Podniková ekonomie Flashcards
(98 cards)
Co jsou investice podniku a jaký mají význam?
Investice jsou obecně definovány jako přeměna peněžních prostředků na jinou formu majetku. Investice = kapitálové výdaje vynaložené na získání konkrétního druhu aktiv, která nejsou určena k bezprostřední spotřebě, ale mají za cíl přinášet budoucí výnosy (např. zisk nebo cash flow). Investiční činnost podniku se zpravidla zaměřuje na pořízení dlouhodobého majetku, jako jsou budovy, stroje, technologie, software nebo jiné strategické prostředky, které se využívají po dobu delší než jeden rok.
Jaké fáze zahrnuje investiční projekt?
Předinvestiční fáze (plánování, identifikace a analýza investice):
V této fázi se stanovují dlouhodobé strategické cíle podniku
Vyhledávají se investiční příležitosti (tzv. opportunity studies)
Provádí se analýza citlivosti, bodu zvratu a sestavují se rozhodovací stromy, které pomáhají odhalit nejistoty a rizika
Výstupem je technicko-ekonomická studie (feasibility study) a následné investiční rozhodnutí
Investiční fáze (realizace):
Zahrnuje vytvoření projektové dokumentace, závěrečná nabídková řízení, získání potřebných finančních prostředků
Provádí se výstavba či montáž zařízení, právní a organizační příprava, získání pozemků či stavebních povolení a výběr dodavatelů
Provozní fáze:
Investiční projekt se uvádí do plného provozu
Nově získaný majetek by měl generovat očekávané peněžní toky (cash flow)
Řeší se optimalizace výrobních procesů, školení pracovníků, marketing a distribuce
Co označuje ekonomická efektivnost investice?
Ekonomická efektivnost investice vyjadřuje vztah mezi výnosy, které investice vygeneruje, a náklady, které s jejím pořízením souvisejí. Jinými slovy,
Ekonomická efektivnost = (Ekonomické efekty investice) – (Investiční výdaje).
Ekonomické efekty se mohou projevit jako generovaný zisk, úspory, zvýšení cash flow nebo jiný pozitivní dopad na tržní hodnotu podniku.
Jaká kritéria je třeba vzít v úvahu při hodnocení investic?
Při rozhodování o investičních projektech je třeba zohlednit především výnosnost (rentabilita), rizikovost a likviditu. Výnosnost (ROI) udává procentuální návratnost investice v poměru k vynaloženým výdajům.
Rizikovost znamená stupeň nejistoty ohledně budoucích výnosů, zahrnující tržní, inflační, úvěrové a úrokové riziko.
Likvidita popisuje, jak rychle lze investici převést zpět na hotovost bez výrazného poklesu tržní hodnoty.
Tyto tři aspekty často představuje tzv. magický trojúhelník investování.
Jaké faktory ovlivňují investiční rozhodnutí podniku?
Hlavními faktory jsou čas a riziko.
Faktor času: Budoucí peněžní toky se odúročují (diskontují) na současnou hodnotu; projekty s delším časovým horizontem jsou citlivější na diskontní sazbu (ovlivňuje NPV).
Faktor rizika: Nejde pouze o součet budoucích výnosů, ale také o nejistotu s nimi spojenou; u obtížně předvídatelných toků se často zvyšuje požadovaná míra zhodnocení (riziková prémie).
Jaké statické metody se používají ke stanovení efektivnosti investic?
Statické metody jsou jednoduché a často se používají pro předběžné porovnání variant, ale neberou v úvahu časovou hodnotu peněz. Statické metody zahrnují:
Výnosnost investice (ROI nebo rentabilita), měřenou jako poměr čistého zisku k investičním výdajům.
Dobu návratnosti, která ukazuje, jak dlouho trvá, než se kumulované peněžní toky vyrovnají s počáteční investicí.
Účetní rentabilitu, která zohledňuje návratnost investovaných prostředků v účetním období, avšak nezahrnuje diskontování budoucích příjmů. Výhodou statických metod je jednoduchost a rychlost porovnání variant; nevýhodou je ignorace časové hodnoty peněz a rizika.
