toxicity látek nebo působení vnějších podmínek.
Škodliviny
Látky, které svou přítomností v určité koncentraci poškozují zdraví člověka.
Dávka
množství látky přijaté do organismu
Expozice
vystavení organismu působení látky. Expozice jednorázová, nebo opakovaná.
o Doba expozice – doba po kterou je organismus vystaven působení sledované
látky
Účinek
účinek je výsledek interakce živé hmoty a látky. Je charakterizován kvantitativně - časový průběh účinku
a kvalitativně – způsobem účinku, účinnou, , ještě neúčinnou dávkou
Nespecifický účinek
vyvolává některou obecnou fyzikálně chemickou vlastností
látky, málo závislou na struktuře škodliviny
Specifický účinek
je vázán na konfiguraci molekuly jež malé změny ve struktuře
látky mohou působení podstatně ovlivnit
Chronický účinek
může se také vyskytovat po jednorázové expozici, ale častěji
se objevuje následkem opakované, nebo protahované expozici. Projevuje se
nejen svým trváním, ale i určitými patogenickými rysy. Mnoho jedů má totiž
dlouhodobé účinky, které jsou mnohem významnější než účinky akutní.
Alkoholismus – cirhóza jater (většinou to znamená dávkování po malých
dávkách).
Akutní účinek
vyskytuje se nebo se vyvíjí rychle po jednorázovém podání, ale
může se objevit i po opakované nebo protahované expozici. Projeví se
bezprostředně po expozici. Již po jednorázové dávce cizorodé látky
Struktura molekuly
Násobná vazma, aromatický kruh, halogenace snižuje biologickou rozložitelnost
Fyzikálně-chemické vlastnosti
struktura molekuly
Polarita sloučeniny
Polární látky:
- Rozpustné ve vodě.
- Distribuují se hlavně krví
- Rychlejší vylučování (např. ledvinami).
Příklady: těžké kovy, anorganické kyseliny.
Nepolární látky:
- Rozpustné v tucích (lipofilní).
- Hromadí se v tukové tkáni, játrech, CNS.
- Mají tendenci k bioakumulaci a delšímu biologickému poločasu.
Příklady: PCB, dioxiny, DDT.
Co je to polarita?
Polarita je fyzikálně-chemická vlastnost molekuly, která vyjadřuje, jak je v ní rozložena elektrická nábojová hustota.
Polární molekuly mají nerovnoměrné rozložení náboje (např. voda, H₂O) → dobře se rozpouštějí ve vodě.
Nepolární molekuly mají náboj rozložen rovnoměrně (např. kyslík O₂, benzen) → rozpouštějí se spíše v tucích.
Typy vazeb
Kovalentní vazba: atomy sdílejí elektrony.
Nepolární kovalentní: elektrony sdíleny rovnoměrně (např. O₂).
Polární kovalentní: elektrony sdíleny nerovnoměrně – vznik částečných nábojů (např. H₂O).
Iontová vazba: jeden atom předá elektron druhému → vznik iontů s opačnými náboji (např. NaCl).
Vodíková vazba: slabší vazba mezi molekulami – důležitá např. u vody a DNA.
Skupenství látky (fáze)
Plynné látky:
- Vysoká schopnost pronikat do organismu inhalací (např. CO, chlór).
- Rychlá distribuce v organismu díky velké ploše plicních alveol.
- Obtížně kontrolovatelná expozice.
Kapalné látky:
- Mohou se vstřebávat kůží, sliznicemi nebo perorálně.
- Některé látky se odpařují → kombinace dermální a inhalační expozice.
Pevné látky:
- Může dojít k expozici při vdechnutí prachových částic nebo po požití.
Tenze par (parciální tlak)
Určuje, jak snadno se látka odpařuje (důležité hlavně pro kapaliny).
Vysoká tenze par:
- Látka je volatilní (těkavá).
- Větší riziko inhalační expozice.
Např. benzen, formaldehyd.
Nízká tenze par:
- Méně se odpařuje, větší význam mají jiné cesty vstupu (např. dermální).