Sociální patologie a prevence Flashcards
(162 cards)
1
Q
Jak je definována sociální patologie?
A
Sociální patologie je vědecký obor zabývající se studiem jevů, které porušují či narušují normy a hodnoty společnosti a mají negativní dopad na její fungování.
2
Q
Jaké funkce má sociální patologie?
A
Diagnostická – identifikuje sociálně nežádoucí jevy
Normativní – stanovuje hranici mezi normálním a patologickým
Regulační – navrhuje preventivní a represivní mechanismy
3
Q
Co je sociální deviace a jak se liší od sociálně patologického jevu?
A
Sociální deviace je každé chování, které se odchyluje od normy. Sociálně patologický jev je závažnější forma deviace, která má negativní dopad na společnost.
4
Q
Co je to deviace?
A
Chování odchylující se od běžných norem (pozitivně nebo negativně).
Příklady: Kriminalita (negativní deviace), inovace (pozitivní deviace).
Důležité je, že to, co je považováno za deviantní, se může měnit v čase i v různých kulturách
5
Q
Co je primární a sekundární deviace?
A
Primární: jednorázové nebo náhodné porušení normy bez změny identity jedince
Sekundární: důsledek označení („etiketizace“), kdy je jedinec vnímán jako deviant a sám tuto roli přijímá
6
Q
Jaký je rozdíl mezi deviací a sociální deviace?
A
Deviace je výrazem porušení normy nebo pravidla vzhledem k původnímu obecně přijímanému modelu či normě. Sociální deviace je pak porušení či odchylka od některé sociální normy (obecné verbalizované pravidlo či předpis) chování.
Deviace: je obecný odklon od normy (např. biologické, psychické či sociální).
Sociální deviace: je specifický odklon od společenských norem a očekávaného chování.
7
Q
Co rozumíme pod pojmem sociální norma?
A
Je to pravidlo chování, které je společensky očekávané a jehož dodržování je vymáháno různými sankcemi.
8
Q
Co je toleranční limita?
A
Rozmezí, ve kterém je ještě určité chování společností tolerováno a není sankcionováno.
9
Q
Jaké jsou základní typy přístupů k výkladu sociálních deviací?
A
Biologický - předpokládá biologický vznik sociálních deviací např. geny
Psychologický - deviantní chování je výsledkem vnitřních procesů, které formují reakci jedince na okolní prostředí.
Sociologický - sociologické teorie zdůrazňují vliv prostředí, v němž jedinec žije
Polyetiologický - Přístup, který spojuje více faktorů (biologické, psychologické, sociální) jako příčiny deviantního chování – multifaktorový model
10
Q
Jaké jsou příklady endogenních (vnitřních) příčin deviace?
A
Genetické predispozice
Neurovývojové poruchy
Osobnostní rysy (např. impulzivita)
11
Q
Jaké jsou hlavní exogenní (vnější) příčiny deviace?
A
Rodinné prostředí (násilí, zanedbávání)
Chudoba a nezaměstnanost
Subkultury s odlišnými normami
Média a sociální vlivy
12
Q
Jaké jsou typy sociálních deviací podle závažnosti?
A
Disociální - porucha osobnosti · ignoruje sociální/společenská pravidla, · nemá pocit viny („mohou za to ti ostatní“)
Asociální a antisociální - asociální chování (závažnější odchylky, které ale stále nejsou přestupky), antisociální chování (jednání nebezpečné pro společnost, jedná se o porušení právních či společenských norem).
Delikventní - činnost porušující zákonné nebo jiné normy chování a způsobující společnosti nebo jednotlivci újmu.
Kriminální - jakékoli hlučné, agresívní chování na veřejnosti, kterým jedinec, nebo skupina jedinců, napadá a poškozuje práva ostatních.
13
Q
Jaké jsou příklady negativních sociálních jevů, které nemusí být vždy patologické?
A
Nezaměstnanost, rozvodovost, nízká porodnost – patří mezi tzv. „negativní sociální jevy“, které se patologickými stávají až při určité intenzitě
14
Q
Co je sociální kontrola a jaké má formy?
A
Mechanismus společnosti pro udržení konformního chování – formální (zákony, policie), neformální (sociální tlak, očekávání)
15
Q
Jaké existují sociologické teorie vysvětlující vznik deviace?
A
Teorie anomie (Durkheim, Merton)
Teorie kulturního přenosu
Teorie etiketizační (labeling)
Teorie sociálního učení (Bandura)
Teorie sociální dezorganizace
16
Q
K čemu slouží klasifikace deviací podle vztahu k normám?
A
Klasifikace deviací podle vztahu k normám slouží k lepšímu pochopení a posouzení závažnosti odchylky od společenských pravidel a hodnot. Díky ní dokážeme rozlišit, zda:
1. Jednání představuje jen tolerovanou odchylku od běžného chování (například netradiční styl oblékání),
2. Zásadně narušuje normy a ohrožuje fungování společnosti (například kriminální činy),
3. Porušuje právní normy – tzv. formální deviace (např. krádež, násilné chování),
4. Nebo porušuje nepsaná společenská pravidla – tzv. neformální deviace (např. nevhodné vystupování ve škole).
Tato klasifikace pomáhá odborníkům – jako jsou učitelé, psychologové nebo sociální pracovníci – zvolit vhodný přístup k řešení problému. U méně závažných odchylek může postačovat výchovné působení, u vážnějších poruch chování je však potřeba odborná péče nebo dokonce represivní opatření.
17
Q
Co je to etiologie?
A
Etiologie je věda o příčinách a vzniku jevů; v sociální patologii zkoumá příčiny vzniku deviantního a patologického chování.