Jaké dynamické metody se využívají k hodnocení efektivnosti investic?
Dynamické metody zohledňují časovou hodnotu peněz diskontováním budoucích peněžních toků, což je vhodné pro dlouhodobé investiční projekty. Mezi hlavní dynamické metody patří:
Čistá současná hodnota (NPV), která se vypočítá jako součet diskontovaných budoucích toků mínus počáteční investice; investice je efektivní, pokud je NPV > 0.
Vnitřní výnosové procento (IRR**), což je diskontní sazba, při které se NPV rovná nule; projekt je přijatelný, pokud IRR překročí požadovanou míru zhodnocení.
Index ziskovosti (PI), vyjadřující poměr současné hodnoty budoucích toků a počáteční investice; hodnoty nad 1 naznačují příznivost projektu.
Metoda diskontovaných nákladů, která zohledňuje investiční a diskontované provozní náklady za celou životnost projektu. Výhody dynamických metod jsou přesnější a časově srovnatelné výsledky, zatímco nevýhodou je náročnost přesného odhadu budoucích peněžních toků a diskontní sazby.
Jaký je postup hodnocení ekonomické efektivnosti investic?
Postup začíná stanovením investičních výdajů – určení celkových kapitálových nákladů na dlouhodobý majetek a jejich převedením na jednotnou časovou základnu (např. od počátku investiční výstavby nebo okamžiku uvedení do provozu).
Dále se rozlišují zdroje financování –
vnitřní (např. nerozdělený zisk, odpisy, výnosy z likvidace majetku) a externí (úvěry, obligace, leasing). Následuje výběr metody hodnocení, kdy se stanoví diskontní sazba (např. WACC, požadovaná míra výnosnosti, oportunitní náklady) a volí se příslušné ukazatele:
U statických metod se využívá doba návratnosti, rentabilita,
U dynamických metod NPV, IRR nebo PI. Nakonec se vypočítávají celkové peněžní toky, diskontují budoucí toky a porovnávají s počáteční investicí; pokud je NPV kladná, je investice ekonomicky efektivní.
Co představuje majetková podstata podniku a jak se majetek dělí?
Majetek podniku představuje veškeré ekonomické zdroje, které podnik vlastní a využívá ke svému provozu. Z hlediska doby využití a povahy se majetek dělí na dvě hlavní skupiny:
* Dlouhodobý majetek (stálá aktiva):
– Hmotný majetek: fyzické věci, jako jsou budovy, stroje, výrobní linky, auta, používané déle než jeden rok.
– Nehmotný majetek: patenty, licence, software, goodwill.
– Finanční majetek: dlouhodobé investice, podíly v jiných firmách či dluhopisy, které nejsou odepisovány a slouží ke strategickým investicím.
*** Oběžný majetek (pracovní kapitál): **
– Zásoby: materiály, polotovary, hotové výrobky či obchodní zboží.
– Pohledávky: částky, které podnik očekává obdržet od zákazníků (např. nezaplacené faktury).
– Peněžní prostředky a krátkodobé finanční investice: hotovost, peníze na bankovních účtech či krátkodobé termínované vklady.
Jaké metody se využívají k ocenění majetku podniku?
Pro správnou evidenci a řízení majetku je nezbytné jej ocenit pomocí různých metod.
* Pořizovací cena: původní cena, za kterou byl majetek zakoupen, včetně všech vedlejších nákladů (doprava, montáž, cla).
* Reprodukční pořizovací cena: cena, za kterou by bylo dnes možno daný majetek pořídit, což je užitečné při modernizačních investicích.
* Vlastní náklady: výdaje spojené s tvorbou majetku ve vlastní režii, zahrnující materiál, pracovní sílu a další režijní náklady.
Co jsou odpisy a proč jsou důležité pro účetní evidence majetku?
Odpisy nejsou výdajem, ale účtovacím nákladem, který postupně převádí pořizovací cenu dlouhodobého majetku do provozních nákladů v průběhu jeho využívání.
