Brainscape's Knowledge GenomeTM

Browse over 1 million classes created by top students, professors, publishers, and experts.


See full index

PSYCHOLOGY_1 > Psychická metodologie > Flashcards

Psychická metodologie Flashcards

1
Q

Metodologie

A

teoretická psychologická disciplína
Udáva základy psychologických výzkumů a určuje metody zkoumání psychických procesů, stavů a vlastností a pravidla jejich užití.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
2
Q

Metodologie kvantitativní

A

zkoumá kvantitativní metody výzkumu

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
3
Q

Kvalitatívna metodologie

A

zkoumá kvalitativní metody výzkumu

např. pražská skupina pedagogické etnografie uplatňuje kvalitativní metodologii v psychologických výzkumech ve škole

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
4
Q

Metóda

A

(METHODOS - má řecký původ - znamená cestu k cíli), v přeneseném významu znamená „způsob vědeckého poznávání jevů a faktů“ (Benesch, 1997, s. 45)
Při psychologických výzkumech je třeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi vědeckou a nevědeckou metodou.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
5
Q

Nevedecká metóda

A

Nevědecká metoda nesplňuje podmínky metody vědecké, zvláště validitu a reliabilitu.
Příkladem z historie psychologie je např. frenologie, což byla metoda, která na základě tvaru
lebky určovala povahu člověka.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
6
Q

Vedecká metóda

A

Vědecká metoda je podle Nakonečného (1997, s. 92) „soubor principů, způsobů a prostředků
získávání vědeckých poznatků… je to určitý, přísnými pravidly vymezený postup.“ Způsob,
tedy metoda, jakou se pro psychologický výzkum získávají poznatky, je považován za vědecký,
pokud jsou splněny dvě základní podmínky, validita a reliabilita

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
7
Q

Validita

A

= platnost (validní, věrohodné, platné

Validita vypovídá o tom, že výzkumník měří skutečně to, co měřit chce.
Validita tedy určuje, do jaké míry můžeme výsledek zobecnit jako obecně platný; do jaké míry měříme to, co vskutku
měřit chceme a jak přesně to měříme. Validita vyjadřuje míru.

Není to něco, co buď je, nebo není.
Nejlépe je vyjadřovat ji v nějakých kategoriích, např. vysoká validita, střední validita a
nízká validita. (Svoboda, 2005)

Hill (2004) rozlišuje ještě
interní validita (zda příčinou sledovaných jevů byly skutečně ty proměnné, které výzkumník sledoval)
nebo externí (zda lze výsledky zobecnit i na jiné účastníky nebo jiné prostředí).

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
8
Q

Reliabilita

A

spolehlivost (reliabilní znamená opakovatelné, nenáhodné, spolehlivé, přesné)

Měření je reliabilní, pokud při opakovaném měření za stejných podmínek poskytuje stejné výsledky.
Znamená určitý základní předpoklad relativní stálosti dosažených výsledků v čase a určuje, do jaké míry se můžeme na výsledek spolehnout

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
9
Q

Podmienky psychologického výskumu

A

Tyto vhodné podmínky tvoří tři faktory:
osobnost výzkumníka
adekvátní metody a citlivost
etický přístup k respondentovi

Psychologický výzkum je velmi organizačně, časově i psychicky náročný a k tomu, aby dospěl
ke zdárnému cíli, je třeba vytvořit vhodné podmínky.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
10
Q

Osobnost výskumníka

A

člověk osobnostně zralý
schopnost seberegulace
základní znalosti o výskumné činnosti
dostatečné odborné znalosti
nadhled

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
11
Q

Metódy výskumu

A

Nástroj výzkumu adekvátní (tj. skutečně zaměřen na to, co chceme zkoumat)
Zkoumající by si měl být jist, že výzkumem sleduje opravdu to, co chce zjistit
Co nejvíce objektivní
V případě tvorby dotazníku je na místě úvaha, zda v některých otázkách již nějak není podsouvána očekávaná odpověď. Teoreticky by měl mít respondent pocit, že ať odpoví cokoliv, tak je všechno správně, aby se nestylizoval do toho, co chceme slyšet.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
12
Q

Citlivosť voči respondentom

A

respekt
tolerance k odlišnostem apod

  • Psychologické výzkumy neustále řeší složité etické otázky související s výzkumem psychiky
    jednotlivců
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
13
Q

Fázy psychologického výskumu

A

Výzkum podle Čápa se skládá z několika etap:

přípravného stadia
fáze rozhodovací
vlastního výzkumu
fáze závěrečné

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
14
Q

Prípravné štádium

A

stanovit předmět výzkumu (zformulovat problém, nápad, který by výzkum mohl řešit)
prostudovat literaturu související s předmětem/tématem výzkumu
výsledky dosavadních výzkumů stejného nebo podobného problému, výstupy projektů apod
můžeme využít orientační pozorování a rozhovory, analýzu produktů činnosti.

Přípravná fáze by měla výzkumníka dovést k
formulaci dílčích výzkumných problémů
stanovení hypotézy
a ustavení dalšího výzkumného postupu

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
15
Q

Hypotéza

A

Cieľ zkonkretizovat výzkumný problém do dílčích částí, usměrňovat linii výzkumu tím, že se hypotézy buď potvrzují, nebo vyvracejí

specifikuje výzkumný problém
vědecká tvrzení, která se formulují jako oznamovací věty
možnoá odpověd na výzkumný problém a je sestavena na základě podrobného prostudování dosavadních poznatků a teorií.

Hlavním smyslem hypotézy je určit její pravdivost

Hypotéza má vždy „má charakter pravděpodobnostní výpovědi, kdy zjišťuje, v jakém vztahu
jsou dva nebo více jevů, zda jde o jev náhodný nebo jev příčiny a následku.“
„hypotéza doslova znamená podezírání. Toto negativní spojení je zde míněno pozitivně“ určitá domněnka poslouží jako pokus o vysvětlení a jeho platnost se ověří.“
Hypotézy vyjadřují vztah alespoň dvou proměnných ve smyslu rozdílu, vztahů, následků.
Častou chybou při formulaci hypotéz je příliš složitá a dlouhá formulace a to, že obsahuje mnoho proměnných, mezi kterými nejsou jasně dány vztahy

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
16
Q

Rozhodovací fáze výskumu

A

Na základě výstupů předchozí fáze se výzkumník se rozhodne, jakým způsobem bude výzkum
provádět a jakými metodami bude sbírat zjišťované údaje.
Na počátku je nutné, aby stanovil proměnné výzkumu a zvolil způsob výběru výzkumného vzorku.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
17
Q

Promenné

A

„Proměnná je jakýkoli objekt, vlastnost nebo událost, které se nějak mění nebo kde existuje
variabilita (odlišnost)“. (Hill, 1998, s. 34) Tedy to, co může nabývat různých hodnot. Např.
agrese, inteligence, věk, pohlaví, množství alkoholu, schopnost řídit vozidlo apod

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
18
Q

Nezávisle promenná

A
  • proměnná, která je nezávislá na tom, co pokusná osoba dělá
  • je to ta hodnota, s níž experimentátor manipuluje.
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
19
Q

Závisle promenná

A
  • proměnná, jejíž hodnoty bezprostředně závisejí na nezávisle proměnné
  • hodnota, kterou lze pozorovat
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
20
Q

Pôsobenie promenných

A

Působení nezávisle proměnné za určitých podmínek ovlivňuje změny u závisle proměnné.
Nicméně kromě těchto kontrolovaných vlivů a podmínek mohou působit také vnější proměnné,
které mohou výsledky experimentu zkreslit. Proto je v experimentech důležitá také kontrola
vnějších proměnných, tedy pokud je to možné.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
21
Q

Výber vzorků

A

Výběr vzorku je proces, kdy si vybírá výzkumník ze stanovené cílové skupiny subjekty účastnící se výzkumu.
Vzhledem k tomu, že výsledky psychologického výzkumu budou zobecněny na stanovenou cílovou skupinu, musí být výběr co nejreprezentativnější.

