biochemie-chatgpt Flashcards
(53 cards)
Otázka 1: Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie popisuje tok genetické informace: DNA → RNA → protein.
Transkripce: Přepis DNA do RNA.
Translace: Překlad RNA do sekvence aminokyselin proteinu.
Reverzní transkripce: Možnost přepisu RNA zpět na DNA pomocí reverzní transkriptázy (např. u retrovirů).
Otázka 2: Primární a sekundární struktura DNA
Primární struktura DNA: Sekvence nukleotidů (A, T, G, C) spojených fosfodiesterovou vazbou.
Sekundární struktura DNA: Dvoušroubovice popsaná Watsonem a Crickem (B-DNA, pravotočivá). Existují i alternativní formy: A-DNA (kompaktnější, pravotočivá) a Z-DNA (levotočivá).
Otázka 3: Primární a sekundární struktura RNA, typy RNA
Primární struktura RNA: Jednořetězcová sekvence nukleotidů (A, U, G, C).
Sekundární struktura RNA: Lokální struktury jako vlásenky nebo smyčky, způsobené párováním bazí.
Typy RNA:
mRNA: Přenos genetické informace z DNA do ribozomů.
tRNA: Přenos aminokyselin na ribozomy.
rRNA: Strukturní a funkční součást ribozomů.
Otázka 4: Replikace DNA – mechanismus, Okazakiho fragmenty
Replikace je semikonzervativní proces, při kterém vznikají dvě kopie DNA.
RNA primery: Krátké úseky RNA syntetizované primázou zahajují syntézu.
DNA polymeráza prodlužuje řetězec ve směru 5’ → 3’.
Na laggingovém vláknu vznikají Okazakiho fragmenty (krátké úseky DNA), které jsou později spojeny ligázou.
Otázka 5: Transkripce a translace nukleových kyselin a jejich regulace
Transkripce: Syntéza RNA z DNA pomocí RNA polymerázy. Rozpoznání promotoru (asymetrický) určuje pracovní vlákno DNA.
Posttranskripční modifikace: Odstranění intronů a spojení exonů.
Translace: Překlad mRNA do proteinu na ribozomech podle pravidel genetického kódu. První kodon je AUG (methionin).
Regulace:
Enhancery: Zesilovače vzdálené od genu.
Alternativní sestřih intronů/exonů.
Otázka 6: Metody sekvenování DNA
Sangerovo sekvenování: Využití dideoxynukleotidů, které ukončují syntézu DNA. Výsledkem je řetězec DNA různých délek, které lze separovat elektroforézou.
Next-generation sequencing (NGS): Vysokokapacitní technologie využívající paralelní sekvenování.
Otázka 7: PCR a PCR v reálném čase – principy a využití
PCR (Polymerase Chain Reaction):
- Princip: Namnožení specifického úseku DNA.
1. Denaturace: Rozdělení DNA vláken při 95 °C.
2. Annealing: Navázání primerů při ~50–65 °C.
3. Elongace: DNA polymeráza syntetizuje nový řetězec při 68–72 °C.
- Využití: Detekce genů, diagnostika nemocí, forenzní analýza.
PCR v reálném čase (qPCR):
- Princip: Kvantifikace DNA během amplifikace pomocí fluorescenčních barviv (např. SYBR Green) nebo sond.
- Využití: Analýza genové exprese, detekce mutací, virové zátěže.
Otázka 8: Genetické inženýrství, produkce rekombinantních proteinů
Využívá restrikční endonukleázy pro přípravu DNA fragmentů a ligázu k jejich spojení.
Klonování do vektorů (např. plasmidů). Vložení plasmidu do buněk (např. bakterie) umožňuje produkci proteinu.
Metoda CRISPR/Cas9 pro editaci genomu.
Otázka 9: Aminokyseliny – přehled a rozdělení. Kódované (nepolární, polární, bazické, kyselé) a nekódované
Nepolární AK: Glycin, alanin, valin, leucin, isoleucin, methionin, prolin, fenylalanin, tryptofan.
Polární AK: Serin, threonin, asparagin, glutamin, tyrosin, cystein.
Bazické AK: Lysin, arginin, histidin.
Kyselé AK: Asparagová a glutamová kyselina.
Nekódované AK: Např. hydroxyprolin, vznikají modifikací.