Jsou zásadní z účetního hlediska, protože umožňují co nejvěrnější zobrazení aktuální hodnoty majetku, která klesá v důsledku opotřebení nebo zastaralosti.
Odpisy také fungují jako reprodukční nástroj a signalizují potřebu reinvestice do nových aktiv, kdy se hromadí nerozdělený zisk.
Co je kapitál podniku a jaké jsou jeho hlavní složky?
Kapitál podniku představuje pasiva, prostředky, kterými byl pořízen majetek. Dělí se na:
-
Vlastní kapitál:
– Základní kapitál (vklady zakladatelů nebo společníků),
– Kapitálové fondy (připočitatelné rezervy, emisní ážio, dary),
– Nerozdělený zisk (zisk reinvestovaný do podniku). -
Cizí kapitál:
– Dlouhodobé závazky (např. bankovní úvěry, dluhopisy, leasingové smlouvy se splatností přesahující jeden rok),
– Krátkodobé závazky (závazky vůči dodavatelům, obchodní úvěry, další finanční závazky se splatností do jednoho roku). Vlastní kapitál vytváří prostředky vlastníků, kteří nesou nejvyšší riziko při likvidaci, zatímco cizí kapitál bývá často levnější díky nižším úrokovým nákladům a daňovému štítu.
Co znamená reprodukce majetku a jaké mechanismy se při ní využívají?
Reprodukce majetku je proces, kterým podnik obnovuje nebo rozšiřuje svou majetkovou základnu a zajišťuje kontinuitu výroby a dlouhodobý růst. Tento proces zahrnuje nejen obnovu starých aktiv, ale i rozvoj nových technologií a zvýšení efektivity výroby.
Mechanismy reprodukce zahrnují:
* Odpisy: odpisový plán slouží jako indikátor opotřebení aktiv a signalizuje jejich modernizaci nebo nahrazení.
* Reinvestice zisku: nerozdělený zisk se využívá k financování nových nebo modernizovaných aktiv.
* Plánování investic: strategická rozhodnutí podložená analýzou návratnosti (IRR), porovnáním nákladů na kapitál (WACC) a hodnocením rizik.
* Udržení optimální kapitálové struktury: dosažení správného poměru mezi vlastním a cizím kapitálem pro efektivní financování a finanční stabilitu.
Jak funguje využití cizího kapitálu a jak dosáhnout optimální kapitálové struktury?
Podnik využívá cizí kapitál (finanční páku) k zvýšení návratnosti vlastního kapitálu, pokud je výnos z investic vyšší než úrokové náklady. Úroky z cizího kapitálu poskytují daňový štít, což snižuje daňový základ. Optimalizace kapitálové struktury spočívá v dosažení správného poměru mezi vlastním a cizím kapitálem, kdy dlouhodobý majetek je financován dlouhodobými zdroji a oběžný majetek je efektivně financován krátkodobými úvěry. Důležité je také monitorovat finanční ukazatele, jako je WACC, finanční páka a čistý pracovní kapitál, a diverzifikovat zdroje financování prostřednictvím leasingu nebo emisních dluhopisů.
Co jsou náklady podniku a jaký je rozdíl mezi nákladem a výdajem?
Náklady podniků představují peněžní vyjádření spotřebovaných prostředků a práce nezbytných pro účelné fungování podniku a jeho výrobní či obchodní činnosti.
Rozlišují se dva základní pojmy:
* Náklad – vzniká v důsledku spotřeby produktivních prvků výroby (suroviny, energie, práce).
* Výdaj – okamžitá platba spojená s pořízením aktiva nebo služeb, která může, ale nemusí být nákladem (například nákup stroje je výdaj, zatímco odpis stroje se postupně promítá do nákladů).
Jak lze náklady podniku klasifikovat z různých hledisek?
Z hlediska pojetí se rozlišují:
* Finanční náklady – peníze vynaložené na určitou aktivitu (např. platba za suroviny, mzdy).
