Autoři kontext - ČJ Flashcards
(18 cards)
Bohumil Hrabal
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- 2. pol 20. stol.
- narodil se 28. března 1914 v Brně - Židenicích Marii Kiliánové a zemřel 3. února 1997, když vypadl
z okna při krmení holubů v nemocnici na Bulovce
- matka se vdala za Františka Hrabala, správce (poté ředitele) nymburského pivovaru, který Hrabala
adoptoval
- dětství trávil v Nymburce
- v Nymburce absolvoval jak základní školu, tak reálné gymnázium, poté studoval na právnické fakultě
v Praze, kterou dokončil až po válce
- vystřídal řadu povolání, znal velmi dobře různá prostředí, pracoval například jako číšník, výpravčí,
skladník, pojišťovací agent nebo jako dělník v ocelárnách
- po roce 1968 mu bylo dočasně zakázáno publikovat, díla vycházela v samizdatu, nebo v cizině. Od
roku 1975 směl opět volně tvořit a vydávat knihy.
- do svých děl si vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance, na první pohled velice
nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví
- byl nejvýznamnějším českým prozaikem
rysy díla:
„perlička na dně“ – dobré jádro člověka, např. moudrost, upřímnost, bez ohledu na původ
pábení, pábitel – Hrabalovy novotvary, zřejmě od slova „bábení“
„pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí
pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší
vervou
- osobité nazírání na svět, svérázná poetika
- většina próz nemá souvislý děj (výjimka: Ostře sledované vlaky)
- tok více nesouvisejících příběhů najednou = metoda koláže
- výrazné kontrasty
- lidé z okrajových oblastí měst
- erotické motivy, černý humor, groteskní scény
- údajně vše podle skutečnosti (inspirace vyprávěním v hospodách)
- hovorový jazyk
- malá psychologická propracovanost postav – záměrně
- mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával
Perlička na dně – soubor povídek
Pábitelé
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou
vrcholné období – 70. léta:
tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas:
Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
- spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let
- vypravěčkou je Hrabalova maminka – paní sládková
Obsluhoval jsem anglického krále – hlavní hrdina Jan Dítě je malého vzrůstu, vnucuje se do vyšších
vrstev
Slavnosti sněženek – soubor povídek o obyvatelích chatové oblasti Kersko
Příliš hlučná samota – monolog baliče sběrového papíru Haňti, vzděláván proti své vůli4
* literární / obecně kulturní kontext
- česká próza 2. pol. 20. stol., oficiálně vydávaná i zakázaná
Ota Pavel (1930–1973)
- spisovatel a novinář v Československém rozhlase
- vl. jménem Ota Popper
Smrt krásných srnců − povídky o dětství a dospívání, chalupě převozníka Proška u řeky Berounky,
židovských transportech, poválečné nadšení a zklamání
Jak jsem potkal ryby − navázání na povídky Smrt krásných srnců
Zlatí úhoři − povídky o lásce k rybaření
Dukla mezi mrakodrapy − o fotbalistech Dukly, povídky se sportovní tematikou
Vladimír Páral (1932)
- pracoval jako výzkumný pracovník v chemii, poté se stal spisovatelem z povolání
Veletrh splněných přání
Soukromá vichřice − román o nemožnosti změnit dosavadní existenci
Katapult − tragikomický obraz ústeckého úředníka chemičky a jeho mileneckých vztahů
Milan Kundera (1929)
- prozaik, básník, esejista, překladatel a dramatik, světově nejúspěšnější a nejpřekládanější autor
českého původu.
Směšné lásky − povídky o tragikomických situacích, o bezmoci vůle a rozumu
Druhý sešit směšných lásek, Třetí sešit směšných lásek
Žert − významný společenský a historizující román
Nesnesitelná lehkost bytí − intelektuální próza, kompoziční princip je ovlivněn hudbou, variace
lidských osudů
Josef Škvorecký (1924–2012)
- prozaik a nakladatel
- založil s manželkou Zdenou Salivarovou nakladatelství 68´ Publishers
Zbabělci − román líčí v 8 kapitolách osm květnových dnů konce 2. sv. v. v Kostelci
Tankový prapor − satira, lži a přetvářky, armádní mašinérie a tupost velitelů
Hříchy pro pátera Knoxe − cyklus detektivních příběhů
Karel Čapek
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
1. polovina 20. století – meziválečná doba
Karel Čapek (1890-1938)
- 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova
- otec MUDr. Antonín Čapek byl báňský a lázeňský lékař, matka Božena Čapková
- nejmladší ze tří dětí (Josef – malíř, spisovatel; Helena – autorka vzpomínkové knihy Moji milí bratři)
- spisovatel, novinář, fotograf, prozaik, dramatik, filmový libretista, básník a překladatel, literární,
divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof
- jeho politické a filozofické názory zaznamenal v knihách “Mlčení s T. G. M.”, “Hovory s T. G. M.” a
“Nablízku T. G. M.”
- studoval gymnázium v Hradci Králové, po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku
přešel do Brna => maturoval v Praze, potom FF UK (studoval – filozofii, estetiku, dějiny výtvarného
umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku)
- po škole vychovatel => knihovník Národního muzea => do r. 1938 redaktor Národních listů a
Lidových novin, ve Vinohradském divadle 1921-23 jako dramaturg a režisér
- zvolen prvním předsedou československého PEN klubu (celosvětové sdružení spisovatelů)
- v r. 1935 se oženil se spisovatelkou a herečkou Olgou Scheinpflugovou
- po abdikaci E. Beneše v roce 1938 se stal posledním symbolem první republiky
- zemřel na zápal plic pár měsíců před plánovaným zatčením gestapem 25. 12. 1938
- Čapek byl velice dobrým amatérským fotografem
- patřil mezi přední sběratele etnické hudby (dnes v majetku Náprstkova muzea)
- často cestoval, rád zahraničil, měl rád zvířata, sbíral LP desky
1. Utopistická díla
Čapek v těchto svých dílech varuje před hrozbou fašismu, přílišného užívání techniky a hlavně
lidského nerozumu.
R.U.R. - drama, v němž bylo poprvé použito slovo robot, které prý vymyslel Josef Čapek, pojedná o
světě, kde lidé zleniví a nechávají za sebe vše dělat roboty. Ti se ale vzbouří a vyhubí lidstvo. Neumí
se však sami vyrábět, a tak jediná jejich záchrana spočívá ve dvou robotech nové série, kteří jsou
schopni lidských citů a zamilují se do sebe.
Továrna na absolutno - román, zvláštní karburátor rozbíjí atomy a současně uvolňuje absolutno.
Absolutno mění lidi, stávají se náboženskými fanatiky a mají potřebu válčit.
Věc Makropulos - drama, na počátku je vynález zasahující do života jedné osoby, Eliny Makropulové.
Příběh má počátek na přelomu 16. a 17. století v dílně alchymistů Rudolfa II. Jeden z nich nalezne
prostředek prodlužující život. Elina ho užije, prodloužení života nepřináší dobrý výsledek. Nakonec si
pamatuje jen to špatné, život ztrácí kouzlo, je zklamaná. Když má znovu užít tento prostředek,
odmítne a umírá. Dá ho mladé dívce, ale ta si je vědoma kouzla lidského života. Celý recept spálí nad
svíčkou
Krakatit - román o zneužití vynálezu. Inženýr Prokop objevil třaskavinu, která byla schopná zničit svět.
Třaskavinu mu někdo ukradne a on pátrá, kdo, všichni ji chtějí jen zneužít.
Válka s mloky
2. Noetická díla
V tomto období byl K.Čapek ovlivněn pragmatismem a hledal ve všech věcech jejich podstatu a
užitečnost.
Volná trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život - zde zobrazuje různost pravdy pro každého
člověka (záleží na jeho pohledu na věc).
Dalším dílem z tohoto období je Život a dílo skladatele Foltýna. Tuto knihu ale Čapek již nestihl
dokončit.
3. Období varování před totalitou
Čapek zde poukazuje na problémy, které mohou způsobit totalitní režimy a staví se proti nim.
Pokouší se varovat obyčejné lidi.
Bílá nemoc - drama vyprávějící o záhadné bílé nemoci, která začne hubit všechny lidi na světě. Jediný,
kdo na ni zná lék, je doktor Galén. Ten ale svůj lék poskytne pouze tehdy, když všichni vládcové slíbí,
že zanechají válek. Diktátor Maršál však odmítá něco takového udělat a chystá naopak útok na
oslabené soupeře. Nakonec ale i on zjistí, že onemocněl, a proto přijímá nabídku doktora Galéna.
Jenže ten je bohužel cestou k němu ušlapán davem zfanatizovaným do války.
Matka je antifašistické drama, kde Čapek otevřeně vyzývá k boji proti fašismu.
4. Novinářská díla a drobná próza
Zahradníkův rok je soubor fejetonů o zahradničení, ve kterých Čapek ukazuje povahu českého
člověka.
Jak se co dělá je soubor fejetonů, kde Čapek vtipně pojednává o tom, jak se dělá film, divadlo a
novinařina.
Napsal také spoustu cestopisů, jako například Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl a Cesta na
sever.
5. Pohádky
Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek je soubor pohádek o lidských
zaměstnáních, v nichž Čapek vysvětluje některé principy společnosti (např. listovní tajemství).
Dášeňka čili život štěněte zaznamenává růst štěněte Dášeňky. Knihu doplnily i fotografie Karla a
Josefa.
* literární / obecně kulturní kontext
- představitel humanistické demokratické literatury = demokratický proud
- meziválečná česká próza
(Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a
expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu,
že jednou technika získá moc nad člověkem.)
