Filozofie 19. stol. Flashcards
(7 cards)
Charakteristika doby
Charakteristika filozofie této doby:
● rozvoj měst a stěhování do nich, průmyslový rozvoj, nové rozdělení společnosti (buržoazie)
● od filozofie se oddělují jednotlivé samostatné vědy (sociologie, psychologie, politologie)
● typický filosof už není mnich, šlechtic ani chráněnec bohatého mecenáše, ale univerzitní učitel
● vzrostl počet profesionálních filosofů i jejich publikací
● 2 základní filozofické přístupy:
A. materialistické proudy: pozitivismus, materialistická koncepce, marxismus
B. idealistické (iracionální) proudy: navazují na osvícenský racionalismus, někteří romantici, víra,
cit, smysl pro krásno, překračování smyslového světa (v umění např. Schiller, Goethe, Herder, Hölderlin)
►POZITIVISMUS
– termín vymyslel zakladatel p. - A. Comte, navazuje na Bacona (vědění je moc) a
Descarta (myšlení ovládající přírodu), směr spojen hlavně sanglosaskými zeměmi
August Comte (1798-1857) – heslo: Vědět, abychom mohli předvídat!
● francouzský filozof a sociolog, učitel – pařížská polytechnika, málo financí zvýuky matematiky
● Comte tvrdí, že vědění má být pozitivní – tj. věcné, určité, přehledné, prokazatelné, objektivní
● jako pozitivní zkušenost je nám dán vždy JEV – smyslově dané jevy – sbíráme systematicky, třídíme, srovnáváme,
měříme a odmítnout jako zbytečné všechny úvahy, které tuto pozitivitu překračují
● vědec a filozof může konstatovat pouze fakta, uspořádat je podle určitých zákonitostí do systému
● subjekt se stával pozorovatelem objektu = od pozorovaného přísně oddělen, objektivita!
● žádné spekulace! žádnou metafyziku! = spekulace jsou lákavé, nicméně fiktivní
● přírodní vědy staví nad společenské vědy (touží po zvědečtění společenských věd), seřadil vědy podle objektivity
poznání: 1. matematika 2. astronomie 3. fyzika 4. chemie 5. biologie 6. sociologie
● sociologie studuje: a) sociální statiku (teorie přirozeného uspořádání) a s. dynamiku (nauka o pokroku)
● vbudoucnosti – se stane nejvyšší instancí duchovního života Rada positivních filosofů a sociologů, Výkonná rada
nebude této radě podřízena, protože ji vytvoří grémium hospodářských odborníků
● věda a ekonomie budou určovat společnost budoucnosti – altruismus = vše ve prospěch lidstva
● Zákon tří stádií vmyšlení člověka (i vdějinách celého lidstva) – vKurzu pozitivní filozofie:
1) teologické (náboženské) – člověk zaměřuje své zkoumání do nitra věcí, ptá se na podstatu, příčiny,
víra vmožnost absolutního poznání … a) animismus b) polyteismus c) monoteismus
2) metafyzické – nadpřirozeno nahrazeno abstrakcemi, pojmy, entitami
– vytváříme pojmy, které popíšou svět = přírodu (kauzalita)
3) pozitivní (vědecké) - pracuje s konkrétními fakty = podřízení jednotlivých jevů určitému faktu
obecnému (např. gravitaci), vědecko – průmyslová společnost
● Díla: Kurz pozitivní filozofie, Systém pozitivní filozofie
● katolická církev vr. 1864 zařadila Kurz p.f. na Index zakázaných knih
Herbert Spencer (1820-1903)
● spolutvůrce sociologie a pozitivismu, nejvlivnější anglický filozof 19. století
● již před Darwinovou evoluční teorií tvrdí, že evoluční proces = boj o existenci, přežijí nejzdatnější – se projevuje
fakty a ty má zkoumat filozofie a věda
● Díla: Principy biologie, Principy sociologie, Teorie populace, Vývojová hypotéza
John Stuart Mill (1806-1873)
● Anglie, ve 3 letech latina, řečtina, v10 diferenciální počet, ve 12 1.kniha, v17 založil utilitaristickou společnost, v 15
zkolaboval, pak se vzpamatoval, 30 let zaměstnancem Východoindické společnosti
● v60.letech 19. st. byl poslancem Dolní sněmovny a rektorem na skotské univerzitě vSt. Andrews
