Otevřená ekonomika Flashcards
(15 cards)
Otevřenost ekonomiky
Otevřenost ekonomiky měříme nejčastěji jako poměr vývozu ku HDP. Pokud daný výsledek
vynásobíme stem, získáme otevřenost ekonomiky v procentech. Otevřenost ekonomiky =
(vývoz/HDP) * 100 [v %] Míra otevřenosti české ekonomiky se pohybuje okolo 80%. Oproti tomu míra
otevřenosti ekonomiky Spojených států amerických je zhruba 15%. Vysokou míru otevřenosti mají
země, které mají malý vnitřní trh (podobně jako ČR), nebo se jedná o země úzce specializované na
výroku určitých druhů statku nebo jde o nově industrializované země. Naopak nízkou míru
otevřenosti mají země, které mají velký vnitřní trh (USA) nebo se jedná o země, které na
mezinárodním trhu nejsou dostatečně konkurenceschopné – jde tedy o rozvojové země.
Absolutní výhody
Teorie absolutních výhod říká, že by se země měla specializovat na takový druh výroby, v němž je
nejlepší – tzn. nejproduktivnější. Pokud budeme sledovat počet kusů vyrobených za jednotku času,
bude mít absolutní výhodu ta země, která vyrobí více. Pokud budeme sledovat čas potřebný k výrobě
jednoho kusu, bude mít absolutní výhodu ta země, která daný statek vyrobí rychleji. U absolutních
výhod vždy porovnáváme hodnoty vztahující se k jednomu produktu u obou zemí – porovnáváme
tedy hodnotu u produktu 1 u země A a u země B.
Koparativní výhody
Teorie komparativních výhod říká, že mezinárodní obchod je výhodný i v případě, že země nerealizuje
žádnou absolutní výhodu. V tomto případě sledujeme náklady obětované příležitosti. Platí zde stejné
předpoklady jako u teorie absolutních výhod. V případě komparativních výhod porovnáváme, kolika
kusů výrobku 2 se musí země vzdát pro výrobu dodatečného kusu výrobku 1. Sledujeme tedy
hodnoty v rámci jedné země. Až tuto výslednou hodnotu porovnáváme s druhou zemí. Ta země,
která se vzdává menšího množství statku, realizuje komparativní výhodu.
Protekcionismus
Ochranářství jedné země před výrobky od jiné země.
Clo, Kvóty, Exportní subvence (exportní dotace – podpora exportu), Dobrovolná restrikce, Ostatní –
Hygienické normy
Mezinárodní pohyb kapitálu
Mezinárodní pohyb kapitálu představuje změnu pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky
vůči zahraničí. Jedná se zejména o přesuny peněžních fondů (hotovost, bankovní depozita), přesuny
CP (akcií, obligací) a poskytování nebo splácení úvěrů.
Příčiny pohybu kapitálu do zahraničí:
Mezi hlavní příčiny mezinárodního pohybu kapitálu patří platby za dodávky statků, za služby
výrobních faktorů, transferové platby, intervenční nákupy centrální banky a přesuny kapitálu za
účelem jeho zhodnocení. Kapitál je přesouván proto, že na různých trzích je různá očekávaná
výnosnost finančních aktiv. Tato rozdílná výnosnost je zapříčiněná například rozdílným zdaněním
výnosů, rozdílným očekávaným vývojem cenové hladiny, transakčními náklady na pořízení finančních
aktiv nebo očekávanou změnou měnového kurzu
Měnový kurz
Nominální měnový kurz je vlastně cena měny vyjádřená v jiné měně, respektive měnách. Měnový
kurz zapisujeme jako
bilaterální kurz - je jedna měna vůči jedné jiné zahraniční měně.
efektivní kurz - je vyjádření kurzu měny vůči souboru neboli koši zahraničních měn
promptní neboli okamžité a kurzy termínované – dohodnuté smluvně předem
valuty - jedná se o hotovostní směnu měn
devizy - jedná se o bezhotovostní směnu měn.
Jaké máme kurzy?
a) Čistý plovoucí kurz
Pokud se centrální banka rozhodne pro režim čistého plovoucího kurzu, předem se vzdává možnosti
intervenovat – ovlivňovat hodnotu měnového kurzu. Kurz měny je tedy dán interakcí poptávky a
nabídky na měnovém trhu.
b) Řízený plovoucí kurz
centrální banka zasahuje do dění na měnovém trhu, pakliže to uzná za vhodné. Kurz je tedy
ovlivňován nejen trhem, ale i pomocí intervencí centrální banky.
c) Pevný kurz
je měna navázána na jinou měnu nebo koš měn. Centrální banka stanoví centrální hodnotu kurzu
(centrální paritu) a zaváže se tuto hodnotu kurzu dlouhodobě udržovat pomocí intervencí
depreciace a apreciace, devalvace a revalvace
Termíny depreciace a apreciace se používají v souvislosti s plovoucími měnovými kurzy – Změna
kurzu je dána trhem
Termíny devalvace a revalvace se používají v souvislosti s pevným měnovým kurzem – Změna výše
kurzu je dána administrativně.
