Pojmy Z Knihy Od Nicky Hayesová Flashcards
(156 cards)
1
Q
Jednání v zájmu někoho jiného, nikoliv ve svém zájmu
A
Altruismus
2
Q
Metoda studia lidských zkušeností na základě analýzy toho, co si lidé říkají a jakých symbolů či druhů chování užívají, aby se vyjádřili
A
Analýza diskursu
3
Q
Přijímání nových prvků, aniž by se změnila původní povaha asimilujícího činitele.
Např. zařazení nové informace do schématu, které se nezmění, nebo včlenění nových kulturních skupin nebo myšlenek do společnosti,
aniž by společnost jako celek změnila svůj charakter.
A
Asimilace
4
Q
Proces přisuzování příčin událostem a jevům.
A
Atribuce
5
Q
Iluze trhavého pohybu, která se objevuje
při pohledu na světelný bod v tmavé místnosti.
A
Autokinetický efekt
6
Q
Duševní stav popsaný S. Milgramem, kdy
člověk jedná a myslí jako, nezávislý jedinec a jeho svědomí je plně funkční.
V tomto stavu lidé nejednají v rozporu se svým svědomím, kdežto v zástupném stavu ano.
A
Autonomní stav
7
Q
Stav osobnosti, který charakterizuje velmi rigidní
přístup k disciplíně, extrémní hostilita ke společenským odchylkám a velmi netolerantní, „černobílý“ pohled na to, co je dobré a co špatné.
A
Autoritářství
8
Q
Vůdci, kteří jednají autokraticky a na rozdíl
od demokratických vůdců dávají příkazy bez ohledu na názory svých podřízených.
A
Autoritárští vůdci
9
Q
Přistupující k lidské existenci na základě aktuálního
chování, ale zároveň nevylučující ostatní dimenze lidských zážitků.
A
Behaviorální
10
Q
Redukcionistická škola, která tvrdí, že pozorování
a popis vnějšího chování je vše, co potřebujeme, abychom porozuměli člověku.
Jinými slovy, (co) popírá relevanci nebo důležitost kognitivní, osobní nebo jiné dimenze lidských zážitků
A
Behaviorismus
11
Q
Redukcionistická škola, která
tvrdí, že veškeré lidské jednání a myšlení je způsobeno a může být plně vysvětleno biologickými faktory. Patří k nim genetické nebo pseudogenetické faktory, jiné na psychiku působící faktory, jako např. faktory hormonální (adrenalin, estrogen), nebo organická poškození mozku.
A
Biologický determinismus
12
Q
Mající dva protilehlé konce, nebo póly, mezi nimiž se nachází kontinuum. Např. pomocí slov „laskavý -krutý“ identifikují póly použitá slova. Většina lidí však spadá někam mezi dva extrémy – třeba jsou většinou laskaví, ale ne vždy.
A
Bipolární
13
Q
Výsledek určitých okolností nebo událostí, který se
neobjeví okamžitě, ale až za nějakou dobu.
A
Časovaný efekt
14
Q
Vůdci, kteří rozhodují teprve až po konzultaci s podřízenými a pro prodiskutování problému
A
Demokratičtí vůdci
15
Q
Pozorování, že přihlížející méně často pomohou druhému, pokud jsou přítomny další osoby, které by mohli pomoci
A
Difúze účinků
16
Q
Myšlenka, že lidé méně často pomohou druhému, který pomoc potřebuje, pokud jsou přítomni i další lidé, neboť mají pocit, že zodpovědnost je rozdělena mezi přítomné, a tak ji sami cítí méně
A
Difúze zodpovědnosti
17
Q
Zornice se za určitých podmínek rozšíří, např. ve
tmě, nebo když se člověk dívá na něco nebo na někoho, kdo se mu zdá atraktivní.
A
Dilatace zornic
18
Q
Považujeme-li za příčinu určitého
chování osobnostní vlastnosti (dispozice), a nikoliv okolnosti.