● zastánce sociálního liberalismu a utilitarismu (za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu,
užitku a naopak omezování utrpení a bolesti)
● zasadil se o význam psychologie vsystému věd, psychologie zkoumá fakta vědění + odlišit náhodná spojení představ
od spojení trvalých, závažných
● kpoznání můžeme přijít jen skrze zkušenost
● Díla: O svobodě, Utilitarismus, O poddanství žen, O vládě ústavní, Systém induktivní a deduktivní
logiky, Principy politické ekonomie
►MATERIALISTICKÁ KONCEPCE
– největší rozvoj v2. polovina 19. století, objektivní realita je
hmotná a vědomí je na ní závislé
● materialistická antropologie: jednotný duch i tělo, důraz na tělesnost, proti subjektivismu
● staví se kriticky knáboženství, opírá se o objektivní poznání, vědecké výzkumy
Ludwig Feuerbach (1804-1872)
● kritizoval Hegelův subjektivní idealismus, ale přebírá od něj dialektiku
● návrat kautentickému, smyslovému a konkrétnímu člověku
● náboženství vzniká vdůsledku lidského egoismu = touha po dokonalosti a ochraně
● antropologický materialismus – zaměřen na člověka jako bytost, která má 2 stránky – duševní, tělesnou = prvotní
podstata – díky této stránce je člověk schopen vnímat, myslet, naplňovat duševní stránku
● antropologický ateismus – hlavní je vztah mezi lidmi a ne mezi lidmi a bohem
● bůh – vytvořil ho člověk lidskou projekcí svých představ
● Díla: Podstata křesťanství, Theogonie, Kritika Hegelovy filosofie
Cahrles Darwin (1809-1882)
● britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie (teorie vzniku a vývoje života)
● základ evolučního vývoje: přírodní výběr (proces, který dle nějakých kritérií vybírá z různorodé skupiny jedinců –
nejsilnější, nejodvážnější…) a pohlavní výběr – sexuální selekce (proces ovlivňující průchod genů na základě
upřednostňování nebo znevýhodňování jedinci při volbě partnera)
● Díla: O vzniku druhů přirozeným výběrem, O původu člověka, Výraz emocí u člověka a u zvířat
►MARXISMUS
– Karl Marx (1818-1883) a Friedrich Engels (1820-1895)
● ovlivněni (dle Lenina): a) německou klasickou fil. (Hegelovou dialektickou metodou a pojetím dějin)
b) Feuerbachovým materialismem a kritikou náboženství
c) anglickou politickou ekonomií (Smith – liberální teorie o volném trhu a
soukromém vlastnictví + Ricardo – nadhodnota, kt. si přivlastňuje kapitalista)
d) francouz. utopickým socialismem (de Saint-Simon + Fourier) a angl. utop. názory (Owen)
● lidstvo směřuji třídním bojem kproletářské revoluci a budování beztřídní společnosti, kde bude majetková rovnost,
nebude soukromé vlastnictví výrobních prostředků
● 3 součásti marxismu (určil Lenin)
1) Dialektický materialismus – dialektika = revoluční princip, svět = soubor procesů (vzniká a
zaniká), člověk – má význam jenom ve společnosti, charakterizuje ho práce
- převzali od Hegela (vývoj ducha) – vývoj hmoty, jejího pohybu – dle 3 zákonů:
a) zákon jednoty a boje protikladů (otrok x pán, buržoazie x proletariát, Engels – zrno x obilí)
b) zákon přechodu kvantity vkvalitu (změny ve společnosti x soc. revoluce)
c) zákon negace negace
2) Historický materialismus – ekonomické výrobní síly se dostávají do rozporu svýrobními vztahy a
tento rozpor vede ke změně výrobních podmínek, snímž se mění i vztahy politické, náboženské,
právní, kulturní atd., pouze vokamžiku, kdy bude zrušeno soukromé vlastnictví výrobních
prostředků, budou zrušeny nepřátelské vztahy ve společnosti �� beztřídní společnost, komunismus
- hmota – jediná skutečnost ve světě, bytí – jediná skutečnost ve společnosti
- materiální základna: a) výrobní síly (dělník, stroje, technologie) b) výrobní vztahy (vztahy mezi výrobními
