vše Flashcards
(76 cards)
koncept normální vědy
- výzkum, který je pevně zakotvený v jednom či více minulých vědeckých výdobytcích, které určitá vědecká komunita přijímá jako základ pro budoucí praxi
- normální věda = komunita vědců která přijímá shodné paradigma (tj. určitá tradice vědeckého výzkumu) = věda je to co za vědu považují vědci v daném oboru
- neexistuje tedy objektivní definice vědy
- vědec nemusí usilovat o znovuvybudování jeho oboru díky existenci paradigmatu
- “oprašování” - hlavní úlohou vědce, = zpřesňování paradigmatu, zpochybňování → kumulativní pojetí vědy, po příliš velkém objemu poznání je p. nahrazena novým p.
- paradigma jako - nástroj ekonomizace vědy, omezení množiny řešení a postupů
- dle normální vědy existuje pouze jedno správné řešení (kvalitní výzkum neznamená zajímavý ani důležitý, ale takový který existuje uvnitř paradigmatu)
“vědecká revoluce”
- málo časté případy kdy jsou vědecká pozorování v rozporu s existujícím paradigmatem → pozorování otře kritizováno
sociální vědy podle Kuhna
- problém - nepovažují se za “exaktní” vědy (jako vědy přírodní) - jejich objevy nejsou spolehlivé, deterministické, univerzální
- objevy s. v. - stochastické, pravděpodobnostní
- možná vysvětlení - mládí vědy (* Comte, 1839), proměnlivost společnosti
Ashby - elementární kroky v emp. výzkumu
- výběr “přirozeného systému” = soubor proměnných které jsou navzájem spojeny mnoha vztahy - potřebný pro informační uzavřenost zkoumaného systému
- porovnání přirozených systémů přírodní a sociální vědy - přírodní má méně proměnných které jsou pevně dány, sociální má více komplexních proměnných
typy zkreslení (při vynechání nějaké proměnné (Z) ve zkoumaném systému = nedodržení pojetí přirozeného systému)
- nepravá korelace, “spurious correlation” (např. zvýšení počtu čápů (X) a zvýšení počtu porodů (Y))
- vývojová sekvence - X ovlivňuje Y které ovlivňuje nepozorované Z, “regresus ad infinitivum” (všudypřítomné zkreslení, takto je ovlivňováno vše na světě, došli bychom až na počátek samého vesmíru)
- chybějící střední člen - mezi nezávisle proměnným X a závislým Y je nepozorované proměnné Z (např. pohlaví respondentů (X), IQ respondentů (Y), třídní postavení respondentů (Z))
- dvojí příčina - závislá proměnná (Z) má dvě příčiny ale jedna je opomenuta, “double causation”, “nepravá závislost” = pravděpodobnostní charakter poznatků sociálních věd (nejč. zkreslení sociálních věd - ve společnosti zpravidla neexistuje pouze jedna příčina)
redukovaný popis reality (4)
→ v sociálních vědách nelze zkoumat úplně popsaný přirozený systém → ke zkreslení dochází nevyhnutelně téměř vždy (výsledek není kauzalita ale korelace)
→ nutnost pracovat s “redukovaným popisem reality” - na několika úrovních:
- redukce počtu pozorovaných proměnných - viz graf chybějícího středního členu
- redukce počtu analyzovaných vztahů mezi nimi - obdobné zkreslení jako u redukce počtu pozorovaných proměnných, tato redukce nevyhnutelná v důsledku ohromného množství závisle proměnných = nutnost pracovat s redukovaným počtem analyzovaných vztahů je objektivní a absolutní
- redukce populace na vzorek - v tomto případě jsme většinou schopni definovat velikost chyby v měření pokud pozorujeme vzorek namísto celé populace
- redukce časového kontinua na popis jednoho nebo několika málo časových bodů - v důsledku proměnlivosti sociálních jevů - problém v případě dokázání kauzálních vysvětlení (tj. příčinné souvislosti)
abychom mohli prohlásit že vztah mezi dvěma proměnnými má kauzální charakter musí být splněno (Kuhn):
- musí existovat souběžné změny v obou proměnných
- musíme vyloučit existenci nějaké další, vnější příčiny - téměř nemožné (v sociologii NELZE, viz vývojová sekvence, lze pouze pomocí experimentu)
- časová posloupnost - změny v obou proměnných se musí objevit v logickém časovém pořadí (problém - výzkumy se provádí v jednom časovém bodě, lze při opakování výzkumu po časovém odstupu)
Paradigma
- dané paradigma se je třeba osvojit vědci, aby mohli vědu vykonávat
- funguje na základě konsenzu mezi odborníky a věrnosti v poznatky vědy → velice obtížná cesta pro ustanovení nových paradigmat (potřeba velkého množství shromážděných dat = “syntéza poznatků” → role technologií ve vědě)
- existují vědy bez paradigmat (viz sociální vědy v před-paradigmatickém stadiu)
- proměny paradigmat součástí vývoje vědy (”vědecké revoluce” = přechod od jednoho paradigmatu k druhému)
- bez p. by byla potřeba znovu-definovat danou vědu, bez p. by byly výzkum zpomalené
- paradigma jako osvobození, určitá jistota a základ na kterém zkoumám jev, možnost zkoumat větší podrobnosti
- Bacon a metodologie - “Pravda vystupuje rychleji u omylů než ze zmatku.”