A
Dispoziční atribuce
19
Q
Způsob experimentální kontroly,
která se snaží vyloučit sebenaplňující předpovědi tím, že respondent ani experimentátor, který studii provádí, neznají experimentální hypotézu.
A
Dvojitá kontrola naslepo
20
Q
Fáze rozpadu partnerského vztahu, kdy se zapojí
oba členové páru, tedy kdy jeden partner sdělí druhému své rozhodnutí ukončit
vztah.
A
Dyadická fáze
21
Q
Rozdíl v tom, jak lidé jednají za přítomnosti
druhých, kteří je pozorují, a jak jednají, pokud jsou sami a nikdo je nepozoruje.
A
Efekt obecenstva
22
Q
První věc, se kterou se setkáme, může zanechat
daleko hlubší dojem než něco, s čím se setkáme později. Lépe si například zapamatujeme první položky nějakého seznamu nebo první dojem, který na nás někdo udělal.
A
Efekt primarity
23
Q
Nežádoucí vlivy v psychologickém výzkumu vyvolané vědomě nebo nevědomě osobou, která provádí výzkum
A
Efekty experimentátora
24
Q
Způsob hodnocení platnosti nástroje měření nebo testu (zda opravdu měří to, co má měřit), který se týká toho, zda nástroj měření nebo test odráží každodenní realitu. Jinými slovy, zdaje realistický.
A
Ekologická validita
25
Aspekt postoje týkající se emocí
a citů, které se vztahují k objektu postoje.
Emocionální dimenze
26
Jednotky společenského jednání, které jsou kompletní a smysluplné samy o sobě, i když zároveň tvoří část posloupnosti, podobně jako scény
ve hře. R. Harré se domnívá, že základní jednotkou sociální analýzy by namísto činů nebo jednání měly být právě (CO)?
Epizody
27
Neschopnost pochopit nebo si představit jiný způ-
sob myšlení, společenské názory a pohled svět, než je ten, který nabízí vlastní kultura nebo společenská skupina.
Etnocentricita
28
Politická teorie, že lidstvo může být „vylepšeno“ eliminací „nežádoucích“ elementů genetické výbavy, pokud bude jejím nositelům znemožněno předat své „méněcenné“ geny. Někteří …. navrhují povinnou sterilizaci, jiní preferují genocidu.
Eugenika
29
Moc, která je založena na zvláštních dovednostech
nebo odbornosti určitého člověka.
Expertní moc
30
Stadium rozpadu vztahu, kdy se oba
bývalí partneři zotavují z rozchodu a vytvářejí si vlastní verzi toho, co se stalo.
Fáze úpravy hrobu
31
Forma skupinové polarizace, která odráží sklon lidí rozhodovat riskantněji, pokud rozhodují jako členové skupiny nebo výboru, než kdyby rozhodovali sami za sebe
Fenomén posunu k riskantnosti
32
Vytváření představ o druhém člověku, s nímž se setkáváme poprvé
Formování dojmu
33
Redukcionistická škola, která tvrdí, že lidské chování, schopnosti atd. jsou zcela určeny (způsobeny) vrozenými mechanismy, a prostředí na ně tedy nemá vliv, nebo je jeho vliv jen velmi ome-
zený. Tato teorie má blízko k pravicovým politickým názorům. Jejím extrémním politickým vyjádřením je teorie eugeniky.
Genetický determinismus
34
Tendence lidí připisovat jednání, které pro ně má příjemné či nepříjemné důsledky, spíše svým dispozicím (dispoziční atribuce). Jednání, které má neutrální důsledky, častěji naopak považují za výsle-
dek situace.
Hédonická relevance
35
Sklon ke vztahům s přibližně stejně atraktivními lidmi.
Homogamie
36
Výzkum, jehož podstatou je vytvoření hypotézy na základě teorie, a následné výzkumné
ověřování, zda hypotéza platí. Jinou alternativu představuje induktivní výzkum.