Hill (2004) popisuje typ výběru náhodný, stratifikovaný, příležitostný a samovýběr.

Experimentálna a kontrolná skupina

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
22
Q

Náhodný výber

A

Náhodný výběr je takový způsob výběru z cílové skupiny, při kterém má každý člen cílové
skupiny stejnou naději, že bude vybrán. Výhodou je získání pravděpodobně nezkresleného
vzorku. Nevýhoda spočívá v případě výzkumů ve velké cílové skupině, proto je metoda
skutečného náhodného výběru pro výzkum poměrně vzácná

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
23
Q

Stratifikovaný výber

A

Dosažení skutečně reprezentativního vzorku je možné pomocí stratifikovaného výběru.
V tomto případě dochází k rozdělení cílové skupiny do menších kategorií (tzv. STRAT) a následnému výběru členů těchto strat v poměru, v jakém se vyskytují v cílové populaci.

Nevýhodou je časová náročnost, protože je složité definovat dílčí podkategorie a určit jejich
poměr. Výhodou je ovšem dosažení skutečně reprezentativního vzorku.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
24
Q

Príležitostný výber

A

Příležitostný výběr zahrnuje výběr těch subjektů, které jsou momentálně nablízku a k dispozici

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
25
Q

Samovýber

A

Samovýběr se skládá z jedinců, kteří rozhodli o své účasti ve výzkumu. Výhodou tohoto výběru
je praktičnost, dobrovolná spolupráce subjektů a v případě podepsání informovaného souhlasu
je výběr vzorku také eticky čistý. Výběr realizovaný tímto způsobem je často nereprezentativní,
zkreslené subjektem

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
26
Q

Vlastní výskum - realizační fáze

A

V této fázi se realizuje vlastní výzkum.
Máme stanoven výzkumný problém, hypotézy, vzorek a metody zkoumání.
Ještě dříve, než začne výzkumník s vlastní realizací, musí mít jasno také ve způsobu, jakým bude registrovat výsledky

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
27
Q

ZPŮSOBY REGISTRACE A VYHODNOCENÍ – POSUZOVACÍ STUPNICE
POZOROVÁNÍ/EXPERIMENTŮ

A

Posuzovací stupnice mají velkou výhodu nejen v možnosti kvantifikace sledovaného jevu, ale
hlavně v jednoduchosti a rychlosti.
Existuje celá řada posuzovacích stupnic, Jiránek a kol. (1997) uvádí popis
číselné stupnice
grafické stupnice
standardní stupnice
nominační techniky
metody řazení
metody s nucenou volbou
statistické posuzovací stupnice

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
28
Q

Číselné stupnice

A

Číselná stupnice slouží k odhadu frekvence a intenzity pozorovaného jevu

seznam položek posuzovaného jevu
U každé položky - několikabodová škála
každá položku potom hodnotí určitým počtem bodů

Součet bodů potom tvoří celkové skóre intenzity a frekvence sledovaného jevu

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
29
Q

Grafické stupnice

A

Místo číselné škály použije výzkumník úsečku nebo jiný grafický útvar, na které pozorovatel stanoví pozici žáka, frekvenci nebo intenzitu sledovaného znaku.

Např. položka „Při hodině se houpe na židli“ je graficky vyhodnocena na úsečce mezi póly velmi často – nikdy

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
30
Q

Standardní stupnice

A

Standardní stupnice bývají často nazývány metodou srovnávacího bodování

Respondent je posuzován a srovnáván s jinými respondenty
Standardní se stupnice nazývá proto, že se v rámci sledované skupiny vytvoří určitá „norma“ – standard, se kterou jsou jednotlivci porovnáváni.

Příkladem je např. seřazení žáků podle aktivity v hodině.

Standardní stupnice mohou být vytvořeny pro sledování více znaků. Tato metoda klade velké požadavky na objektivitu pozorovatele a jeho zkušenosti se sledováním jevů

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
31
Q

Stupnice párového srovnaávání

A

Stupnice párového srovnávání je variantou standardní stupnice, protože umožňuje porovnávat jakéhokoli respondenta s jiným jakýmkoli respondentem.

Např. umožňuje vyjádřit pozici žáka ve třídě součtem získaných bodů.

Tato metoda také klade velké požadavky na objektivitu pozorovatele a jeho zkušenosti se sledováním jevů

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
32
Q

Nominační technika

A

Nominační technika je metoda, která předpokládá vzájemnou znalost respondentů (např. školní třídu).

Respondent nominuje jiného respondenta v souvislosti s výskytem určitého jevu. (např. napíše jméno žáka, který je nositelem určitých charakteristik, např. je nejpečlivější).

Výzkumy statisticky potvrzují, že pokud respondent (např. žák ve třídě) získá 60 % voleb, je dostatečným nositeli dané vlastnosti

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
33
Q

Metóda řazení

A

Tato technika opět předpokládá vzájemnou znalost respondentů (např. školní třídu).

Výzkumník připraví seznam respondentů a seznam sledovaných jevů

např. osobnostních vlastností a úkolem respondenta je udělit pořadí podle toho, jak výraznými nositeli posuzované vlastnosti jsou.

Výzkumník na závěr získá pořadí všech žáků ve třídě odstupňované podle
frekvence výskytu nebo intenzity výskytu jistého projevu

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
34
Q

Metoda s nucenou volbou

A

Výzkumník si připraví pro pozorování arch s popisem vybraných jevů (např. vlastností nebo chování, které jsou podkladem pro vykonávání určité činnosti nebo povolání) a označuje ty, které na respondentovi identifikuje.

Příklad: „posouzení disponovanosti k míčovým hrám“:
rychlost, pohotovost, obratnost, koordinace pohybů, mrštnost, síla, schopnost rychlého rozhodování, fyzická odolnost apod

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
35
Q

Statistická posuzovací stupnice

A

Tato posuzovací stupnice předpokládá tzv. normální rozložení posuzovaného jevu v populaci, tedy že nadprůměrný a podprůměrný výskyt daného jevu je méně častý než průměrné hodnoty výskytu.

Tato metoda je vhodná všude tam, kde pozorovatel posuzuje individuální rozdíly na větším počtu respondentů.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
36
Q

ZPŮSOB VYHODNOCENÍ POMOCÍ STATISTICKÝCH METOD

A

Při vyhodnocování výsledků experimentu by mělo dojít k tzv. statistickému zpracování.

Cílem popisné statistiky je popsat a vyjádřit výsledky zkoumání (Reiterová, 2000)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
37
Q

Fázy vyhodnotenia pomocou statistických metod

A
  • seřazení dat (vytvoření tabulky podle počtu nebo častosti výskytu jevu, grafické znázornění
    grafy apod.)
  • výpočet střední hodnoty (aritmetický průměr, medián, modus)
  • výpočet rozptylu (šířky rozptylu a směrodatné odchylky od průměru)
  • určení korelací (korelace /koincidence)
  • Interpretace výsledků. Rozhodování o platnosti probíhá na základě statistických testů. Podle
    Kerna (1999, s. 279) jsou „výsledky experimentu považovány za prokázané (statisticky
    signifikantní), pokud je pravděpodobnost (p), že změna nebo změny v experimentu jsou
    náhodné, nižší než 5 % (p<0,05).“
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
38
Q

Určení korelací

A

podstatou je zjišťování vztahu mezi dvěma či více proměnnými, o kterých předpokládáme nebo víme, že vytvářejí smysluplnou, psychologicky významnou relaci.