faktory) = hnací síla společnosti a dějin
3) Vědecký komunismus– marxistická sociálněpolitická teorie, zabývá se teoriítřídního boje,
socialistické revoluce, vývojesocialismu apod., v zemích, jež se označovaly jakosocialistické, byl
používán jako základ samotnéhoideologickéhovývoje státu a společnosti
● Marx, Engels – společná díla: Svatá rodina, Německá ideologie, Manifest komunistické strany
● Marx: Kapitál – teorie práce a kapitálu – člověk je nucen pracovat pro druhé – stává se předmětem, odcizuje se sobě
samému = vykořisťování = dělník dostává zaplaceno méně, než vyrobí = rozdíl mezi dělníkovou mzdou a provozními
náklady + na druhé straně cena výrobku = nadhodnota = kapitalistův zisk, dělník je vykořisťován buržoazií i sobě
rovnými– cíl = pracovat na svém = společné vlastnictví výrobních prostředků
►FILOZOFICKÝ IRACIONALISMUS
– zavrhuje rozum, zdůrazňuje mimorozumové složky světa,
vyzdvihuje smysl pro krásno, překračuje smyslový svět, podstatu světa lze vysvětlit: citem, vůlí, intuicí, vírou,
smyslem pro krásno
● Dělení: a) absolutní iracionalismus – popírá smysl veškerého bytí a dění, vše absurdní – Schopenhauer
b) relativní iracionalismus – vedle oblastí, které jsou rozumem zdůvodněné, existují ještě další
oblasti, které jsou rozumem nepochopitelné a těm porozumíme intuicí, vírou, věděním
Arthur Schopenhauer (1788-1860)
● Gdaňsk, bohatá rodina, úspěch na konci života – Frankfurt nad Mohanem, samotář, vychází zKanta, Berkeleyho a
indického myšlení (Upanišády, Bhagavadghíta, buddhismus)
● svět jako představa – náš viditelný svět je pouze zdání, sen, mája, svět = moje projekce, inspirace u Berkeleyho
subjektivního idealismu a apriorní poznávací normy u Kanta, přímo rozumem poznáváme jen svět představ, apriorní
formy času, prostoru, kauzality
● svět jako vůle – vůle je světový princip, je to nekonečné puzení (neustálá nespokojenost ženoucí svět kneustálé
změně), vůle je věc o sobě, poznáváme intuicí, vindividuu se projevuje chtěním
● VŮLE se projevuje:1. jako přírodní zákony a síly 2. jako růst vorganickém světě 3. jako vědomí člověka 4 . nejvýše
stojí vůle kživotu = pohlavní pud, láska je iluze, jejíž pomocí se příroda stará o zachování rodu (jedinec je pouze
nástroj) = metafyzika pohlavní lásky
● zkaždého uspokojení roste ihned nová žádost (buddhismus), sotva pomine jedna bolest, přichází nové zlo, bolest je
vlastní realitou života, slast a štěstí je pouze nepřítomnost bolesti
● svět tedy není harmonický a logický �� pesimismus, utrpení —- východiska – vykoupení cestou:
a) estetickou – člověk se může stát čistým poznávacím subjektem oproštěným od vůle skrze umění
b ) etickou – askeze (hlavně pak buddhistická, soucit se všemi bytostmi), filozofické rozjímání
● Dílo: Svět jako vůle a představa
Wilhelm Friedrich Nietzsche (1844-1900)
● studium řečtiny, latiny, profesor filozofie na basilejské univerzitě, nemoc, jen spisovatel, básník, skladatel, bohatá
korespondence sLou Andreas-Salomé (spisovatelka, psycholožka, odmítla jeho žádost o ruku), 1889 projevy duševní
choroby
● chtěl vytvořit úplně novou filozofii snovými hodnotami se smyslem pro pluralitu hodnot, hodnotné je pro
Nietzscheho to, co jako hodnotné prosazuji a prožiji
● základní lidskou vlastností je vůle k moci – vůle vládnout – být nadřízený ostatním
● snažil se vypořádat skrizí hodnot ve společnosti (tvrdil, že všichni stále jen předstírají, že platí křesťanská morálka,
ačkoli vní vhloubi nevěří), se „smrtí Boha“
● křesťanství považoval za systém omezující, degradující člověka, uctívající falešné pravdy, jež potlačují lidskou
živelnost (soucit je slabost!)