Otázka 10: Chemické a fyzikální vlastnosti aminokyselin (acidobazické, optická aktivita), metody identifikace aminokyselin
Acidobazické vlastnosti: Amfoterní charakter (pKa karboxylové a aminoskupiny).
Optická aktivita: Všechny kromě glycinu mají chirální uhlík, běžná je L-forma.
Metody identifikace:
Ninhydrinová reakce.
Chromatografie (HPLC, ionexová, gelová permeační).
Reakce s dansylchloridem.
Otázka 11: Sekundární, terciární a kvarterní struktura bílkovin a metody jejich studia
Sekundární struktura:
Typy: α-helix (3,6 AK/závit), β-skládaný list (paralelní/antiparalelní), β-otočky.
Stabilizována vodíkovými vazbami.
Studium: Ramachandranovy diagramy, počítačové modelování.
Terciární struktura: Kombinace sekundárních struktur stabilizovaných vodíkovými vazbami, disulfidickými můstky, hydrofobními a iontovými interakcemi.
Studium: Rentgenová strukturní analýza, NMR, kryoelektronová mikroskopie.
Kvartérní struktura: Vzniká spojením více polypeptidových řetězců.
Studium: Rentgenová analýza velkých komplexů, kryoelektronová mikroskopie.
Otázka 12: Metody izolace nukleových kyselin a bílkovin, metody stanovení jejich koncentrace
Izolace:
Rozbití buněk: ultrazvuk, lysozym, mechanická homogenizace, zmražení (French press).
Vysolování: Použití síranu amonného k izolaci bílkovin.
Stanovení koncentrace:
UV spektrofotometrie (280 nm pro bílkoviny, 260 nm pro NK).
Bradfordova metoda (vazba Coomassie Brilliant Blue).
Lowryho metoda (kombinace Folinovy a biuretové metody).
Otázka 13: Metody separace bílkovin a nukleových kyselin: elektroforéza a blotting
Elektroforéza (SDS-PAGE): Separace bílkovin podle molekulové hmotnosti v přítomnosti SDS.
2D elektroforéza: Kombinace separace podle izoelektrického bodu a molekulové hmotnosti.
Blotting:
Southern (DNA), Northern (RNA), Western (proteiny), Eastern (posttranslační modifikace).
Přenos z gelu na membránu, detekce protilátkami nebo sondami.
Otázka 14: Metody separace bílkovin: chromatografie – principy a využití
Ionexová chromatografie: Separace na základě náboje.
Gelová permeační chromatografie: Separace podle molekulové hmotnosti.
Afinitní chromatografie: Využití specifické vazby molekul.
HPLC (vysokoúčinná kapalinová chromatografie): Moderní metoda pro přesnou separaci.
Otázka 15: Monosacharidy – rozdělení, hlavní zástupci a význam
Podle karbonylové skupiny: Aldózy (glukóza), ketózy (fruktóza).
Podle počtu uhlíků: Triózy (glyceraldehyd), pentózy (ribóza), hexózy (glukóza, galaktóza).
Význam: Zdroje energie, stavební jednotky polysacharidů.
Otázka 16: Disacharidy a polysacharidy – rozdělení, zástupci a význam
Disacharidy:
Redukující (maltóza, laktóza).
Neredukující (sacharóza).
Polysacharidy:
Homopolysacharidy (škrob, celulóza).
Heteropolysacharidy (heparin, kyselina hyaluronová).
Význam: Energetické zásoby (škrob, glykogen), strukturní funkce (celulóza, chitin).
Otázka 17: Chemické vlastnosti sacharidů, typy užívaných vzorců
Chemické reakce: Oxidoredukční reakce (oxidace na kyseliny, redukce na alkoholy), tvorba esterů a glykosidů.
Vzorce: Fischerovy (lineární), Haworthovy (cyklické).
Otázka 18: Lipidy – struktura, vlastnosti, funkce
Lipidy:
-
Struktura: Estery mastných kyselin s alkoholy. Dělí se na:
- Jednoduché lipidy: Triacylglyceroly (zásobní tuky).
- Složené lipidy: Glycerofosfolipidy, sfingolipidy (membránové lipidy).
-
Vlastnosti:
- Hydrofobní: Nerozpustné ve vodě.
- Reakce: Zmýdelňování (hydrolýza tuků), ztužování (hydrogenace).
-
Funkce:
- Energetická: Zásoba energie (triacylglyceroly).
- Strukturální: Složka biomembrán.
- Izolační: Tepelná a mechanická ochrana.
