Psychologie osobnosti Flashcards
Co je osobnost?
- G. Allport : přehled 50 psychologických vymezení pojmu osobnost.
- Fenoménem osobnosti se, kromě psychologů, zabývají filozofové, teologové, právníci, sociologové a další odborníci.
- Definice: poměrně stabilní, komplementární a konzistentní systém
jedinečných vlastností, obsahů a projevů člověka. - Doplnění: osobnost vždy implikuje člověka zejména jeho uvědomělé,
socializované jsoucno.
Metóda
Metoda: dva významy
1. Metoda jako druh myšlenkové aktivity, který se převážně používá při
popisování a vysvětlování určitých jevů (analytický, syntetický, komparativní,
deskriptivní, genetický, indukční, dedukční, racionalistický, empirický…)
2. Metoda jako princip výzkumu určitého jevu (materialistický, vývojový,
princip kvantitativní přeměny v kvalitativní, princip konkrétnosti apod.)
Metódy psychológie osobnosti
Idiografický rozbor jedince
Nomotetická studie
Experiment
Neexperimentální pozorování
Idiografická analýza osobnosti
„Idiografický“ – idios (řec.) – vlastní, osobní
Alternativně: idiosynkratický – vyzdvihuje jedinečnost socializovaného bytí
Postuláty:
(1) osobnost existuje jako ryze individuální fenomén;
(2) Psychologie by měla zkoumat osobnost konkrétního člověka jako
účastníka sociálních události.
Cíl: porozumění jedinečnosti a důslednosti člověka v rámci „normálního“ a
patologického prožívání a jednání.
Příklady: A. L. Baldwin (studie Jenny); G. Allport, H. S. Odbert
(psycholexikální studie – most k nomotetickému přístupu)
Nomotetický prístup osobnosti
„Nomotetický“ – nomothetikos (řec.) – legislativní, normovaný
Alternativně: statistický, psychometrický, vyzdvihuje obecnost, společné
psychické vlastnosti socializované osobnosti
Postuláty:
(1) Odhalení obecných psychických vlastnosti u většího počtu osob;
(2) Stanovení norem, typů a kategorii pro vzájemné srovnávání jedinců.
Cíl: porozumění za účelem predikce a řízení jedinců, menších a větších
skupin lidi v rámci běžných (normálních) a mimořádných sociálních
události (katastrofa, válka, davová regrese…).
Metodologická opora: experiment, faktorová analýza, psychometrické
postupy…
Příklady: G. Allport, H. S. Odbert (psycholexikální studie), R. B. Cattell
(faktorová analýza – 16 PF), McCrae, Costa (OCEAN)
Experiment
Definice: organizace výzkumu, v němž vytváříme měníme podmínky pro
zjevení určitého jevu s cílem zjistit jeho závislost vůči určitým podmínkám.
Fáze experimentu:
Záměrné vyvolávání jevu;
Opakování jevu;
Kontrola podmínek, které vyvolávají jev;
Kvantifikace experimentálního zjištění;
Systematická změna podmínek.
Typy experimentu
Experiment jednoduché sukcese;
Experiment s kontrolní skupinou;
Terénní experiment;
Laboratorní experiment;
Akční experiment (Lewin);
Přírodní experiment.
Systematický neexperimentálny výskum
Charakteristiky:
Cíl.
Plán.
Systematický.
Kontrolovaný.
Objektivní.
Psychologické teorie a perspektivy osobnosti
Současná psychologie zpravidla přistupuje k vědecké explikaci osobnosti z hlediska čtyř širších teoretických trsů neboli perspektiv osobnosti, a sice:
- Psychoanalytická perspektiva
- Perspektiva osobnostních rysů
- Fenomenologická perspektiva
- Sociálně – kognitivní perspektiva
• Psychologie osobnosti je vědecká disciplína s největším počtem teorii,
v porovnání s ostatními psychologickými disciplínami. • Hall a Lindzey ve své knize Psychologia osobnosti (Theories of Personality), vyzdvihují několik desítek významných psychologických
koncepcí zabývající se strukturou, dynamickou a vývojem osobnosti. •
Psychoanalytická perspektiva
Freud: zastánce doktríny o determinaci osobnosti
• biologický determinismus: vývoj a jednání osobnosti určují vrozené pudy (sexuální a agresivní)
• psychický determinismus: veškeré současné myšlenky, emoce a činy mají svoje příčiny ve zkušenostech z dětství
Skladba osobnosti
- modely -
- Topografický: vědomí, předvědomí, nevědomí.
• Strukturální: id, ego a superego.
Otázky, kt. pojednáva model osobnosti
Skladba (vzťah/pomer medzi časťami skladby)
Dynamika
Vývoj osobnosti
Vedomí (TM)
a) sledování sebe sama a svého okolí tím způsobem, že vjemy,
vzpomínky a myšlenky jsou přesně reprezentovány ve vědomí. Zde
patří selekce důležitých informací, jejích prioritu určují události,
důležité pro přežití.
b) ovládání sebe sama a svého okolí tím způsobem, že jsme schopni
zahajovat a ukončovat své jednání a kognitivní aktivity. Zde patří
plánování, zahajování a řízení vlastních činů.