* Hodnotové náklady – zahrnují i náklady, které nejsou vykazovány ve finančním účetnictví (tzv. kalkulační náklady).
* Ekonomické náklady – tzv. oportunitní náklady představující ušlý efekt.
Z hlediska druhu se náklady dělí podle ekonomické podstaty (např. spotřeba materiálu, energie, služeb, odpisy, finanční náklady, změna stavu zásob, aktivace vlastních výkonů).
Podle účelu vynaložení se rozlišují:
* Výrobní náklady – náklady spojené s hlavní výrobní činností (hlavní, vedlejší, přidružené náklady).
* Nevýrobní náklady – náklady vyplývající z činností mimo výrobu (např. odbyt, správa, zásobování).
Kalkulační členění určuje:
* Přímé náklady – lze je přímo přiřadit ke konkrétní kalkulační jednici.
* Nepřímé náklady – společné pro více výkonů, které je nutno rozpočítat.
Další klasifikace:
* Podle místa vzniku – náklady vzniklé v jednotlivých vnitropodnikových útvarech (např. výrobní střediska, logistická centra).
* Podle obratu hodnoty – prvotní (externí) a druhotné (interní).
* Podle časového hlediska – variabilní (mění se s objemem výroby) a fixní náklady.
* Z hlediska rozhodování – relevantní náklady (mění se v závislosti na rozhodnutí) a oportunitní náklady (představují ušlý zisk z nevyužité alternativy).
Co je kalkulace nákladů a jaké druhy a metody kalkulace se využívají?
Kalkulace nákladů slouží k přiřazení nákladů na jednotku výkonu a pomáhá zajišťovat efektivitu podnikání.
Podle časového hlediska rozlišujeme:
-
Předběžné kalkulace –
– Propočtová kalkulace: vychází z obecnějších podkladů o podobných výrobcích.
– Plánová kalkulace: sestavuje se dle plánovaných norem a ročních průměrů.
– Operativní kalkulace: vychází z aktuálně platných norem a předem stanovených nákladů na kalkulační jednici. -
Výsledné kalkulace
– provádějí se po dokončení výroby pro zpětnou kontrolu nákladovosti
Podle úplnosti nákladů rozlišujeme:
* Kalkulace neúplných nákladů (neabsorpční metoda)
– pracuje pouze s částí nákladů, např. hrubé rozpětí (tržby minus přímé náklady) nebo příspěvek na úhradu (tržby minus variabilní náklady).
* Kalkulace úplných nákladů (absorpční metoda)
– zahrnuje všechny složky nákladů, jak přímé, tak nepřímé (např. přímý materiál, přímé mzdy, výrobní, správní a odbytové režie).
Mezi kalkulační metody patří:
* Kalkulace dělením – vhodná pro homogenní výrobu, kde jsou náklady rovnoměrně rozděleny podle počtu jednotek.
* Kalkulace dělením s poměrovými čísly – používá se, když se produkty liší a náklady se rozpočítávají podle rozpočítávacího klíče.
* Přirážková kalkulace – nepřímé náklady se rozpočítávají pomocí kalkulační přirážky na základě rozvrhové základny (např. přímé mzdy nebo časové údaje).
Jaké jsou výhody a problémy kalkulace nákladů?
Výhody kalkulace nákladů zahrnují:
- Přesnost – pomáhá stanovit jednotkové náklady a přispívá k efektivní cenotvorbě.
- Řízení efektivnosti – umožňuje identifikovat neefektivní položky a optimalizovat výrobní proces.
- Rozhodovací podklady – slouží jako základ pro plánování sortimentu a výrobních programů.
Problémy kalkulace nákladů mohou zahrnovat:
* Alokaci nepřímých nákladů – tradiční rozpočítávací klíče nemusí přesně odrážet skutečné náklady.
* Proměnlivost fixních nákladů – tyto náklady se mohou v dlouhodobém horizontu měnit.
* Systémovou náročnost – sběr detailních informací může být časově a finančně nákladný, což vyžaduje zjednodušený, ale praktický systém pro manažery.