Hypoteticko-deduktivní výzkum
37
Hypotéza, že frustrující okolnosti nebo události, které člověku brání dosáhnout či uskutečnit
žádaný cíl, mohou vyvolat agresi. Nemusí jít jen o jasně určené cíle. Např. útlak a chudoba mohou frustrovat cíl bezpečného a pohodlného života.
Hypotéza frustrace - agrese
38
Hypotéza, že někteří lidé jsou k sobě přitahováni, protože vzájemně mohou naplnit své
osobní potřeby, např. jeden je povídavý, zatímco druhý rád poslouchá
Hypotéza komplementárních potřeb
39
Myšlenka, že předsudky mohou být
účinně redukovány častým kontaktem dvou skupin. V praxi je však k účinné předsudku třeba splnit ještě další podmínky, např. zajistit rovnoprávné postavení obou skupin.
Hypotéza kontaktu
40
Myšlenka, že stupeň přitažlivosti partnerů je většinou podobný.
Hypotéza rovnocenných párů
41
Faktor kovariačního přístupu k atribucím,
který se týká toho, zda určitý člověk jedná i v podobných situacích stejně.
Charakterističnost
42
Ty aspekty psychologických studií (nebo jiných umělých situací), které vyvíjejí na účastníky nepřímý
tlak, aby splnili očekávání experimentátora.
Charakteristiky požadavku
43
Autorita, kterou někdo získal díky
své výrazné osobnosti nebo schopnostem.
Charizmatická autorita
44
Popisující (graphic) jedince (idio). Jako idiografické se
označují zvláště ty osobnostní testy, jejichž cílem je detailní popis jedné osoby, nikoliv její srovnání s jinými členy populace.
Idiografický
45
Typický pro určitého člověka nebo skupinu, a ni-
koliv pro ostatní.
Idiosynkratický
46
Intuitivní chápání toho, jaké osobnostní rysy se vyskytují pospolu. Tvoří základ každodenního usuzování o povaze ostatních a o tom, jak se asi budou chovat.
Implicitní teorie osobnosti
47
Výzkum, ve kterém nejdříve testujeme
a pozorujeme, a teorii formulujeme až na základě výsledků. Tato forma je alternativou k hypoteticko-deduktivnímu přístupu. V psychologii se využívá stále častěji – např. v analýze výpovědi.
Induktivní výzkum
48
Moc, která je založena na určitých vědomostech člověka, které se týkají situace nebo zúčastněných osob
Informační moc
49
Tento výraz, který doslova znamená „existující
mezi osobami“, se používá k popisu jednání nebo událostí, kterých se účastní nejméně dvě vzájemně na sebe působící osoby.
Interpersonální
50
Kdy a za jakých podmínek pomohou kolemjdoucí nebo jiné nezainteresované osoby člověku, který vypadá, že pomoc potřebuje.
Intervence přihlížejících
51
První stadium rozpadu vztahu, ve kterém jeden z partnerů dojde k názoru, že jeho nespokojenost se vztahem je tak velká, že vztah už není možné zachránit, a rozhodne se jej ukončit.
Intrapsychická fáze
52
Myšlenka, že agresivní nebo jiná energie může být ventilována neškodnými kanály (jako jsou např. soutěživé sporty). Tato myšlenka je už od dob
Platona velmi populární, ale není zcela prokázáno, že skutečně funguje.
Katarze
53
První stadium procesu sociální identifikace, kdy
druhé řadíme do sociálních kategorií nebo skupin. Výzkumy ukazují, že, i když je založena jen na minimálních kritériích, může vést k silné zaujatosti pro vlastní skupinu.
Kategorizace
54
Duševní procesy zahrnující vnímání, paměť, myšlení, usuzování, jazyk a některé druhy učení.
Kognice, poznávání
55
Aspekt postoje, který je tvořen myšlenkami, názory a přesvědčeními týkajícími se objektu postoje.
Kognitivní dimenze
56
Napětí způsobené kognitivní nerovnováhou, tedy tím, že některé názory člověka jsou vzájemně v rozporu. Redukce tohoto pojmu je faktorem některých forem změny postojů.
