2.1.2 Flashcards
Sebeuvědomění, proces vnímání, proces naslouchání, uložení do paměti, denotace, konotace, řeč a její pravidla, neverbální sdělení, kulturní čas (9 cards)
Sebeuvědomění
-je schopnost sebepozorování (introspekce) a uvědomění si sebe sama jako individua odděleného od ostatních lidí a od prostředí.
-Zvýšené sebeuvědomění znamená mimo jiné zvýšenou míru sebehodnocení a svědomí.
-znalost sebe sama, svých vlastností, pocitů, chování i možností.
Jedná se o schopnost uvědomovat si sebe sama, svou minulost i budoucnost, a také svůj nepřetržitý proud emocí
Proces vnímání
-zrak, hmat, sluch, čich, chuť
-nejdůležitější je zrak, sluch, čich
-smyslové vjemy – výsledkem je počitek
-jsou tříděny / uspořádány
-jsou vyhodnoceny a interpretovány (přiřazen konkrétní význam)
-všechny děje pobíhají zároveň
-mozek se jednoduše nechá rozptýlit, nemusí některé znaky zaregistrovat – nejlépe vnímáme to, co se týká našich priorit
-chyby ve vnímání – potencionální bariéry vnímání – zaujatost
-přehnaná atribuce – přisuzování
-jednostranné vnímání
Proces naslouchání
-naslouchání a vnímání jsou dva hlavní způsoby, kterými přijímáme a dešifrujeme sdělení
-proces – příjem signálů, dešifrování, zapamatování (uložení informace do paměti, lze zefektivnit), vyhodnocení (posouzení sdělení), reakce (měla by být vstřícná), empatie, dotazy, souhlas
-empatické a objektivní naslouchání – vcítění se do myšlení druhého není snadné, nejpreferovanější typ je empatické – snažíme se porozumět myšlenkám a pocitům
-nezaujaté a kritické naslouchání – být přístupný novým informacím, je těžké poslouchat něco, co se neztotožňuje s našimi názory
-aktivní naslouchání – technika zpětné vazby, posluchač vysílá zpět to, co je podle něj podstatou sdělení, vyjádření vlastního chápání
-naslouchání ovlivňuje kultura i pohlaví
-být potichu
-pokyvovat
-naklonit se
Uložení do paměti
-krátkodobá a dlouhodobá paměť
-krátkodobá: zachycuje aktuálně působící podněty
-uchování informace ve velmi omezeném časovém intervalu
-zda budou poznatky dále zpracovány záleží na jejich významu a dalších faktorech (např. zda se objeví více než jednou)
-kapacita krátkodobé paměti je omezená
-limit je dán počtem jednotek, které si lze najednou zapamatovat a který je ovlivněn i významem těchto jednotek, možností najít mezi nimi souvislost
Dlouhodobá: informace jsou uchovány tak dobře, aby bylo možno si je vybavit i po delší době
-často používané informace, vzpomínky, dovednosti
-pro uchování je důležité, zda informacím rozumíme a dovedeme je zařadit do systému dříve získaných poznatků, zda jsou tyto dovednosti využívány, zda mají osobní význam
Denotace
objektivní význam
„slovníkový“ nebo „povrchový“ význam bez emotivních a postojových příznaků.
V odborném jazyce, v právních a úředních textech nebo ve vědě, kde záleží na přesnosti sdělení, se snažíme konotace omezovat a trvat na základním významu.
Konotace
subjektivní význam
Slova/věty mají hlubší nebo symbolické významy
v běžné řeči, kde se jedná spíš o působivost sdělení, se velmi často využívá zdánlivě „přidaných“ významů čili konotací: metafor, ironie, přehánění a podobně
řeč a její pravidla
charakteristika řeči: detonační a konotační
-různá míra abstrakce
Pravidla:
-mírumilovná
-zdvořilá
-význam hledat v lidech (význam věty se v nás může časem měnit)
-řeč částečně symbolizuje skutečnost
-vyjadřuje fakta i usuzování
-je relativně statická
-může zamlžit rozdíly
Neverbální sdělení
-mimika – obor zabývající se výrazy člověka
-proxemika – prostorová a teritoriální komunikace
-posturologie – postoj člověka
-haptika – dotyky
-pohyby těla – gesta – pohyb nahrazující slovo
-ilustrátory – pomáhají v řeči, dokreslují mluvu
-regulátory – používá posluchač – hlava na stranu, přikývnutí
-adaptéry – hraní si s předmětem, škrábání na hlavě
-afektivní projevy
-mimika – vyjadřuje emoce
-proxemika – věk, pohlaví, postavení, kultura, kontext…
-osobní zóny
Kulturní čas
– formální a neformální (Španělé mají více času, Japonci jsou uspěchaní
-formální – za dvě hodiny
-neformální – za chvilku
-monochronismus – člověk dělá jen jednu věc, časové rozvrhy, důležité soukromí, práce je víc než rodina (USA, Německo – málo času, dokud nedodělají jednu věc, nepokračují)
-polychronismus – více věcí zároveň, plány jsou důležité ale ne závazné, vztahy důležitější než práce (Španělsko, Itálie)
-Češi jsou napůl