K vyjádření vztahu těsnosti používáme tzv. korelační koeficient (značí se „r“) a směrové vztahy (hodnoty +, - )
Korelační koeficient nabývá hodnot od -1 do +1. zápis: r [-1,0; +1,0]
Žádný vztah znamená 0, úplná závislost je označena 1.

S růstem hodnoty r od 0 k 1 se míra vztahu zvyšuje.
Korelují-li spolu dva jevy kladně, znamená to, že s rostoucí hodnotu jednoho z nich roste i hodnota druhého. Záporná korelace pak vyjadřuje opačný vztah (čím více absencí ve škole, tím horší výsledky zkoušek).

Korelace nám poskytuje informaci o společném výskytu sledovaných jevů, ale ne vždy vypovídá o jejich kauzální souvislosti, tzn., že ne vždy se musí jednat o příčinu a následek. (Hill, 2004)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
39
Q

Záverečná fáze výskumu

A

Všechny výstupní údaje, získané jakoukoli metodou označovanou za vědeckou, musí splňovat podmínky reliability a validity.

Vzhledem k náročnosti psychologických výzkumů, s ohledem na individualitu respondentů, splnění celé řady podmínek na straně výzkumníka, respondenta a metod je pro výzkum vždy výhodné zkoumat více osob a výsledky zpracovat pomocí matematických, statistických metod.

Výsledky výzkumu se předkládají v textové podobě a obsahují interpretaci získaných relevantních údajů.
V interpretaci je vysvětlen vztah získaných údajů k cíli výzkumu, ke stanoveným hypotézám, zdůvodněno, proč získané údaje ne/odpovídají hypotézám.
Při interpretaci je třeba si uvědomovat možnost chyb a zkreslení, ke kterým mohlo v průběhu zkoumání dojít.

Ze závěrů by mělo být zřejmé, jestli výzkum přinesl nové poznatky, zda byly splněny cíle výzkumu, jaká jsou omezení a míra zobecnitelnosti zjištěných výsledků. (Smékal, 2009)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
40
Q

CHYBY V INTERPERSONÁLNÍM POZNÁVÁNÍ
(9)

A

HALÓ EFEKT
Tendence posuzovat u zkoumaného v určitém směru dominující vlastnost, která upoutala
pozornost a tendence přisuzovat i další vlastnosti.
EFEKT PŘÁNÍ
Projevuje se v tendenci vidět druhé lidi tak, jakými si přejeme, aby byli.
EFEKT PRVNÍHO DOJMU
Hodnotí celou osobnost zkoumaného podle prvního dojmu, který na výzkumníka proband
udělal.
EFEKT KONTRASTU
Člověk, který má určitou vlastnost, má tendenci ji vidět u druhých lidí menší (nedochvilný
výzkumník si nevšimne nedochvilnosti probanda).
EFEKT PODOBNOSTI
Člověk, který je nositelem určité vlastnosti, ji předpokládá i u jiných.
EFEKT PŘÁNÍ
Tendence vidět druhé takové, jakými si přejeme, aby byli.
CHYBA MÍRNOSTI
Tendence hodnotit lidi spíš pozitivně.
CHYBA PŘÍSNOSTI
Tendence hodnotit lidi spíš negativně.
CHYBA CENTRÁLNÍ TENDENCE
Tendence vyhýbat se krajním pólům určitých vlastností nebo způsobů chování a užívat pouze
středních hodnot.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
41
Q

Výskumné prístupy
PŘÍSTUP KVATITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ

A

V psychologii jako řadě jiných humanitních disciplín se vyčlenily z hlediska metod a způsobu vyhodnocování dva základní výzkumné přístupy, kvalitativní a kvantitativní.

Oba postupy mají své opodstatnění a podle povahy problému volíme jeden nebo druhý.
Někdy je možné kombinovat obojí.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
42
Q

LONGITUDINÁLNÍ prístup

A

Tytéž subjekty jsou zkoumány po dlouhé časové období, měření se opakují.
Postup spočívá v tom, že sledujeme tytéž osoby po několik let a pravidelně v určitých intervalech u nich
zjišťujeme potřebné údaje.

Výhodu tohoto výzkumného přístupu je menší zkreslení subjektivními proměnnými.
V některých oblastech psychologie, např. při zjišťování vývoje duševní poruchy, je longitudinální studie jedinou cestou.
Získáme důkladný obraz o změnách osobnosti v průběhu vývoje.

Nevýhodou je časová náročnost, nákladnost, zvýšená pravděpodobnost ztráty subjektů mezi jednotlivými měřeními.
Je obtížné nebo nemožné studii opakovat.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
43
Q

TRANSVERZÁLNÍ PŘÍSTUP

A

Různě staré subjekty jsou zkoumány v jediném konkrétním okamžiku.
Tímto výzkumným přístupem se rychleji nashromáždí data, je to nezávislé měření.
Tímto přístupem ve stejné době shromáždíme údaje o větším počtu osob a srovnáme průměrné hodnoty jednotlivých věkových skupin.

Je to praktická metoda, lze okamžitě získat výsledky.
Metoda je levnější a časově méně náročná než longitudinální.

Průřezové studie mohou být ovlivněny sociálním prostředím v daném čase, vyskytují se rušivé subjektivní proměnné, nepochopení, potřeba většího počtu subjektů.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
44
Q

SEMILONGITUDINÁLNÍ (SMÍŠENÝ) PŘÍSTUP

A

Tento typ výzkumu se snaží využít přednosti obou uvedených přístupů a omezit jejich nevýhody.

Oproti longitudinálnímu výzkumu je kratší, organizačně méně náročný, a tedy i méně nákladný.
Využívá několik věkově odlišných skupin zkoumaných osob, které sleduje určitou dobu. (Hill, 2004)

45
Q

Metódy výskumu

A

Psychické jevy nejsou snadno přístupné pro přímé zkoumání. Usuzujeme na ně z
- vnějších projevů chování,
- popisu vnitřního prožívání
- měření tělesných/fyziologických dějů

Musil (1996) rozlišuje metody na základní a speciální.

Každá jednotlivá metoda, má některé přednosti i některé obtíže, popřípadě nedostatky - zpravidla kombinujeme několik metod navzájem.

46
Q

Metódy výskumu základní

A

(všechny klinické metody, založené na empirickém přístupu, umožňující určitou variabilitu a subjektivitu či nestandardnost respektující osobní úhel pohledu výzkumníka)

− pozorování
− metody explorační
• interview
• rozhovor
• anamnéza, zvl. školní anamnéza
• anketa
• dotazník
• rozbor slovních projevů,
• rozbor produktů činnosti.

47
Q

Metódy výskumu špeciální

A

(metody strukturované, standardní, objektivní a normalizované, splňující požadavky exaktnosti, zejm. ve smyslu validity a reliability), k nimž patří:
− metody škálové - posuzovací stupnice,
− sociografické a sociometrické techniky
− psychologické diagnostické metody – testy
• objektivní (výkonové, osobnostní, hodnotící osobnostní škály)
• subjektivní (osobnostní inventáře a dotazníky, inventáře zájmové, postojové, projektivní metody)
− experimentální metody.