● křesťanství považoval za „platonismus pro lid“, jeho dlouhodobým působením se rozšířil nihilismus – popírání sil
života pod záminkou morálky a pravdy
● nihilismu má člověk vzdorovat – má užívat krás života, pokud přijme život jako nelítostný boj, vněmž ale stejně
podlehne smrti
● velikost a význam člověka spočívá právě vtomto boji – v bezohledném prosazování své vůle kmoci �� překonání
člověka vede knadčlověku (hrdost, sebedůvěra, pohrdání všedním, touha ovládat, radostná moudrost)
● lidé jsou buď otroci – nejsou schopni prosadit svoji vůli (valná většina – stádo = morálka otrocká – plebejská) nebo
existují nadlidé – schopni prosadit svoji vůli bez pomoci jiných = morálka panská (aristokratická)
● ve světě věčný návrat téhož – inspirace u Hérakleita – život a svět se stále „točí“ vkruhu – spíše vývojová spirála –
N. okouzlen Darwinovým evolucionismem
● kritizoval poměry své doby – rozšiřující se nihilismus, pokryteckou morálku, falešné křesťanské hodnoty,
demokracii, feminismus
● filozoficko – estetické názory: 2 koncepce typů kultury, přebírá od Schillera, Schellinga, ideál spatřuje vdosažení
rovnováhy obou principů:
a) apollinský (světlý, rozumný, kultivovaný, harmonický, vše se správnou mírou)
b) dionýský (vůle bez účelu, živelnost, temnota, orgiastický, extatický, chaotický, iracionální)
● Díla: Tak pravil Zarathustra (1881), Mimo dobro a zlo, Ecce Homo, Nečasové úvahy, Lidské, přelidské, Radostná
věda, Případ Wágnerův, Antikrist, Soumrak model, Zrození tragédie zducha hudby
►FILOZOFIE EXISTENCE
– zkoumání pocitů a prožitků, jednotlivec, ale není izolovaný
Sören Kierkegaard (1813-1855)
● nevytvořil žádný filozofický systém, spíše postřehy ktématům, Kodaň, osamělé dětství, zdědil peníze, zábavy x
myšlenky na sebevraždu, zrušil sňatek, neoženil se
● někdy bývá řazen kiracionalismu, považován za předchůdce existencialismu – rozvinut až po 2. sv. válce
● filozofie nemůže řešit žádné podstatné otázky, pokud ze zřetele vypustí samotný subjekt, zněhož všechno myšlení
vychází (kritika hegelovského nahlížení na člověka jako na pouhou součást dějin řízenou světovým duchem = tzn.
rehabilitace konkrétního bytí člověka)
● kritizuje stádní způsob života, neaktivní přežívání, nudnou průměrnou „poloexistenci“ = kritizuje zhoubnou podobu
racionální vědecké a technické civilizace, kritizuje i to, že je každý křesťanem, aniž by byl křesťanem opravdovým
● lidská existence se vyznačuje osamělostí a nutností neustále volit, aniž by se mohla při rozhodování opřít o určující
fakta �� nejistota, úzkost, strach
● existence není zajištění vnějšího zabezpečení, ale vnitřní osobní já – pravé bytí
● jistoty může člověk nalézt ve víře vBoha, avšak nikoli skrz církevní, dogmatické učení, ale skrz radikální
transcedenci – uchopení určitých vypjatých okamžiků estetických (smyslové prožitky) etických (povinnost volby),
náboženských (odevzdáním se Bohu = víra)
● víru vBoha chápe jako přímý vztah (bez nutnosti chodit do kostela, učit se modlitby apod.)
