Rostlinné tělo Flashcards
nejjednodušší je tvořeno
jednou buňkou
složitější organizace jsou
kolonie (váleč koulivý) – takové kolonie mohly být v rámci evoluce
předstupněm mnohobuněčnosti organismů
mnohobuněčná stélka
celá z tvarově a funkčně nerozlišených buněk, (řasy, kapradiny - pouze ve
stadiu prvoklíčku)
pletiva
soubory rostlinných buněk, které mají stejnou
funkci, tvar a velikost Pletiva vytváří orgány (kořen, stonek, list, květ, plod)
Podle schopnosti dělení
dělivá (meristematická) – mají trvalou nebo dočasnou schopnost dělit se, umožňují růst rostliny do všech
směrů
- trvalá – ztrácí schopnost dělení buněk (v určitých případech se z nich stanou meristémy = schopnost
dělení buněk se obnoví)
PARENCHYM
buněčná stěna je všude stejně silná – „zaoblená kostka“ (3 rozměry stejné), mohou být
protáhlé v 1 směru. Jsou to živé buňky. Zvláštním typem je tzv. AERENCHYM – pletivo s velkými
mezibuněčnými prostorami vyplněnými vzduchem (u vodních rostlin).
KOLENCHYM
rozměry buněk stejné, v určitých místech je ztloustlá buněčná stěna = orgány s
kolenchymem jsou pevnější (např. řapík listu). Jde o živé buňky. Ztloustnutí může být v rozích – ROHOVÝ
KOLENCHYM nebo na celé jedné stěně – DESKOVÝ KOLENCHYM
SKLERENCHYM
buněčná stěna ztloustlá všude, protoplast odumírá a je nahrazen vzduchem (dřevo,
pecka, skořápky ořechů, přádné rostliny
PLETIVA DĚLIVÁ (meristémy
mají schopnost dělení buněk (trvalou nebo dočasnou)
Buňky dělivých pletiv mají intenzívní metabolismus.
Vznik meristému: základem je 1 nebo několik buněk (protomeristémy) – z nich vznikají prvotní =
primární meristémy (vyskytují se na vzrostném vrcholu stonku a kořenu, v růstových zónách listu) –
buňky se tu dělí po celý život rostliny;
sekundarní
druhotné = sekundární meristémy mají rostliny, které druhotně tloustnou (dřeviny). Příkladem jsou
kambium a felogén. Vznikají z trvalých pletiv, u nichž se obnoví schopnost dělení buněk. Felogén se
zakládá pod pokožkou. Směrem od středu vytváří korkové buňky se silnou stěnou, tyto buňky odumírají
(mrtvá kůra – borka s ochrannou funkcí). Směrem ke středu vytváří živé buňky zelené kůry. Kambium je
pod zelenou kůrou. Směrem od středu vytváří druhotné lýko, směrem ke středu vytváří druhotné dřevo
(každý rok přibývá jedna vrstva = letokruhy).
PLETIVA KRYCÍ
Prvotní krycí pletivo je POKOŽKA
epidermis
pokožka nadzemních orgánů
- pokožka je tvořena jednou vrstvou plochých buněk
- na povrchu je vrstva zvaná kutikula z odolných chemických látek (kutin, suberin, vosky).
- chrání před smáčivostí, chemickými látkami a brání ztrátám vody
- pokožka může obsahovat trichomy = chloupky. Podle funkcí a stavby existuje mnoho druhů:
a) krycí = ochranná funkce, ochrana proti přehřátí,…
- mají různý tvar (růže, divizna, hlošina …)
b) žlaznaté - rostliny jimi vyměšují látky (silice, cukr, sliz – např. levandule, máta …)
c) žahavé – např. kopřiva
- ze skupiny pokožkových buněk vznikají ostny (růže, ostružiník,..)
rhizodermis
pokožka kořene, chybí chloroplasty, průduchy, kutikula
Druhotným krycím pletivem je
KOREK:
- vzniká u rostlin přetrvávajících zimu (růže, jabloň, angrešt …)
- pod pokožkou se zakládá felogen → směrem dovnitř stonku odděluje živé buňky zelené kůry + na
vnější stranu buňky korku → buněčná stěna korku tloustne → protoplast odumírá → je nahrazen
vzduchem
- pod prvotním felogénem se zakládají další felogény → pletiva vně odumírají → tloustnou → trhají se
→ vzniká borka (odolnost proti vodě, plynům, bakteriím,…+ tepelná a mechanická funkce)
- činností druhotných krycích pletiv vzniká druhotná kůra
VODIVÁ PLETIVA
vznikla přechodem rostlin na souš
- vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků
Funkce: transport vody a v ní rozpuštěných látek v těle rostliny + transport asimilátů
Stavba cévního svazku:
• xylém = dřevní část, tou jde tzv.
TRASPIRAČNÍ PROUD: vedení vody + minerálních látek → od kořene směrem nahoru
• floém = lýková část, tou jde tzv.
ASIMILAČNÍ PROUD: asimiláty (produkty fotosyntézy = cukry) → z listů do kořenů
