Tvarosloví sloves Flashcards
(36 cards)
osobní koncovky - aktivní
ō(m)/s/t/mus/tis/nt
osobní koncovky - pasivní
o(r)/ris/tur/mur/minī/ntur
pravidlo délky
krátké: 1. os. sg. act. + pass., 3. os. sg. act., 3. os. pl. act. + pass. — zbytek dlouhé
přítomný čas - 1. konjugace
první dva slovníkové tvary končí na: ō/āre; v prézentu před koncovkou a/ā; v 1. os sg. act. + pass. hláska a mizí
přítomný čas - 2. konjugace
první dva slovníkové tvary končína eō/ēre; před os. koncovou ē/e
přítomný čas - 3. konjugace
první dva slovníkové tvary končí na: ō/ere, před os. koncovkou i/e/u; 1. os. sg. act. + pass. bez; e - 2. os. sg. pass.; u - 3. os. pl. act. + pass.; i - zbytek
přítomný čas - 4. konjugace
první dva slovníkové tvary končí na: iō/īre; před os. koncovkou i/ī; 3. os. pl. act. + pass. se k i připojuje u => iu
přítomný čas - 3B konjugace
první dva slovníkové tvary končí na: iō/ere; před os. koncovkou i, 3. os. pl. act. + pass. se k i připojuje u => iu
imperfektum
nedokonavý minulý čas; od 2. slovníkového tvaru odtrhneme -re a připojíme ba/bā + os. konc.
futurum I - 1. a 2. konjugace
od infinitivu odtrhneme -re a připojíme -b a časujeme jako sloveso 3. konj. (i/e/u) + os. konc.
futurum I - 3. a 4. konjugace
od 1. slovníkového tvaru -ō přisunume v 1. os. sg. act. + pass. -a; v ostatních koncovkách e/ē + os. konc.
Indikativ perfekta
hl. minulý čas, minulý děj jako celek, dokonavé; perfektní kmen + koncovky singuláru ī/istī/it/ nebo plurálu imus/istis/ērunt
Indikativ perfekta pasiva
participium perfekta pasiva (od 4. slovníkového tvaru odpojíme -um a připojíme -us,-a,-um, příp. pro plurál - ī,-ae,-a) + indikativ prézentu esse (v jeho potřebné osobě)
Indikativ plusquamperfekta
děj před minulým, k perfektnímu kmeni připojíme tvary slovesa esse
Indikativ plusquamperfekta pasiva
participium perfekta pasiva + indikativ imperfekta esse
Indikativ futura II
dokonavý nebo děj před budoucím; perfektní kmen + tvary esse futura I (výjimka 3.os.pl. tam je místo erunt => erint)
Pasivní indikativ futura II
participium perfekta pasiva + indikativ esse futura I
konjunktiv
způsob podmiňovací nebo v hl. větě přání, výzva, přípustka, pochybnost a často pouze naznačuje, že věta, kde se konjunktiv vyskytuje je větou vedlejší, která je na hlavní závislá
konjunktiv prézentu - 2., 3., 4. konjugace
sloveso jakoby přejde do1. konjugace; v 1. os. sg. místo koncovky -ō nastupuje -am; další osoby …, ās, at, … pasivní tvary - ar, āris, ātur
konjunktiv prézentu - 1. konjugace
přechod do 2. konjugace - em, ēs, et, … pas. tv. er, ēris,ētur, …)
konjunktiv imperfekta
připojení os. koncovky (act. + pass.) k 2. slovníkovému tvaru
konjunktiv perfekta aktiva
tvar až na 1. os sg. shodný s indikativem futura II: laudāv-erim, laudāv-eris, laudāv-erit
konjunktiv perfekta pasiva
participium perfekta pasiva + konjunktiv prézentu esse (laudātus sim, …., laudātī sint)
konjunktiv plusquamperfekta aktiva
laudāv-issem, issés, isset, issēmus, issētis, issent