- Biologická: Syntéza prostaglandinů, steroidních hormonů.
Otázka 19: Steroidy – biologicky významní zástupci- cholesterol, žlučové kyseliny a jejich význam
Steroidy – biologicky významní zástupci:
-
Cholesterol:
- Součást buněčných membrán.
- Prekurzor vitaminu D, steroidních hormonů (kortizol, testosteron, estrogen) a žlučových kyselin.
-
Žlučové kyseliny:
- Kyselina cholová, deoxycholová, taurocholová.
- Emulgace lipidů v tenkém střevě, usnadnění jejich trávení a vstřebávání.
-
Význam:
- Strukturní a metabolické funkce.
- ## Podíl na trávení tuků a regulaci hladiny lipidů.
Otázka 20: Fosfolipidy a glykolipidy – struktura a biologický význam
Fosfolipidy a glykolipidy:
-
Fosfolipidy:
- Struktura: Glycerol, dvě mastné kyseliny, fosfátová skupina + alkohol.
- Význam: Hlavní složka buněčných membrán (tvoří dvojvrstvu), podílí se na signalizaci a transportu.
-
Glykolipidy:
- Struktura: Lipidová složka (mono/diacylglycerol nebo sfingosin) + cukerná složka (monosacharid nebo oligosacharid).
- Význam: Rozpoznávání buněk, imunitní odpověď, součást CNS (cerebrosidy, gangliosidy).
Shrnutí: Oba typy lipidů jsou klíčové pro strukturu membrán a buněčnou komunikaci.
Otázka 21: Struktura a funkce biomembrán – lipidy, fosfolipidy a cholesterol, proteiny a sacharidy jako složky
Složení biomembrán: Fosfolipidy, cholesterol (zvyšuje pevnost membrán), proteiny (transportní, receptorové), sacharidy (rozpoznávací molekuly).
Funkce: Oddělení buněk od prostředí, transport látek, mezibuněčná komunikace.
Otázka 22: Transport látek – nespecifická a specifická permeace, pasivní a aktivní transport, pinocytóza
Specifická permeace zajišťuje přesnou regulaci transportu živin, iontů a dalších látek, které buňky potřebují v přesném množství.
Nespecifická permeace umožňuje volný pohyb malých molekul, což je důležité pro udržení rovnováhy plynů a vody.
Pasivní transport je pohyb látek přes membránu po koncentračním gradientu bez spotřeby energie (např. difuze, usnadněná difuze, osmóza).
Aktivní transport je přenos látek proti koncentračnímu gradientu za spotřeby energie (např. ATP) prostřednictvím specifických přenašečů nebo pump (např. Na⁺/K⁺-ATPáza).
Pinocytóza je typ endocytózy, při které buňka pohlcuje tekutiny a v nich rozpuštěné látky vytvořením váčku z plazmatické membrány. Tento proces je nespecifický a slouží k příjmu živin a molekul potřebných pro metabolismus.
Otázka 23: Třídy enzymů dle současné nomenklatury
Odpověď:
Oxidoreduktasy: Redoxní reakce (např. glukosaoxidáza).
Transferasy: Přenos skupin (např. hexokináza).
Hydrolasy: Štěpení vazeb hydrolýzou (např. proteázy).
Lyasy: Nehydrolytické štěpení nebo syntéza vazeb (např. citrátsyntáza).
Isomerasy: Izomerace molekul (např. racemázy).
Ligasy: Syntéza vazeb za spotřeby ATP (např. syntetasy).
Translokasy: Přenos molekul přes membrány (např. ATPázy
Otázka 24: Struktura enzymů - jednoduché a složené. Kofaktory – kovové ionty a organické látky. Prostetické skupiny a koenzymy
Struktura enzymů:
- Jednoduché enzymy: Skládají se pouze z proteinové části.
- Složené enzymy: Obsahují proteinovou část (apoenzym) a nebílkovinnou složku (kofaktor).
Kofaktory:
- Kovové ionty: Např. Zn²⁺, Mg²⁺ (účast v redoxních a stabilizačních reakcích).
- Organické látky: Koenzymy a prostetické skupiny.
Koenzymy:
- Kosubstráty: Volně se vážou, např. NAD⁺, FAD, CoA.
- Prostetické skupiny: Pevně vázané, např. hem, biotin.
Význam: Kofaktory zajišťují správnou funkci enzymů a přenos specifických skupin nebo elektronů.