Kognitivní disonance
57
Mentální operace, jako je myšlení, pa-
měť, tvoření pojmů, vnímání nebo užívání jazyka.
Kognitivní procesy
58
Představa, že lidé usilují o to, aby jejich
přesvědčení byla vzájemně v souladu a neodporovala si.
Kognitivní rovnováha
59
Je známá také jako behaviorální di-
menze. Je to dimenze postoje týkající se tendence jednat – s jakou pravděpodob-
ností bude člověk jednat ve shodě s vyjádřeným postojem.
Konativní dimenze
60
Přizpůsobení se, jednání stejným způsobem, jakým jednají druzí.
Konformita
61
Faktor kovariačního přístupu k atribucím, který se týká toho, zda druzí lidé jednají stejně
Konsenzus
62
Faktor kovariačního přístupu k atribucím, který se
týká toho, jestli člověk obvykle jedná podobným způsobem.
Konzistentnost
63
Studium toho, jak lidé v každodenním
životě docházejí k určitým názorům a přijímají sociální reprezentace, jak se pře-
svědčení a sociální reprezentace ve společnosti přenášejí a mění a jaké znalosti
jsou v souladu s názorovým systémem přijímaným společností.
Laická epistemologie
64
Moc založená na tom, že určitý člověk dosáhl
významné pozice nebo splňuje jiná společensky uznávaná kritéria.
Legitimní moc
65
Neverbální komunikační znaky týkající se způsobu, jakým lidé něco říkají. Patří sem tón hlasu, pomlky a zvuky jako „hm“.
Metajazyk, metakomunikace (paralanguage)
66
Moc, která je založena tom, že člověk je v pozici,
která mu umožňuje udělovat lidem odměny.
Moc odměnovat
67
To, co řídí nebo energetizuje lidské jednání.
Motivace
68
Moc, která vychází z pozice, ze které může jedi-
nec pomocí různých trestů přinutit druhé, aby ho poslouchali.
Nátlaková moc
69
Zkušenost s rolí pasivní oběti se může
zobecnit i na další situace, takže lidé nebo zvířata nevyvíjejí žádné úsilí, aby se
z nepříjemné situace vymanili, přestože by takové úsilí bylo účinné.
Naučená bezmocnost
70
Způsob jednání, který umožňuje interakci, ale neukazuje, jak má druhý jednat, a nepřikazuje ani nenaznačuje, co by měl říkat.
Nedirektivní
71
Činy nebo znaky, které
úmyslně nebo nevědomě předávají druhým lidem informaci bez používání slov.
Neverbální komunikační signály (klíče)
72
Jako….. se označují ty psychometrické testy,
které mají pomocí srovnání výsledků člověka s hodnotami, které se u určité populace dají běžně očekávat, určit, do jaké míry je člověk normální nebo typický.
Nomotetický
73
Projev nebo řeč, které vyjadřují společenskou hostilitu vůči určité společenské skupině – například rasistické projevy.
Očerňování
74
Vzájemný pohled; současný pohled jednoho druhému do očí.
Oční kontakt
75
Myšlenka, že pouliční bouře a jiné
typy chování davu jsou vysvětlitelné „psychologií davu“, která způsobuje, že
v atmosféře anonymity vzniklé ve shromáždění množství lidí se jedinci vzdávají některých aspektů své individuality, jako jsou ohledy a svědomí.
Odosobnění, deindividuace
76
Individuální způsoby chápání světa,
které jsou založeny na osobní zkušenosti. Teorie tvrdí, že porozumění, které jedinec uplatňuje při vysvětlování svých zážitků, je nezbytným předpokladem účinné psychoterapie a efektivní interakce v každodenním životě.
Osobní konstrukty
77
Fyzická vzdálenost, kterou mezi sebou lidé udržují.
Závisí na vztahu a postoji k druhému a také na normách a kontextu.