Josef Čapek (1887–1945)
malíř (kubismus), básník, prozaik, dramatik
společné práce:
Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu, Adam stvořitel
vlastní práce:
Stín kapradiny – baladická novela, dva mladíci zabili hajného, když je přistihl při pytlačení
Povídání o pejskovi a kočičce – pohádky
Básně z koncentračního tábora – vzpomínání na ženu, bratra,… život na svobodě
Karel Poláček (1892–1944)
* Rychnov nad Kněžnou, soudničkář a fejetonista v Lidových novinách
- židovský původ, zahynul roku 1944 v Osvětimi
- považován za tvůrce sloupku (přinesl něco mezi fejetonem a povídkou)
tvorba pro děti: Edudant a Francimor, Bylo nás pět
humoristické knihy: Michelup a motocykl, Muži v ofsajdu
Židovské anekdoty – rád vyprávěl vtipy
Eduard Bass (1888–1946)
spisovatel, novinář, redaktor, herec, autor textů pro kabaret
Klapzubova jedenáctka – moderní pohádka pro mládež
Cirkus Humberto – jediný autorův román, hodnocen nejvýš
John Wyndham
Literárněhistorický kontext
● kontext autorovy tvorby
- 2. pol. 20. století
John Wyndham (1903–1969)
- Britský autor, vlastním jménem John Wyndham Parkes Lucas Beynon Harris
- Píše především sci-fi a postapokalyptické příběhy
- Typický je jeho civilní styl a důraz na psychologii postav
- Psal i pod pseudonymy
- Mezi jeho další známá díla patří Chrysalis, Krakatitové děti, Kukaččí mláďata
● literární / obecně kulturní kontext
Science fiction 20. století
- reakce na technologický pokrok, atomové hrozby a války
- časté téma: kolaps civilizace, budoucnost lidstva, mimozemšťané, mutace
- Den trifidů reaguje na obavy z biologických zbraní a nezvládnutého pokroku
- Zánik světa a jeho nové budování v centru zájmu
- vliv studené války, hrozby totality a ztráty lidství
- typické rysy: morální dilemata, vědecké hypotézy, katastrofické scénáře
inspirace a paralely:
● Ray Bradbury- 1920–2012, narozen v Illinois, zemřel v Kalifornii
- Americký spisovatel sci-fi, fantasy a hororu
- V dětství ovlivněn kouzelnictvím, komiksy a knihovnami
- Nechodil na vysokou školu, samouk
- Psal povídky do časopisů od 40. let
- Proslul knihou 451 stupňů Fahrenheita – kritika cenzury
- Témata: svoboda, technologie, lidskost
- Další díla: Marťanská kronika, Ilustrovaný muž
● George Orwell – 1984 (kritika společnosti, kontrola, manipulace)
- Orwell (Eric Blair), 1903–1950, narozen v Indii, zemřel v Londýně
- Vyrůstal v Anglii, pseudonym podle říčky Orwell
- Studoval Eton
- Policista v Barmě (1922)
- Dobrovolník ve španělské občanské válce (1936)
- Během 2. sv. války pacifista, tuberkulóza
- Esejista, kritik totali
- Člen anglikánské církve
- Zakázán v komunistickém Československu
- Díla: Farma zvířat, 1984, Barmské dny, Na dně v Paříži a Londýně
Inspirace z HISTORIE:
● Mary Shelley – Frankenstein (následky lidského zásahu do přírody)
- 1797–1851, narozená v Londýně
- Dcera feministky Mary Wollstonecraft a filosofa Williama Godwina
- V 16 letech vztah s básníkem Percym B. Shelleym, později manžel
- Cestovali po Evropě, prožili osobní tragédie (ztráta dětí)
- Frankenstein napsala ve 18 letech během pobytu u jezera Ženeva
- Frankenstein – gotický román, průkopnické sci-fi, téma stvoření a odpovědnosti
- Po manželově smrti (1822) se vrátila do Anglie, živila se psaním
- Psala i cestopisy, historické romány, editovala Shelleyho díla
- Bojovala s nemocemi, zemřela ve 53 letech
- Vlivná autorka, spojována s romantismem a počátky sci-fi
- díla: The Last Man (1826) – postapokalyptický sci-fi román o světě zničeném pandemií,
s tématy ztráty, samoty a konce civilizace, Valperga (1823) – historický román o střetu
moci, náboženství a osobní svobody, zasazený do středověké Itálie
Ray Bradbury
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
2. polovina 20. století
Ray Douglas Bradbury (22. 7. 1920 – 5. 6. 2012)
- americký romanopisec, povídkář, básník, esejista, scenárista, autor divadelních her
- začínal tvořit již v mladí, ale nejvíce děl vzniklo ve 2. polovině 20. století
- ovlivněn H. G. Wellsem, J. Vernem a E. R. Burroughsem
- chodil do kurzů poezie a psaní povídek
- nenavštěvoval vysokou školu: „Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím
v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize
a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny
v týdnu po dobu 10 let.“
- nejdříve prodával noviny, poté vydával v časopisech své povídky (časopis Super Science Stories), od
konce roku 1942 spisovatel na plný úvazek
- sám sebe neoznačoval jako autora sci-fi
- do konce života nikdy nevlastnil řidičský průkaz, odmítal internet a počítače – stačil mu pouze
telefon a psací stroj
Marťanská kronika
- cyklus povídek popisujících fiktivní kolonizaci Marsu
- všechny povídky krom dvou se odehrávají na Marsu
- příběhy popisují události, ve kterých pozemšťané kolonizují Mars, první expedice končí
neúspěchem, další povídky zobrazují vyhubení Marťanského obyvatelstva a jadernou válku na Zemi,
díky níž se kolonizace přerušila a nově příchozí na Mars chovají ke kolonizované planetě větší respekt
- cyklus se snaží varovat před přetechnizováním
- obsahuje 3 volné okruhy
1. příběhy o objevitelských výpravách na Mars
2. příběhy o osidlování Marsu – o budování lidské civilizace, o setkáních lidí s původními obyvateli
Marsu
3. okruh povídek se odehrává poté, co na planetě Zemi vypukne válka, po níž pozemšťané přerušují
kolonizaci Marsu
Slunce a stín (sbírka), Ilustrovaná žena (sbírka), Kaleidoskop (sbírka), Z prachu zrození, Vzpomínky na
vraždu, O půlnoci tancoval drak
* literární / obecně kulturní kontext
- literatura s prvky sci-fi
- americká literatura 2. poloviny 20. století
George Orwell (1903–1950)
- Farma zvířat, 1984
- vl. jm. Eric Arthur Blair, narozen v Bengálsku – Indii, Brit
- spisovatel proslavený svými antiutopickými romány (vysvětleno níže)
- vystudoval Eton College
- esejista, novinář
- levicové politické smýšlení
Edgar Rice Burroughs (1875–1950)
- Cyklus o Tarzanovi, Cyklus o Barsoomu
- USA
- psal dobrodružné příběhy odehrávající se v exotických prostředích
- vystudoval vojenskou akademii, poté sloužil u jezdectva (kvůli srdečním problémům propuštěn)
- vystřídal několik povolání (kovboj, tvorba reklamy a inzerátů), poté spisovatel (proslaven Tarzanem
v r. 1912)
- Cyklus o Pellucidaru (tajemný svět uvnitř Země), Cyklus o Amtoru (odehrává se na Venuši), Cyklus o
Barsoomu (svět na Marsu)
- považované dnes za science-fiction „klasiku“
- zbohatl díky literární činnosti
Jevgenij Ivanovič Zamjatin (1884–1937)
- My
- Rus, spisovatel antiutopií
- kritizoval komunismus
- lodní inženýr (dokonce později přednášel předmět „Stavba lodí“)
- díky románu My perzekvován - odešel do Paříže
George Orwell
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- 30. až 50. léta 20. století
- tvořil v průběhu 2. světové války
George Orwell (1903–1950)
- narodil se 25. června 1903 v Motihari v Indii, zemřel 21. ledna 1950 v Londýně
- vlastním jménem Eric Arthur Blair
- byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem
- měl dvě sestry, starší Majorii a mladší Avril
- vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal svůj pseudonym
- vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College
- v roce 1922 pracoval pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě)
- po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války
- do roku 1940 psal recenze na knihy pro Nový anglický týdeník
- druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze, v roce 1950 na ni zemřel
- byl členem anglikánské církve
- je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů
- v komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů
- psal knihy o diktaturách komunistického typu
- jeho knihy a eseje se týkají politiky, komentují život doby, zabývají se sociálními tématy
Farma zvířat – alegorický román
Barmské dny – román odehrávající se v Barmě
Na dně v Paříži a Londýně – zážitky z dob, kdy byl Orwell tulákem
* literární / obecně kulturní kontext
- byl antiutopista 20. století, je možné ho řadit do meziválečné anglické prózy, příp. mezi autory píšící
prózu s prvky sci-fi
Literatura s prvky sci-fi:
Ray Bradbury
Jevgenij Ivanovič Zamjatin (1884–1937)
- My
- Rus, autor antiutopií
- kritizoval komunismus
- lodní inženýr (dokonce později přednášel předmět stavba lodí)
- díky románu My perzekvován – odešel do Paříže
J. R. R. Tolkien (1892–1973)
- anglický spisovatel, filolog
- * Bloemfontein (JAR)
- univerzitní profesor anglického jazyka a literatury na Oxfordu
- význačný jazykovědec – znalec staré angličtiny a severštiny
- zúčastnil se 1. sv. války, onemocněl zde a při léčení začal psát
Hobit, Pán Prstenů: Dvě Věže, Pán Prstenů: Návrat Krále, Silmarillion
Clive Staples Lewis (1898–1963)
- Angličan, Tolkienův kolega
- autor sedmidílného románu Letopisy Narnie
William Shakespeare
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
přelom 16. a 17. století
William Shakespeare (23. 4. 1564 Stratford nad Avonou – 23. 4. 1616)
