14 - Mravní výchova a kázeň ve výchově Flashcards
Morálka
Celková představa správného jednání ve společnosti.
Je ovlivněna věkem, zvláštnostmi osobnosti, výchovou, sociálním prostředím, normami dané společnosti.
Etika
Je teorie morálky
Zabývá se teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle.
Obecný cíl mravní výchovy
formování jedince ve shodě s mravním ideálem nebo standardem dané společnosti. Ideál může být formulován v určitém kodexu.
Cíle výchovy mravního jednání, kázně a charakterových vlastností:
- aby se jedinec choval jako čestný, poctivý člověk,
- respektoval odlišné názory jiných osob a neshody řešil dialogem,
- ve svém jednání vhodně propojil svá práva s povinnostmi,
- vědomě dodržoval zásady kázně a vedl k jejich dodržování i ostatní,
- měl úctu k pravdě a prosazoval její šíření,
- si osvojil potřebné charakterové vlastnosti, např. cílevědomost v jednání, pevnou vůli, spravedlnost.
charakter
z řeckého vryp
charakter označuje souhrn získaných (a to naučených) relativně stabilních osobnostních vlastností určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka
zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě
charakter se utváří v dlouhodobém procesu sociálního učení
Antisociální chování
Chování, které je nepřátelsky zaměřeno vůči okolí
jedinec přijímá kriminální normy a identifikuje se s kriminální populací.
Asociální chování (+ příčíny)
Chování, které je v rozporu se společenskou morálkou, jedinec se vylučuje ze společnosti (záškoláctví alkoholizmus, drogová závislost) často přerůstá v chování antisociální
Příčiny asociálního chování:
1. VNITŘNÍ příčiny spojené přímo s osobou jedince - faktory biologické, psychologické a fyziologické. např. dlouhodobé neuspokojování biologických a psychických potřeb
- VNĚJŠÍ spočívající v oblasti sociální – ovlivněn proces socializace v prostředí, v němž vyrůstá.
Způsoby řešení asociálního chování
Soud nebo orgán sociálně právní ochrany dětí může uložit výchovné opatření spočívající v:
- napomenutí dítěte, rodiče nebo jiné osoby, která výchovu dítěte narušuje
- dohledu nad výchovou dítěte
- omezení v určité činnosti, v přístupu na určitá místa
Deviace
- jednání člověka nebo skupiny, které se odchyluje od sociální, kulturní nebo morální normy.
- takové jednání se označuje jako deviantní a jednající člověk jako deviant.
Deviantní chování
lidé se trvale dostávají do konfliktů se společností, protože soustavně porušují její základní, zákony chráněné normy (záškoláctví, užívaní drog, atd.)
deviaci v celé řadě situací sociologové shledávají přirozenou a normální
Faktory zvýšené pravděpodobnosti vzniku deviačního chování
- Ve věku, kdy vývoj osobnosti jednotlivce prochází obdobím proměn (adolescence)
- V situacích, kdy je jedinec vystaven dlouhodobě silným tlakům
- Ocitá se chronickém stresu
Co ovlivňuje deviaci?
tři základní proudy:
• biologický - příčina deviace v genetických, anatomických a fyziologických faktorech.
- psychologický - kladoucí důraz na osobnost člověka, motivaci, agresi, frustraci či sílu ega
- sociologický - vliv prostředí a sociokulturních či skupinových faktorů
Dětská šikana
jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí.
Zahrnuje jak fyzický útok (bití, poškozování věcí), tak i útok slovní (vydírání, nadávky, pomluvy, vyhrožování, ponižování).
Většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště.
Nebezpečí šikany spočívá především v závažnosti, dlouhodobém působení a s tím souvisejících následcích v oblasti duševního a fyzického zdraví.
Kdo bývá obětí dětské šikany
- Dítě, které se neumí nebo nemůže bránit.
- Dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru
- Dítě jiné barvy pleti, často příslušník národnostní menšiny.
- Dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius.
Koncepce L. Kohlberga a C. Gilliganové
Kohlberg definoval šest hlavních stadií vývoje morálky, zabýval se především schopností lidí uvažovat mravně v abstraktních situacích, nikoliv jejich odvahou využívat vlastní mravní potenciál v reálných situacích.
prekonvenční úroveň morálky
- u dítěte není zatím vyvinut smysl pro morálku, ale jeho chování může být tvarováno prostým zpevňováním.
1) orientace na trest – dítě vnímá každou potrestanou činnost jako špatnou -je dobré dělat to, co je odměňováno a vyhýbat se tomu, co je špatné. Hlavním motivem je strach z trestu.
2) orientace na odměnu - dobro je představováno výrokem “co z toho mám já?” Typická je snaha vyhýbat se negativním důsledkům svých činů
konvenční úroveň morálky
1) orientace na to být hodným dítětem - se dítě zabývá normami svých vztažných skupin (rodina, přátelé, spolužáci ve škole). „správné je to, co za správné považují ostatní”.
2) orientace na řád a zákon - “co by se stalo, kdyby každý ve vaší situaci porušil zákon, protože by si myslel, že k tomu má dobrý důvod?”
postkonvenční úroveň morálky
1) orientace na společenskou smlouvu - “zákony byly udělány pro člověka, ne člověk pro zákony”. zákon nelze vzít do vlastních rukou, ale je možné přijmout perspektivu nadřazenou právu a tak rozeznat, kdy vede použití práva k bezpráví.
2) stadium univerzální etiky - Vhodnější je název “orientace na nadindividualitu”, kdy se morálka řídí sadou hluboce individuálních zásad.