18
Q
Co je teorie anomie?
A
Teorie anomie (Durkheim, Merton) vysvětluje deviaci jako důsledek stavu, kdy ve společnosti chybí jasné normy nebo je nesoulad mezi cíli a možnostmi jejich dosažení – to vede k dezorientaci a deviantnímu chování.
19
Q
Co je teorie kulturního přenosu?
A
Teorie kulturního přenosu vysvětluje deviaci jako výsledek osvojování hodnot a norem deviantních subkultur, kde se deviantní chování učí a předává jako běžný způsob života.
20
Q
Co je etiketizační (labeling) teorie?
A
Etiketizační teorie (Becker, Lemert) tvrdí, že deviace vzniká procesem označování jedince za devianta, což ovlivní jeho identitu a podporuje další deviantní chování.
21
Q
Co je teorie sociálního učení (Bandura)?
A
Teorie sociálního učení (Bandura) říká, že deviace je naučené chování, které vzniká pozorováním a napodobováním modelů, zejména pokud je toto chování odměňováno.
22
Q
Co je teorie sociální dezorganizace?
A
Teorie sociální dezorganizace vysvětluje deviaci jako důsledek narušených sociálních vazeb a oslabené kontroly v komunitách, což podporuje rozvoj deviantního a kriminálního chování.
23
Q
Jaké prvky ovlivňují vznik sociální deviace?
A
Vznik deviace ovlivňují různé faktory:
• Společenské normy, které určují, co je považováno za „normální“ chování.
• Označení (labeling) – když je jedinec označen jako deviant, může to ovlivnit jeho identitu a chování.
• Motivace a životní situace, jako jsou chudoba, frustrace nebo touha po uznání.
• Sociokulturní prostředí – hodnoty, zvyky a očekávání společnosti.
24
Q
Jaký je rozdíl mezi formální a neformální normou?
A
Formální norma je zakotvena v zákonech a předpisech; neformální norma vyplývá ze společenských zvyků a očekávání.
25
Co znamená labeling v sociální deviaci?
Labeling je proces, při němž je jedinec společností označen za devianta, což může ovlivnit jeho identitu a vést k upevnění deviantní role.
26
Jak motivace ovlivňuje vznik deviace?
Motivace může být pozitivní (snaha o inovaci) nebo negativní (únik z nepříznivé situace), a určuje, proč se jedinec uchýlí k deviantnímu chování.
27
Jakou roli hraje sociální kontext při posuzování deviace?
Kontext ovlivňuje, co je v dané společnosti považováno za deviantní – to, co je v jedné kultuře normální, může být v jiné deviantní.
28
Co je hlavním cílem sociální kontroly?
Zajištění stability a soudržnosti společnosti prostřednictvím regulace chování jednotlivců.
29
Jak se liší formální a neformální sociální kontrola?
Formální je vykonávána institucemi (policie, soudy); neformální probíhá v běžných sociálních vztazích (rodina, přátelé).
30
Jaké existují druhy sociálních sankcí?
Pozitivní sankce (odměny za dodržení normy) a negativní sankce (tresty za její porušení, pokuty).
31
Co je vnitřní a vnější sociální kontrola?
Vnitřní kontrola je založena na vnitřních hodnotách a morálce jedince; vnější kontrola je uplatňována autoritami a institucemi.
32
Jaký je rozdíl mezi mírnou a závažnou negativní sankcí?
Mírná sankce je například kritika či ostrakizace; závažná sankce zahrnuje tresty jako vězení nebo pokuty.
33
Vysvětli, jak pozitivní sankce přispívají k upevnění norem.
Pozitivní sankce odměňují správné chování a tím posilují dodržování společenských pravidel.
34
Proč je důležité rozlišovat mezi sociální kontrolou a sociální sankcí?
Sociální kontrola je širší proces udržování pořádku, zatímco sankce jsou konkrétní reakce na chování jednotlivce
35
Jaké jsou nástroje formální sociální kontroly?
Definice: Kontrola prostřednictvím institucionálních a právních mechanismů.
Zákony, policejní opatření, soudní systém.
36
Jaké jsou nástroje neformální sociální kontroly?
Definice: Kontrola prostřednictvím sociálních interakcí a očekávání.
Sociální tlak, normy chování, rodinné a přátelské očekávání.
37
Co je normativní pojetí sociálních deviací?
Normativní pojetí vychází z předpokladu, že společnost má pevně stanovené normy a hodnoty, jejichž porušení je považováno za deviaci. Deviantní chování je tedy jednoznačně definováno jako porušení těchto pravidel a je obvykle následováno sankcemi. Toto pojetí nebere v úvahu kontext ani subjektivní vnímání – normy jsou považovány za objektivní a stálé.
38
Co je reaktivní pojetí sociálních deviací?
Reaktivní pojetí chápe deviaci jako výsledek sociální reakce – tedy nikoli samotné chování, ale až způsob, jakým na něj společnost reaguje, vytváří deviaci. Z tohoto pohledu není žádné chování samo o sobě deviantní – deviací se stává až tehdy, když je za deviantní označeno. Normy i jejich vymáhání jsou považovány za proměnlivé a závislé na kontextu.
39
V čem se liší normativní a reaktivní pojetí deviace?
Normativní pojetí se zaměřuje na samotné chování – jeho shodu či nesoulad s normami. Reaktivní pojetí se naopak soustředí na sociální proces označování (labeling), který určuje, co je považováno za deviantní. Rozdíl spočívá v tom, zda je deviantní chování objektivní poruchou pravidel (normativní), nebo konstruktem vzniklým v interakci a posouzení společnosti (reaktivní).