- anglický dramatik a spisovatel
- syn rukavičkáře
- vystudoval gymnázium (King Edward VI Grammar School)
- v 18 letech se oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou (26 let)
- měli tři děti, nejprve Sussanu a potom dvojčata Judithu a Hamneta
- po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, pak na 7 let zmizel
- před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům
- roku 1592 hrál v různých londýnských divadelních společnostech
- stal se také spolumajitelem divadla
- Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonského
- po jednoleté morové epidemii roku 1594 se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda
komořího (Lord Chamberlains Men), kde působil jako herec a dramatik
- v roce 1599 se společnost Lorda Chamberlains Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se
stal vlastníkem jedné jeho desetiny
- díky tomu byl výrazně lépe zajištěn – dostával za hru asi 6 liber
- když roku 1613 divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars
- pro Shakespeara končí dramatická tvorba a zanedlouho se vrátil za manželkou a dcerami do svého
rodiště, kde zůstal až do své smrti
- Shakespeare umírá 23. 4. 1616 (v den svých narozenin)
Bouře (1611) – pozdně renesanční poetické drama, které vyjadřuje vztahy mýtu a umění, utopie
a skutečnosti
Hamlet, kralevic dánský (1601) – alžbětinská tragédie vyjadřující krizi jednotlivce i společenských
hodnot
Král Lear (1605) – vrcholná anglická pozdně renesanční tragédie s námětem z keltských pověstí
* literární / obecně kulturní kontext
- představitel renesance, žil na přelomu 16. a 17. století
renesance = znovuzrození (antiky), obrození
- 14.-16. století
- zrod v severní Itálii na konci 13. století, šířila se dál (Anglie, Španělsko, Německo, Francie…)
- v italských městech se rozvíjel obchod, vytvořila se skupina bohatých obchodníků a bankéřů –
podporovali umělce, studia = mecenáši
- mnoho přírodních a astronomických objevů (Koperník, Galilei, Bruno) – tyto objevy otřásly církví
- vzrostla důvěra v lidský rozum, ve vědu – člověk zjistil, že církev nemá vždy pravdu
- objev knihtisku – Johannes Gutenberg → knihy se šíří rychleji
- inspiračním vzorem je antická kultura
související pojmy:
renesance – etapa ve vývoji lidské společnosti
humanismus – životní program, ideový proud, jedna ze složek renesance
Anglie:
Geoffrey Chaucer (1340–1400)
- první velký anglický básník
- diplomat v královských službách – cestoval do Florencie, kde se setkal s Boccacciem a Petrarcou
Canterburské povídky – 24 veršovaných i prozaických povídek
Itálie:
Giordano Bruno
- byl jeden z nejvýznamnějších italských filozofů, spisovatel (básník a komediograf), astronom
Dante Alighieri (1265–1321)
- z Florencie, proti papeži – 20 let ve vyhnanství
Božská komedie – psáno 15 let ve vyhnanství, duchovní epos, vyjádření lásky k Beatrici
Francesco Petrarca (1304–1374)
- z Florencie, ve vyhnanství – studoval práva v Avignonu
- kněz, platonická láska se šlechtičnou Laurou
Sonety Lauře (Zpěvník) – dvě části (za života Laury, po její smrti)
- 366 milostných básní, většina formou sonetu
Giovanni Boccaccio (1313–1375)
- tvrdé dětství – přísný otec, macecha
- vystudoval práva, hodně cestoval
- psal od mládí, příběhy s milostnou tematikou
Dekameron – soubor 100 novel, „kniha krve a rozkoše“
Francie:
Francois Villon (1431–1463)
- žil bohémským životem – tulák, rváč, zloděj, pokládán za prvního prokletého básníka
Odkaz (Malý testament) – sbírka ironických a satirických básní
Závěť (Velký testament) – rozmanité básně: nábožné, dvorské, „bláznivé“ – vše z prostředí podsvětí
- zamyšlení nad osudem, zároveň výsměch sobě i jiným
Francois Rabelaise (1494–1553)
- spisovatel a lékař
- nejprve byl knězem, poté studoval medicínu a stal se lékařem – také studoval filozofii, archeologii
a přírodní vědy
Gargantua a Pantagruel – pětidílný román, inspirace lidovou četbou o životě obrů
Španělsko:
Miguel de Cervantes Saavedra (1547–1616)
- prozaik, dramatik, básník, vrcholný autor zlatého věku španělského písemnictví
- smutný život – z rodiny zchudlého šlechtice, neměli na vzdělání
- v bitvě přišel o levou ruku, později v zajetí a 5 let otrokem v Alžíru, po návratu se oženil
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – dvoudílný román (1605, 1615)
- satira na rytířské romány
Lope de Vega (1562–1635)
- divadelní teoretik, nejvýznamnější dramatik zlatého věku – napsal přes 1800 her (zachovalo se jich
asi 500)
- idol Španělů
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – vrcholné drama, námět z národních dějin
Johann Wolfgang von Goethe
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- 2. pol. 18. století a 1. polovina 19. století
Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832)
- Němec; zřejmě nejznámější německy píšící literát
- spisovatel, přírodovědec, filozof, politik, humanista
- vystudoval práva, pracoval jako právník, poté ve Výmaru ve vysokých funkcích (např. jako ministr,
vrchní inspektor, ředitel divadla)
- měl zájem o optiku, botaniku, zoologii, anatomii, mineralogii
- člen literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor)
- rád cestoval (Itálie, Švýcarsko, Čechy – Karlovy Vary, Mariánské Lázně)
(Čechy navštívil 17krát, setkal se s obrozenci Dobrovským, Šafaříkem, Kollárem)
- přítel Friedricha Schillera
- velice uznávaná osobnost
- psal poezii, prózu i drama
Římské elegie – inspirace antikou
Ferina lišák, Herman a Dorothea – eposy
Učební léta Viléma Meistra, Putovní léta Viléma Meistra – autobiografické romány
Spřízněni volbou – román o složitosti manželství
Faust – nejvýznamnější a celoživotní filozofické dílo, dramatická báseň, dva díly (Faust I, Faust II)
- Faust je středověký učenec toužící po poznání. Upíše duši Mefistotelovi. Získá lásku nevinné
Markétky, dostane se na císařský dvůr, ožení se s bájnou Helenou, ale nic ho netěší.
* literární / obecně kulturní kontext
Preromantismus (= sentimentalismus)
zejména 2. pol. 18. stol. v evropských literaturách, kolébkou je Anglie
reakce na vypjatý klasicismus – byl moc rozumový, moc svazující
- obohacení o téma přírody, historii (zejm. středověk), lidová kultura, mytologie
- zdůraznění významu citu, cit = základ morálky, zdůraznění citových hodnot prostého člověka
znaky: smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost, pro lid
- požadavek tvůrčí svobody
literatura:
zobrazení ideálního světa a prostředí
- úniky do minulosti (k pohanům nebo křesťanům v dávnověku), do exotiky
- oblíbená místa: jezera, hřbitovy, rozvaliny, noční svit
- časté symboly: mnich, poustevník, vězeň, poutník
obliba anglické poezie – opravdové city, hluboká vášeň, prožitky srdce
- inspiračním zdrojem je lidová poezie, hlavně balady
Jean Jacques Rousseau (1712–1778)
Francouz, myslitel, filozof, přátelil se s D. Diderotem
Rozprava o vědách a umění, Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – filozofická pojednání,
civilizační pokrok ničí mravnost člověka a jeho vazbu k přírodě; porušení vztahů vede k válkám
Emil čili o výchově – pedagogický román
Julie neboli Nová Heloisa – sentimentální román v dopisech
Vyznání – posmrtně vydaná autobiografie, proloženo úvahami, zodpovědný vztah k vlasti
hnutí Sturm und Drang (= bouře a vzdor)
- německé literární hnutí
- zaměřeno proti klasicismu a osvícenství
- zdůraznění tvořivé síly osobnosti, odmítání konvencí a společenských předsudků
- autoři se řídí jen vlastním srdcem – upřednostňují cit a vášeň
- příklon k volnosti přírody a k lidovým tradicím
stoupenci: Goethe, Schiller
Friedrich Schiller (1759–1805)
- druhý nejvýznamnější představitel hnutí Sturm und Drang, dramatik
- tematika usilování o lidskou svobodu a důstojnost
- přítel Goetha, spolupracovali, ovlivnil definitivní verzi Fausta
Loupežníci – drama, uznání publika, ale zákaz literární činnosti, vězněn
- sen o společné změně, vyjádřil nesouhlas se změnou, pokud by se obětovaly životy
Úklady a láska – měšťanská tragédie
- nešťastný osud milenců ve světě pokrytců
- většinou se věnoval historickým tématům
- často přítomen moment vzpoury hrdiny proti tyranii – Don Carlos, Vilém Tell, trilogie Valdštejn
Karel Poláček
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
1. polovina 20. století
Karel Poláček (1892–1945)
* Rychnov nad Kněžnou
- český spisovatel, novinář, scenárista
- roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy
- patřil k nejvýznamnějším humoristům v ČSR
- jeho otec byl židovský obchodník s koloniálním zbožím
- studoval vyšší gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud ho za špatné známky a chování vyhodili
- nakonec 1912 udělal maturitu a šel studovat na Karlovu univerzitu
- jeho první povídka Kolotoč byla napsaná po tom, co zužitkoval praxi jako úředník ve vývozní
a dovozní komisi
- před první světovou válkou narukoval a studoval vojenskou školu, ovšem dál než na četaře se
nedostal. Byl poslán do Ruska, kde rakouská armáda utrpěla porážku a on padl do zajetí, ze kterého
ho pustili po válce.