Příklad: zkušený řidič vs. začátečník.
Předvedomí (TM)
• Předvědomí obsahuje: všechny informace, jež nyní nejsou přítomny ve vědomí, ale budeme-li chtít, vybavíme si je.
Tyto objekty a události, které toho času nejsou v centru pozornosti, mohou mít na vědomí určitý vliv. Souhrn vzpomínek a procesů označujeme jako předvědomí.
• Příklady:
Hodiny odbíjejí celou hodinu…
Fenomén cocktail-party…
• (Kihlstrom, 1987): Nálezy značného množství výzkumů ukazují, že zaznamenáváme a vyhodnocujeme podněty, které vědomě nevnímáme. Tyto podněty nás pak ovlivňují.
Nevedomí (TM)
• Nevědomí obsahuje souhrn vzpomínek, impulsů a tužeb, které jsou našemu vědomí nedostupné.
Tyto vesměs emočně bolestivé vzpomínky a přání jsou vytěsněny – přesunuty do nevědomí, odkud mohou ovlivňovat naše činy, i když si jich nejsme vědomi.
Přestože tyto vytěsněné myšlenky a impulsy nemohou vstupovat do vědomí, mohou nás ovlivňovat nepřímo nebo maskované:
prostřednictvím snů
chybných úkonů
charakteristického chování a
přeřeknutí.
• Farthing (1992): Současně lze hovořit o kontinuitě nevědomí – vědomí, které sahá od jednoho extrému (zcela nevědomé procesů) k druhému extrému
(reflexivní vědomi).
ID
nejprimitivnější část osobnost, z níž se později vyvíjí ego a superego. Skládá se ze
základních biologických impulsu. Sexuální a agresivní pudy jsou nejdůležitější
determinanty osobnosti. Id je zcela hédonistický, iracionální a nemorální, hledá
bezprostřední uspokojení impulsů a řídí se principem slasti.
Ego
ústřední řídicí složka osobnosti, která se postupně vyvíjí z id z důvodu, že potřeby
organismu vyžadují odpovídající objekt, jež se nachází v objektivním světě. Jeho hlavní
role je zprostředkování mezi pudovými touhami id a podmínkami vnějšího světa a cílem
je zabezpečit přežití osoby a její reprodukce. Ego se řídí principem skutečnost
Superego
Je zvnitřněna reprezentace hodnot a morálky společnosti. Zahrnuje svědomí
jedince, obraz ideálně mravné osoby (tzv. ideály já) a sebehodnocení. Superego se řídí
principem dokonalosti. Jeho hlavní funkce jsou:
brzdit impulsy id, zejména se sexuálním a agresivním záměrem
ovlivňovat Ego k nahrazení realistických cílů moralistickými
směřovat k dokonalost
Dynamika osobnosti
• Souvisí s rozdělením a využitím psychické energie ze strany id, ego a superego. • Ego používá energii pro:
- harmonizaci všech složek osobnosti,
- snížení vnitřního napětí (pomocí aktivaci obranných mechanismů),
- vývoj zájmů, preferenci, postojů atd.
Člověk se silným egem je vyrovnaný, ohleduplný a bezpečný řidič. • Vlastní-li energii id, chování jedince je primitivní a převládává impulsivita
Člověk kterým dominuje id zanedbává skutečnost a etické normy. Jako řidič patři
mezi nejnebezpečnější účastníky dopravy. • Dominuje-li energii superego, realismus jedince ustupuje před přehnaným moralizováním. Např. řidič s dominujícím superego je rigidní, nadměrně svědomitý, zároveň
hyperkritický vůči chováním ostatních účastníků provozu, úzkostlivý, vševěd.
Kolize mezi id, ego a superego vyvolává napětí, stupňování napětí ohrožuje
integritu osobnosti, snižuje její adaptační schopnosti a ego se musí bránit.
Perspektiva osobnostních rysů
Postuláty
• Osobnost tvoří dynamické dispozice, jejíchž interakce
způsobuje rozmanitost myšlení, prožitku a jednání. • Osobnostní dispozice: vesměs vrozené, do jisté míry ovlivněné
učením a zkušenosti. •
Výzkum osobnostních rysů
• Idiografický přístup: Gordon Allport
• Faktorová analýza:
Hans Eysenck
Raymond Cattell
Eysenckův model vrozených dimenzi osobnosti
• Hans a Sybil Eysenck: většina normálních
individuálních variací lze zredukovat do dvou nebo
tři geneticky determinovaných dimenzi.
a) Extraverze – introverze
b) Neuroticismus (Emoční stabilita – nestabilita)
c) Psychoticismus
Empirický výzkum prvních dvou faktorů!
Extravert
vyhledává stimulace z důvodu, že běžná hladina vzrušivosti
(ang. excitation) jeho mozku je poměrně nízká (činnost/kvalita CNS).