40
Co znamená pojem labeling a jak souvisí s deviací?
Labeling (označování) je proces, při kterém společnost, instituce nebo jednotlivci označí chování určité osoby za deviantní, čímž vytvářejí její identitu „devianta“. Toto označení může ovlivnit, jak jedinec vnímá sám sebe, a často vede k tzv. sebenaplňujícímu se proroctví – osoba se začne chovat v souladu s tímto očekáváním. Labeling tedy nejen popisuje chování, ale aktivně ho spoluutváří.
41
Jaký dopad může mít labeling v pomáhajících profesích?
V pomáhajících profesích může nevědomý nebo neetický labeling vést k posilování sociální exkluze a snížení šancí na změnu. Například označení klienta za „nezvladatelného“ nebo „problémového“ může ovlivnit očekávání odborníků a zúžit nabídku podpory, čímž se klient dostává do role, ze které je obtížné vystoupit. Dlouhodobě to může vést k marginalizaci a zhoršení jeho situace.
42
Co je stigmatizace a jak souvisí s labelingem?
Stigmatizace je proces negativního označení, který jedinci přisuzuje společensky znehodnocující identitu (např. „narkoman“, „kriminálník“). Labeling je mechanismus, kterým ke stigmatizaci dochází. Jakmile je osoba stigmatizována, zažívá často sociální vyloučení, ztrátu důstojnosti, omezení příležitostí a psychické obtíže. Stigmatizace má silný dopad na vnímání jedince samotným sebou i jeho začlenění do společnosti.
43
Jaké jsou důsledky stigmatizace pro klienta?
Stigmatizace může vést ke ztrátě sebedůvěry, izolaci, narušení identity a zvýšení pravděpodobnosti opakovaného deviantního chování. Dále snižuje šance na sociální začlenění a může být bariérou v přístupu ke vzdělání, zaměstnání či pomoci. Stigmatizovaný jedinec se často cítí bezmocný, což může vést k rezignaci a setrvání ve své roli.
44
Co vysvětlují teorie sociálních deviací?
Teorie sociálních deviací se snaží vysvětlit příčiny a mechanismy, které vedou k odchylkám od sociálních norem – tedy k deviantnímu chování. Liší se podle zaměření na biologické, psychologické nebo sociologické faktory.
45
Na jaké tři hlavní skupiny se dělí teorie deviací?
Biologické teorie
Psychologické teorie
Sociologické teorie
46
Co tvrdí biologické teorie o vzniku deviantního chování?
Biologické teorie předpokládají, že deviace je výsledkem vrozených fyzických nebo genetických faktorů, které zvyšují náchylnost jedince k porušování sociálních norem.
47
Co je atavistická teorie a kdo je jejím autorem?
Cesare Lombroso považoval deviaci za projev „atavismu“ – návrat k primitivním evolučním formám, které se projevují i ve fyzickém vzhledu pachatelů (např. asymetrie lebky, výrazné čelo).
48
Jak Eysenck vysvětloval vztah mezi osobností a deviací na základě jeho teorie osobnosti?
Hans Eysenck vysvětloval deviantní chování jako důsledek určitých osobnostních rysů – zejména vysoké extraverze, neuroticismu a psychoticismu.
Tvrdil, že tyto rysy mají biologický základ a zvyšují pravděpodobnost impulzivního či antisociálního jednání. Deviace tedy podle něj není jen výsledkem prostředí, ale i vrozené nervové citlivosti jedince.
49
Jaká je hlavní kritika biologických teorií?
Redukcionismus – zjednodušují komplexní sociální chování na fyziologické faktory a mohou vést ke stigmatizaci lidí na základě vzhledu.
50
Jaké psychické procesy sledují psychologické teorie deviací?
Zaměřují se na motivaci, emoce, nevědomé konflikty, kognitivní styly a učení – tedy individuální faktory ovlivňující chování.
51
Jak deviaci vysvětluje Freudova psychoanalýza?
Deviantní chování je výsledkem konfliktu mezi id (instinkty), egem (realitou) a superegem (morálkou). Nevyřešené konflikty vedou k poruchám chování.
52
Jak vysvětluje deviaci behaviorální teorie (Skinner)?
Chování je výsledkem učení skrze posilování. Pokud je deviantní chování odměněno, bude se opakovat.
Operantní podmiňování (někdy též učení úspěchem) je druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost výskytu spontánních aktů chování (operantů) na základě jejich důsledků (odměňování, trestání
53
Jak vysvětluje deviaci sociálně-kognitivní teorie (Bandura)?
Jedinec se učí deviantnímu chování napodobováním modelů, které pozoruje ve svém okolí (např. rodiče, vrstevníci).
54
Kritika psychologických teorií deviací?
Přílišný důraz na jedince bez zohlednění sociálních a kulturních podmínek, v nichž deviace vzniká.
55
Jaký je základní přístup sociologických teorií k deviacím?
Sociologické teorie vnímají deviaci jako následek společenských vlivů – například sociální nerovnosti, skupinového tlaku nebo kulturních rozdílů. Deviantní chování nevzniká samo o sobě, ale jako reakce na to, jak je společnost uspořádaná a jaká pravidla a očekávání lidem předkládá.
Jinými slovy: člověk se nechová odchylně jen proto, že je „jiný“, ale protože reaguje na prostředí, ve kterém žije.
56
Co říká Mertonova teorie anomie?
Deviace vzniká z napětí mezi společenskými cíli a legálními prostředky k jejich dosažení. Jedinci si volí různé způsoby adaptace (např. inovace, rebelie).