- v roce 1920 začal psát do humoristických časopisů Štika venkova a Nebojsa, v nich se seznámil
s bratry Čapkovými
- soudničkář a fejetonista v Lidových novinách
- během okupace publikoval pod jménem Vlastimila Rady (malíře)
- 5. 6. 1943 byl deportován do terezínského ghetta, přihlásil se dobrovolně kvůli své družce
- 1944 byl poslán deportem do Osvětimi, kde ovšem přežil (což se zjistilo až v 90. letech)
- z Osvětimi se dostal pochodem smrti do tábora Hindenburg, kde napsal poslední divadelní hru,
a následně do tábora Gleiwitz, kde neprošel selekcí a byl popraven
- inteligentní humor, často satirický
- tvůrce mnoha novotvarů a vět, např. „ten mi může být ukradenej“
- považován za tvůrce sloupku (přinesl něco mezi fejetonem a povídkou)
tvorba pro děti: Edudant a Francimor
humoristické knihy:
Michelup a motocykl
Muži v ofsajdu – osudy otce a syna Emanuela Habáska, fanoušků Viktorky, a pana Načeradce,
fanouška Slávie
Hostinec U Kamenného stolu – román z prostředí venkovských lázní, vyšel pod jménem ilustrátora
Vlastimila Rady
pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – obraz Rychnova
před a během 1. sv. války, poslední díl se ztratil
Židovské anekdoty – rád vyprávěl vtipy
* literární / obecně kulturní kontext
- představitel humanistické demokratické literatury = demokratický proud
- meziválečná česká próza
Eduard Bass (1888–1946)
- spisovatel, novinář, redaktor, herec, autor textů pro kabaret
Klapzubova jedenáctka – moderní pohádka pro mládež
Cirkus Humberto – jediný autorův román, hodnocen nejvýš
Karel Čapek (1890–1938)
- žurnalista, prozaik, dramatik, překladatel, kritik, esejista, cestovatel, psal knihy pro děti
- znal se Masarykem (Hovory s TGM), oficiální autor; mluvčí Hradu
- po škole vychovatel => knihovník Národního muzea => do r. 1938 redaktor Národních listů
a Lidových novin, ve Vinohradském divadle 1921–23 jako dramaturg a režisér
- často cestoval, rád zahradničil, měl rád zvířata, sbíral LP desky
publicistika – fejetony: V zajetí slov – o frázích, Na břehu dnů, Kritika slov a úsloví
fejetony: cestopisné Italské listy, Anglické listy, Obrázky z Holandska, Cesta na sever, Výlet do Španěl,
a o lidech, např. Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Měl jsem psa a kočku
utopická díla: R. U. R. – utopické drama o vzpouře robotů, kteří si podmanili svět
Továrna na absolutno, Věc Makropulos, Krakatit, Válka s mloky
noetická trilogie: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Čapek proti fašismu: Bílá nemoc – drama, konflikt mezi doktorem Galénem a diktátorem Maršálem
s fašistickými rysy. Galén má lék proti smrtelné bílé nemoci, který vydá jen proti slibu míru.
Matka
pohádky: Devatero pohádek, Dášeňka čili Život štěněte
další významná díla: Ze života hmyzu – alegorické drama
Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
Hovory s T. G. Masarykem – rozhovor, který vznikal 7 let
Josef Čapek (1887–1945)
- malíř (kubismus), básník, prozaik, dramatik
společné práce s Karlem:
Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu, Adam stvořitel
vlastní práce:
Stín kapradiny – baladická novela, dva mladíci zabili hajného, když je přistihl při pytlačení
Povídání o pejskovi a kočičce – pohádky
Básně z koncentračního tábora – vzpomínání na ženu, bratra…, touha po životě na svobodě
Karel Jaromír Erben
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
19. století, třetí a čtvrtá etapa NO (1830−1848 a v 50. letech) i po NO
Karel Jaromír Erben (1811–1870)
- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel
staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského, mnoho jeho
záměrů a cílů překonal)
- narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně (v Podkrkonoší) do řemeslnické a písmácké rodiny
(Ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však později
bohužel zemřel a ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl vadou
výslovnosti, koktal.)
- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval
- redigoval Pražské noviny (1848−1849) a v roce 1851 se stal archivářem Prahy
- oženil se s Barborou Mečířovou a v letech 1844 a 1846 se mu narodily dcery Blažena a Ladislava
- těžkou ránu znamenalo pro Erbena úmrtí jeho manželky 20. srpna 1857. O rok později se rozhodl, že
se znovu ožení. Svatbu slavil uprostřed února 1859 se čtyřiadvacetiletou Žofií Mastnou, dcerou kupce
z Lomnice n. Popelkou.
- v 60. letech trápily Erbena stále více souchotiny, které měl od dětství. K tomu se ještě přidala bolest
nad ztrátou dvou dětí z druhého manželství − Vladimíra a Marie
- vydával díla staré české literatury, např. Sebrané spisy české od Mistra Jana Husa, vydával i překlady
starých děl ruské literatury – Nestorův letopis ruský, Slovo o pluku Igorově. Podílel se na vydání
druhého dílu Výboru z literatury české.
- byl známý tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti.
Trest je pro ně samozřejmým po každém provinění. Naproti tomu hrdinové K. H. Máchy viní za
všechnu špatnost jedince společnost. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád.
- v jeho básních se opakují témata viny a trestu
- Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti. Tím se liší od pohádek B.
Němcové, v nichž se naopak odráží konkrétní životní prostředí a situace.
- zemřel 21. 11. 1870 v Praze
Prostonárodní písně a říkadla (1864)
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních (1865)
nedokončený soubor pohádek vydal V. Tille − pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda,
Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška
* literární / obecně kulturní kontext
působil v době národního obrození:
- počátek spadá do 70. let 18. století, konec 50. léta 19. století
dělí se na 4 etapy:
1. fáze, „obranná“: 80. léta 18. st. − 1805, J. Dobrovský
- převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury
2. fáze: 1806−1830, J. Jungmann, Fr. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, F. L.
Čelakovský
- doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program, v literatuře se uplatňuje preromantismus
3. fáze: 1830−1848, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben
- doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem, proniká romantismus
4. fáze: 1848 − 50. léta, K. H. Borovský, B. Němcová
- demokratická orientace literatury, směřování k realismu
Josef Kajetán Tyl (1808−1856)
- prozaik, básník, kritik, novinář
- sblížil se s Klicperou
- redigoval časopis Květy, Vlastimil, Posel z Prahy, vydával politický list Selské noviny
- Dekret Kutnohorský, Rozervanec, Poslední Čech, Strakonický Dudák aneb Hody divých žen
Karel Hynek Mácha (1810–1836)
- básník a prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu
- studoval filozofii na UK a práva
- účastnil se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve
Stavovském a Kajetánském divadle, patřil do skupiny spolupracovníků J. K. Tyla
- posledních 5 měsíců života pracoval jako praktikant v Litoměřicích
- 6. listopadu 1836 náhle zemřel v Litoměřicích po vleklém onemocnění po hašení požáru
- Máj, Křivoklad, Marinka, Pouť krkonošská, Cikáni
Franz Kafka
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
první čtvrtina 20. století
Franz Kafka (1883–1924)
- narozen na Starém Městě v Praze, psal německy = mateřský jazyk, mluvil česky a francouzsky
- židovský původ, učil se hebrejsky
- měl dva bratry (oba zemřeli v dětském věku) a tři sestry (všechny zemřely v koncentračních
táborech)
- otec byl velkoobchodník s galanterií, s Franzem si nerozuměli
- rodina se 14x stěhovala
- absolvoval Německou chlapeckou školu a Německé státní gymnázium
- studoval práva na německé části KU, chodil na přednášky z germanistiky a dějin umění
- na studiích se seznámil s Maxem Brodem – celoživotní přátelství
- pracoval v pojišťovně jako tajemník – u kolegů i nadřízených oblíbený, povyšoval
- práce ho naplňovala i rozčilovala zároveň
- vždy pečlivě, ale nenápadně oblečený
- usměvavý, laskavý, neměl rád vulgární vtipy, zábavný, nekuřák, vegetarián, abstinent, nepil kávu ani
čaj, nejedl čokoládu
- nízké sebevědomí
- zajímal se o českou politiku, přispíval na politické vězně
- vztah s několika ženami, 4x zasnoubený (2x se stejnou ženou), ale nikdy se neoženil
- jednou z nich byla Milena Jesenská, překladatelka jeho děl do češtiny – setkali se pouze dvakrát,
dopisovali si
- od r. 1917 měl tuberkulózu hrtanu – pobýval v sanatoriích (Čechy, Slovensko, Rakousko, Německo,
Itálie, Švýcarsko), nemohl mluvit a polykat
- r. 1922 byl penzionován
- téměř pořád žil u rodičů
- od r. 1923 žil v Berlíně a věnoval se psaní
- publikoval od r. 1908, své povídky veřejně četl