Depreciace (devalvace) znamená znehodnocení, oslabení domácí měny. Při kurzu 25 CZK/EUR by se
jednalo o změnu na například 27 CZK/EUR.
Apreciace (revalvace) znamená zhodnocení, posílení kurzu domácí měny. Při kurzu 25 CZK/EUR by
se jednalo o změnu například na 22 CZK/EUR.
Měnový trh
Na měnovém trhu dochází ke směně jedné měny za druhou. Měnový trh zakreslujeme do dvou grafů.
Toto zobrazení je přehledné. Na jednom grafu zachycujeme trh s domácí měnou na druhém s měnou
zahraniční. Dojde-li k jakékoli události, která vyvolá změnu poptávky nebo nabídky na měnovém trhu,
promítne se to do obou grafů. V každém z grafů se posune jiná křivka
Parita kupní síly
Parita kupní síly je ekonomická teorie měnového kurzu, která porovnává různé měny pomocí
“spotřebního koše”. Podle této teorie je kurz dvou měn v rovnováze, pokud jsou jejich kupní síly
stejné v obou zemích.
To znamená, že kurz/poměr dvou měn by měl být stejný jako je poměr jejich cenových hladin. Základ
parity kupní síly leží v “zákonu jedné ceny”, podle kterého by se při eliminaci transakčních a
přepravních nákladů mělo identické zboží prodávat na všech trzích po přepočtu na jednu měnu za
stejnou cenu.
Pokud se například TV set prodává v Kanadě za 750 CAD, měl by v USA stát 500 USD při měnovém
kurzu CAD/USD 1,5. Poku by v Kanadě stál jen 700 CAD, TV set by se nakupoval v relativně levnější
zemi a prodával v relativně dražší zemi, čímž by vzrostla poptávka v Kanadě a nabídka v USA, což
by vedlo k růstu ceny v Kanadě a poklesu v USA, dokud by se ceny nevyrovnaly.
Platební bilance
Udává přehled všech ekonomických transakcí mezi domácími a zahraničními subjekty. Na základě
společných znaků třídíme položky do ní zaznamenávané do několika základních skupin: zboží, služby, důchody, transfery, dlouhodobý kapitál, krátkodobý kapitál, devizové rezervy. Pohyby těchto položek sledujeme prostřednictvím jednotlivých účtů platební bilance
1) Horizontální struktura
a) Běžný účet
Běžný účet je tvořen obchodní bilancí, bilancí služeb, bilancí výnosů a jednostrannými převody. Na
účet obchodní bilance je zaznamenáván pohyb výrobků
b) finanční účet
Finanční účet zachycuje vývoz a dovoz dlouhodobého i krátkodobého kapitálu. Zachycujeme tzv.
přímé investice, což jsou investice do základního kapitálu společnosti. Dále zde zachycujeme
portfoliové investice (majetkové cenné papíry – nejčastěji obligace) a ostatní kapitál (např.
mezibankovní úvěry, arbitrážní transakce)
c) kapitálový účet
Na kapitálovém účtu zachycujeme například transakce související s obchodem s nehmotnými statky
(ochranné známky, patenty apod.),
e) změna devizových rezerv
Na tomto účtu je zachycena změna výše devizových rezerv centrální banky (v případě ČR České
národní banky), hodnoty zlatých rezerv a zvláštních práv čerpání (souvisí s Mezinárodním měnovým
fondem).
f) Účet chyb a opomenutí
Účet chyb a opomenutí zahrnuje mimo jiné i kurzové rozdíly
2) Vertikální struktura
Pomocí vertikální struktury zachycujeme výše uvedené položky jako kreditní a debetní.
Zahraniční dluh
roste v situaci, kdy nové půjčky za zahraničí převyšují splátky starých půjček včetně úroků. Roste-li
zahraniční dluh (dluh domácích soukromých firem vůči zahraničním soukromým firmám) domácí
měna apreciuje (na BÚ vzniká schodek). Klesá-li zahraniční dluh domácí měna depreciuje (na BÚ
vzniká přebytek)