48
Q

Základné výskumné metódy ku ktorým treba vedieť viac

A

Pozorovanie
Experiment
Rozhovor
Dotazník

49
Q

Pozorování

A

Je nejstarší psychologickou metodou, patří jen zdánlivě k těm snadným…

zachycujeme údaje o člověku, o jeho činnostech a projevech psychiky ve vztahu s prostředím.
Pozorování jako vědecká metoda by mělo být záměrné, plánovité, systematické a řízené.

Sledované jevy následně analyzujeme, vyhodnocujeme a interpretujeme.
nikdy nepozorujeme přímo vlastnosti osobnosti, ale vždy pouze vnější projevy
Vztah mezi vnějším chováním a s ním souvisejícím vnitřním prožíváním není přímočarý, pozorovatelné chování je jen odrazem toho, co se děje uvnitř člověka.

V interpretacích se pozorovatel vždy pohybuje jen na úrovni pravděpodobnosti, nikoli jistoty
Ale i ta pravděpodobnost má svůj přínos.

Nejčastější chyby při pozorování je povrchnost, neschopnost postřehnout podstatné znaky
posuzovaného jevu, předčasné vyvozování závěrů, které vyplývají z přesvědčení pozorovatele
a ne jevu samotného, neúplnost pozorování – pozorovatel často zastaví pozorování ve chvíli,
kdy dojde k názoru, že má dostatek „průkazných informací“, jednostrannost – pozoruje jev jen
v určité situaci nebo za určitých okolností, podceňování registrace pozorovaných údajů a
spoléhání na paměť. (Kusák, Dařílek, 1998)

50
Q

Introspekce

A

Sledování a popis vlastního prožívání. Jedná se o vysoce subjektivní metodu pozorování vlastních psychických projevů pozorovatele.
Ve výzkumech má obtížnou zobecnitelnost svých závěrů vyplývajících z nepřesností sebepopisů dotazovaných

51
Q

Extrospekce

A

Extrospekce je pozorování jiných lidí zprostředkovaně, prostřednictvím sledování jejich
chování a jednání. Je to metoda, která je objektivnější než introspekce.

52
Q

Individuální pozorování

A

Individuální pozorování je zaměřeno na jednotlivce, jeho psychické procesy, vlastnosti a stavy

53
Q

Skupinové pozorovanie

A

Skupinové pozorování je zaměřeno na více jedinců najednou nebo na skupinu jako celek.
Používá se tam, kde středem pozornosti jsou skupinové jevy (např. spolupráce, soupeřivost,
soudržnost a jiná dimenze sociální skupiny)

54
Q

Systematické p.

A

Systematické pozorování je předem připravené, promyšlené a dlouhodobé sledování projevů
jednotlivce nebo skupiny vedoucí k podstatě sledovaného jevu. Obvykle mu předchází
příležitostné pozorování jevu, který si vyžádá speciální zájem pozorovatele.

55
Q

Príležitostné p.

A

Příležitostné pozorování je vyvoláno nápadností nějakého jevu v chování jednotlivce nebo
skupiny. Nebývá považováno za vědeckou metodu, protože mu chybí cílevědomost
a záměrnost

56
Q

Krátkodobé p.

A

Krátkodobé pozorování je ohraničeno přesně určenými časovými úseky. Je jednorázové, má
situační charakter.

57
Q

Dlhodobé p.

A

Dlouhodobé pozorování probíhá v delším časovém úseku, např. v průběhu např. celého roku,
může používat průřezových metod (metoda časových vzorků) nebo sledovaný jev pozorujeme
delší dobu, ale jen v určitých činnostech nebo obdobích.

58
Q

Priame p.

A

V tomto případě pozorovatel je v přímém kontaktu s pozorovaným/i

59
Q

Nepriame p. (Sprostedkované)

A

Nepřímé pozorování znamená získávat informace o sledovaném jevu prostřednictvím jiných osob.

60
Q

Skryté p.

A

Pozorovatel sleduje osobu skrytě, např. za jednostranně průhledným zrcadlem.

61
Q

Prirodzené p.

A

Dochází k zaznamenávání spontánně se vyskytujícího chování v přirozeném prostředí subjektu.
Výhodou je vysoká ekologická validita (realismus), pokud je pozorovatel skryt. Přirozené
pozorování se může použít k nalezení námětů pro experimentální studie nebo k ověření
dřívějších výsledků podobných studií. Nevýhodou je nesnadnost vyvozování přesného vztahu
příčiny a následku mezi proměnnými, které jsou pouze pozorovány, ale není s nimi
manipulováno. Nedostatečná kontrola podmínek způsobuje obtížnější opakování. Neposledním
problémem je etická otázka související s narušením soukromí. (Hill, 2004)

62
Q

Řízené p.

A

Dochází k zaznamenávání spontánně se vyskytujícího chování, ale za podmínek připravených
výzkumníkem. Výhodou je větší kontrola nad prostředím, což vede k větší přesnosti
pozorování, možnost snadnějšího opakování. Nevýhodou je možnost zkreslení reaktivity
respondenta pokud si uvědomí, že je sledován nebo ví, co se sleduje. Podle Hilla (2004) má
toto pozorování nižší ekologickou validitu, nelze usuzovat na příčinu a následek

63
Q

Zúčastnené p.

A

Výzkumník je zapojen do každodenního života subjektů, ať už s jejich vědomím nebo bez něho.
Výhodou je vysoká ekologická validita, pokud je utajen, menší, pokud není utajen v závislosti
na míře integrace se subjekty. Pozorovatelé mohou tak získat přístup k mimořádně podrobným
a hlubokým poznatkům, které nelze získat jinou metodou. Nevýhodu představuje zvláště
nemožnost zaznamenat údaje pohotově a přesně. Také nelze situaci přesně opakovat, nelze
usuzovat na příčinu a následek. Chování pozorovatele může subjekty ovlivnit. V neposlední
řadě se objeví etické problémy „klamání“ v případě utajených účastníků. (Kusák, 1999, Hill,
2004)

64
Q

PRVNÍ FÁZE = OBSAHOVÉ ZAMĚŘENÍ POZOROVÁNÍ

A

konkretizovat sledovaný jev (vychází přitom ze stanovené hypotézy) do sledovaných znaků / jevů.
Současně pozorování omezí časově, (na určité, předem plánované časové úseky) a prostorově (např. na určité žáky ve třídě).

Dále si musí promyslet, jakým způsobem bude postupovat, jak si bude zaznamenávat sledované jevy. Pochopitelně se musí předběžně seznámit s dostupnými informacemi o jevu, který zamýšlí pozorovat.
Někdy je nutné definovat jednotku pozorovaného projevu.

65
Q

DRUHÁ FÁZE = VLASTNÍ POZOROVÁNÍ A REGISTRACE ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ

A

Výsledek pozorování často závisí na zvolené formě záznamových archů, které umožňují nenápadnost, snadnost a přehlednost.
Snahou výzkumníka je být co nejvíce objektivní, nicméně pokud je možnost více pozorovatelů, dochází k větší eliminaci chyb.

Registrace průběhu pozorování je jednou z nejdůležitějších fází.
V porovnání s celkovým pozorováním a následným vzpomínáním se jeví jako nejhodnotnější prostředek pozorovací
archy (např. záznamový arch rozdělený např. po minutách).
Pozorovatel vždy každou minutu zapíše, co se právě teď děje, např. kdo v tu dobu mluvil, kdo byl aktivní a kdo byl jen posluchač apod.