- od r. 1909 si vedl deník
- v závěti vyslovil přání, aby Max Brod zničil všechna nepublikovaná díla – Brod neuposlechl
- zemřel v sanatoriu v Dolním Rakousku, je pohřben na Novém židovském hřbitově na Žižkově
rysy díla:
fantaskní a absurdní svět bez logiky
svět je líčen do nejmenších podrobností
ve většině děl je největším zlem byrokracie – bezúspěšný boj člověka
pesimismus, pocity vyřazenosti
hlavní postavy nemívají příjmení – všeobecná platnost, bývají ponižovaní
příběhy končí tragicky nebo bezvýchodně
Proces – román
- 10 samostatných kapitol, pořadí není jasně dané
- hlavní hrdina Josef K. od dne svých 30. narozenin
- čím se provinil? – žil monotónní život, nesnažil se vymanit ze stereotypu, neprojevil odpor vůči
procesu
Nezvěstný (Amerika) – nedokončený román, mladík cestuje lodí do Ameriky, bydlí u přítele
Zámek – nedokončený román
soukromá korespondence, např. Dopisy Mileně – depresivní, nejzajímavější jsou dopisy Mileně
Jesenské * literární / obecně kulturní kontext
Pražská německá literatura
- autoři píšící německy, ale bydlící alespoň část života v Praze
- autoři, kteří se u nás narodili, žili tu, považovali Čechy za svou vlast
- meziválečná literatura
- bývali vynecháváni z učebnic, přitom jsou světově známí (židovský původ, způsob psaní, pohled na
svět, příslušnost k německé jazykové rodině)
Gustav Meyrink (1868–1932)
- vlastním jménem Gustav Meyer
- nemanželské dítě herečky a ministra, pracoval jako bankéř
- narozen ve Vídni, zemřel ve Starnbergu, v Praze prožil 25 let života
- často provokoval svými aférami – měl sklon k mystice – uvězněn za vyvolávání duchů a spiritismus
→ odchází z Prahy
- dokonale vystihuje tajemnou atmosféru magické Prahy
Golem – napínavý hrůzostrašný román z prostředí staré Prahy
- nejúspěšnější M. dílo, v krátké době prodáno několik set tisíc výtisků
- díky tomuto dílu je Praha vnímána jako tajemné a mystické město
Rainer Maria Rilke (1875–1926)
- prozaik, dramatik, básník
- pražský rodák, vychovávala ho přecitlivělá matka – byl plachý a samotářský
- absolvent vyšší vojenské školy, poté studoval práva – přešel ke studiu filozofie, dějin umění
a literatury
- po vysoké škole odchází z Prahy, cestoval po Evropě, zakotvil ve Švýcarsku
- poezii psal od 18 let, slavným se stal až na počátku století
Kniha hodinek – básnický triptych, náboženské zaměření
Sonety Orfeovi, Duinské elegie – vrcholné sbírky
- čtenářsky náročná poezie
Franz Werfel (1890–1945)
- z pražských německých spisovatelů čtenářsky nejpřístupnější autor
- světově proslulý dramatik a prozaik – velmi úspěšný i v USA, r. 1924 získal československou státní
cenu
- syn židovského továrníka – sám být továrníkem nechtěl (schválně se neučil, šel studovat práva, žil
bohémsky)
- od r. 1917 žil ve Vídni, od r. 1938 v emigraci v USA
Čtyřicet dnů – nejslavnější román, napínavý, z doby první světové války
- pokus turecké armády vyhladit Armény
dramata Pavel mezi Židy, Kozlí zpěv
romány Verdi, Čtyřicet dnů, Hvězda nenarozených
Egon Ervín Kisch (1885–1948)
- z rodiny bohatého židovského obchodníka s textilem
- pracoval pro německé noviny a časopisy, nejčastěji pro Prager Tagblatt
- po vypuknutí války emigroval do USA, zemřel v Praze krátce po komunistickém puči
- znalec pražského podsvětí – šantánů, lokálů, přítel pasáků, prostitutek, zlodějů…
→ dokonalá znalost hovorové češtiny
- svoje krédo „být při tom“ beze zbytku plnil
- přezdívka zuřivý reportér – byl reportér světové proslulosti
- reportáže – psány s lehkostí, elegancí, brilantně, s nadhledem
Zuřivý reportér, Pasák, Pražská dobrodružství, Pražský pitaval
Ladislav Fuks
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- česká próza 2. poloviny 20. století
- válečná próza, židovská tematika
60.−70. léta 20. století
Ladislav Fuks (1923, Praha – 1994, Praha)
- vyrostl v Praze
- syn policejního důstojníka
- český spisovatel, prozaik − autor psychologické prózy se zaměřením na druhou světovou válku
a holokaust
- pracoval v papírnách v Bělé pod Bezdězem a v Praze, poté ve Státní památkové péči
- homosexuál
- studia filosofie a psychologie
- během studií působil na táborech pro středoškoláky jako vychovatel
- komunista
- sňatek s Italkou, poté utekl → blázinec
- samotář
rysy díla: prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi ztvárňujícími lidské nitro
zdeformované úzkostí nebo fixní ideou
- jeho tvorba je silně poznamenána válečnou a židovskou problematikou, konfliktem bezbranného
lidství s násilím a zlem
Mí černovlasí bratři − osudy 5 gymnazistů během války
Návrat z žitného pole − o emigraci
Vévodkyně a kuchařka − silně autobiografický historický román – jeho poslední dílo
Smrt morčete − sbírka deseti povídek, odlišné prozaické typy jako např. „humoresky“, všechny
důležité Fuksovy kratší prózy
* literární / obecně kulturní kontext
Arnošt Lustig (1926–2011)
- prozaik, židovská tématika, prošel si koncentračními tábory
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou: psáno podle skutečné události z roku 1943 v Itálii. Tehdy byla
skupina zajatých bohatých židovských podnikatelů s americkými pasy podvedena, ožebračena
a potom dopravena do plynových komor.
Ota Pavel (1930–1973)
- prozaik a novinář, mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových
důvodů přestěhovala
Smrt krásných srnců: zachycuje soubor příběhů z autorova rodinného prostředí
Jak jsem pokal ryby: vydáno posmrtně, většina děje se týká rybaření; vypovídá o autorově vztahu
k rybám, řekám a přírodě
Karel Havlíček Borovský
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
30.–50. léta 19. století
Karel Havlíček Borovský (1821–1856)
- vlastním jménem Karel Havlíček
- přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození
(Borová u Přibyslavi)
- český básník, novinář, ekonom, překladatel a politik
- považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
- literárně řazen do realismu, politicky patří do tzv. generace národních buditelů
- jako devítiletý odchází na školu do Jihlavy, kde se učil němčinu a také zde začal chápat národní
rozdíly
- gymnázium studoval v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod)
- od roku 1838 studoval filozofii v Praze
- otec měl kupecký krám a malé hospodářství, matka z něj chtěla mít kněze
- v 19 letech vstoupil do semináře. Nesnesl přesný režim, dril, výuku v Boha, slepé opakování, viděl
přetvářku, konzervatismus církve, proto odešel.
- odjel do Ruska, pracoval jako vychovatel. Po roce se vrací − vychovával rozmazleného kluka.
Zpočátku byl Ruskem nadšený, obdivoval zbožnost a houževnatou práci vědců − vystřízlivěl – viděl
zacházení s mužiky, úroveň na venkově, alkohol.
- redaktor a zakladatel Národních novin, které dosáhly velké popularity
- v roce 1848 po potlačení revoluce byl poprvé zatčen za rušení veřejného pokoje a pobuřování.
Havlíček předvedl brilantní vtipnou a pohotovou obhajobu, díky níž byl porotou osvobozen. Nadšení
lidé odnesli Havlíčka na ramenou až do hospody.
- Havlíček byl vykázán z Prahy a po delší době hledání se i s rodinou usadil v Kutné Hoře
- zde vydával časopis Slovan, který vycházel 2 x týdně. Žurnalistika ho uživila − první podnikatel
v mediální oblasti. Slovan byl jediným veřejným časopisem proti vládě, vycházelo až 3 000 výtisků.
Havlíčkovi bylo nabídnuto 4 000 zlatých, aby psal podle vládních představ – odmítl. Vydávání sám
zastavil, aby předešel zákazu.
- za svou novinářskou činnost je v letech 1851−1855 deportován do tyrolského Brixenu v rakouských
Alpách, kde napsal skladby: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Zde mu bylo
poskytnuto komfortní bydlení se služkou, Borovský však strádá po rodině, společenském životě
a vlasti
- během návštěvy rodiny (manželka a dcera) se nejspíš nakazil tuberkulózou. Je mu povolen návrat do
Prahy, kde krátce poté umírá
- na pohřbu Božena Němcová údajně položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol
mučednictví
Epigramy: Zle, matičko, zle!
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více,
jemu hrozí hlad i šibenice.
Obrazy z Rus – cestopis
Král Lávra – satirická báseň o irském králi, který se nechával holit jednou za rok, protože nechtěl, aby
se ostatní dozvěděli o jeho oslích uších. Své holiče nechával vždy po vykonání úkolu popravit. Až
jednou udělil výjimku holiči Kukulínovi, který vyzradil tajemství vrbě. Cestou na ples si muzikant
udělal z vrby kolíček do basy. Basa všem vyhrála tajemství o králi Lávrovi. Nic se nezměnilo, lid měl
krále rád, i když měl oslí uši.5
Křest. Sv. Vladimíra – Car Vladimír má svátek a chce, aby mu bůh Perun místo kanonády zahřměl.