- paradigma se upevňuje pomocí rozšiřování znalostí které na p. stojí
- p. zároveň omezuje
- vědci staví na ustanovených teoriích, sami jsou netolerantní vůči teoriím novým
- výzkumy jsou prováděny v rámci úzké oblasti (která je omezena p.)
normální věda - 3 ohniska výzkumu
- třída faktů, které p. ukázalo jako zvláště podstatné pro poznání povahy věcí (snaha vědců o přesnost těchto faktů, motivováni paradigmatem → výzkum má smysl)
- fakta, která mohou být přímo srovnána s předpověďmi paradigmatické teorie (v praxi málo vědeckých teorií které se dají přímo srovnat s přírodou = souhlas mezi teorií a přírodou → rozvoj experimentálních metod, např. teleskopy)
-
činnost shromažďování faktů v rámci normální vědy (empirická práce zaměřená na nejednoznačnosti p. teorie, artikulace s p., např. určování konstant a teorémů v přírodních vědách)
-
problém přesnosti při zkoumání konkrétního jevu v důsledku omezení p. na určitý postup výzkumu (snaha p. přeformulovat)
→ 3 třídy problémů - určení význačných faktů, srovnání faktů s teorií, artikulace teorie
-
problém přesnosti při zkoumání konkrétního jevu v důsledku omezení p. na určitý postup výzkumu (snaha p. přeformulovat)
→ tato problematika se týká téměř všech vědeckých poznatků, bez paradigmatu by se ovšem nemohly provádět vědecké výzkumy v dnešní podobě
Normální věda jako řešení hádanek
- výsledek hádanky by měl být důležitý nebo zajímavý x problémy bez řešení (jako lék na rakovinu) hádankami nejsou
- paradigma = kritérium pro výběr problémů u kterých se při zajištěné platnosti p. předpokládá existence řešení
- problémy mimo p. jsou neřešené, odmítané, problematické
- → věda izolovaná od společensky důležitých problémů, na které nelze aplikovat p.
- kritéria aby byla věda hádankou
- předpokládaná existence řešení
- má pravidla omezující povahu přijatelných řešení a kroky kterými řešení dosahuje
→ p. má deterministických charakter, ale zároveň vede
Rozdíly mezi přírodními a sociálními vědami
- DETERMINISMUS - výsledky mají vždy pravděpodobnostní charakter (nikoli deterministický u exaktnních věd)
- UNIVERZALITA ZJIŠTĚNÍ - výsledky mají omezenou platnost (závislost na kontextu zkoumaného vzorku)
- KAUZALITA - obtížné dosáhnout kauzální analýzy jevů
Typy proměnných
-
proměnná (variable) - vlastnost zkoumaných jednotek
- nominální - mají omezený počet kategorií, které lze vyjmenovat, nelze je seřadit (př. gender, třídy)
-
ordinální - mají omezený počet kategorií, které lze vyjmenovat a seřadit (př. dny v týdnu, stupně dosaženého vzdělání)
- nominální a ordinální tvoří skupinu proměnných kategoriálních -
kardinální = počet kategorií je vysoký, lze je vyjmenovat, seřadit a určit jejich vzdálenost (intenzitu): (př. příjem, věk)
- intervalové - stupnice nemá přirozenou nulu
- poměrové - stupnice má přirozenou nulu
- popř. spojitá a diskrétní
- dichotomická (binární) - pouze 2 kategorie (muž, žena)
- nezávisle proměnná (příčina) = vysvětlující prediktor, determinant
- závisle proměnná (následek) = vysvětlovaná
proces otázka - odpověď, jak minimalizovat zkreslení
-
závěry jsou usuzovány na základě popisu reality → překlad reality do jazyka = transformace
1. respondent musí otázce správně rozumět
2. respondent se musí rozhodnou zda je ochoten odpovědět (při nepříjemných dotazech, strachu o soukromí)
3. respondent se musí rozhodnou jak odpoví (neznalost je častým důvodem zkreslení)
4. respondent nemusí chtít vyslovit nepříjemnou alternativu (volíme pak tištěný dotazník)
5. záznam odpovědí (neúplný soubor alternativních kategorií, kategorie se překrývají atd.)
