Klinická psychologie 2 Flashcards
(35 cards)
Locus of Control
Julian Rotter
- vnitřní x vnější místo řízení
Self-Efficacy
vlastní vnímaná zdatnost
Albert Bandura
1) chování
2) osobnostní dispozice
3) vnější prostředí
Sense of Coherence
Aaron Antonovsky
1) srozumitelnost
2) smysluplnost
3) zvládnutelnost
dotazník SOC
Hardiness
Suzanne Kobasová
1997 - Stresující životní událost, osobnost a zdraví
Commitment
Challenge
Control
dotazník - PVS-50
Resilience
1974 - nezdolné děti - EJ. Anthony
- léta - Emmy Werner
- studování dětí z kmene Kauai
- dobrý vývojový výsledek / zachování kompetence / zotavení z traumatu
Framinghamská studie: Co ovlivňuje naše zdraví?
*1948, stále pokračuje
Framingham - město v Massachusetts
životní styl – 60 %
vnější vlivy (životní prostředí, sociální vlivy) – 20 %
dostupnost poskytované zdravotní péče – 10 %
genetické predispozice – 10 %
Životní styl
● soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků
● má trvalý ráz a je pro každého individuálně specifický -> vystihuje osobitost jednání
● patří zde: výživa, fyzická aktivita, vykonávaná práce, sexuální aktivita, osobní duševní
pohoda, vztahy k okolí, způsob a kvalita zvládání stresu, absence nebo rozvoj
závislostí
Záměrné sebepoškozování
úmyslné ubližování vlastnímu tělu (konkrétním způsobem a v konkrétní situaci) bez
vědomého záměru zemřít
· vyskytuje se nejčastěji v pubertě – adolescenci
· sebepoškozující chování představuje mnohem širší pojem (sebevražedné jednání, rizikové
chování – přejídání, návykové látky, hladovění, extrémní sportovní aktivity…).
sebepoškozováním se označuje komplexní autoagresivní chování, které na rozdíl
od sebevraždy nemá fatální důsledky a které lze chápat jako nevhodnou
odpověď (coping) na zátěžové životní situace
§ -> záměrné sebepoškozování je jednou z forem sebepoškozujícího chování
klasifikace:
závažné / stereotypní / mírné (kompulzivní, impulzivní repetitické, impulzivní epizodické)
Příčina vzniku záměrného sebepoškozování
Osobnostní faktory
Dlouhodobé faktory
Krátkodobé
Precipitující faktory
Orthorexia nervosa
Steven Bratman
posedlost zdravým jídlem, nedostatek vyváženosti, náhledu
CHTA (chování typu A)
kardiologové M. Friedman a R. H. Rosenman vytvořili v 50. letech koncept, kdy spojili
riziko srdečních infarktů s „netrpělivým a zlostným chováním typu A“
v 70. letech pak vydali i bestseller Type A Behavior and Your Heart
dva významné rysy v chování pacientů s ICHS (ischemická choroba srdeční)
- nadměrná snaha po výkonu je spojená s úsilím splnit termínované úkoly za každou cenu
Diagnostika CHTA
● metoda strukturovaného rozhovoru, vyvinuta Fiedmanem a Rosenmanem
o 22 položek, odpovědi se nahrávají, aby mohla být zaznamenávána explozivní
intonace řeči, spontánní řečové projevy, součástí je kamera snímající gestiku a
mimiku
CHTB - chování typu B a další
dokáží odpočívat, uvolnit se bez pocitu viny, usilují spíše o bezpečí a pohodu
● nesnadno se rozhněvají
● jsou zřídka kdy puzeni k překonávání pracovních překážek za každou cenu a v co
nejkratším čase
● inteligencí se zásadně neodlišují od osob A
● inklinují k afektivním poruchám
Alexithymie
Sifneos - 70. léta v Bostonu
Stephanos, Nemiah a Sifneos
alexitymie popisuje obtíž při prožívání, určování, rozlišování a vyjadřování pocitů,
doprovázených nedostatkem fantazií a utilitaristickým (k realitě upnutým) způsobem
myšlení
● jedná se o hraniční koncepci psychosomatiky
už ve 40. letech bylo popsáno, že psychosomatičtí pacienti nedovedou popsat své vlastní
prožitky
o neumí vyjádřit své emoce, nepláčou
o málo si pamatují sny, jejich afekty jsou často nepřiměřené
o mají špatnou kvalitu vztahů, tendence k závislosti na lidech nebo naopak k jejich
odmítání
4 atribuční dimenze
1) vnitřní – vnější => jedinec přisuzuje svůj neúspěch buďto vnitřním
faktorům (nedostatek schopností, úsilí) nebo vnějším faktorům
(obtížnost úkolu)
▪ 2) stálý – nestálý => schopnosti a úsilí v dané situaci
▪ 3) globální – specifický => děje se to vždy nebo jen teď
▪ 4) univerzální – personální => přisouzení úspěšnosti či neúspěšnosti
jen probandovi samotnému nebo i všem ostatním lidem
Atribuční styly
o a) pesimistický styl (depresivní):
▪ lidé připisují nezdar při řešení problému inkompetenci (vnitřní, globální,
stálé, personální)