Osobní prostor
78
Systém myšlenek, teorií a předpokladů, který je implicitně přijímán nějakým akademickým společenstvím nebo nějakou skupinou lidí.
Paradigma
79
Přístup ke studiu sociálních identifikací, kdy badatel vytváří v sociálně psychologické laboratoři na
základě nepravých nebo minimálních charakteristik (např. házení mincí) umělé skupiny a pak studuje vnitroskupinové a mimoskupinové efekty, k nimž dochází.
Paradigma minimálních skupin
80
Vztah, ve kterém jeden z partnerů převážně dává a pečuje, zatímco druhý péči přijímá.
Pečovatelsko-receptivní vztah
81
Skupina lidí má sklon definovat
situaci tak, jako by si nikdo neuvědomoval, že se vyskytl nějaký jev, který vyžaduje pozornost.
Pluralistická ignorance
82
Internalizované představy toho, jaké
osobní kvality nebo úspěchy svědčí o hodnotě člověka. Jsou výsledkem zkušeností s druhými lidmi. Podle Carla Rogerse je realismus podmínek hodnoty hlavním faktorem udržování nebo naopak nedostatku sebeúcty člověka
Podmínky hodnoty
83
Zesílení účinku učení. Tento pojem se obvykle používá, hovoříme-li o naučených spojeních, získaných instrumentálním nebo klasickým
podmiňováním, ale má platnost i u jiných forem učení.
Posilování
84
Relativně stabilní, naučená dispozice chovat se určitým způsobem k nějakému objektu.
Postoj
85
Lidé, kteří jsou zcela ponořeni do konverzace
s druhým člověkem, často nevědomky napodobují jeho postoj nebo pozici.
Posturální echo
86
Náklonnost, obliba, láska nebo úcta k někomu druhému.
Pozitivní zpětná vazba, pozitivní přijetí
87
Faktory reklamy, působící na
změnu postoje, které se přímo týkají sdělované informace a promítají se do jejího
obsahu i formy.
Proměnné týkající se sdělení
88
Proměnné, které ovlivňují přesvědčivost informace a týkají se jejího původu nebo předpokládaného původu.
Proměnné týkající se zdroje
89
Fixovaný, dopředu zformovaný postoj, obvykle negativní nebo hostilní a zaměřený na určitou společenskou skupinu.
Předsudek
90
Přesvědčení o tom, že člověk je schopný něco účinně provést. Je úzce spojeno se sebeúctou, protože pocit vlastní zdatnosti a možnosti kontrolovat události zvyšuje sebevědomí. Tento koncept se často považuje za užitečnější než obecný koncept sebeúcty, neboť lidé si mohou věřit v některých schopnostech a oblastech a v jiných nikoli.
Přesvědčení o vlastní zdatnosti (účinnosti)
91
Sociobiologický koncept založený na pozorování, že zvířata (a lidé) se někdy chovají altruisticky, a dokonce se obětují, pokud je to nezbytné, aby zajistila přežití svých blízkých příbuzných. Sociobiologická teorie to vysvětluje jako evoluční mechanismus, díky kterému „geny“ (defino-
vané jako jednotky dědičnosti, ale ne stejné jako v biologickém pojetí) společné pro jedince a jeho příbuzné přežijí.
Příbuzenský výběr
92
Myšlenka, že dav se chová iracionálně a ne-předvídatelně, nebo dokonce agresivně, protože lidé se v něm dostávají do impulsivního stavu, kdy jejich svědomí selhává. Různé formy teorie davové psychologie hrály přes sto let významnou politickou roli, neboť odváděly pozornost od skutečných stíž-
ností a požadavků účastníků bouří.
Psychologie davu
93
Oblast psychologie, která se zaměřuje na vliv fyzického prostředí, v němž se lidé nacházejí, na jejich chování a zkušenosti.
Psychologie životního prostředí
94
Autorita, kterou jedinec získává, protože
vzhledem k jeho znalostem nebo jiným zvláštním schopnostem je pro určitou funkci logicky nejlepším kandidátem.