Perun to ale odmítne, a tak ho car Vladimír nechá zavřít. Když je Perun uvězněn, zjistí se, že na něj
není žádný zákon, a tak je poslán před soud vojenský, který ho odsuzuje k utopení v Dněpru. Poté ho
přivážou ke koňskému ocasu, vláčí ulicemi a nakonec je utopen. Rusko se najednou ocitá bez boha,
ale nic se nezmění, lidé se rodí a umírají, pole rostou, jen církev už nemá význam. Nikdo už
nedával desátky, nemodlil se, a proto se celé duchovenstvo schází na audienci u cara Vladimíra, kde
po něm chtějí nového boha. Všichni ministři ani dvorní kamarila se neshodují na novém bohu, a proto
nechává carův rádce Mates vypsat v novinách konkurs na boha nového. V Rusku se na konkurs schází
všechny víry a také sekty. Skladba je nedokončená.
* literární / obecně kulturní kontext
Česká literatura 1. poloviny 19. století (4. fáze národního obrození, počátky realismu v české
literatuře)
- hledání východiska z krize světa
- důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetváří ji
- prolínání romantismu s realismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě
s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)
- potřeba vlastenectví s funkcí literatury ve vztahu ke společnosti. Hájení demokratických zásad proti
vládě a církvi. (Havlíček)
Realismus – Přiblížení se co nejvíce ke skutečnosti, objektivitě a dokonalosti.
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
- významný český dramatik
- putoval dva roky s kočovným divadlem
- redigoval časopisy: Květy, Vlastimil, Posel z Prahy.
dílo: Strakonický dudák, Dekret kutnohorský, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Poslední
Čech – kritika od Borovského
Karel Jaromír Erben (1811–1870)
- na studiích se seznámil s Palackým
- sbíral lidové písně a pohádky
dílo: Prostonárodní české písně a říkadla, Kytice z pověstí národních
Božena Němcová (1820–1862)
- *Vídeň, dívčí jméno Barbora Panklová
- dětství strávila v ratibořickém údolí u České Skalice
- s manželem Josefem Němcem se často stěhovala
dílo: V zámku a v podzámčí, Národní báchorky a pověsti, Divá Bára, Karla, Babička, Pohorská vesnice
Karel Hynek Mácha
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
první polovina 19. století
Karel Hynek Mácha (1810–1836)
- básník a prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu
- psal básně, emotivně laděné prózy, deníky
- narodil se v Praze na Újezdě na Malé Straně
- otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny, syn po ní zdědil hudební
vnímavost
- pokřtěn Ignác, jméno si počeštil na Hynek a připojil Karel
- navštěvoval svatopetrskou farní školu, poté novoměstské gymnázium
- první verše napsal na piaristickém gymnáziu, psal německy i česky
- studoval filozofii na UK a práva
- účastnil se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve
Stavovském a Kajetánském divadle, patřil do skupiny spolupracovníků Josefa Kajetána Tyla
- herec Tylovy ochotnické družiny, zde poznal Eleonoru (Lori) Šomkovou
- vedle studia, četby a lásky bylo zdrojem Máchových zážitků cestování, podnikal dlouhé pěší túry,
lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla dokreslovat zbytky dávné minulosti
- ve své době nepochopen
- rád se toulal po zříceninách českých hradů a často je kreslil
- s přítelem Strobachem došel pěšky až do Benátek
- v roce 1834 podnikl svoji nejdelší cestu – přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie. O této cestě napsal
svůj Deník na cestě do Itálie
- posledních 5 měsíců života pracoval jako praktikant v Litoměřicích
- 6. listopadu 1836 náhle zemřel v Litoměřicích po vleklém onemocnění po hašení požáru – cholerina
- pohřben v Litoměřicích, ostatky přeneseny na Vyšehrad
- syn Ludvík se nedožil roku
- začínal německy psanými básněmi
- od r. 1830 psal česky
Svatý Ivan – první báseň psaná česky
Kat – zamýšlený čtyřdílný román (části Vyšehrad, Valdek, Karlův tejn – nedokončeno), dokončena je
pouze část Křivoklad
Obrazy ze života mého – obsahuje texty Večer na Bezdězu a Marinka
Cikáni – nejrozsáhlejší text, román
Pouť krkonošská, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Sen
- vedl si šifrované deníky (rozluštil Jakub Arbes)
* literární / obecně kulturní kontext
- jediný představitel českého romantického básnictví a jeden z největších českých básníků vůbec
- zakladatel moderní české poezie
působil v době národního obrození:
- počátek spadá do 70. let 18. století
- konec 50. léta 19. století
NO se dělí na 4 etapy:
1. fáze, „obranná“: 80. léta 18. st. – 1805, J. Dobrovský
- převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury
2. fáze: 1806–1830, J. Jungmann, Fr. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, F. L.
Čelakovský
- doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program, v literatuře se uplatňuje preromantismus
3. fáze: 1830–1848, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben
- doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem, proniká romantismus
4. fáze: 1848 – 50. léta, K. H. Borovský, B. Němcová
- demokratická orientace literatury, směřování k realismu
Romantismus
- od slova román = dobrodružný jako v románě
- vznikl v Anglii na počátku 19. stol., rozšířil se do celé Evropy
- někde přetrval celou polovinu 19. stol.
- navazuje na tendence preromantismu
- není jen umělecký styl, ale životní pocit, postoj člověka
- nový způsob pohledu na svět – silně subjektivní a individualistický
- požaduje se tvůrčí svoboda, nezávislost, touha po harmonii s přírodou
- inspirace – gotika pro svou tajuplnost
3. fáze národního obrození:
Karel Jaromír Erben (1811–1870)
- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel
staročeských literárních památek, překladatel, novinář
- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval
- Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti. Tím se liší od pohádek
B. Němcové, v nichž se naopak odráží konkrétní životní prostředí a situace
dílo: Kytice z pověstí národních, Prostonárodní písně a říkadla, pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy
děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
- prozaik, básník, kritik, novinář
- sblížil se s Klicperou
- redigoval časopis Květy, Vlastimil, Posel z Prahy, vydával politický list Selské noviny
- Dekret Kutnohorský, Rozervanec, Poslední Čech, Strakonický Dudák aneb Hody divých žen
Francie
Victor Hugo (1802–1885)
- nejslavnější osobnost francouzského romantismu
- napsal básnickou epiku Legenda věků (trojdílný básnický cyklus, zobrazuje vývoj lidstva, filozofický
podtext)
- Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci
Stendhal (1783–1842)
Červený a černý, Kartouza parmská
Lucien Leuwen – román vydaný posmrtně, je nedokončený, původní název Červený a bílý
- někdy je řazen k realismu
Anglie
Jane Austenová (1775–1817)
- představitelka tzv. rodinného románu (domestic novel)
- Pýcha a předsudek, Emma, Northangerské panství
George Gordon Byron (1788–1824)
básnické povídky: Džaur, Korzár, Lara – hlavním hrdinou je člověk revoltující proti současnému světu
Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické rysy
Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
- zemřel utonutím, plavil se na lodi Ariel
- jeho manželka, Mary Shelleyová, je autorkou Frankensteina
Odpoutaný Prométheus – dramatická báseň, utopie, vyjadřuje téma osvobození lidské myšlenky
Walter Scott (1771–1832)
- považován za zakladatele historické povídky a historického románu
Waverly – román o povstání v Irsku
nejslavnější romány: Rob Roy, Ivanhoe, Kenilworth, Pirát
Joseph Heller
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- 2. polovina 20. století, první román vydal r. 1961
Joseph Heller (1. května 1923 – 12. prosince 1999)
- americký spisovatel, satirický novelista
- psal satiry, novely, dramata
- původem z Brooklynu v New Yorku
- vystudoval Columbijskou univerzitu, poté studia v Anglii − Oxford
- nejdříve pracoval v reklamních agenturách a věnoval se psaní
- od roku 1975 profesorem literatury City College
- v jeho dílech se odráží vlastní zkušenosti
- zastupuje tzv. obraz války v literatuře
- jeho díla kritizují válku, zesměšňují válečnou mašinérii, kritizují válečná nařízení a postupy
- píše o 2. sv. válce (označen jako jeden z nejlepších satiriků po 2. sv. válce)
- projevem kritiky je černý humor, ironie až satira
- humor v dílech vyrůstá z utrpení a krveprolití
- postupně se však děj zdůrazňuje a zvážňuje
Něco se stalo − románový monolog z amerického prostředí 60. let
- vyprávěč je postava, která není schopna uniknout prázdnotě života
Gold za všechny peníze − románová satira
- postava snažící se uniknout před rodinou do politického života
Zavíráme − pokračování románu Hlava XXII
Bůh ví
* literární / obecně kulturní kontext
- reakce na 2. sv. válku ve světové literatuře
- světová literatura 2. poloviny 20. století, která zahrnuje mnoho různých tendencí, např. odraz války:
protest proti válečné krutosti, patetická oslava hrdinství, statečnosti, směšné sarkastické scény,
zobrazení hromadného vraždění, celkové satirické zobrazení války s humorným podtextem
→ sem patří J. Heller
- angažovaná próza: vyjadřuje nespokojenost s nedostatky doby, krize vztahů mezi lidmi, pocit ohrožení, úzkosti
a odcizení
- beatnická generace: snaha distancovat se od ideálů společnosti, kariérismus, projev negativismu, revolty
a výsměchu tradičním hodnotám a morálce
- neorealismus
- experimentální próza: absurdní literatura, drama, francouzský nový román
- magický realismus: návrat ke starým mýtům a legendám
- vědeckofantastická literatura: katastrofické vize, fikce
- postmodernismus: reakce na modernismus, míšení žánrů, komplikovaná kompozice a prolínání jak časových,
tak dějových rovin
- populární (komerční) literatura: snaha přiblížit se nenáročnému čtenáři, bezcenná bezmyšlenkovitá díla (asi
jako telenovely)
Americká literatura:
William Styron (1925–2006)
- americký prozaik, účastník 2. sv. války (boje v Tichomoří)
- pracoval jako nakladatelský redaktor, držitel Pulitzerovy ceny
Sophiina volba – o ženě, která je v koncentračním táboře nucena vybrat si jedno ze svých dětí a druhé
poslat na smrt
Norman Mailer (1923–2007)
- [mejlr], spisovatel a novinář – autor reportáží a reportážních románů
- účastník bojů v Tichomoří
- držitel dvou Pulitzerových cen
Nazí a mrtví – protiválečný román s autobiografickými prvky
Americký sen, Katova píseň, Duch Děvky
Ruská literatura:
Michail Šolochov (1905–1984)
- sovětský spisovatel píšící o občanské válce
- člen komunistické strany
- účastník 2. sv. války – válečný dopisovatel deníku Pravda
- držitel Leninovy ceny a Nobelovy ceny
Tichý Don – románová čtyřdílná epopej, líčení donských kozáků
Rozrušená země, Osud člověka
Německá literatura:
Robert Merle (1908–2004)
- francouzský romanopisec, dramatik a překladatel
Malevil – utopický sci-fi román
Dědictví otců – 13dílná historická sága
Smrt je mým řemeslem – román s tematikou koncentračních táborů
Australská literatura:
Thomas Keneally (*1935)
- australský prozaik, dramatik, herec
- román Schindlerova archa: námět k filmu Schindlerův seznam, zpracování osudů Oskara Schindlera
(válečného zbohatlíka, který chtěl zachránit tisícovku „svých židů“)
Viktor Dyk
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- přelom 19. a 20. století
Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka – 14. května 1931 Lopud, Chorvatsko)
- významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden
z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor
- navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek
- poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy Univerzity
- po celý život působil jako novinář a spisovatel
- od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír
- za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti
(1916–1917) ve Vídni
- od roku 1918 byl redaktorem Národních listů
- patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců
T. G. Masaryka a Edvarda Beneše
- byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního
- antimilitarista
- jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy
- sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem časopisu Moderní revue
- zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud
politická lyrika: Buřiči, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice
skladba: Milá sedmi loupežníků
válečná básnická tetralogie – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
drama Zmoudření dona Quijota – symbolistická hra, hrdina ztrácí iluze = umírá
* literární / obecně kulturní kontext
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století, anarchističtí buřiči
- tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu (úsilí
o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
- odpor k společnosti, pesimismus → buřičství → skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně
spojeni s negací soudobé společnosti
= generace mladých spisovatelů z počátku 20. století
rysy:
1. návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu
2. přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk
3. společné rysy buřičů – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu
4. i přes odpor vůči společnosti příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“
- někdy k nim bývá řazen Petr Bezruč
- František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann
další směry na přelomu století:
- antimilitarismus (hnutí odmítající válku)
- civilismus (oslava moderní techniky a civilizace)
- vitalismus (oslava života, přírody, citové a smyslové prožitek)
František Gellner (1881−1914)
- žil bohémsky, získal místo redaktora v Lidových novinách – polepšil se
- výborný kreslíř
- narukoval, prohlášen za nezvěstného
- snaha šokovat poklidné měšťany, pocity zbytečnosti
- často používá vulgarismy, pouliční popěvky, pravidelný verš
dílo: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše (posmrtně)
Karel Toman (1877−1946)
- největší cestovatel z buřičů: Vídeň, Berlín, Paříž, Holandsko, Anglie – navštěvoval anarchistické
skupiny
- redaktor Národních listů
- nejosobnější poezie, silně subjektivní verše, často motiv tuláka
sbírky: Pohádky krve, Sluneční hodiny, Měsíce, Stoletý kalendář
Fráňa Šrámek (1877−1952)
- narozen v Sobotce (Český ráj), Písek – zde studoval
- zpočátku anarchista, v roce 1915 vězněn
- po válce žil samotářsky v Sobotce a v Praze
- psal poezii, prózu i drama ve stylu impresionismu – smyslem bylo zachytit prchavost okamžiku, nese
také rysy vitalismu – okouzlení životem a přírodou
- v počáteční tvorbě je antimilitaristou
- častým tématem je mladá generace: zrání, boj s rodiči, psychický vývoj
- výborný autor milostné a přírodní lyriky, schopnost vyvolávat pocity lásky, milostné prožitky
sbírky: Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý
Splav – impresionistická lyrika
romány: Stříbrný vítr, Tělo, Past
dramata: Měsíc nad řekou, Léto
Stanislav Kostka Neumann (1875−1947)
- otec mu zemřel v dětství, vychováván matkou a tetami, po nich zdědil vilu
- od mládí zájem o politiku, r. 1897 založil vlastní časopis Nový kult – nejvýznamnější teoretická,
politická a kulturní revue českého anarchismu
r. 1894 odsouzen za velezradu a aktivity spojené s rozkládáním monarchie, zvolil si samovazbu
Nemesis bonorum custos (= Spravedlnost, ochránkyně dobrých)
od r. 1905 žil na Moravě – Brno, Bílovice nad Svitavou → opojení přírodou
Kniha lesů, vod a strání – jedna z nejkrásnějších sbírek české přírodní lyriky, koncipována jako běh
roku od září do dalšího podzimu
sbírky z přelomu století: Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi
námi, Sen o zástupu zoufajících
- symbolismus, dekadentní nálady, projevy satanismu, kult zla a revolty
Fráňa Šrámek (1877–1952)
- básník, prozaik a dramatik
- vězněn za antimilitaristické postoje, hluboký vztah k rodnému kraji
- poezie: Života bído, přec Tě mám rád
- sbírky: Modrý a rudý, Splav
- próza: Stříbrný vítr
Edgar Allan Poe
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- první polovina 19. století
Edgar Allan Poe (1809–1849)
- Američan; básník, prozaik, literární teoretik a esejista
- matka Elizabeth byla herečka, zemřela dva roky po narození Edgara
- otec David byl alkoholik a rodinu opustil krátce po Edgarově narození
- ujali se ho manželé Allanovi, překřtili ho na Edgara Allana
- 5 let žili v Anglii, zde chodil na základní školu
- dobrý student, výborný znalec literatury a historie
- studoval University of Virginia, mnoho času trávil na večírcích
- poté odchází do Bostonu, kde začíná publikovat
- měl rád dobrodružství, nic ho nebavilo dlouho
- několik let v armádě, stal se seržantem a zároveň měl dost času na psaní
- armádu opustil, aby se mohl věnovat literatuře
- vymyslel si neexistující Folio Club – založeno na ironii, zesměšňoval literární nepřátele
- stále oblíbenější autor, ale fyzicky je na tom čím dál hůř
- oženil se se svojí sestřenicí, čtrnáctiletou Virginií – žili spolu 11 let, zemřela na tuberkulózu
- v závěru života žil v bídě, chodil v roztrhaných šatech
- zemřel po čtyřdenním alkoholovém deliriu
- autor fantastických a mystických příběhů, humoristických povídek
- zakladatel detektivky
- zakladatel hororu – zachycuje vypravěčovu mysl
- předchůdce sci-fi
poezie:
- psal již za studií
- časté téma smrti
Básně, Tamerlán a jiné básně
próza:
povídky – psány ich-formou, postavy jsou vynalézavé a odvážné, často se objevuje vyšetřovatel Dupin
(Vraždy v ulici Morque)
Povídky Folio Clubu, Rukopis nalezený v lahvi, Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Zlatý brouk, Černý
kocour, Zánik domu Usherů
román Příběhy Arthura Gordona Pyma
eseje:
Filozofie nábytku
Filozofie básnické skladby – vysvětlení básně Havran
* literární / obecně kulturní kontext
E. A. Poe je řazen k romantismu (1. pol. 19. stol.), někdy také k dekadenci a symbolismu (konec
19. stol.)