Kde se kalkulace nákladů uplatňuje?
Kalkulace nákladů se uplatňuje především ve výrobních podnicích ke stanovení ceny výrobků a řízení nákladů výroby. Dále se využívá v oblasti služeb a obchodu pro kalkulaci nákladů na poskytnutou službu či zboží, optimalizaci zásob a sledování marží. Nakonec slouží také jako rozpočtový nástroj pro interní rozhodovací procesy, například při výběru optimálního sortimentu, výrobního plánu nebo stanovení minimálních prodejních cen pomocí kalkulace příspěvku na úhradu fixních nákladů.
Co je produkce v podnikatelské činnosti a jaký je význam výrobní kapacity?
Produkce zahrnuje výrobu hmotných výrobků nebo poskytování služeb – je výsledkem transformačního procesu, který přeměňuje vstupy (faktory výroby) na výstupy. Tento proces se vyjadřuje pomocí produkčních funkcí, jež ukazují vztah mezi množstvím použité práce, kapitálu a dalšími vstupy a výsledným objemem produkce. Výrobní kapacita označuje maximální objem produkce, kterého může podnik dosáhnout při využití všech dostupných výrobních kapacit. Produkce zahrnuje nejen samotné výrobky, ale také služby, jež jsou pro fungování podniku důležité.
Co představují výnosy podniku a jaké typy výnosů existují?
Výnosy podniku představují nárůst ekonomického prospěchu v daném účetním období. Jsou generovány z prodeje výrobků, poskytování služeb, prodeje majetku nebo příjmů z úroků a dividend.
Dělí se na:
* Provozní výnosy – pocházejí z hlavní činnosti, například tržby za vlastní výrobky a zboží.
* Finanční výnosy – zahrnují příjmy z investic, jako jsou úroky z vkladů či prodej cenných papírů. * Mimořádné výnosy – vztahují se k neobvyklým situacím, například prodej majetku nebo pojištění.
Co zobrazuje výkaz zisku a ztrát a jak je strukturován?
Výkaz zisku a ztrát, součást účetní závěrky, zobrazuje finanční výkonnost podniku za dané období. Zachycuje tvorbu výnosů a nákladů, přičemž je strukturován následovně:
- Nejprve se uvádějí výnosy – provozní (tržby za prodeje výrobků a služeb, z prodeje majetku apod.) a neprovozní (finanční výnosy, vklady, půjčky, dotace).
- Dále jsou uvedeny náklady – například náklady na prodané výrobky, provozní a administrativní náklady.
- Nakonec se vykáže výsledek hospodaření – rozdíl mezi výnosy a náklady, který se dále dělí na provozní a finanční výsledek, a výsledné hodnoty před a po zdanění.
Jak se rozděluje zisk podniku a jaké jsou typy ukazatelů hospodářského výsledku?
Zisk se v podniku rozděluje na:
* Daň z příjmu, příděl do rezervního fondu, dividendy či podíly na zisku a nerozdělený zisk. Hospodářský výsledek vyjadřuje rozdíl mezi celkovými výnosy a náklady za určité období. Hodnotí se pomocí ukazatelů jako:
* EAT (Earnings After Taxes) – čistý zisk po zdanění;
* EBT (Earnings Before Taxes) – zisk před zdaněním;
* EBIT (Earnings Before Interest and Taxes) – zisk před úroky a daněmi;
* EBITDA (Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization) – zisk před úroky, daněmi a odpisy. Dále je nutné rozlišovat mezi účetním ziskem (vykázaným v účetnictví) a ekonomickým ziskem, který bere v úvahu i oportunitní náklady, jako jsou náklady vlastního kapitálu.
Co představuje financování podniku?
Financování podniku představuje proces obstarávání kapitálu, který je nezbytný pro jeho běžný provoz, investiční činnost, růst a rozvoj. Bez správného financování může podnik ztratit konkurenceschopnost, finanční stabilitu a schopnost plnit své závazky.