Racionální autorita
95
Myšlenka, že některé vztahy jsou založené na tom, že partneři si navzájem poskytují totéž.
Reciprocita
96
Moc, která je založena na podpoře jiných, mocnějších struktur.
Referenční moc
97
Skupina lidí, ke kterým se jedinec nějak
vztahuje, např. tak, že modeluje vlastní chování podle chování členů této skupiny.
Referenční skupina
98
Společenská úloha, kterou jedinec hraje ve společnosti.
Role
99
Celkový soubor vzpomínek, činů a záměrů spojených s určitou společenskou rolí; chápání určité role.
Rolové schéma
100
Promluva nebo soubor promluv, které slouží jednomu společenskému účelu.
Řečový akt
101
Forma jazyka považovaná za vhodnou při určité
společenské události.
Řečový registr
102
Všeobecně známý vzorec společenského chování a interakcí, který byl vytvořen a přijat společností. Jednotlivci ho v odpovídajících situacích implicitně a automaticky dodržují.
Scénář
103
Myšlenka, že očekávání týkající se osoby nebo skupiny se může naplnit jen proto, že bylo vyřčeno.
Sebenaplňující předpověď
104
Skutečný či popisný obraz, který má člověk o vlastní
osobě, bez hodnoticích komponentů zahrnutých v sebepojetí.
Sebeobraz
105
Představa, kterou mají lidé sami o sobě. Zahrnuje hodnoticí a popisnou dimenzi.
Sebepojetí
106
Plné využívání schopností a vloh jedince.
Seberealizace
107
Celkový soubor vzpomínek, reprezentací, myšlenek
a cílů, které se týkají jejich držitele.
Sebeschéma
108
Hodnoticí dimenze sebepojetí, které zahrnuje hodnocení vlastní ceny a sebejistotu.
Sebeúcta
109
Způsob měření postojů, jehož základem je hodnocení určitého pojmu na několika odlišných slovních dimenzích.
Sémantický diferenciál
110
Soubor vzpomínek, vědomostí a záměrů, které se
vztahují k určité osobě.
Schéma osoby
111
Zdůvodnění činu nebo chování situací nebo okolnostmi, ve kterých se nacházel člověk, který čin vykonal.
Situační atribuce
112
Skupina lidí, kteří jsou považováni za stejné
nebo podobné jako určitá osoba.
Skupina vrstevníků
113
Příklon k extrémnějším rozhodnutím
ve skupině, než jaká by udělali její členové jednotlivě. Rozhodnutí mohou být
extrémní v obou směrech, tedy riskantnější i konzervativnější.
Skupinová polarizace
114
Výbory, členové klubů a jiné skupiny lidí mohou
díky vlastnímu konsenzu ztratit kontakt s realitou. Pojem znamená, že přijímají rozhodnutí, která jsou nebezpečná nebo hloupá, protože skupina nepochybuje o vlastních předpokladech a nebere v úvahu nevítané aspekty reality, které mohou mít význam pro správné posouzení situace.
Skupinové myšlení
115
Stadium rozpadu vztahu, kdy pár oznámí okolí, že
jejich vztah skončil nebo že končí.
Sociální fáze
116
Způsob našeho chápání a vysvětlování společenských informací a zkušeností.
Sociální kognice
117
Pozorovaný sklon lidí věnovat v některých situacích
menší úsilí skupinovému úkolu, než by mu věnovali, kdyby jej plnili samostatně.
Sociální lenivost
118
Společensky nebo kulturně akceptované standardy
chování, které vyjadřují, jak by lidé „měli“ jednat a co je „normální“ (vhodné) pro danou situaci.
Sociální normy
119
Proces porovnávání relativního společenského statutu a prestiže vlastní skupiny s jinými skupinami.
Sociální srovnání
120
Přístup k chápání společenského chování, který
zdůrazňuje, že lidé napodobují činy druhých lidí a modelují podle nich své chování.