Další variantou je připravit arch, kde jsou napsány různé aktivity, které učitel při hodině
používá (chválí, nadává, poučuje, napomíná, vysvětluje, klade otázku, ironizuje) a pozorovatel
pak pouze dělá v příslušnou dobu čárky. Nejčastěji používanými jsou tzv. posuzovací stupnice.

66
Q

TŘETÍ FÁZE = ANALÝZA ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ

A

V této fázi pozorování hledá pozorovatel vztahy mezi pozorovaným jevem a jeho možnými
příčinami, vzájemné vztahy mezi ním a jinými jevy.

67
Q

ČTVRTÁ FÁZE = VÝKLAD POZOROVANÉHO JEVU

A

Poslední fáze pozorování obsahuje vysvětlení a z nich vyplývající závěry, k nimž pozorovatel
dospěl na základě svých zjištění.

68
Q

Experiment

A

„Experiment zahrnuje manipulaci s nezávisle proměnnou, aby se zjistilo, jaký vliv má na
závisle proměnnou, při současné přísné kontrole vlivu všech ostatních vnějších proměnných“.
(Hill, 2004, s. 36). Experimentátor nečeká, až se jev objeví (jak je tomu u klasického
pozorování), ale sám jej plánovaně vyvolá. Experiment ve srovnání s neexperimentálním
pozorováním také lépe umožňuje měření, kvantitativní vyjádření, a tedy přesnější poznání

69
Q

LABORATORNÍ EXPERIMENT

A

„V laboratoři výzkumník záměrně manipuluje s nezávisle proměnnou, přičemž pomocí
standardizovaných postupů zajišťuje přímou kontrolu vnějších proměnných.“(Hill, 2004, s. 36)
Laboratorní experiment patří k nejvědečtějším metodám, protože manipulace s nezávisle
proměnnou prokazuje vztah příčina – následek. Laboratorní prostředí zvyšuje možnost kontroly
examinátora. Možnost užití registračních přístrojů a ovládání podnětů umožňuje objektivnější
měření. Nevýhodou je umělé prostředí, ve kterém experiment probíhá, protože toto prostředí je
pro pokusnou osobu neobvyklé a může výsledky rušivě zkreslit. Laboratorní experiment má
nízkou ekologickou validitu (výsledky nelze zobecnit pro potřeby skutečného života). Také
výběr vzorku respondentů může průběh výzkumu zkreslit, protože odhadují charakteristiky
požadavku, očekávání examinátora apod. Je tedy potřeba opatrnost při zobecňování výsledků
na přirozené prostředí.

70
Q

PŘIROZENÝ EXPERIMENT = kvaziexperiment

A

„Nezávisle proměnná se změnila přirozenou událostí, výzkumník pouze zaznamenává vliv této
změny na závisle proměnnou“. (Hill, 2004, s. 36) Nevýhodou je skutečnost, že chybí jakékoli
kontrola nad nezávisle proměnnou.
Výhodou je vysoká ekologická validita, protože přirozená změna nastává v přirozeném
prostředí a ne v prostředí navozeném experimentátorem. Přirozené prostředí vede
k přiměřenějšímu chování, lze výsledky lépe přenášet do praxe. Vzniká velmi malé zkreslení
z výběru nebo charakteristiky požadavku (pokud subjekty nevědí, že je experimentátoři pozorují).
Nevýhodou je obtížnost rozpoznat příčinu a následek. Tento experiment nelze opakovat, je malá kontrola nad vnějšími proměnnými a žádná kontrola nad nezávisle proměnnou. Může
dojít ke zkreslení, zkreslení, pokud subjekty vědí, že jsou zkoumány. Je třeba řešit etické
problémy souhlasu, klamání, narušení soukromí apod. (Hill, 2004)

71
Q

TERÉNNÍ EXPERIMENT

A

„Výzkumník záměrně manipuluje s nezávisle proměnnou, ale děje se o v přirozeném prostředí
subjektu“. (Hill. 2004, s. 36) Výhodu je větší ekologická validita než u laboratorního
experimentu, protože k chování dochází v přirozeném prostředí při současném omezení
zkreslení dané výběrem – subjekty nemusíme přemlouvat, aby šli do laboratoře a kladenými
požadavky (pokud o experimentu nevědí). Nevýhodou je obtížnější kontrola vnějších
proměnných, větší pravděpodobnost zkreslení, obtížnější přesné zaznamenávání údajů,
obtížnější možnost přesného opakování, etické problémy souhlasu, klamání, narušení soukromí
apod.

72
Q

EXPERIMENT EX POST FACTO

A

Jedná se o výzkumný postup, který jde opačným směrem – od závisle proměnné (oné události,
nehody) k nezávisle proměnné, která v minulosti působila. Hledáme příčinu relativně známého
stavu. Známe tedy závisle proměnou (např. stav dodržování mravních norem ve skupině
chovanců výchovného ústavu) a hledáme nezávisle proměnou (tj. příčinu, která způsobila např.
zhoršení jejich chování). Nezávisle proměnnou nemůže badatel manipulovat, protože byla
stanovena již před výzkumem. K experimentálnímu zásahu došlo bez zásahu experimentátora
(dopravní nehoda, úraz, „nechtěné děti“). Nevýhodou je interpretace zjištěných údajů včetně
nebezpečí, že jsou určité jevy neopodstatněně dány do souvislostí jen proto, že následovaly po
sobě. (Benesch, 1997, Ferjenčík, 2000, Hill, 2004)

73
Q

Rozhovor

A

Rozhovor je často používaná metoda, sloužící k shromažďování údajů v psychologickém
výzkumu. Je to jedna z nejobtížnějších metod (nedá se naučit). Je zapotřebí určité empatie,
sociálního cítění, které lze částečně naučit.
Rozhovor můžeme definovat jako explorační metodu, kterou používáme tam, kde nelze uplatnit
přímé pozorování, popř. jiné metody v „pátrání“ po psychických obsazích jedince, jako jsou
jeho postoje, názory, prožitky apod. Výhodu je mnoho podrobných údajů, zvláště o vnitřních
stavech a přesvědčeních. Nevýhodu je velké nebezpečí z důvodu subjektivity výzkumníka,
který také spoléhá na údaje z vlastních výpovědí osob, které nemusí být pravdivé (Hill, 2004)
Pro efektivní vedení rozhovoru je třeba splnit celou řadu podmínek. Důležité je navození
správného vztahu mezi tazatelem a dotazovaným. Pokud je tento vztah kladný, přináší rozhovor
mnoho údajů značně hodnověrných. Dále důležitá je nestrannost tazatele. Z nástroje výzkumu,z formulací otázek, nonverbálních signálů tazatele nesmí být zřejmé, které otázce straní on,
kterou očekává, tj. jeho názor nebo postoj. Situace při rozhovoru závisí i na způsobu formulace
otázek. Nežádoucí jsou sugestivní otázky, které téměř vnucují určitou odpověď podle obecně
uznávaných norem. Asi nejdůležitější zásada je nepřerušovat dotazovaného, je třeba naslouchat,
aby věděl, že tazatele sdělované zajímá.