Romantismus:
- umělecký směr, který se odráží v uměleckých odvětvích, ale také životní pocit
- název odvozen od slova román
- vznik v Anglii na počátku 19. století, odtud do celé Evropy
- je ovlivněn revolučními převraty v době národně-osvobozeneckých válek
- inspirací je gotika pro svou tajuplnost
3- znaky romantismu: důraz na city, zájem o historii, únik z reality, autor se ztotožňuje s hrdinou,
tragické konce hrdinů, zájem o přírodu, hrdina zobrazován v krajních situacích, inspirace ústní lidovou
slovesností, svoboda umělecké tvorby, jazyk citově zabarvený
- hojné použití básnických jazykových prostředků
- typický romantický hrdina: většinou myšlenkově totožný s autorem = má autobiografické rysy,
většinou výjimečná osobnost, nikdo mu nerozumí, je osamělý; touží po lásce, ale často miluje
nešťastně, jeho život končí tragicky, jeho původ je nejasný
- typické romantické prostředí: výjimečné – hrad, samota, hřbitov, katedrála, sklepení, temné jezero,
hluboký les
- hlavní žánry: román, povídka, balada
Dekadence, tzv. prokletí básníci:
- označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století
- označení použil Paul Verlaine v eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana Corbiéra,
Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira
- spojeni s dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům
- původně se označení prokletí básníci používalo jen pro autory zmíněné v eseji, později se používal
pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → O. Wilde, E. A. Poe
- žili naplno – bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti
- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze
- např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo K. H. Mácha
znaky tvorby prokletých básníků:
- hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní
život člověka, právo osobitého vidění světa
→ ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací
- přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe
Romantismus
Anglie:
George Gordon Byron (1788–1824)
- hlavní představitel romantismu
básnické povídky: Džaur, Korzár, Lara – hlavním hrdinou je člověk revoltující proti současnému světu
Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické rysy
Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
- zemřel utonutím, plavil se na lodi Ariel
- jeho manželka, Mary Shelleyová, je autorkou Frankensteina
Odpoutaný Prométheus – dramatická báseň, utopie, vyjadřuje téma osvobození lidské myšlenky
Walter Scott (1771–1832)
- považován za zakladatele historické povídky a historického románu
Waverly – román o povstání v Irsku
nejslavnější romány: Rob Roy, Ivanhoe, Kenilworth, Pirát
Francie:
Victor Hugo (1802–1885)
- nejslavnější romantický spisovatel
Legenda věků – trojdílný cyklus básní
Ruy Blas – nejlepší drama
Chrám Matky Boží v Paříži – nejznámější román, mnoho filmových i dramatických adaptací
Bídníci – pozdně romantické dílo, velký čtenářský ohlas okamžitě po vydání
Stendhal (1783–1842)
Červený a černý, Kartouza parmská
Lucien Leuwen – román vydaný posmrtně, je nedokončený, původní název Červený a bílý
Alfred de Musset (1810–1857)
Zpověď dítěte svého věku – intimní autobiografický román, vylíčil svůj vztah k George Sandové
Rusko:
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
- zřejmě nejznámější ruský básník
Cikáni – poéma, kritika hrdiny byronského typu
Evžen Oněgin – 1833, román ve verších
Piková dáma – novela s fantastickým námětem
Kapitánská dcera – historická novela, odehrává se za rolnického povstání v 18. stol.
Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
básník, prozaik, dramatik
Démon – poéma, vychází z biblických a apokryfních legend o vzpouře a zavržení andělů + čerpá
z gruzínského folkloru
Hrdina naší doby – filozofující román zobrazující život intelektuála ve 30. letech 19. stol.
Dekadence, symbolismus
Charles Baudelaire (1821–1867)
- o generaci starší, ale řazen do této skupiny kvůli myšlenkové příslušnosti
Květy zla
Paul Verlaine (1844–1896)
- žil s Rimbaudem, propadl tuláctví a alkoholu, rozchod = postřelil ho, 2 roky ve vězení
sbírky Moudrost, Dávno a nedávno, Verše saturnské
Jean Artur Rimbaud (1854–1891)
- nejproslulejší z prokletých básníků
básně Mé tuláctví, Román, sbírka básní v próze Iluminace
- skladba Opilý koráb
Oscar Wilde (1854–1900)
- dramatik, básník, prozaik, Angličan
- homosexuální vztah – odsouzen k nuceným pracím, žena ho opustila, zemřel v bídě
sbírka Básně
drama: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel
próza: pohádky Šťastný princ a jiné pohádky, román Obraz Doriana Graye
Erich Maria Remarque
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
- 1. pol. 20. stol., román vyšel r. 1929
Erich Maria Remarque
- vlastním jménem Erich Paul Remark
- narodil se 22. června 1898 v Osnabrücku (Německo) do rodiny knihvazače
- hned po ukončení školy v roce 1916 narukoval do armády, kde byl v roce 1918 několikrát raněn
- kvůli tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem
- po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti
- po 1. světové válce vystřídal řadu povolání, například působil jako redaktor v berlínském plátku
Sport im Bild, pracoval jako učitel, agent firmy s náhrobními kameny, účetní, obchodní příručí,
automobilový závodník, reklamní agent a v neposlední řadě se stal světoznámým spisovatelem
- roku 1931 se přestěhoval do Švýcarska
- v roce 1938 byl zbaven německého občanství, byl fašisty označen za „literárního zrádce“ a jeho
knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný
- 1939 emigroval do New Yorku
- autor 11 románů a jednoho dramatu (Poslední dějství)
- zemřel 25. září 1970 v Locarnu
Zajímavost: V polovině 30. let se Remarque beznadějně zamiloval do herečky Marlene Dietrichové, ta
jeho city neopětovala. Poté střídal různé ženy, až se r. 1958 oženil s bývalou manželkou Ch. Chaplina
Paulette Goddardovou.
- v dílech se blíží stylu tzv. ztracené generace, ke které se hlásil, ale nepatřil do ní
- častá je tematika automobilů a automobilových závodů
- silné antifašistické zaměření, humanista, kritik společnosti
- patrný vliv Jacka Londona, Ernesta Hemingwaye
romány:
Žena se zlatýma očima (Gam), Domov snů (Říše snů), Stanice na obzoru
Cesta zpátky – volné pokračování románu Na západní frontě klid, o Německu po první světové válce
Brána vítězství, Miluj bližního svého, Vítězný oblouk, Jiskra života, Čas žít, čas umírat
Černý obelisk – romány o osudech vojáků z 1. sv. války a jejich „návratech“ do života
Nebe nezná vyvolených, Noc v Lisabonu, Zaslíbená země, Stíny v ráji
divadelní hra Poslední stanice – o bombardování Berlína
* literární / obecně kulturní kontext
- 1. světová válka ve světové literatuře
- zobrazení válečné tematiky
- cílem bylo vylíčit válečné hrůzy a varovat před nimi
- z uměleckých směrů vynikaly např: naturalismus, symbolismus a existencialismus
Arnold Zweig (1887–1968)
- německý prozaik a dramatik
- před nacismem odešel do Palestiny
- cyklus Válka bílých mužů – cyklus se věnuje problematice 1. sv. války, nejznámější je jeho 1. část –
Spor o seržanta Gríšu – román o malém človíčku, ruském zajatci, který se stává nevinnou obětí
pruského militarismu
Romain Rolland (1866–1944)
- francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební kritik
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1915)
Petr a Lucie – nejslavnější protiválečná novela staví proti úpadku morálních a společenských hodnot
za 1. sv. války, milostný vztah dvou mladých lidí, kteří nakonec umírají pod troskami kostela
Henri Barbusse (1874–1935)
- francouzský spisovatel a politický pracovník
Oheň aneb deník bojového družstva – román, v němž s dokumentární přesností a upřímností vylíčil
život vojáků na frontě a v zákopech
Ernest Hemingway (1899–1961)
- americký prozaik a publicista
- nositel Nobelovy ceny za literaturu 1954
Stařec a moře – novela, o věčném zápasu člověka s přírodou, o statečnosti, s níž jde do předem
prohraného boje
Sbohem, armádo – románový příběh nešťastné milenecké dvojice, která ani po úniku z války
nenachází osobní štěstí
Komu zvoní hrana – v tomto románu autor vychází z vlastních zkušeností dobrovolníka a dopisovatele
za španělské občanské války
Antoine de Saint-Exupéry
Literárněhistorický kontext
* kontext autorovy tvorby
1. polovina 20. století
Antoine de Saint-Exupéry (1900, Lyon, Francie – 1944)
- francouzský spisovatel, letec, filozof, humanista
- syn hraběte
- říkali mu Král Sluníčko pro jeho modré oči a blonďaté vlasy
- psal prózu pro dospělé
- vojenskou službu nastoupil roku 1921, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu
- byl civilním letcem v severní Africe a Jižní Americe
- roku 1936 byl vyslán jako reportér do Španělska, kde zuřila občanská válka
- pokusil se o dálkový let New York – Ohňová země, ale v Guatemale došlo k havárii a Exupéry utrpěl
četné zlomeniny
- za 2. světové války zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem
nedaleko Korsiky
Noční let − román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která
dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince
Země lidí − próza, která je souborem osmi statí a vzpomínek na zavádění prvních poštovních linek
mezi Evropou a severní Afrikou, na průzkumné lety přes Saharu, Andy a Atlantský oceán, na havárie
i život v poušti.
Kurýr na jih − román, který autor napsal v Africe, kde byl v té době ředitelem pouštního civilního
letiště.
* literární / obecně kulturní kontext
Francouzská próza mezi válkami
- vliv 1. světové války
- přibývá prvků absurdity, negativní postoj ke společnosti
- poezie více subjektivní, autoři experimentují s jazykem
- existencionální otázky a jejich řešení
Romain Rolland (1866−1944)
- prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik
- představitel ztracené generace
- nositel Nobelovy ceny za literaturu (1915)
- pracoval v nově vzniklém Červeném kříži
- profesor dějin umění a dějin hudby
- kritizoval fašismus
- propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády
- díla: Jan Kryštof, Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije
Anatole France (1884−1924)
- nositel Nobelovy ceny 1921
- aktivní v politice
- začínal poezií, poté psal romány – filozofické reflexe, kritika společnosti, silná ironie
- Ostrov tučňáků – nejvydávanější dílo, satirický a alegorický román, parodie na francouzské dějiny
Henri Barbusse (1873−1935)
- Oheň – protiválečný román, více než 60 překladů, sugestivní líčení válečných hrůz
autoři jiných národností:
USA – E. Hemingway, W. Faulkner, F. S. Fitzgerald, J. Steinbeck
Německo – B. Brecht, H. a T. Mannovi, E. M. Remarque, S. Zweig
Anglie – T. S. Eliot, J. Galsworthy, G. B. Shaw
