Přednáška 11: Manažerské rozhodovací úlohy Flashcards
(27 cards)
Základní charakteristiky pro vymezení typů úloh jsou tyto:
- nutnost vkladu prostředků;
- vznik krátkodobých nebo dlouhodobých efektů a působení vkladu
prostředků; - vznik efektů měřitelných nebo neměřitelných penězi;
- změna výrobní kapacity nebo využití existující kapacity;
- změna sortimentu atd.
Dva hlavní znaky manažerského rozhodování pro potřeby
manažerského účetnictví lze vymezit takto:
- cílem rozhodování je maximalizovat současnou hodnotu budoucích
peněžních toků - rozhodování znamená vždy výběr mezi alternativami a vede ke
změnám proti současnému stavu
Informace pro rozhodování jsou vymezeny vztahem:
NÁKLADY < EKONOMICKÝ PROSPĚCH
Ve složitosti vzájemných vazeb má zásadní význam rozčlenění těchto
úloh do dvou základních skupin:
1) úlohy nevyžadující vklady prostředků
2) úlohy vyžadující vklady prostředků
3) rozhodnutí cenová
rozhodovací úlohy nevyžadující vklady
prostředků se v praxi často označuje jako …
úlohy na existující kapacitě
Úlohy, které nevyžadují vklady prostředků:
- optimalizace objemu výroby
- optimalizace sortimentu
- stanovení dolního limitu ceny doplňkových výrobků
- úlohy „buď a nebo“:
* vyrábět nebo koupit
* pokračovat ve výrobě nebo ji zastavit
* úlohy ve sdružené výrobě
Úlohy, které vyžadují vklady prostředků
- investice do hmotného majetku
- efekty peněžně vyjádřitelné
- efekty peněžně nevyjádřitelné
- investice do nehmotného majetku
- finanční investice do podílů na jiném podniku
- nákup cenných papírů pro dlouhodobé držení
Cenová rozhodování
- určení „únosných“ nákladů při platné ceně
- určení „únosné“ ceny při platných nákladech
Tento model optimalizace objemu výroby se využívá také pro úlohy s flexibilní provozní kapacitou,
která je dána těmito situacemi:
- kapacita celku je dána kapacitou úzkého profilu;
- kapacitu lze zvýšit prací přesčas nebo zvýšením počtu směn;
- možnost přerušení či zastavení činnost při poklesu poptávky.
Pokud řešíme úlohy, týkající se objemu výroby při rozdílných dílčích kapacitách, řešíme využití úzkého místa ve výrobě. Řešíme úlohu, jestli:
- chybějící polotovary pro další dílnu dokoupit;
- koupit celou kapacitu druhé dílny a uvolněnou kapacitu první dílny
využít jinak (při externích dodávkách se zvýší variabilní náklady). - Řeší se: Jaký bude minimální rozsah činnosti druhé dílny (Q2), aby se
po vypuštění první kapacity (Q1) dosáhlo stejného zisku jako při jejím
plném využití?
Cílem těchto úloh je stanovit takový sortiment výroby, při kterém je
zisk maximální. Zisk se měří nepřímo pomocí maximalizace marže jednotlivých výrobků. Podle omezujících faktorů se dále úlohy dělí na
tři skupiny:
1) omezením je pouze celková instalovaná kapacita
2) jediné kapacitní omezení, ale existují rozdílné požadavky výrobků na kapacitu
3) více omezení
Pro optimalizaci sortimentu se používají metody založené na
kalkulaci variabilních nákladů
Úlohy „buď a nebo“ se liší podle toho zda je nebo není využita výrobní kapacita.
Lze je podle konkrétních rozhodnutí dále dělit na:
1) vyrobit nebo koupit
2) pokračovat v činnosti nebo ji zrušit
Kapitálové výdaje na investici by měly obsahovat:
- výdaje na pořízení nového majetku, včetně výdajů na instalaci a dopravu a
vypracování přípravných a projekčních dokumentů, - výdaje na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu vyvolaný novou investicí.
Dále by měly být kapitálové výdaje upraveny o:
- příjmy z prodeje existujícího dlouhodobého majetku, který je novou investicí
nahrazován, - daňové efekty spojené s prodejem stávajícího nahrazovaného majetku.
Obecně se rozlišují dvě skupiny
metod hodnocení investic:
1) Metody, které berou v úvahu faktor času - dynamické metody
2) Metody, které nepřihlížejí k faktoru času - statické metody
Metody, které berou v úvahu faktor času – dynamické metody:
- Čistá současná hodnota
- Vnitřní výnosové procento
- Index rentability
Metody, které nepřihlížejí k faktoru času – statické metody:
- Doba návratnosti
- Průměrná rentabilita
- Průměrné náklady
Čistá současná hodnota
- je finanční veličina vyjadřující současnou hodnotu budoucích
peněžních toků (případného) současného výdaje. - Čistá současná hodnota se používá jako kritérium pro hodnocení
výnosnosti investiční projekt. Hlavní výhodou tohoto kritéria je zohlednění
faktoru času.
Vnitřní výnosové procento
- lze definovat jako
takovou úrokovou míru, při které se současná hodnota peněžních příjmů
rovná současné hodnotě kapitálových výdajů investice. - IRR nám vlastně říká, kolik procent na hodnoceném projektu vyděláme,
pokud zvážíme časovou hodnotu peněz. Jinými slovy je to takové ROI, které
ovšem počítá s diskontovaným cashflow.
Index rentability
Podíl čisté současné hodnoty projektu na
hotovostním toku nultého období (na investičních výdajích). Je to v
podstatě procento ziskovosti investice měřené čistou současnou
hodnotou. Udává, kolik korun čistého diskontovaného přínosu připadá
na jednu investovanou korunu.
Doba návratnosti
doba (počet let), za kterou peněžní příjmy z investice vyrovnají
počáteční kapitálový výdaj na investici
Průměrná rentabilita
nepovažuje za efekt z investice úsporu nákladů (jako
je tomu u nákladových kritérií) nebo peněžní příjem (jako ČSH nebo VVP),
ale zisk, který investice přináší. Jde obvykle o průměrný roční zisk (po
zdanění), který může zobrazovat jedině přínos investice pro podnik.
Průměrná roční výnosnost investiční varianty
součet ročních zisků po
zdanění v jednotlivých letech životnosti / průměrná roční hodnota
investičního majetku v zůstatkové ceně x doba životnosti