74
Q

Druhy otázok

A

OTEVŘENÉ
Otevřené otázky umožňují respondentovi odpovídat svými slovy a jsou vhodné tam, kde
výzkumník potřebuje nenásilně, hlouběji proniknout do psychiky respondenta.
UZAVŘENÉ
Uzavřené otázky vyžadují dvoudimenzionální odpověď „ano -ne”. Mají přesnou formulaci
a často vedou k výběru mezi dvěma nebo více možnostmi odpovědí.
PŘÍMÉ
Přímé otázky míří bezprostředně k jádru problému a jsou nejčastěji užívané při zjišťování
prožitkově neutrálních údajů.
NEPŘÍMÉ
Nepřímé otázky se sledovaným tématem rozhovoru zdánlivě nesouvisejí, jsou vhodné tam, kde
předpokládáme silnější osobní zábrany.
ROZHODOVACÍ
Tazatel klade dotazovanému otázku s plným zněním problému.
ALTERNATIVNÍ
Alternativní otázky mají často sugestivní podtext. („Udělal jsi to ty nebo někdo jiný?“)
DOPLŇUJÍCÍ
Tazatel se ptá na související informace („Kdo tam u toho byl?“
VYBÍZECÍ
Pokud rozhovor vázne, vybídne tazatel dotazovaného k pokračování.
(Benesch, 1997, Ferjenčík, 2000, Hill, 2004)

75
Q

STRUKTUROVANÝ/ ŘÍZENÝ = standardizovaný
rozhovor

A

Strukturovaný rozhovor využívá předem připravených uzavřených otázek, které mají jasnou
formulaci a jsou kladeny ve stejném pořadí. Výhodou je snadná kvantifikace a analýza
odpovědí, spolehlivost, opakovatelnost, zobecnitelnost. Výsledky dosažené tímto rozhovorem
mají nižší validitu z důvodu zkreslován nebo možného ignorování dat v důsledku omezeného
výběru odpovědí nebo malé citlivosti v kladení otázek.

76
Q

POLOSTRUKTUROVANÝ

A

Obsahuje pokyny, jaké otázky klást, ale znění a čas jsou ponechány na tazateli, odpovědi mohou
být otevřené. Tento druh rozhovoru umožňuje modifikaci dotazů, další dotazování, přidání
dalšího podtématu a opětovný návrat k němu. Je to metoda poměrně pružná, citlivá, má dobrou
spolehlivost a umožňuje snadnou analýzu. Analýza otevřených odpovědí je složitější a velkou
nevýhodou této metody.

77
Q

NESTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR / VOLNÝ, nestandardizovaný

A

Nestrukturovaný rozhovor je charakterizován především otevřenými otázkami na zvolené téma.
Nemá stanoveny pevně otázky ani způsoby odpovědí. Tazatel při rozhovoru pomáhá
a objasňuje, respondent je řízen tazatelem, ale bývá zde větší prostor pro dotazovaného, který
jeho směr i témata může ovlivňovat.

78
Q

Úvodní fáze rozhovoru

A

Úvodní fáze slouží k navázání dobrého kontaktu s pocity důvěry. V počátku rozhovoru klade
tazatel otázky, které dotazovaného zaujmou, získají ho ke spolupráci. Navození příznivé
atmosféry vede k volnějšímu, nestísněnému projevu.
Počáteční otázky by neměly směřovat k jádru problému, protože na získání důvěry, na úvodní
fázi do značné míry závisí úspěch celého rozhovoru. Postupně přecházíme od témat, o nichž se
snadno mluví (např. o zájmových činnostech ve volném čase) k tématům „méně příjemným“.

79
Q

Vzestupní fáze rozhovoru

A

Vzestupná fáze je jakýmsi přechodem a postupným přibližováním se k jádru rozhovoru. Klade
se důraz na klidný, věcný a přátelský tón. Důležitá je technika podněcování a kladení otázek.
Otázky by měl mít výzkumník předem připraveny, alespoň hlavní otázky a jejich pořadí, ale
podle situace je vhodné pohotově modifikovat průběh rozhovoru (žádost o doplňkové
vysvětlení k nejasné odpovědi). Důležité je „umět poslouchat“ nejen obsah sdělení, ale také
emoční projevy, paralingvistické charakteristiky řeči. Doporučuje se sledovat i mimoslovní
projevy, kde není důležité, co říká, ale jak se při tom chová. Mimoslovní projevy mohou být
zdrojem cenných informací, které doplňují žákovu výpověď nebo vypovídají o její
věrohodnosti.

80
Q

Kulminacní fáze rozhovoru

A

Kulminační fáze je nejhodnotnější fáze rozhovoru, vrcholí odkrytím jádra problému. Důležitá
je schopnost pozorovatele postihnout souvislosti s jistou pravděpodobností vlastního omylu.
Tazatel musí přihlédnout při následné interpretaci k možnému zkreslení výpovědi, proto je
nezbytné odložit závěry až k ověření informací v konfrontaci s jinými prameny a souvislostmi.

81
Q

Záverečná fáze rozhovoru

A

Rozhovor je třeba vhodně uzavřít, aby dotazovaný odcházel s pocitem uvolnění. Neměl by mít
pocit, že na něm byly vynuceny informace, které nechtěl sdělit, ale že v tazateli našel
naslouchajícího a podporujícího partnera.

82
Q

Zbůsob zaznamenávaní odpovedí rozhovoru

A

Podle situace volíme způsob záznamu rozhovoru. Tazatel může přímo při rozhovoru dělat
zápisky, další možností je zapsat si jen nezbytné údaje a ostatní dopsat bezprostředně po
ukončení rozhovoru. Je možné využít pro výzkum diktafon, případně kameru.
Zapisování odpovědí poněkud zdržuje, narušuje plynulost toku hovoru. Obojí -zapisování
i diktafon - působí rušivě a znejišťují dotazovaného. Pokud se tazatel spoléhá na svou paměť,
může se na něco zapomenout. Je třeba počítat s určitým únikem informací. V případě výzkumu
je nutné vybrat optimální řešení vzhledem k individuálním podmínkám situace.

83
Q

Dotazník

A

Dotazník je písemná technika získávání údajů od subjektů, umožňuje hromadné zjišťování
určitého jevu. Otázky mají psanou formu a vyžaduje se i písemná odpověď. Slouží ke zjišťování
podobných údajů jako rozhovor.
Velkou výhodou této metody je poměrně rychlé a pohodlné shromažďování velkého množství
dat, opakovatelnost a snadné zpracování odpovědí, podnětová jednota, spolehlivost, anonymita.
Pro tazatele je dotazování pomocí dotazníku bezpečnější.
Na druhou stranu dotazníky postrádají pružnost, jsou založeny na vlastní výpovědi a mohou být
zkresleny mírou motivace. Ke zkreslení dochází podle Krejčové (2003) často proto, že
respondenti odpovídají způsobem, jaký považují za společensky vhodné nebo se chtějí
výzkumníkovi „zalíbit“, odpovídají stereotypně. Je poměrně obtížné sestavit dotazník
s vysokou reliabilitou a validitou. Při vyplňování dotazníku (bez možnosti doplňujících otázek)
se může stát, že tatáž otázka může mít pro různé lidi různý význam, otázka nebude správně
pochopena, nemusí odpovídat věku, někteří lidé se neradi vyjadřují písemně.
V dotazníkovém šetření chybí tazateli tzv. korektiv, když posléze zjistí, že dotazovaný otázku
nepochopil. Zpětně již nejde nic upřesnit, pokud se dotazovaný již při distribuci dotazníku sám
nepřihlásil, že otázce nerozumí. Když odpověď vypadá zajímavě nebo ji lze interpretovat
dvojznačně, nelze se už doptat a ujasnit si smysl sdělení. Tazateli uniká nonverbální část
komunikace (to vede ke zkreslení -lze hůře vyčíst, zda respondent reaguje na samotné téma
nebo se v odpovědích odráží fakt, že respondentovi vadí něco, co souvisí se způsobem
dotazování. V takovém případě svými odpověďmi reaguje spíš na danou situaci. Pro zjišťování
objektivity se měří tzv. Lži skóre. Položky jsou zařazeny mezi jednotlivé položky dotazníku a
jisté specifické odpovědi na tyto položky svědčí o nevěrohodnosti údajů – pokud mají vysoké
L skóre, bývají vyřazeny z výzkumu. (Krejčová, 2003)

84
Q

OTEVŘENÉ DOTAZY

A

Otevřené dotazy jsou v dotazníku koncipovány tak, že za položeným dotazem je dán prostor
např. několika řádků, na nichž respondent může rozvinout svoji odpověď.