o b) optimistický styl (nedepresivní):
▪ lidé nedepresivní připisují neúspěch obtížnosti úkolu či vnějším
okolnostem a úspěch své vlastní schopnosti a kompetenci
4 deficity vyvolané nemožností kontrolovat situaci
o 1) motivační – je chápán jako důsledek očekávání, že reagování je marné
o 2) kognitivní – spočívá v nemožnosti pochopit, zda reagování přináší nějaký
výsledek
o 3) emoční – výsledek je nezávislý na reakci
o 4) nízké sebehodnocení
Hospitalismus
● souhrn duševních a tělesných příznaků, které se zejména u dítěte objevují následkem
dlouhodobého pobytu v nemocnici
● dítě trpí nedostatkem pevných citových vazeb, mění se jeho chování, je v porovnání se
svými vrstevníky opožděno
● nesprávné přizpůsobení se hospitalizaci vzniká, pokud se pacient (nejen dítě!) není
schopen adaptovat v nemocničním prostředí
Projevy hospitalismu
úzkost: nelze určit co je její příčinou
● nespavost: ostatní pacienti, provoz oddělení, zdravotníci ruší spánek
● nechutenství: strava není tak pestrá jako doma, mnohdy je nutné dodržovat dietu, klient
musí jíst to, co je mu přiděleno, výběr neexistuje
● negativní emoce: smutek, špatná nálada
● sociální izolace: klientovi chybí blízcí, rodina
Prevence hospitalismu
● zavedení skupinové péče:
o jedna sestra se stará o skupinku nemocných, oslovuje jménem, aktivně vyhledává
bio-psycho-sociální problémy nemocných
● umožnění návštěv i mimo návštěvní hodiny
● vhodná skladba klientů na pokoji
● umožnění dovolenky: klienti tráví víkendy, svátky apod. doma
● péče ambulantní
● lůžková péče jen pokud je to nutné
● snaha o humanizaci medicíny
● společenská místnost, knihovna, filmotéka…
● funkce klinického psychologa
U dětí - kombinovaná hospitalizace, prostory méně připomínají nemocnici, hračky, herny a
herní specialisté, vedlejší programy pro děti, možná školní příprava, vlídnost personálu –
emoční a sociální dovednosti, ambulantní péče
Hospitalismus u dětí
● děti podléhají projevům hospitalismu častěji a snáze než dospělí
● mnohem hůř nesou vytržení z rodinného prostředí
● v současné době je podporován trend umožnit matce pobyt v nemocnici s dítětem
● děti, které jsou hospitalizovány s matkou (popřípadě otcem, babičkou), snáší hospitalizaci
lépe a dříve se uzdravují
Projevy hospitalismu u dětí
● regrese – ustrnutí vývoje, návrat zpět do minulého vývojového období (pomočování,
cucání palce)
● zpomalení vývoje – kognitivní oblast
● negativismus: je odmítavé, nespolupracuje
● psychosomatické symptomy: zvracení, zácpa
● neurotické projevy: kývavé pohyby, okusování nehtů, tiky
● jedná se o důsledky deprivace
Nepříjemnosti sociálního a technického rázu
Nepříjemnosti sociálního a technického rázu
● vyšetřování a rozhovor o anamnestických údajích na pokoji před ostatními
● sociální distance a nesrozumitelný jazyk zdravotníků
● nízká sociální pozice nemocného v nemocniční hierarchii
● nedostatek informací
● společné soužití s těžce nemocnými a umírajícími
● odosobněné jednání
● nepříznivé vlivy nemocničního prostředí se potencují i rozvojem medicínské péče
● negativně působí vyspělá přístrojová technika a stále rostoucí specializace
● dochází k vytváření stále složitějších komplexů, jejichž fungování je pro laika téměř
nepochopitelné
● díky moderním technologiím se mezi lékaře a pacienta staví bariéra
● chybí často bezprostřední kontakt mezi pacientem a lékařem nebo dochází k jeho
formalizaci a odlidštění
Systematická desenzibilizace
▪ autorem metody je Wolpe
▪ člověk je uveden do hluboké relaxace (svalové a psychické), což je protiklad k psychické,
motorické a vegetativní reakci strachu
● založeno na protipodmiňování – člověk nemůže být zrelaxovaný a zároveň mít strach
▪ probíhá nácvik relaxace společně s vytvořením seznamu expozice nepříjemných situací (od nejméně hrozného až po to úplně nejhorší)
▪ jednotlivé situace jsou pak představovány klientem v relaxovaném stavu -> pokud představa nepřeruší relaxaci, pokračuje se dál x pokud přeruší, klient
dá signál a terapeut obnovuje relaxovaný stav
● -> expozice = vystavení se situaci, které se pacient vyhýbal, vydržet strach bez úniku
o strach nejprve dosahuje maximální hodnoty a pak začne opadávat
● -> odstupňovaná expozice (postupně od nejjednodušších k těžším) nebo zaplavení
(např. zaseknutí s klientem ve výtahu
