Vývojová psychologie I Flashcards
(87 cards)
Novější teoretické přístupy
Lifespan psychology (Paul Baltes) a ekosystémové koncepce (Urie Bronfenbrenner)
Paul Baltes
- několik univerzit v USA
- psychologické studie moudrosti
- kognitivní stárnutí a plasticita mysli
- sociální scénáře stárnoucí společnosti
- ucelená koncepce Lifespan Psychology
Lifespan Psychology
autor Paul Baltes
- poprvé v celistvé podobě publikována v roce 1987
- vývoj je celoživotní proces (žádné období není významnější než jiné)
- vývoj je multidimenzionální (bio-psycho-sociálně-spirituální)
- vývoj je multidirekcionální (může narůstat a zároveň ubývat
- plastický (schopnost změny)
-kontextuální
-vývoj je výsledek interakce vývojových vlivů:
- normativní věkově vázané
- normativní historicky vázané
- nenormativní životní události
Urie Bronfenbrenner
Ekosystémová teorie vývoje
- narozen v Moskvě, od 6 let v USA
- aplikace teorie a výzkumu v praxi
- mírové aktivity: mezinárodní komunikace vědců (inicioval výzkum v USA, Číně, Rusku)
Ekosystémová teorie vývoje
autor Urie Bronfenbrenner (1979)
- důsledný systémový přístup
- vývoj se vždy odehrává v určitém kontextu
- kritizoval výzkumy v laboratořích (měly by probíhat v přirozených podmínkách)
- člověk je vždy současně zdrojem, procesem i výsledkem vývoje ( vl. aktivita )
- mikrosystém (primární skupiny) / mezosystém (vztahy mezi 2 a více mikrosystémy) / exosystém (např. pracoviště rodičů) / makrosystém (celkové klima ve společnosti atd) / chronosystém (změny v čase)
- vývojový potenciál prostředí
-
vývojové trajektorie
-ekologická tranzice - přestup z jednoho prostředí do druhého - vývojové efekty primárního prostředí
- vývojové dyády (transkontextuální dyáda)
- kvalitní komunikace mezi prostředími
Přehled teorií vývoje
- Endogenistické (biologizující)
A. Racionalistické, růstové
B. Iracionalistické - Exogenistické, sociologizující
- Interakcionistické, syntetizující
Endogenistické teorie
A. Racionalistické
- filozofická tradice nativismu (Descartes, Leibniz, Platon)
- dítě je ve své přirozenosti dobré, máme jej nechat volně růst (Komenský, Rousseau)
- Arnold Gessel - pozorování kojenců, pozorování jejich růstu a zrání, maturace motorického vývoje
- vývoj člověka jde podle něj zevnitř
B. Iracionalistické
- předpoklad vrozeného, ale teorie jsou fatalistické
- psychoanalýza - S. Freud - pět stadií psychosexuálního vývoje
Arnold Gessel
Endogenistická racionalistická teorie vývoje
- pozorování vývoje a zrání kojenců, zejména motorický vývoj (zákonitosti) - dodnes platí
- vývoj člověka jde zevnitř
Pět stadií psychosexuálního vývoje podle Sigmunda Freuda
- Orální (0–1 rok)
- Anální (1–3 roky)
- Falická (3-6)
- Latence (6-11)
- Genitální stadium
Problém Freuda je, že nechápe vývoj jako celoživotní proces, dnes se jeho koncept nepoužívá
Podle Matějčka se i ve fázi latence dějí významné vývojové věci - např. přijetí vlastní sexuální role, projev specificky lidského chování k dítěti
Exogenistické teorie vývoje
- rozhodující význam pro vývoj mají vnější faktory a zkušenost
- extrémní podoba: behaviorismus J. Watsona
- psychologie je redukována na pozorování z vnějšku
- nedoceněná vlastní aktivita člověka a jeho prožívání
- v nových teoriích je věnována pozornost prostředí, ale vyváženě
Syntetizující teorie vývoje
Všechny vlivy působí v interakci
Josef Koščo - biodromální psychologie (1968) - vývoj je celoživotní proces
Orientace:
- idiografická - popis vývoje jedince, např. případová studie
- monotetická - obecný popis zákonitostí vývoje, které platí obecně
Erik Erikson - psychosociální vývoj
- utváření osobní identity a vývoj ega, struktura vývoje se dělí do 8 stadií a každé je popsáno v podobě krize