85
Q

UZAVŘENÉ DOTAZY

A

Uzavřená otázka nabízí respondentovi předem připravené varianty. Za určitým výrokem
následuje možnost
- odpovědi ano – ne, případně nevím. Nevýhodou je, že respondenti mívají často pocit, že se
do předepsaných variant svými názory „nevejdou”. Pak jsou nuceni zaškrtnout odpověď,
která se jejich postoji blíží nejvíc, příp. odpověď vůbec neuvedou, což může vést ke
zkreslení informací. Uzavřené mají tu výhodu, že se dobře hodnotí.
- jinou variantou jsou tzv. uzavřené otázky škálové, při kterých má respondent možnost
vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas několikabodovou stupnicí.

86
Q

PROJEKČNÍ DOTAZY

A

Projekční otázky mají charakter otázek nepřímých, tedy tazatel získává odpovědi oklikou,
projekcí. Zkoumaná osoba na základě sestaveného systému dotazů „promítá“ svoje postoje,
motivy a skryté názory na jiné osoby nebo předměty. Tím vypovídá především o sobě.
(Benesch, 1997, Ferjenčík, 2000, Hill, 2004)

87
Q

DRUHY DOTAZNÍKŮ

A

PODLE ZPŮSOBU ODPOVĚDI ZKOUMANÉ OSOBY NA OTÁZKY
− otevřený (může se vyjadřovat volně)
− vázaný (má vázané odpovědi typu: ano, ne, nevím, případně zaškrtávané)
PODLE ZPŮSOBU DISTRIBUCE
− osobní předání
− zaslání
− zprostředkované předání jinou osobou
PODLE CÍLE DOTAZNÍKU
− anketa (jednoduchý typ dotazníku)
− výzkumný
− průzkumný
PODLE ZAMĚŘENÍ (Papica, 1984)
− osobnostní dotazníky
Respondent posuzuje své projevy chování, postoje a pocity k sobě nebo vůči vnějšímu světu.
Jsou v podstatě introspektivní metodou a jsou založeny na představě, že osobnost je souborem
vymezených rysů (vlastností), které mohou být měřeny
− posuzovací – ratingové škály
Posuzovací škály odhalují, jak jiní lidé posuzují daného respondenta a dojem, jaký v nich budí.
Předkládají se lidem, kteří přicházejí s respondentem do kontaktu, mohou být zaměřeny na
rozmanité charakteristiky.
− postojové škály
Postojové škály jsou sestaveny na základě statistických konstrukcí, často mají
standardizovanou a normalizovanou podobu pro použití v určité populaci. Zahrnují řadu
položek a výroků, ke kterým respondenti volí odpovědi podle stupně souhlasu (nesouhlasu)
s jejich obsahem

88
Q

Práce s dotazníkem

A

Na počátku je důležité stanovit výzkumný problém, vybrat reprezentativní vzorek pro výzkum,
vytvořit strukturu dotazníku, pořadí otázek. Na počátek dotazníku je třeba řadit otázky, které
vzbudí zájem o daný problém a nevyžadují příliš přemýšlení. Je důležité postupovat od lehčího
k těžším, od všeobecného ke specifickému – trychtýřovité uspořádání otázek.
Při psychologickém výzkumu je vhodné nejdříve zrealizovat tzv. předvýzkum, ve kterém si
tazatel ujasní nejen adekvátnost a správnost kladených otázek, ale vůbec zaměření dotazníku.
Na základě analýzy těchto informací provede případné úpravy a provede vlastní výzkum u
vybraného vzorku cílové populace. Po sběru dat dojde k vyhodnocení, kvantifikaci dat,
následné analýze, interpretaci a vytvoření závěru.
Dotazník by měl obsahovat oslovení (přiměřené cílové skupině), krátké informace o tom, co
dotazníkem chcete zjistit, žádost o jeho vyplnění, informace o anonymitě respondentů,
instrukce, jak mají dotazník vyplňovat.
Na počátku vlastního dotazníku by měly být otázky zjišťující základní informace o osobě
vyplňujícího (věk, pohlaví, příp. další informace, které s tématem dotazníku souvisejí, např.
počet sourozenců, velikost obce bydliště, apod.). Poté by měly následovat otázky, které vzbudí
zájem zkoumaného o téma nebo otázky, na které zná odpověď. Pak dotazy ostatní podle zásady
od jednodušších a obecných, na něž následuje spontánnější odpověď. Nakonec jsou zařazovány
dotazy konkrétní, zpřesňující a otázky zaměřené na jádro zkoumaného problému a související
se stanovenými hypotézami výzkumu

89
Q

Pokud se dotazník zaměřuje na větší počet témat, mohou být otázky uspořádány:

A
  • jednotlivých tematických okruhů, ve kterých jsou otázky uspořádány od jednoduchých po
    nejtěžší (tzv. trychtýřovité uspořádání)
  • nebo bývá dotazník koncipován od obecných otázek ze všech zkoumaných témat po ty
    speciální a osobní (hřebenové uspořádání).
    Způsob záleží na tazateli, na tom, co považuje v dané situaci za optimální. Zásadou je dodržovat
    jistou logičnost a návaznost, nepřeskakovat násilně od jednoho k druhému.
    (Benesch, 1997, Ferjenčík, 2000, Hill, 2004)
90
Q

ANALÝZA PRODUKTŮ ČINNOSTI

A

Tato metoda vychází z předpokladu, že každý produkt člověka odráží osobnostní zvláštnosti
svého tvůrce a můžeme jejich prostřednictvím studovat jeho psychiku. Výhodné je vždy spojení
této metody s rozhovorem. V produkcích hledáme jeho postoje, motivy, názory, prožitky,
hodnoty, vztahy k sobě a jiným lidem apod.
Analyzovat můžeme písemné, ústní, výtvarné projevy, herní aktivity, úpravy sešitů a mnoho
dalších. Analyzovat můžeme i chování během činností (napětí, těkavost, soustředěnost,
odolnost vůči překážkám apod.)