Je odpovědí na nesoulad mezi cíli společnosti a možnostmi, jak jich dosáhnout
Konformisté
Inovátoři
Ritualisté
Rebelové
Odpadlíci
57
Vysvětli diferenciální asociační teorii (Sutherland).
Deviantní chování je naučené v interakcích – když jedinec tráví čas s lidmi, kteří devianci podporují, osvojí si jejich normy a hodnoty.
Je výsledkem socializace v subkulturách s odlišnými normami.
58
Co tvrdí labelingová teorie (Becker)?
Deviace nevzniká jen samotným činem, ale tím, jak na něj reaguje společnost – označení jedince jako devianta může vést k tomu, že tuto roli přijme.
Je důsledkem označení a stigmatizace ze strany společnosti
59
Jak vysvětluje deviaci teorie sociální kontroly (Hirschi)?
Podle této teorie lidé nedělají deviantní činy ne proto, že by je nechtěli, ale protože je k tomu brzdí silné sociální vazby – např. vztahy k rodině, škole, práci nebo společnosti.
Když jsou tyto vazby slabé nebo chybí, jedinec ztrácí zábrany a je náchylnější k porušování norem (např. kriminalitě).
60
Jak přistupuje k deviaci teorie konfliktu (Marx)?
Deviace je výsledkem nerovnosti – vládnoucí třída definuje, co je deviantní, aby udržela moc a kontrolovala méně privilegované skupiny.
Teorie konfliktu se pokládá za jednu z reakcí na strukturální funkcionalismus, oproti kterému se vyznačuje nadvládou určitých sociálních skupin nad ostatními. Sociální změny považuje za náhlé zvraty, kdy ovládané skupiny svrhnou vládnoucí skupinu, a nikoliv za samovolný přirozený proces.
61
Jaké jsou slabiny sociologických teorií deviací?
Nedostatek pozornosti individuálním faktorům a emocím, u některých teorií (např. labeling) i obtížná empirická ověřitelnost.
62
Co je socializace a jaký je její význam pro jedince?
Socializace je proces, během kterého si jedinec osvojuje sociální normy, hodnoty, dovednosti a způsoby chování nezbytné pro fungování ve společnosti. Umožňuje mu stát se plnohodnotným členem společnosti a orientovat se v sociálním prostředí.
63
Jaké jsou tři hlavní etapy socializace?
Primární (v dětství, v rodině – formování základních návyků a hodnot),
Sekundární (v dospívání – škola, vrstevníci, instituce),
Terciální (v dospělosti – adaptace na nové životní role jako rodič, zaměstnanec apod.).
64
Jaké jsou úrovně socializace a čím se liší?
Mikroúroveň se týká bezprostředních vztahů (např. rodina, vrstevníci), makroúroveň zahrnuje širší společenské vlivy (např. média, stát, kultura). Rozdíl spočívá v rozsahu a dopadu na jedince.
65
Jaké známe základní typy socializace?
Primární – v raném dětství (rodina),
Sekundární – později mimo rodinu (škola, práce),
Terciální – v dospělosti (nové role),
Resocializace – přeučování či adaptace na nové prostředí,
Anticipační – osvojení vzorců chování očekávaných v budoucí roli.
66
Kdo jsou hlavní socializační činitelé?
Rodina, škola, vrstevníci, média a pracoviště. Tyto subjekty významně ovlivňují postoje, hodnoty a dovednosti jedince v různých etapách života.
67
Jaké instituce ovlivňují socializaci jedince?
Rodina, vzdělávací instituce, náboženské organizace, média, stát, ekonomika a další společenské struktury, které formují prostředí a očekávání vůči jednotlivcům.
68
Jaké faktory ovlivňují kvalitu socializačního procesu?
Rodinné prostředí (stabilita, podpora), kvalita vzdělávání, sociální podpora, kulturní normy a hodnoty, ekonomické podmínky. Tyto faktory mohou socializaci buď podporovat, nebo narušovat.
69
Jaký je rozdíl mezi primární a sekundární socializací?
Primární probíhá v raném dětství v rámci rodiny a formuje základní osobnostní struktury. Sekundární socializace pokračuje mimo rodinu a zaměřuje se na zvládnutí nových sociálních rolí.
70
Jaké důsledky může mít selhání socializace?
Narušený vývoj osobnosti, problémy s integrací do společnosti, zvýšené riziko deviantního nebo antisociálního chování, obtíže v mezilidských vztazích.
71
Co je domácí násilí a jaké formy může nabývat?
Domácí násilí je opakované, záměrné chování, jehož cílem je ovládat, zastrašit nebo ublížit jinému členu domácnosti. Zahrnuje fyzické (např. bití), psychické (ponižování, vyhrožování), sexuální (nucení k pohlavnímu styku bez souhlasu) a ekonomické násilí (omezování přístupu k penězům).
72
Kdo jsou nejčastější oběti domácího násilí?
Nejčastějšími oběťmi jsou ženy, děti (i jako svědci), a senioři. Všechny sociální skupiny mohou být zasaženy, ale znevýhodněné osoby mají často horší přístup k pomoci.
73
Co označuje zkratka CAN a jaké formy zahrnuje?
CAN (Child Abuse and Neglect) označuje syndrom týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte. Zahrnuje fyzické ubližování, psychické týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání základních potřeb (výživa, hygiena, zdravotní péče).
74
Co je syndrom EAN a koho se týká?
EAN (Elder Abuse and Neglect) označuje zneužívání a zanedbávání seniorů. Může jít o fyzické či psychické násilí, finanční zneužívání nebo zanedbání péče o zdraví a hygienu.
75
Jaké instituce tvoří systém pomoci obětem domácího násilí?
