POZOROVÁNÍ Flashcards
Pozorování?
● nejzákladnější technika sběru dat i toho, co víme o sobě a o svém prostředí
● laické pozorování (běžný člověk) → náhodně selektivní, kdy si člověk všímá toho, co
ho zaujme
● vědecké pozorování → plánovaně selektivní, všímá si toho, co si předem pečlivě
naplánoval pozorovat, co definoval a vymezil:
○ co (pozorovat)
○ jak (pozorovat)
Typy pozorování
○ dle předmětu pozorování:
■ introspektivní
■ extrospektivní
○ dle úrovně strukturace:
■ strukturované
■ polostrukturované
■ nestrukturované
○ dle zainteresovanosti pozorovatele do dění
■ nezúčastněné skryté
■ nezúčastněné zjevné
■ zúčastněné utajené
■ zúčastněné neutajené
naturalistické pozorování
■ nejpřirozenější typ pozorování
■ pozorovatel zkoumá události, aniž by do nich přímo vstupovat nebo je
nějakým způsobem ovlivňoval
■ má nejvyšší externí validitu (ekologická validita)
■ je méně reliabilní (nelze kontrolovat proměnné)
■ pozorovaný vzorek lidí často není reprezentativní (nemožnost
generalizovat)
pozorování v umělé situaci (např. v laboratoři)
■ snadná replikovatelnost
■ lze otestovat reliabilitu (můžeme docílit vysoké reliability)
■ strukturovanější data (= jednodušší a rychlejší zpracování)
■ vzorek lidí odpovídá populaci (je reprezentativní)
■ lze manipulovat některými proměnnými a tudíž zjistit příčinné vztahy
■ nižší validita (účastníci se mohou chovat nepřirozeně), efekt očekávání
(Hawthorsnký efekt)
Molekulární přístup v pozorování
■ ,,mikroskopický”
■ výběr malých segmentů pozorování (kategorií)
■ malé segmenty je možné přesněji definovat a identifikovat = větší přesnost v pozorování
■ může dojít k přílišné detailizaci a ,,utopení se” v množství podrobností
■ mohou uniknout podstatné souvislosti mezi jevy
■ Ekmanův FACTS
● systém vyvinutý P. Ekmanem a W. Friesenem pro identifikování a klasifikování výrazů lidské tváři
Molární přístup v pozorování
■ kategorie pozorávní jsou komplexnější
■ obsahují rozsahem větší jednotky pozorování
■ jednotkou pozorování je celá série úkonů
■ umožňuje zachytit ,,logiku” komplexního chování osoby ve složitějších
situacích
■ složitější správné přiřazení série projevů do určité kategorie
■ Metoda FIAS
- vyvinuta k výzkumu interakcí na školách
Kontinuální pozorování vs. vzorkování
○ kontinuální pozorování → sleduje celý proces několik hodin, dnů, týdnů…
○ vzorkování → z celé množiny prvků vybereme vzorek (musí umožnit generalizaci o celé množině = musí být reprezentativní)
○ 1. vzorkování událostí
→ zaznamenávají se události (chování), které je předem vybráno (ostatní chování je ignorováno)
○ 2. vzorkování času
■ intervalové časové vzorkování → pozorování během předem zvolených
časových úseků (např. 10 minut každou hodinu, 1 hodinu za den)
■ momentkové časové vzorkování → vybrané momenty, během kterých pozorování uskutečníme
Limity pozorování
○ rozdíly v pozorovatelích (jejich osobní úroveň vnímání, mentální stav, zkušenosti…)
○ pozorování je také těžké opakovat (= lépe je pořídit videonahrávku)
○ můžeme pozorovat pouze viditelné a viděné, nikoliv tušené a pociťované
○ těžké nezaměňovat naše interpretace a skutečně pozorovaná data
○ ošemetné zobecňování závěrů (lze pouze opakované pozorování v různých
situačních podmínkách)
○ chyby v úsudku a percepci pozorovatelů (percepční chyby):
■ haló efekt
■ implicitní teorie osobnosti
■ logická chyba
■ efekt figury a pozadí
■ chyby nesprávného zakotvení
● používání různě nastavených škál při posuzování
○ 1) chyba přísnosti → není s výkony moc spokojen (téměř polovina všech pozorovaných spadne do kategorie minima)
○ 2) chyba mírnosti → je mírný (ti kteří dosahují špatných výkonů, jsou jím hodnoceni jako průměrní)
○ 3) chyba centrální tendence → hodnoty vynikajícího a velmi špatného výkonu upevněné příliš daleko od reálných hodnot ( každou osobu posuzuje jako průměrnou)
■ efekt pozorovatele
● atribuční zkreslení
■ observační efekt
● naše myšlenky vytvářejí perspektivu okolního světa
● jak interpretuje zdání, které se mu jeví