Emocionálně stabilní lidé reagují klidně (ang. calmly) z důvodu, že jejích
autonomní nervová soustava není tak reaktivní jako u nestabilních
jedinců (činnost/kvalita ANS)
Osobností typy a jejich vlastnosti (i,e,l,s)
ANS - stabilní x labilní
CNS - extravert x introvert
Temperament
Verodená dispozícia osobnosti
Osobnostní dimenze OCEAN (big five)
Otevřenost
Svedomitost
Extraverze
Vstřícnost
Neuroticizmus
Fenomenologická perspektíva
Abraham Maslow (1908-1970)
Carl Rogers (1902-1987)
Victor Frankl (1905-1997)
Fenomenologické pojetí osobnosti postuluje:
vlastní potenciály pro trvalý růst! • Proces růstu: sebedeterminace k individuální seberealizaci! • Růst: uvědomělý, duševně zdravý, emocionálně vyrovnaný jedinec. • Člověk: bytostně dobrý. • Zlo: špatné kulturní a sociální vlivy.
** Uvedené zásady sdílejí, zejména humanistická a existenciální
psychologie **
Výskum self
Lze rozlišovat dva hlavní přístupy:
• Malsowovo pojetí sebeaktualizovaného jedince
• Rogersův přístup soustředěn na osobnost
Self-koncept
Ústřední vlastnost pozornosti !!!!
• Maslow a Rogers: Self-koncept zahrnuje veškeré myšlení a emoce
související s otázkou „Kdo jsem“
• Pozitivní self – vysněná, vytoužená představa o vlastní osobě (bohatý self,
štíhlý self, milovaný self, zbožňovaný self …) • Negativní self – obávaná, nechtěná představa o vlastní osobě
(nezaměstnaný self, alkoholický self, akademicky neúspěšný self) • Pokud je self pozitivní, osoba jedná a vnímá svět kladně; • Při negativním self jedinec prožívá nespokojenost a neštěstí, což ovlivňuje
jeho hodnocení skutečnosti a chování.
Adaptovaná vs maladaptovaná osobnost
- spôsob merania self
Q-sort (asi)
Predstava vzdialená od reality - maloadaptace
Po terapii sa časti priblížili - dobre adaptovaná osobnosť - môže sa ukončiť proces
Sociálne kognitivní perspektiva
Albert Bandura
Martin Seligman
Julian Rotter
Sociálne kognitivní perspektiva (info)
• Zahrnuje principy učení, myšlení a sociálního kontextu.
• Základní postulát: naše osobnost je výsledkem interakce mezi
situaci, ve které se nacházíme, našich myšlenek, emocí a
chováním (princip reciproční influence).
• Princip vzájemného vlivu postuluje, že každá osobnost je
výsledkem a zároveň tvůrcem vlastního prostředí.
• Osobnost a prostředí se vzájemně ovlivňují, tedy interagují
(interact).
Reciproční determinismus
Osobnostní činitele
Činitele prostredia
Behaviorálni činitele
Prožitek osobní kontroly
Personal Control
• Významným aspektem osobnosti je prožívání kontroly situace,
ve které se nacházíme. Individuální chování včetně kvality
života závisí na způsobu vnímání vlastní role ve vztahu k
významným událostem života. • Rotter rozlišuje vnější a vnitřní místo kontroly. • Externalisté (vnější místo kontroly) kladou důraz na štěstí a
další vnější činitele, které určují jejích osud. • Internalisté (vnitřní místo kontroly) plně důvěřují sobě a
vlastním schopnostem řídit události a svůj život.
Internalisté vs. externalisté
• Internalisté - těší se lepšímu výkonu ve škole, jednají nezávislé,
jsou méně depresivní, než externalisti (Benassi, 1988; Findley, Cooper, 1983; Lefcourt, 1982).
• Internalisté –lépe snášejí odklad uspokojení, dobře se vyrovnávají se stresem včetně manželských problémů (Miller, 1986).
Naučená bezmocnost vs místo kontroly
• Bezmocní lidé: prožitek vnějšího místa kontroly, následně
rezignace.
• Martin Seligman: opakovaná traumatická zkušenost vyvolává
bezmocnost, zoufalství a pocity deprese.
- nekontrolovatelné špatné udalosti - pocit nedostatku kontroly - obecná bezmocnost
Temperament
Vrozená dispozice
Určuje emoce, sílu, rychlost jednáni jedince
Teorie temperamentu
• Kategoriální (Hippokrates, Jung, I. P. Pavlov)
lze rozlišovat specifické typy temperamentu, které člověk
buď vlastní, nebo nevlastní
• Dimenzionální (Eysenck, Kretschmer, Sheldon)
Sloučení více dimenzí = individuální profil temperamentu
Humorální teorie Hippokrata
• Postulát: v každém těle dominuje jedna ze základních
tělesných tekutin: krev, hlen, žlutá a černá žluč, která určuje
tělesnou a duševní kondici člověka, jeho zdraví, emoční
procesy a základní duševní náladu.