Do systému pomoci patří policie (např. vykázání násilníka), sociální služby (např. krizová centra), neziskové organizace (např. právní a psychologická pomoc), zdravotnická zařízení a soudní ochrana (např. ochranné příkazy).
76
Jaký je právní rámec ochrany obětí domácího násilí v ČR?
Zákon o ochraně před domácím násilím umožňuje mimo jiné dočasné vykázání násilníka z obydlí, vydání předběžného opatření, trestní stíhání pachatele a přístup k náhradě škody a psychologické pomoci.
77
Jaké formy prevence domácího násilí existují?
Prevence zahrnuje osvětu (kampaně), vzdělávání (školní programy o zdravých vztazích), posilování rodičovských dovedností (terapie, podpora) a systémová opatření (školení odborníků, přístup k finančním zdrojům pro oběti).
78
Proč je důležité vzdělávání profesionálů v oblasti domácího násilí?
Policisté, sociální pracovníci a zdravotníci musí být schopni rozpoznat znaky násilí, citlivě komunikovat s obětí a poskytnout správné informace o pomoci – správná reakce může zásadně ovlivnit další osud oběti.
79
Co je to závislostní chování?
Závislostní chování označuje opakované a nekontrolované užívání návykové látky nebo zapojení se do určité činnosti (např. hazard), které přetrvává i přes negativní důsledky pro zdraví, vztahy nebo výkon jedince.
80
Jaké jsou hlavní příčiny vzniku závislostního chování?
Závislost vzniká z kombinace několika faktorů:
genetické (např. rodinná predispozice),
psychologické (úzkosti, deprese),
sociální (vliv vrstevníků, životní prostředí),
biochemické (změny v mozkové chemii),
stresové (reakce na trauma nebo chronický stres).
81
Jaké fyzické příznaky naznačují rozvoj závislosti?
Tolerance (potřeba vyšší dávky k dosažení účinku),
Abstinenční příznaky (třes, nevolnost při vysazení látky),
Tělesné změny (úbytek hmotnosti, zhoršení zdravotního stavu).
82
Jaké psychické příznaky jsou typické pro závislost?
Craving – silná touha po látce nebo činnosti,
Neschopnost kontrolovat užívání,
Ztráta zájmu o jiné aktivity.
83
Jaké behaviorální změny signalizují závislost?
Zanedbávání povinností a vztahů,
Změna denního režimu a priorit,
Izolace a ztráta kontaktu se zdravým sociálním okolím.
84
Jaké jsou hlavní fáze rozvoje závislosti?
Experimentální – první kontakt s látkou/činností,
Pravidelná – užívání se stává součástí rutiny,
Závislá – silná potřeba a ztráta kontroly,
Chronická – dlouhodobé užívání s vážnými důsledky.
85
Co znamená termín "tolerance" v kontextu závislosti?
Tolerance je stav, kdy tělo potřebuje stále větší množství látky, aby dosáhlo stejného účinku jako dříve.
86
Co je "abstinenční syndrom"?
Soubor fyzických a psychických příznaků, které nastupují po vysazení návykové látky (např. neklid, třes, úzkost, nevolnost).
87
Vysvětli pojem "craving".
Craving je silná, často neovladatelná touha užít návykovou látku nebo se zapojit do návykové činnosti.
88
Co je "relaps" v rámci léčby závislosti?
Relaps znamená návrat k užívání látky nebo chování po určité době abstinence – může být součástí procesu léčby.
89
Jaké formy závislosti rozlišujeme?
Fyzická – tělesná potřeba látky,
Psychická – emocionální a psychická závislost,
Sociální – závislost na sociálním prostředí podporujícím užívání.
90
K čemu slouží intervence a rehabilitace v kontextu závislosti?
Intervence: cílený zásah rodiny nebo odborníků k přerušení závislostního chování,
Rehabilitace: léčebný proces vedoucí k obnovení fyzického, psychického a sociálního fungování jedince.
91
Co je závislost?
Závislost je chronický, relabující stav, při kterém jedinec ztrácí kontrolu nad užíváním návykové látky nebo činností, a to i přes negativní důsledky. Může být fyzická, psychická nebo kombinovaná.
92
Jaké jsou hlavní typy návykových látek?
Stimulanty – povzbuzují CNS (např. kokain, amfetaminy).
Depresanty – tlumí CNS (např. alkohol, benzodiazepiny).
Opioidy – působí analgeticky a euforicky (např. heroin, morfin).
Halucinogeny – mění vnímání reality (např. LSD, extáze).
Kanabinoidy – ovlivňují psychiku a motoriku (např. THC).
Inhalanty – rychlý účinek po vdechnutí chemických výparů.
93
Co je cílem systému péče o drogově závislé?
Podpořit uzdravení, reintegraci do společnosti a snížit škody způsobené užíváním návykových látek prostřednictvím léčby, poradenství a sociální podpory.
94
Jaké jsou hlavní složky systému péče o drogově závislé?
Detoxikace – odstranění látky z těla pod lékařským dohledem.
Rehabilitace – psychická a sociální obnova včetně terapií.
Psychologická podpora – individuální a skupinová terapie.
Sociální pomoc – asistence při zaměstnání a návratu do běžného života.
Farmakoterapie – substituční léčba (např. metadon).
Harm reduction – minimalizace rizik (např. výměna jehel).
95
Jaké jsou tři úrovně protidrogové prevence?
Primární prevence – zaměřena na celou populaci, cílí na předcházení užívání (např. školní programy, osvěta).
Sekundární prevence – včasné odhalení rizikového chování u ohrožených skupin (např. screening, intervence).
Terciární prevence – zabránění relapsu a podpora udržení abstinence po léčbě (např. podpůrné skupiny, resocializace).