- pricnip epigenetický
- kojenec - důvěra / nedůvěra
- batole - autonomie / stud
- předškolák - iniciativa / vina
- mladší školák - výkonnost / méněcennost
- dospívání - identita / zmatení rolí
- raná dospělost - intimita / osamělost
- dospělost - generativita / stagnace
- stáří - integrita / zoufalství
Jean Piaget - kognitivní vývoj (5 stadií)
- senzomotorická inteligence (0–2 roky)
- předpojmové a symbolické myšlení (2–4 roky)
- názorné myšlení (4–7/8 let)
- konkrétní operace (8–11/12 let)
- formální operace (do dospívání)
Lawrence Kohlberg – morální vývoj (3 stadia)
1. Prekonvenční morálka (0–6 let) - nezná normy a pravidla, nápodoba, ztotožnění, instrumentální hedonismus - vyhnu se trestu
2. Konvenční morálka (školní věk) – přijalo určité normy, vybírá si vzory, sílí konformita
3. Postkonvenční morálka - charakter je regulátorem chování, mravní perfekcionismus
Obecné otázky periodizace vývoje
– zastánci vývoje jako plynulého procesu odmítají členění do stadií
X názor, že vývoj probíhá ve fázích, ale nevíme, zda jsou obecné fáze nebo jen dílčí (např. v kognitivní oblasti)
problémem je **stanovení hranic jednotlivých období **(různá kritéria – biologická, sociální)
odlišnosti v anglosaském pojetí – zde adolescence již od 11 let, u nás od 15 let
příklad starých periodizací vývoje:
- např. za doby J. A. Komenského byla snaha vývoj, zejména dětství, rozčlenit
- děvčata se nebrala v úvahu, sedělo to jen na chlapce
Plasticita vývoje
- míra modifikovatelnosti vývoje, možnost změny X jasná stadia vývoje
Po 2. světové válce dva proudy:
- psychoanalyticko-klinický:** John Bowlby + René Spitz **(dojde-li k separaci matka/dítě v útlém věku, má to trvalé následky
- Bowlby nezkoumal, co jí předcházelo
- metodologicky nepřesné
- experimentální: Konrad Lorenz
- existují **kritické periody **(imprinting)
- dnes již nemluvíme o kritických periodách, ale senzitivních periodách (učení řeči - 1-2,5 let)
Podpora myšlenky plasticity vývoje: Ann + Alan Clarke
Resilience:
- individuální psychická odolnost, nezdolnost (opakem je zranitelnost)
- co dítě zažije v útlém věku, nemusí mít nutně negativní následky
- 70. léta 20. století
- sebenapravující tendence: děti rezilientní proti stresu
- A. Mastenová, M. Rutter, E. Wernerová
- Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych: “Riziko a resilience” 1998 – článek v ČS psychologii
- Jan Křivohlavý - knihy Psychologie nemoci, Psychologie zdraví – resilience v kontextu psychického a fyzického zdraví
- resilience obsahuje i jakýsi vývojový potenciál
Dva proudy plasticity vývoje
1. Psychoanalyticko-klinický
- John Bowlby + René Spitz
- dojde-li k separaci dítěte od matky v útlém věku, má to trvalé následky po celý život
- Bowlby nezkoumal, co předcházelo separaci od matky
- metodologicky nepřesné
- separační reakce apod.; trvalé následky
2. Experimentální
- Konrad Lorenz
- kritické periody (imprinting)
- dnes: senzitivní periody vyšší citlivosti
Podpora myšlenky plasticity vývoje
Ann + Alan Clarke
Rozlišují formy mateřské deprivace:
- co předcházelo k tomu, že se dítě ocitlo bez matky (matka nemá zájem X matka jde na operaci a o dítě se nemá kdo postarat)
- co následuje oddělení dítěte (+ je oddělení krátkodobé či dlouhodobé?)
Dítě není pasivním příjemcem vlivů
- např. pěkné dítě spíše přivolá zdravotní sestru X ošklivé a uplakané dítě bude mít problém s péčí o něj -> záleží na temperamentu dítěte i na předchozích zkušenostech
Pro poznání příčin nutno provés změnu
- např. vyšetřuji dítě, které je opožděné ve vývoji, nemůžu bez důkladné anamnézy říct, zda je mentálně retardované - může to být způsobeno důsledkem psychické deprivace (nezájem rodičů o dítě apod.)