91
Q

Rozbor volnějších písemných projevů:

A

Pro psychologický výzkum získáváme písemné projevy tím způsobem, že vyzveme skupinu
osob k napsání volného pojednání na určité téma. Písemný projev tohoto druhu je ve srovnání
s odpověďmi na dotazník přirozenější, méně omezený a schematický. Někteří lidé přijmou
výzvu k volnějšímu písemnému projevu na dané téma jako příležitost k tomu, aby vyjádřili své
osobní problémy, píší ochotně a podrobně. Jiní naopak píší s nechutí nebo se dokonce vyhnou vyjádření k tomu, co výzkumníka zajímá a co požadoval. Analýza volnějšího písemného
projevu je pracnější než zpracování dotazníku.
Analýza produktů činnosti vyžaduje dlouholetou zkušenost a speciální trénink a nezbytnou
míru přiměřených znalostí. Z důvodu možnosti nesprávného výkladu a interpretací způsobuje,
že se metoda jeví jako obtížně dostupná.
Pokud výzkumník získá informace respondenta o jeho životních podmínkách, událostech
a o něm samém, je důležité dobře rozlišit tři momenty: skutečný (objektivní) stav věcí, jak si
jedinec tento stav věcí subjektivně uvědomuje a co je schopen a také ochoten o tom slovně
vyjádřit. V některých případech se tyto momenty mohou plně shodovat, jindy jsou mezi nimi
menší nebo větší rozdíly. V životě jedince často působí velmi silně právě to, jak on subjektivně
vidí a hodnotí události, osoby, sebe sama, i když to třeba není zcela adekvátní poznání a
hodnocení. (Krejčová, 2003)

92
Q

KAZUISTIKA

A

Specifická psychologická metoda popisu a rozboru konkrétního případu. Údaje se získávají
rozborem životopisu jedince, postižením významných okamžiků jeho života, které mohly
ovlivnit výskyt sledovaného jevu. (Nakonečný, 1997)

93
Q

Sociometrie

A

Zvláštní metodou je sociometrie, hojně užívaná zvláště v sociální psychologii. Kusák (1999)
ji popisuje jako určitou formu situačního testu, která se používá tam, kde pozorovatel potřebuje
poznat strukturu a organizaci kolektivu. Tato metoda zpřístupní pozorovateli povahu
interpersonálních vztahů mezi respondenty (zejména žáky ve třídě) na pozadí vzájemných
sympatií a antipatií. Nejčastější formou zadání je sociometrický dotazník, výsledkem
zpracování je sociogram – grafické znázornění pozice žáka ve třídě.

94
Q

PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTICKÉ METODY

A

Psychologických diagnostických metod je celá řada. Pokud chceme využít
psychodiagnostickou metodu k identifikaci nějakého výzkumného problému, vždy je třeba
pracovat s více metodami a teprve poté výsledky interpretovat a vyhodnotit.

95
Q

DĚLENÍ PSYCHODIAGNOSTICKÝCH METOD:

A

KVANTITATIVNÍ
Do této skupiny patří všechny metody, jejichž výsledky lze kvantitativně zpracovat.
Při psychologickém výzkumu je nutné při analýze použít adekvátní statistické metody z důvody
relevantnosti získaných poznatků.
KVALITATIVNÍ
Kvalitativními metodami zjišťujeme údaje, které se týkají osoby respondenta a jež nelze
kvantifikovat. Tyto údaje jsou však zvláště z hlediska správnosti interpretace výsledků velmi
důležité.
NETESTOVÉ
Netestové metody užívají odborní psychologové i ostatní pracovníci (včetně pozorovatelů).
Můžeme sem zahrnout rozhovor, pozorování, rozbor produktů činnosti včetně písemných
projevů a přirozený experiment.
TESTOVÉ
Psychologické testy jsou testy standardizované, musí splňovat přísná kritéria a pracují s nimi
jen psychologové. Problematikou testů se zabývá speciální psychologická disciplína
psychodiagnostika. Psychodiagnostické metody se vyznačují různou měrou přesnosti a validity
a jsou buď standardizované (mají psychometricky stanovené normy pro určitou populaci, které
umožňují srovnat výsledky jedince s populačním průměrem) nebo nestandardizované.

96
Q

Podle způsobu, jakým zkoumané osoby pracují, dělíme testy na:

A

− verbální (užívá se slovního materiálu, který je zpracováván buď písemně na papíře, nebo na
počítači)
− neverbální (obrazy, geometrické obrazce, neverbální symboly)

97
Q

Podle způsobu, jakým se přistupuje k analýze výsledků, lze odlišit testy

A

− výkonové (hodnotí výkon z určitého hlediska podle stanovených kritérií - doplnění věty,
číselné řady, obrázku atd. V zásadě se předpokládá, že dosažené výsledky korespondují
s určitými schopnostmi, dovednostmi či vědomostmi;
− projektivní (výsledky jsou chápány zprostředkovaně jako výsledek projekce, přenosu
subjektivních obsahů do objektivního vyjádření slovem, kresbou, mimikou apod.
Projektivní testy zadávají úkoly nejednoznačné a málo strukturované, testovaná osoba má
poměrně široký prostor pro odpovědi. Není zde kladen důraz na správnost. Tím se mimo
jiné omezuje možnost záměrného zkreslování odpovědí. Uplatněním projektivních technik
je možno získat cenné diagnostické údaje o prožívání jedinců včetně jeho některých
nevědomých součástí. Vyžadují však zpravidla speciální přípravu a určitou diagnostickou
zkušenost.

98
Q

Podle zaměření na zkoumané jevy lze rozlišit testy:

A

− vědomostí a dovedností, pro školní účely se označují jako didaktické testy,
− inteligence a speciálních schopností (motorické, matematické, hudební, paměti,
představivosti atd.)
− některých dalších vymezených osobnostních vlastností jako např. temperamentu, frustrační
tolerance atd.
− testy osobnosti jako celku. (Svoboda, 2005)

99
Q

V závereční fáze se môžu objevit chyby:

A

− chyby nesprávného zakotvení (nevhodně postavený výzkum, jehož příčinou může být nezkušenost, nedůslednost při studiu počátečních zdrojů, přílišné zaměření a očekávání
experimentátora apod.)

− chyby a zkreslení, které mohou souviset s aktuálním psychickým nebo fyzickým stavem experimentátora i respondenta

− chyby v interpersonálním poznávání výzkumníka.

100
Q

Po interpretaci výsledků by měla následovat diskuse.

A

Je to prostor, vekterém by si výzkumník měl klást otázky související s proběhlým výzkumem.
Byl vhodně zvolený výzkumný problém?
Správně zformulovány hypotézy?
Vhodně zvolené metody?
Adekvátní výběr vzorku cílové populace?
Postihl všechny vztahy mezi proměnnými?
Nepůsobily ještě jiné, vnější proměnné?
Mohou být z výzkumu vyvozeny další hypotézy a zobecnění?

101
Q

HALÓ EFEKT

A

Tendence posuzovat u zkoumaného v určitém směru dominující vlastnost, která upoutala
pozornost a tendence přisuzovat i další vlastnosti.

102
Q

EFEKT PŘÁNÍ

A

Projevuje se v tendenci vidět druhé lidi tak, jakými si přejeme, aby byli.

103
Q

EFEKT PRVNÍHO DOJMU

A

Hodnotí celou osobnost zkoumaného podle prvního dojmu, který na výzkumníka proband
udělal.

104
Q

EFEKT KONTRASTU

A

Člověk, který má určitou vlastnost, má tendenci ji vidět u druhých lidí menší (nedochvilný
výzkumník si nevšimne nedochvilnosti probanda).

105
Q

EFEKT PODOBNOSTI

A

Člověk, který je nositelem určité vlastnosti, ji předpokládá i u jiných.

106
Q

EFEKT PŘÁNÍ

A

Tendence vidět druhé takové, jakými si přejeme, aby byli.

107
Q

CHYBA MÍRNOSTI

A

Tendence hodnotit lidi spíš pozitivně.

108
Q

CHYBA PŘÍSNOSTI

A

Tendence hodnotit lidi spíš negativně.

109
Q

CHYBA CENTRÁLNÍ TENDENCE

A

Tendence vyhýbat se krajním pólům určitých vlastností nebo způsobů chování a užívat pouze
středních hodnot.

PSYCHOLOGY_1 (8 decks)

Brainscape helps you reach your goals faster, through stronger study habits.
© 2024 Bold Learning Solutions. Terms and Conditions