96
Jaká je role harm reduction přístupů?
Snižují zdravotní a sociální rizika spojená s užíváním drog, aniž by nutně vyžadovaly úplnou abstinenci. Cílem je ochrana zdraví a prevence komplikací (např. infekce, předávkování).
97
Co je craving, tolerance, relaps a abstinence?
Craving – silná touha po látce.
Tolerance – potřeba vyšší dávky pro stejný účinek.
Relaps – návrat k užívání po období abstinence.
Abstinence – stav, kdy jedinec neužívá látku.
98
Co jsou nelátkové (behaviorální) závislosti?
Chování, které není spojeno s užíváním návykových látek, ale vykazuje rysy závislosti – nutkavost, ztrátu kontroly, abstinenční příznaky, relaps a negativní dopady na zdraví či sociální fungování.
99
Jaké jsou hlavní rysy behaviorálních závislostí?
Patří mezi ně:
silná touha (craving) po činnosti,
ztráta kontroly nad jejím prováděním,
pokračování navzdory škodám,
tolerance (zvyšování četnosti/intenzity),
abstinenční příznaky při omezení.
100
Jak lze klasifikovat nelátkové závislosti?
Podle typu činnosti:
Hazardní hraní (gambling)
Internet a sociální sítě
Videohry (gaming disorder – WHO 2018)
Sexuální chování
Nakupování (oniománie)
Přejídání (binge eating)
101
V čem spočívá gamblingová závislost?
Jde o patologické hraní hazardních her, které narušuje sociální, pracovní nebo finanční život jedince. Má oficiální status diagnózy ve WHO i DSM-5.
102
Jaký je rozdíl mezi závislostí na internetu a herní závislostí?
Internetová závislost se vztahuje k širokému spektru online činností (sociální sítě, sledování videí), herní závislost je specificky zaměřena na hraní her (online i offline).
103
Co je to WHO?
World Health Organization
104
Jak se projevuje nakupovací závislost (oniománie)?
Nutkavým a opakovaným nakupováním nepotřebných věcí, často za cenu zadlužení. Jedinec cítí krátkodobou úlevu a následně vinu nebo frustraci.
105
Jak se diagnostikuje nelátková závislost?
Na základě kritérií podobných látkovým závislostem:
ztráta kontroly,
pokračování i přes negativní důsledky,
abstinenční příznaky,
craving,
funkční poškození (sociální, profesní, zdravotní).
106
Proč je důležité nelátkové závislosti rozpoznat a řešit?
Mohou vést k výraznému sociálnímu i psychickému zhoršení kvality života, často bývají přehlížené nebo bagatelizované. Často se vyskytují komorbidně s jinými poruchami (např. deprese, úzkosti).
107
Co jsou poruchy příjmu potravy (PPP)?
Poruchy příjmu potravy jsou duševní poruchy charakterizované narušeným vztahem k jídlu, tělesné hmotnosti a obrazu vlastního těla. Vedou k nezdravému stravování a chování, které ohrožuje tělesné i psychické zdraví.
108
Jaké jsou hlavní typy poruch příjmu potravy?
Mezi nejčastější patří:
Anorexie nervosa (AN) – extrémní hubnutí a strach z přibírání
Bulimie nervosa (BN) – přejídání s následným zvracením či jinou kompenzací
Porucha přejídání (BED) – přejídání bez následné kompenzace
ARFID – vyhýbání se potravinám, nejde o obraz těla
Pica, ruminační porucha – méně časté, zahrnují neobvyklé stravovací chování
109
Co je typické pro anorexii nervosa?
Jedinec má:
patologický strach z tloustnutí
zkreslené vnímání vlastního těla
velmi nízkou tělesnou hmotnost
často závažné somatické dopady (amenorea, osteoporóza, kardiovaskulární problémy)
110
Jak se projevuje bulimie nervosa?
Cyklické přejídání následované kompenzací – např. zvracení, hladovění, laxativa. Často normální BMI, ale silný pocit studu, viny a ztráta kontroly.
111
Co je typické pro poruchu přejídání (BED)?
Opakované záchvaty přejídání bez kompenzace. Často vedou k obezitě. Typické jsou negativní emoce, stud, úzkost.
112
Jaké jsou možnosti prevence PPP?
Primární prevence: osvěta, posilování sebedůvěry, kritické myšlení o ideálech krásy
Sekundární prevence: včasné zachycení rizikového chování (screening, školní psychologové)
Terc. prevence: podpora jedinců v léčbě, snížení relapsu (skupiny, terapie)
113
Jaké jsou možnosti léčby PPP?
Psychoterapie (zejména KBT a rodinná terapie)
Farmakoterapie (např. antidepresiva při komorbiditě)
Nutriční poradenství
Hospitalizace (v těžkých případech)
Podpůrné skupiny
114
Jaký přístup je při léčbě PPP nejefektivnější?
Multidisciplinární přístup – propojení psychoterapie, lékařské péče, nutriční podpory a sociální pomoci, s důrazem na individualizaci léčby.
115
Co jsou to sociálně patologické jevy?
Agresivita a násilí, které mají dopad na jednotlivce i společnost.
116
Jaká je definice agresivity?
Chování zaměřené na poškození nebo zranění jiného jedince fyzicky či psychicky.
117
Jaké jsou typy agresivity?
* Fyzická agresivita: Úmyslné použití síly, které způsobuje zranění.
* Verbální agresivita: Používání slov k urážení nebo zastrašování.
* Pasivní agresivita: Nepřímé projevy odporu nebo nesouhlasu.
118
Co je násilí?