- dříve často docházelo k špatné diagnostice dětí v dětských domovech
- náprava deprivace je možná (X retardace není) - psychické potřeby dítěte je možné uspokojovat dodatečně
- ne kritické periody, ale senzitivní období (ALE v organogenezi kritické periody skutečně jsou!)
Interakce– vzájemné působení vlivů, např. dítě, které se narodí s viditelným mentálním postižením (např. Downův syndrom) je rizikové především proto, že u rodičů mohlo dojít ke zklamání (nečekali, že se jim narodí postižené dítě) – postižení samotné z psychologického hlediska není tolik rizikové
Resilience
- individuální psychická odolnost, nezdolnost (opakem je zranitelnost)
- co dítě zažije v útlém věku, nemusí mít nutně negativní následky
- léta 20. století
- sebenapravující tendence: děti rezilientní proti stresu
- A. Mastenová, M. Rutter, E. Wernerová
- Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych:* “Riziko a resilience”* 1998 – článek v ČS psychologii
- Jan Křivohlavý - knihy Psychologie nemoci, Psychologie zdraví – resilience v kontextu psychického a fyzického zdraví
- resilience obsahuje i jakýsi vývojový potenciál
Definice resilience podle Mastenové:
= proces, schopnost i výsledek úspěšné adaptace člověka na vzdory nepříznivým či ohrožujícím podmínkám
- nejedná se pouze o rys osobnosti; je to i jakýsi proces
- je evidentní až ve chvíli, kdy na člověka působí nějaká zátěž -> pokud člověk nikdy žádnou zátěž nezažil, není možné zjistit míru resilience
- trojí podoba:
- dobré výsledky vývoje navzdory vysokému riziku
- zachovaná kompetence i pod trvalou zátěží
- zotavení z traumatu a následné dobré prospívání
výzkum resilience se soustředí na protektivní faktory (ochranné, protiklad rizikových faktorů)
- resilience je širší pojem než odolnost
odolnost: rezistence proti destrukci, schopnost zachovat si integritu při zátěži
resilience navíc obsahuje: složka vlastního pozitivního rozvoje, růstu, utváření, zrání, vytváření nových dovedností atd.
- posttraumatický růst osobnosti (psychologové zabývající se pozitivní psych.; nové téma)
Protektivní faktory resilience
- tlumí účinek rizikových ohrožujících faktorů, posilují sebevědomí a „self-efficacy“ -> aktivita, změna; ALE nutně samy o sobě nevedou k resilienci
jejich účinek je zřetelný pouze u „high-risk“ populace
- u dětí dnes studovány velmi často: válečné konflikty, přírodní katastrofy, teroristické útoky, únosy, dramatická odloučení od rodiny
- obecné protektivní faktory platné ve všech kulturách: intenzivní rodičovská péče (citový vztah, i k náhradním osobám), sebedůvěra, vědomí příslušnosti ke skupině, víra, inteligence a jiné kompetence dítěte
Podle věku dítěte:
- útlý věk - „easy“ temperament, přizpůsobivé, aktivní, sociabilní, zvladatelné a příjemné děti
s temperamentem se těžko něco udělá; pokud se dítě potřebuje vybít, doporučuje se mu třeba dát kousek papíru k roztrhání apod.
- předškolní věk- samostatnost i schopnost požádat o pomoc
je možné aktivně ovlivnit míru jejich resilience (když je vedeme k tomu, aby byli samostatní)
vhodné děti formou hry připravit na krizové situace (např. ztracení se v obchodě)
-školní věk a dospívání - dovednosti komunikovat, schopnost řešit problémy, koníček, zdravé sebevědomí, kamarádský vztah, interní místo kontroly (vědomí vlastní účinnosti – ví, že svůj život může do určité míry ovlivnit)
V rodině:
- úzký emocionální vztah, důvěra a bezpečí, pečovatelské chování, duchovní dimenze, širší sociální podpůrná síť
resilientní chlapci – dobrý mužský vzor pro identifikaci - maskulinní, ale zároveň dokázal vyjadřovat city
- do dospívání zranitelnější (ještě stále lpí na mateřské postavě), resilientnější až ve fázi adolescence (identifikace s vlastní sexuální rolí)
resilientní dívky – vzor pečující, zvládá svou práci, emancipovaná, zaměstnaná matka (zvládala práci i rodinu)
v mladším školním věku resilientnější, v dospívání a adolescenci méně
Největší vliv na individuální resilienci má:
- temperament
- kompetence (schopnosti a dovednosti)
- sebehodnocení
je možné posilovat resilienci – snížit rizika, zvyšovat sebeúctu, rozšiřovat kompetence a zdroje sociální opory
Prenatální období a jeho význam pro další vývoj (obecně)
- zájem psychologů od 70. let 20. století
- profesionální zájem rovněž genetici, embryologové, gynekologové, porodníci, neonatologové
- staré názory na těhotenství: pasivní období, „čekání na dítě“, plod jako nevyvinutá, ne zcela lidská bytost - prenatálnímu období je dnes přikládán velký význam
Matějček, Langmeier:* Počátky našeho duševního života (1986)* – tato kniha není dodnes překonána v tom, že přinesla poznatky ve velmi kondenzované podobě, s fotografiemi apod.