● Cesta kbohu vede přes tři stadia lidské existence:
A) Estetické stadium – člověk hledá povrchní uspokojení
B) Etické stadium – člověk jedná zodpovědně, ale řeší otázku konečnosti
C) Náboženské stadium – člověk si uvědomí vztah kbohu a plně se mu odevzdá
● Díla: Okamžik, Současnost, Svůdcův deník, Bázeň a chvění, Nemoc ksmrti, Pojem úzkosti, Stadia životní cesty
►NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE
– konec 18. st. a 1. pol. 19. st., navazuje na osvícenství a
ideje francouzské buržoazní revoluce a na filozofii Immanuela Kanta, později některé principy a pojmy využívají i
materialisté, vznik a největší rozvoj vNěmecku a Prusku
● různé přístupy i idealismu: subjektivní i. (Fichte), objektivní i. ( Schelling), absolutní i. (Hegel)
Johann Gottlieb Fichte (1762-1814)
● Kantův žák, výborný řečník – názory: je-li někdo odvážný, akceschopný = idealista, povahy méně samostatné, které
potřebují pohnutky zvnějšku = senzualisté, materialisté
kritizoval Kantovu koncepci dvou světů (tedy že jevy a věci o sobě jsou nepopsatelné podstaty), hledá nové poznání
metafyzického původu, jímž by bylo možné proniknout do tajů „věcí o sobě“, na rozdíl od Kanta vychází
zpředpokladu, že vlastní funkcí rozumu je chápat protiklady, kritizuje filozofii, která klad lidskému poznání hranice,
je nutné připustit poznání nekonečna
● filozofická obhajoba lidské svobody, nacionalista – proti Francii, proti Napoleonovi
● základní pojem = subjekt = myslící člověk – TEZE – SEBEREFLEXE – „JÁ“ (vytváří se v 1. fázi - je myslící, činné
a určuje samo sebe) a ANTITEZE – ,,NEJÁ“ (příroda - vzniká v 2. fázi – je to vše, co je mimo „Já“) + 3. fáze
uvědomění si rozdílu mezi ,,JÁ“ a ,,NEJÁ“ – SYNTÉZA - uvědomí si , že Já, subjekt, není Nejá, ale také to, že ono
samo vytvořilo přírodu, která vněm vyvolává pocit nesvobody, JÁ klade proti omezenému JÁ omezené NE-JÁ,
vzájemně se omezují)
● dále se zabýval teorií práva, náboženstvím a etikou
● Dílo: Základy veškerého vědosloví (tzn. zkoumání vlastního vědění, 1794)
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854)
● především přírodovědec – snaží se své znalosti zchemie, fyziky, biologie, medicíny uplatnit vpřírodněfilozofickém
systému
● ve 23 letech mimořádná profesura na univerzitě v Jeně
● vJeně přednáší fil. systém = filozofie identity – nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody,
úkol filozofie = vyložit vědění, tj. shodu subjektu sobjektem – jednotící prvek = příroda, u Fichta „já“
● duch (Já) je vpřírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a
duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické)
● duchu a vůbec všemu životu lze porozumět zpřírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž
vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož podstatou je živoucí prasíla
● Díla: Ideje kfilosofii přírody, Systém transcendentálního idealismu, Filozofické bádání a o podstatě lidské
svobody, O světové duši, První náčrt systému přírodní filozofie, Filozofie mytolologie a zjevení
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)
● studoval filozofii a teologii, habilitoval spisem o astronomii, přednášel filozofii vJeně a vHeidelbergu, 1818 povolán
do Berlína, zemřel při epidemii cholery)
● liší se od Kanta – vychází zpředpokladu, že vlastní funkcí rozumu je chápat protiklady, kritizuje filozofii, která klade
lidskému poznání hranice, je nutné připustit poznání nekonečné
● rozvinul dialektiku: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá
cestu sám ksobě, v lidstvu se uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost
přetvářet svět
● vytvořil filozofii na základě jednotného výkladu světa na základě tvrzení, že všechno bytí je jistým stádiem vývoje
ducha
● cesta ducha a zákonitá dějinnost světa začíná uzavřeným absolutnem, které je totožné snicotou, z kosmologického
hlediska se dá hovořit osingularitěv období před velkým třeskem, absolutno se poté začíná realizovat v přírodě, aby
nakonec po mnoha miliardách let dalo vzniknout vědomí a poznávalo samo sebe = dialektická metoda ( vrámci
vývoje): 1.stupeň je čistá idea (pojem sám o sobě) +
2.stupeň je příroda, vnější svět, čili hmotná skutečnost + 3. stupeň zpřírody se vyděluje lidský svět
● vývoj bytí: 3 stupně vývoje: teze – antiteze – syntéza (dialektické triády)
● teze – původní stav, existuje pouze absolutní idea (mimo čas a prostor)
● antiteze – změna, (absolutní idea existuje v„jinobytí“, odcizená idea se zjevuje vmechanickém světě)
● syntéza – zrušení tezí na základě vyšší jednoty (absolutní idea již není čistým myšlením, objektivizuje se
vlidstvu)
= i lidské vědomí vzniká tak, že se naivní vědomí dítěte („bytí o sobě“ čilithese) nejprve musí obrátit ke druhému („bytí
pro druhé“ čiliantithese) a teprve v (reflexivním) návratu k sobě může být nejenom „o sobě“, ale také „pro sebe“, lidskou
osobou
● Díla: Dějiny filozofie, Fenomenologie ducha, Logika jako věda, Estetika, Filozofie dějin, Filozofie
umění, Základní filozofie práva