Opakované a záměrné používání fyzické síly nebo moci, které vede k ublížení, zranění, smrti nebo majetkové škodě.
119
Jaké jsou typy násilí?
* Domácí násilí: Agresivní chování mezi členy rodiny.
* Pouliční násilí: Násilí na veřejných místech.
* Státní násilí: Použití síly státními institucemi.
120
Jaké jsou důsledky násilí?
* Fyzické a psychické zranění obětí.
* Sociální izolace a stigmatizace.
* Ekonomické náklady na zdravotní péči a právní systémy.
121
Co je extremismus?
Ideologie nebo jednání, které usiluje o drastické změny ve společnosti, často prostřednictvím násilí.
122
Jaké jsou typy extremismu?
* Politický extremismus: Radikální politické změny.
* Náboženský extremismus: Radikální interpretace náboženských textů.
123
Co je rasismus?
Ideologie nebo chování založené na přesvědčení o nadřazenosti jedné rasy nad jinými.
124
Jaké jsou projevy rasismu?
* Diskriminace: Nerovné zacházení na základě rasového původu.
* Návistné projevy: Verbální nebo fyzické útoky na základě rasy.
125
Co je xenofobie?
Strach, odpor nebo nepřátelství vůči cizincům nebo lidem z jiných kultur.
126
Jaké jsou projevy xenofobie?
* Stereotypizace: Předsudky o cizincích.
* Diskriminace: Omezení práv cizinců.
127
Jak může organizovaný zločin souviset s extremismem a rasismem?
Spojení extremismu, rasismu a xenofobie může vést k vyšší míře organizovaného zločinu.
128
Jaké jsou možnosti prevence extremismu, rasismu a xenofobie?
* Vzdělávání a osvěta.
* Zákony a regulace.
* Sociální intervence.
* Podpora komunitní soudržnosti.
* Terapie a rehabilitace pro extremistické jedince.
129
Jaké jsou preventivní opatření proti agresivitě a násilí?
* Vzdělávání v oblasti emocionální inteligence.
* Podpora pozitivních sociálních vztahů.
* Kontrola dostupnosti násilí a zbraní.
* Psychologická podpora a intervence.
130
Jaký je klíčový faktor pro prevenci agresivity a násilí?
Vytvoření prostředí, které podporuje respekt, toleranci a rovnost.
131
Co označuje kriminalita?
Souhrn trestných činů, které jsou zakázány zákonem a proti nimž je možné uplatnit právní sankce
## Footnote
Zahrnuje široké spektrum jednání od drobných přestupků až po závažné trestné činy, jako je krádež, loupež, podvod, vražda.
132
Jaká je definice vandalismu?
Specifická forma kriminality zahrnující úmyslné poškozování nebo zničení majetku jiných osob nebo veřejného majetku
## Footnote
Příklady zahrnují graffiti na veřejných budovách, rozbití oken v autě.
133
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi kriminalitou a vandalismem?
* Rozsah: Kriminalita zahrnuje široké spektrum trestných činů, vandalismus je specifickou kategorií zaměřenou na poškození majetku.
* Motivace: Kriminalita může být motivována různými faktory, vandalismus často vychází z frustrace nebo sociálního protestu.
* Důsledky: Oběma je spojena právní sankce, ale kriminalita může mít vážnější právní následky.
134
Co jsou kriminogenní faktory?
Podmínky a vlivy, které přispívají k tomu, že jedinec spáchá trestný čin
## Footnote
Mohou být rozděleny do kategorií: biologické, psychologické, sociální a kulturní faktory.
135
Jaké biologické faktory mohou ovlivnit kriminalitu?
* Genetická predispozice: Některé studie naznačují, že genetické faktory mohou ovlivnit sklony k agresivnímu chování.
* Příklad: Jedinci s rodinnou historií násilí mohou mít vyšší riziko páchání násilných trestných činů.
136
Jaké psychologické faktory zvyšují riziko kriminality?
* Osobnostní rysy: Impulzivnost, agresivita, nedostatek empatie
## Footnote
Příklad: Impulzivní jedinci mohou častěji páchat přestupky bez důkladného přemýšlení o důsledcích.
137
Jaké sociální faktory přispívají k kriminalitě?
* Sociální nerovnost: Vysoká nezaměstnanost, chudoba.
* Rodinné prostředí: Domácí násilí, nedostatek dohledu.
* Vliv vrstevníků: Sociální tlak na zapojení do kriminálních aktivit.
138
Definuj viktimologii.
Vědecká disciplína zaměřená na studium obětí trestných činů a jejich zkušeností
## Footnote
Zahrnuje dopady trestné činnosti na život oběti a vztah mezi obětí a pachateli.
139
Co je to victim blaming?
Fenomén, kdy jsou oběti trestných činů nespravedlivě obviňovány za to, co se jim stalo
## Footnote
Příklad: Kritika oběti za způsob oblékání.
140
Co je sekundární viktimizace?
Důsledky, které oběť zažívá od společnosti nebo institucí po trestném činu
## Footnote
Příklad: Další trauma při vyšetřování nebo soudním řízení.
141
Jaké formy pomoci obětem trestné činnosti existují?
* Psychologická podpora: Terapie a poradenství.
* Právní pomoc: Poskytování právních služeb.
* Sociální služby: Krizová pomoc a ubytování.
* Finanční podpora: Kompenzace nákladů spojených s trestným činem.
142
Jaké jsou možnosti prevence kriminality a vandalismu?
* Vzdělávání a osvěta: Informování veřejnosti.
* Sociální intervence: Podpora marginalizovaných skupin.
* Posílení rodinných vazeb: Stabilní rodinné prostředí.