Sociální učení
121
Redukcionistický přístup k chování zvířat, často
aplikovaný i na lidi, který tvrdí, že veškeré chování je řízeno jednotkami přežití, které se označují jako „geny“ (nejsou však totožné s geny v biologickém po-
jetí), a že jedinci i druhy jsou jen mechanismy, které umožňují přetrvání těchto
„genů“.
Sociobiologie
122
Přístup ke zjišťování postojů a sociálního seskupování pomocí grafického znázornění vztahů uvnitř skupiny a vlivu, který jednotliví členové mají.
Sociometrie
123
Pozorování, že přítomnost druhých lidí
může ovlivnit plnění úkolů a často zvyšuje výkonnost.
Společenská facilitace
124
Stav, kdy je určitý pud velmi silný.
Teorie pudů tímto stavem vysvětluje silnou motivaci k nějaké činnosti.
Stav vysokého nabuzení
125
Klasifikace členů společenské skupiny, jako by byli
všichni stejní, a jednání s příslušníky této skupiny, jako by se nevyznačovali žádnými jinými než skupinovými charakteristikami.
Stereotypizace
126
Systém zjišťování osobních konstruktů a toho, jak je lidé užívají při interpretaci svých zážitků.
Technika repertoárové mřížky
127
Přístup k chápání toho, jak posuzujeme, zda
byl čin záměrný, nebo nikoli, pomocí tří aspektů situace. Tyto aspekty zahrnují konsenzus (zda to druzí dělají také), konzistentnost (zda to onen člověk dělá vždy) a charakterističnost (zda tak jedná i v podobných situacích).
Teorie kovariace
128
Přístup k chápání společenského chování,
který je založen na myšlence sebenaplňujících předpovědí. Očekávání se naplní a utvrdí, protože lidé jednají, jako by bylo pravdivé.
Teorie nálepkování
129
Přístup k porozumění tomu, jak lidé přisuzují chování záměrnost, tedy jak posuzují, zda je čin
záměrný, nebo ne. Zaměřuje se na to, zda pomocí posouzení různých faktorů, jako je např. hédonická relevance nebo zaměřenost na osobu, vysvětlujeme určitý čin situačními nebo dispozičními příčinami.
Teorie odpovídajících závěrů
130
Myšlenka, že společenské konvence a normy jsou
založeny na principu spravedlivé, ale ne nezbytně zcela ekvivalentní výměny.
Teorie rovnosti
131
Představa, že si vytváříme obraz o své vlastní osobnosti tak, že usuzujeme na své vlastnosti z vlastního chování.
Teorie sebepercepce
132
Teorie, která zdůrazňuje, že členství ve společenské skupině tvoří významnou část sebepojetí a může de-
terminovat reakce na druhé lidi nebo události, a to tak, že lidé reagují především jako členové skupiny a teprve potom jako jednotlivci.
Teorie sociální identifikace
133
Přístup k chápání společenského chování, který vidí společenskou interakci jako „trh“, kde lidé jednají určitým způsobem výměnou za společenské ocenění nebo schválení.
Teorie sociální směny
134
Přístup k chápání společenských jevů na základě kumulativních faktorů, jako je množství přítomných lidí, jejich blízkost a jejich důležitost pro člověka..
Teorie sociálního vlivu
135
Teorie, která se zabývá vznikem a předáváním přesvědčení sdílených společenskou skupinou či celou společností. Tato sdílená přesvědčení mají důležitou funkci ve vysvětlování reality a společenských činů.
Teorie sociálních reprezentací
136
Přístup k psychoterapii založený Carlem Rogersem. Klient je považován za bytost schopnou nejlépe ze
všech porozumět svým problémům a vyřešit je. Úlohou terapeuta je poskytnout mu podpůrné prostředí, a tím tento proces umožnit.
Terapie orientovaná na klienta
137
Negativní, destruktivní energie, kterou popsal S. Freud jako protiklad k pozitivní sexuální energii, známé jako libido. Tato energie měla psychoanaly-
ticky vysvětlit destrukci a krveprolití první světové války.