indikátor
- reprezentuje zkoumaný jev, čím vzdálenější je danému jevu tím větší je riziko zkreslení
“Všechny závěry z emp. výzkumu, statistické důkazy atd. se nevztahují na jevy, které chceme studovat, ale jen na jejich indikátory.”
validita
- rozsah ve kterém měření koresponduje se skutečnou vlastností která má být měřena (”měříme to co skutečně měřit chceme”)
reliabilita
(spolehlivost, konzistence, předpověditelnosti) - rozsah ve kterém způsob měření dává konzistentní výsledky (”do jaké míry jsou výsledky opakovaného měření shodné s původním měřením”)
Techniky pro kontrolu validity (7)
- založeny na srovnání s nějakým vnějším kritériem
1. validita založená na členství ve známé skupině (ověření nástroje na skupině u které již známe vlastnosti)
2. prediktivní validita (porovnání hypotézy a skutečných výsledků)
3. souběžná validita (měření stejné vlastnosti je prováděno dvěma nebo více způsoby)
4. konstruovaná validita (test hypotéz spojujících zkoumanou vlastnost s technikou měření)
5. validita založená na mínění skupiny soudců (posuzují experti ve zkoumané oblasti a to nezávisle na sobě)
6. validita testovaná výčtem obsahu, domain of meaning (zda měření dostatečně kryje doménu zkoumaného jevu)
7. zjevná validita, face validity (intuitivně poléháme na dostatečnou spojitost mezi měřením a zkoumaným jevem, např. dotaz na pohlaví)
Techniky pro kontrolu reliability (4)
- Test-Retest metoda (opakované měření, pokud jsou výsledky odlišné musíme změnit metodu měření)
- Split-Half metoda (více než jedna míra, např. dvě skupiny odpovědí na stejné výzkumné téma, na obě skupiny by respondenti měli odpovědět identicky)
- použití ustanovených měr (které již byly používány, nezaručuje reliabilitu)
- za pomoci expertů (supervize, přehlednost, specifičnost, trénink)
2 postupy kvant. výzkumu
- deduktivní metoda - vychází z teorie nebo praktického problému, hypotézy navrhují spojení mezi proměnnými
- induktivní metoda - pozorování pravidelností či vzorců, ty popíšeme jako předběžné závěry, ty pak ověříme dalším pozorováním
hypotézy
- nástroj pro přeformulování teoretického problému do jazyka výzkumu, minimalizuje problémy redukce a transformace informací
- je to = tvrzení předpovídající existenci souvislosti mezi dvěma a více proměnnými
- všechny proměnné zmíněné v hypotéze musí mít validní operační definici (o. d. - nevypovídá o proměnné jako takové, je vyjádřena popisem operací kterými bude změřena)
- soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty ale i proměnné které mohou významně zkreslit interpretaci testovaných vztahů
-
nezbytnost pracovní hypotézy:
- jejich formulace je testem zda je výzkum vůbec možný
- jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací
- obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu
- jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu
operační definice
- specifikace toho co budeme zkoumat, jak a s jakými interpretacemi budeme pracovat
konceptualizace
- = zpřesnění definic pojmů se kterými ve výzkumu pracujeme, proces jímž dosahujeme shody v tom k jaké empirické realitě daný koncept odkazuje
- fixace teorií i výzkumnou praxí
- ve vlastním výzkumu musíme ze shody vyjít: popsat ji, přijmout ji, upravit ji
- Způsob jakým komunikujeme teoretické ideje a výzkumná zjištění
- Převod myšlenek a zjištění do abstraktních, teoretických termínů, identifikuje klíčové termíny a vztahy mezi nimi – umožňuje formulaci výzkumných otázek a hypotéz
- (vs. operacionalizace – ta naopak překládá koncepty do empirického, observačního jazyka – do jazyka proměnných)
- Souvisí úzce s paradigmatem, uvnitř kterého se pohybujeme (typicky užívané koncepty) (např. Marx: existují dvě hlavní sociální třídy, definované svým vztahem k výrobním prostředkům a převládající ideologii, mezi kterými probíhá permanentní konflikt)
- proč je důležitá - pomocí konceptů (obecných termínů) lze propojit naši zkoumanou teorii s teoriemi již exitujícími
operacionalizace
= proces transformace pojmů do podoby empirických indikátorů,znaků
= převod abstraktních konstruktů do měřitelných znaků
kroky měření
konceptualizace - nominální definice - operační definice - měření v reálném světě