Možnosti výzkumu:
- dříve omezené (zdravotní a etické důvody)
- při operativním odebrání plodu
- pozorování nedonošených dětí
**- moderní technika: ** nitroděložní fotografie (Lennart Nilsson), ultrazvuk, kardiotokograf, fetální EEG
Co víme:
psychický stav matky ->* základy psychiky dítěte* (biochemická cesta) – úzkost, stres, kladné emoce
- rodičovské postoje se utvářejí už od dětství, jsou ovlivněné tím, s jakým partnerem žena přivádí dítě na svět, připravenost na dítě (dítě plánované, chtěné, nechtěné)
Dytrych, Matějček, Schüller: „Nechtěné děti“ (1975)
Přehled fází prenatálního vývoje
280 dní = 10 lunárních = 9 kalendářních měsíců = 40 týdnů
- gestační věk: věk od početí
1. blastémová fáze - 1-2 týdny od oplodnění, hyperplastické, dělení a množení buněk
2. fáze embrya - do 8 týdnů, diferenciace základních tělesných orgánů
3. fetální fáze - do porodu, hypertrofické období (2. a 3. trimestr)
od dokončeného 6. měsíce (od 28. týdne) – možnost záchrany předčasně narozeného plodu (od 500g) – longitudinální výzkum ÚPMD-Praha, Podolí
- u extrémně nevyzrálých dětí lékaři zvažují, zda dítě zachránit či ne (píše o tom MUDr. Lumír Kantor)
podle Šmahajové a Langmeiera je fetální období od 12. týdne gestačního věku!!!
Organogeneze a noxa
- ## nebezpečí poškození embrya: vedlejší účinky léků (contergan 1959-62), infekční onemocnění, alkohol (FAS), nikotin a jiné drogylze odhadnout, ve kterém období došlo ke vzniku vad:
malformace očí – 3. – 7. týden
rozštěp rtů– 5. – 6. týden
těžké srdeční vady – kolem 5. týdne
srůsty prstů– 6. – 10. týden
jiné **malformace končetin **– 4. – 7. týden
mozek má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního i fetálního vývoje -> může být poškozen kdykoliv od druhého týdne
FAS (Fetální alkoholový syndrom)
objevil Johns (USA)
v ČR R. Tichá – KÚ Olomouc
typické znaky v obličeji, mentální retardace, vnitřní orgánové poškození – srdce, ledviny
1 ze 750 narozených dětí (USA)
FAE (Fetal Alkohol Efekt) – lehčí poškození než FAS
nikotin– riziko předčasného porodu vyšší až 2 - 4x, nízká porodní hmotnost, hypotrofické (malinké) děti
marihuana– růstová retardace plodu (jinak zatím nebyly prokázány žádné dramatické následky užívání)
tvrdé drogy obecně
novorozenecký abstinenční syndrom (třes, zvýšený svalový tonus, vysoko postavený hlas při křiku)
3 – 7x častější předčasný porod, nízká porodní hmotnost, nezralost, zvýšená dráždivost, problémy s krmením, spánkem, zahlenění, pocení
heroin – mentální retardace, mikrocefalie (malá hlavička), epileptický syndrom
kokain– malformace, neurologické problémy
Nový obor - prenatální psychologie
- plod je aktivní, reaguje na své prostředí, komunikuje s ním
- G. H. Graber, 1971 Vídeň- založena společnost pro prenatální psychologii
Thomas Verny, 1983 Toronto– 1. mezinárodní kongres (kniha „Skrytý život nenarozeného dítěte“,1981)
P. Fedor Freybergh(Švéd) – „Encounter with the unborn“
Journal of Prental and Perinatal Psychology and Health