Thanatos
138
Autorita, které je založena na postavení člověka v hierarchii nebo na sociálním postavení, bez ohledu na jeho osobní kvality.
Tradiční autorita
139
Vůdci, kteří se zřetelně zaměřují na úkol, který má tým provést, a nemají skoro žádný zájem o osobní záležitosti členů týmu, na rozdíl od vůdců orientovaných na vztahy.
Úkolově orientovaní vůdci
140
Faktor atraktivity, který vyplynul z pozorování, že lidé, zvláště pokud jsou velmi úspěšní, jsou oblíbenější, pokud udělají čas od času nějakou chybu.
Vnímaná omylnost
141
Úsudek, že chování je způsobeno příčinami
uvnitř člověka, např. jeho charakterem, osobností nebo úmysly. Někdy se nahrazuje pojmem dispoziční atribuce.
Vnitřní atribuce
142
Zděděný, předaný geneticky, a tudíž nezpůsobený vlivy prostředí.
Vrozený
143
Vůdci, kteří za svůj primární cíl považují zajištění toho, aby tým spolu vycházel, dobře a efektivně
komunikoval, a věří, že pokud se to podaří, budou splněny i nezbytné úkoly. Zcela jiný přístup uplatňují úkolově orientovaní vůdci.
Vůdci orientovaní na vztahy
144
Přenesení viny za obtížnou ekonomickou situaci nebo za jiné zdroje frustrace na nějakou nepopulární nebo „inferiorní“ společenskou skupinu a následné narůstání předsudků a meziskupinové hostility.
Vybírání obětního beránka
145
To, jak se členové skupiny snaží vysvětlit a racionalizovat svá přesvědčení o pozitivních vlastnostech vnitřní skupiny a o negativních vlastnostech vnějších skupin.
Vyhledávání koherence
146
Vycházení s druhými, tedy přizpůsobení se, ale bez osobní akceptace jejich názorů.
Vyhovění
147
Verbální popis vysvětlující událost nebo jev, které lidé tlumočí v rozhovorech nebo v konverzaci.
Výpověď
148
Metoda sociálního výzkumu, která bere zřetel
na to, že přítomnost badatele ovlivňuje chování lidí. Zapojení badatele pojímá jako záměrnou část výzkumu. Badatel vědomě jedná jako činitel změny.
Výzkum jednání
149
Sklon uplatňovat odlišná měřítka v přisuzování příčin vlastnímu a cizímu jednání. Máme sklon posu-
zovat vlastní jednání jako důsledek situace, ale jednání druhých často vidíme jako důsledek dispozičních příčin.
Základní atribuční chyba
150
Tendence lidí usuzovat spíše
na dispoziční příčiny u jednání, které na ně má osobně vliv. Jednání, které je osobně neovlivňuje, spíše pokládají za důsledek situace.
Zaměřenost na osobu, personalismus
151
Duševní stav, kdy je podle S. Milgrama potlačena
nezávislost, autonomie a hlavně svědomí jedince a on jedná jako zástupce někoho jiného.
Zástupný stav
152
Sklon odpovídat na otázky anebo se chovat
tak, jak je to společensky žádoucí.
Zkreslení odpovědí
153
Myšlenka, že vlastní chování posuzu-
jeme shovívavěji než chování druhých, hlavně díky základní atribuční chybě.
Zkreslení sloužící sobě
154
Seznámení se s efektivitou vlastního výkonu. Zpětná
vazba je zřejmě základem většiny druhů učení a je účinnější, pokud je poskytnuta ihned.
Zpětná vazba
155
Přímý přístup ke změně postoje, kdy pozornost člověka je přímo zaměřena na konečný cíl, například při přímém oslovení zákazníka, aby si koupil určité zboží.
Zpracování centrální cestou
156
Nepřímý přístup ke změně postoje, ve kterém není pozornost zaměřena přímo na předávanou infor-
maci, ale někam jinam
Zpracování periferní cestou