* Zabezpečení veřejných prostor: Zvýšení bezpečnosti.
* Komunitní programy: Posílení komunitní soudržnosti.
143
Jaké jsou závěry ohledně kriminality a vandalismu?
Jsou to závažné sociální problémy, které ovlivňují stabilitu a soudržnost společnosti
## Footnote
Kriminogenní faktory zahrnují kombinaci biologických, psychologických, sociálních a kulturních vlivů.
144
Co zahrnuje penitenciární péče?
Veškeré aktivity a služby poskytované v rámci vězeňského systému pro vykonání trestu odnětí svobody a podporu resocializace odsouzených
## Footnote
Klíčové aspekty zahrnují vězeňská zařízení, programy resocializace, zdravotní péči a bezpečnostní opatření.
145
Jaké typy vězeňských zařízení existují?
Různé typy věznic, jako jsou maximální zabezpečení, a zařízení pro muže, ženy a mladistvé
## Footnote
Každé zařízení má specifické podmínky a programy přizpůsobené potřebám odsouzených.
146
Jaké programy jsou součástí resocializační péče?
Vzdělávací programy, pracovní trénink, rekreační aktivity a terapie zaměřené na zlepšení dovedností a psychického stavu vězňů
## Footnote
Tyto programy se snaží připravit odsouzené na život po propuštění.
147
Jaká péče je poskytována v rámci zdravotní péče ve vězení?
Základní a specializovaná zdravotní péče, včetně péče o duševní zdraví
## Footnote
Zdravotní péče je klíčová pro udržení zdraví vězňů a prevenci problémů.
148
Co zahrnuje postpenitenciární péče?
Podporu jedinců po propuštění z vězení, usnadnění reintegrace do společnosti a minimalizaci rizika recidivy
## Footnote
Klíčové aspekty zahrnují reinserční programy, psychologickou podporu a sociální služby.
149
Jaké jsou cíle reinserčních programů?
Pomoc s nalezením zaměstnání, bydlení, vzděláním a dalšími službami pro stabilizaci života
## Footnote
Tyto programy jsou zaměřeny na zajištění úspěšné reintegrace do společnosti.
150
Jaké funkce plní probační služba?
Monitoring, podpora a poradenství, vytváření individuálních plánů a preventivní intervence
## Footnote
Probační služba se snaží snížit riziko recidivy a podporovat resocializaci.
151
Jaké typy činností vykonávají probační pracovníci?
Individuální setkání, skupinové terapie a workshopy, spolupráce s dalšími institucemi
## Footnote
Tyto činnosti pomáhají odsouzeným při adaptaci a řešení osobních problémů.
152
Co je cílem mediační služby?
Dosažení dohody mezi oběťmi a pachateli trestných činů prostřednictvím neutrální třetí strany
## Footnote
Mediace se snaží obnovit vztahy a poskytnout obětem pocit spravedlnosti.
153
Jaké jsou principy mediační služby?
Dobrovolnost, neutralita a nestrannost mediátora, důvěrnost
## Footnote
Tyto principy zajišťují férovost a bezpečnost mediace.
154
Jaký je proces mediace?
Úvodní setkání, identifikace problémů, hledání řešení, dohoda
## Footnote
Tento proces pomáhá oběma stranám dosáhnout uspokojivého výsledku.
155
Jaké jsou výhody mediace?
* Rychlejší a méně nákladné řešení
* Větší kontrola nad výsledkem
* Možnost obnovy vztahů a dosažení emocionálního uzdravení
## Footnote
Mediace je často efektivnější než tradiční soudní proces.
156
Jaké jsou nevýhody mediace?
* Ne vždy vhodná pro závažné trestné činy
* Riziko nerovnoměrného vyjednávání
* Nepřijetí mediace některými oběťmi nebo pachateli
## Footnote
Tyto nevýhody mohou ovlivnit účinnost mediace.
157
Co jsou alternativní tresty?
Tresty, které nahrazují tradiční tresty, jako je odnětí svobody, a jsou navrženy tak, aby byly méně zatěžující
## Footnote
Cílem je podporovat resocializaci pachatelů a snižovat recidivu.
158
Jaké typy alternativních trestů existují?
* Domácí vězení
* Pokuty a peněžité tresty
* Práce ve prospěch společnosti
* Podmíněné tresty
* Rehabilitační programy
* Nápravné programy
## Footnote
Každý typ alternativního trestu má své specifické cíle a podmínky.
159
Jaké jsou výhody alternativních trestů?
* Nižší náklady
* Resocializace
* Flexibilita
* Redukce přeplněnosti věznic
## Footnote
Tyto výhody přispívají k efektivnímu trestnímu systému.
160
Jaké jsou nevýhody alternativních trestů?
* Nedostatečná účinnost
* Riziko recidivy
* Stigma a sociální přijetí
* Různorodost aplikace
## Footnote
Tyto nevýhody mohou ovlivnit úspěšnost alternativních trestů.
161
Jaký je závěr ohledně penitenciární a postpenitenciární péče?
Tvoří integrální součást trestního systému, který usiluje o efektivní resocializaci pachatelů a prevenci recidivy
## Footnote
Tento komplexní přístup reaguje na individuální potřeby pachatelů a zajišťuje jejich úspěšnou reintegraci do společnosti.
162
Jaký je rozdíl mezi minimálním preventivním programem a preventivním programem?
Minimální preventivní program (MPP) je povinný školní dokument, který obsahuje základní opatření k prevenci rizikového chování u žáků.
Preventivní program je širší pojem – zahrnuje jakékoliv aktivity nebo projekty zaměřené na prevenci, a to i mimo školní prostředí.
