historie, úvod Flashcards
(25 cards)
historie mikroskopů
bratři Janssenovci - 1.
galileo galiei
první pozorování biologických objektů
R. Hook
podrobnější popis bb, mikroskopická anatomie
Buňku podrobněji popsali až v roce 1671 M. Malpighi a N. Grew: ve svých pracích však
připisovali nejdůležitější roli buněčné stěně a nebrali do úvahy samotný obsah buňky. Položili
základy novému oboru – mikroskopické anatomii
pozorování živých bb
Živé buňky jako první pozoroval až A. van Leeuwenhoek, kterým, mimo jiné, pozoroval
bakterie a v roce 1674 popsal řasu Spirogyra – počátek mikrobiologie.
Buněčná teorie (historie)
l J. E. Purkyně - de novo, pojem protoplazma (základní živá hmota)
základní postuláty buněčné teorie (1838–1839 T. Schwann a M. Schleiden)
1. všechny živé organismy se skládají z jedné nebo více buněk
2. buňka je základní jednotkou všech živých soustav (1858 R. L. K. Virchow)
3. nové buňky mohou vzniknout pouze z již existujících buněk
moderní bb teorie
o 1. všechny organismy se skládají z jedné nebo více buněk nebo jsou na buňkách
závislé (viry)
o 2. buňka je základní strukturní a funkční jednotkou všech živých soustav
o 3. buňky vznikají z již existujících buněk buněčným dělením
o 4. buňky nesou genetický materiál a při dělení jej předávají dceřiným buňkám
o 5. chemické složení buněk je v zásadě stejné
o 6. uvnitř buněk se odehrávají v zásadě stejné procesy (metabolické, energetické,
biochemické…)
moderní mikroskopovací metody
Fluorescenční mikroskopie – využití fluorescenčních barviv a specifických fluorescenčních
sond a světla určitých vlnových délek
- Elektronová mikroskopie – rastrovací elektronová mikroskopie (SEM), transmisní elektronová
mikroskopie (TEM), zdroj záření – usměrněný svazek elektronů
- Laserová konfokální mikroskopie – využití laserových paprsků přesně definovaných vlnových
délek, optické řezy, 3D rekonstrukce
chemie živých soustav (historie)
1824 F. Wöhler syntetizoval kyselinu šťavelovou a později dokonce močovinu,
bylo uznáno, že v živých organismech platí stejná chemie a fyzika jako v neživém světě
- J. von Liebig založil fyziologickou chemii, z níž se začátkem 20. st. vyvinula biochemie
metabolismus (historie)
- H. A. Krebs objevil močovinový (1932) a spolu s H. L. Kornbergem potom i citrátový cyklus
(1937), nazývaný také Krebsův
izolace nukleinu - DNA (history)
- F. Miescher a R. Altmann poprvé izolovali z bílých krvinek látky bohaté na fosfor „nuclein“
dnes známou pod zkratkou DNA (1871) a později P. Levene zjistil, že DNA se skládá z cukrů,
fosfátů a bazí, její struktura však zůstávala záhadou
genetický kód (history)
Práce vědců O. T. Averyho, A. Hersheye, M. Chasové prokázaly, že DNA představuje
genetický kód
objevení struktury DNA (history)
Společnou prací F. Cricka, J. D. Watsona, M. H. F. Wilkinse a R. Franklinové byla pomocí
rentgenové difrakce objevena dvoušroubovicová struktura DNA
centrální dogma (history)
V roce 1957 F. Crick prezentoval centrální dogma molekulární biologie ukazující vztah mezi
DNA, RNA a proteiny
triplety = kodony (history)
V dalších výzkumech F. Crick prokázal, že genetický kód se skládá z nepřekrývajících se
tripletů bazí – kodonů
rozluštění genetického kódu (history)
V roce 1965 M. W. Nirenberg, H. G. Khorana a R. W. Holley rozluštili genetický kód
proteiny – albumin (history)
- Už ve starověku byla shledána podobnost mezi tvrdnutím vaječného bílku a srážením mléka –
látku, která za těmito procesy stála, nazval Plinius St. albumin („z vejce“)
poměr C:H:N:O
G. J. Mulder v letech 1837-1838 publikoval zjištění, že známé bílkoviny mají zhruba stejný
poměr prvků C:H:N:O a že by se tedy mohli nejspíše skládat ze stejného typu dlouhých
molekul;
pojem protein
J. J. Berzelius tuto látku považoval za základní, prvotní složku potravy, a proto ji označil
pojmem protein
identifikace rozkladu proteinů - aminokyseliny
- Mulder dokonce identifikoval také produkt rozkladu bílkovin – aminokyseliny
proteiny z aminokyselin
Nezávisle na sobě F. Hofmeister a E. Fischer vyslovili na téže konferenci v roce 1902
hypotézu, že proteiny se skládají z aminokyselin
důkaz, že se proteiny skládají z aminokyselin
Důkaz této teorie podal F. Sanger v roce 1949, když popsal primární strukturu
inzulínu
bílkoviny = jasně definované látky
Pomocí analytické ultracentrifugace ukázal T. Svedberg nakonec, že bílkoviny jsou
jasně definovanými látkami
základní modely struktury proteinů
V roce 1951, na základě struktury aminokyselin, peptidů a planarity peptidových vazeb
L. Pauling se svými kolegy navrhli α-helix a β-skládaný list jako základní modely
struktury proteinů
důkaz denaturace
Až v roce 1910 ukázali H. Chick a C. J. Martin, že od starověku známému vysrážení
bílkovin předchází jejich denaturace – tj. ke změně přirozeného poskládání řetězce
aminokyselin (sekundární, terciární struktura)