17. PŘÍNOS ŠKOLY RACIONÁLNÍCH OČEKÁVÁNÍ (MONETARISMUS II) A EKONOMIE STRANY NABÍDKY Flashcards
(4 cards)
Charakterizuj směr přínos školy racionálních očekávání
(monetarismus II, 70. léta)
- monetarismem II (neboli novou klasickou makroekonomií) je označována škola racionálních očekávání, která výrazněji nenavazuje na monetarismus Miltona Friedmana, ať z hlediska metodologického či z hlediska rozpracování kvantitativní teorie peněz
- kritika keynesiánství
- vychází z konceptu racionálních očekávání, který na rozdíl od Friedmanových adaptivních očekávání:
• považuje za relevantní pro tvorbu očekávání nejen informace z minulosti, ale i ze současnosti včetně predikcí budoucího vývoje,
• ekonomické subjekty se ze svých chyb poučí a neopakují je (nedělají systémové chyby, pouze chyby náhodné).
Předtavitel Monetarismu:
Robert Emerson Lucas (1937 - )
- sborník Studie teorie průmyslového cyklu (1981)
- hypotézu racionálních očekávání aplikoval na Phillipsovu křivku, kde jimi nahrazuje Friedmanova adaptivní očekávání
- dle Lucase reálně existuje pouze Phillipsova křivka na přirozené míře nezaměstnanosti (= skutečná neboli pravdivá Phillipsova křivka).
- navázal na Miltona Freidmana, který předpokládal, že lidé svá budoucí očekávání formují na základě zkušeností z minulosti N
- jednou z prvních teorií racionálních očekávání byla teorie cenných papírů, je to trh dokonalé konkurence, kde jsou všechny informace předvídatelné
- ekonomické subjekty nedělají systematické chyby
Ekonomie strany nabídky (polovina 70. let – 80. léta 20. st.) charakteristika
- třetí etapa neoklasické ekonomiky
- reakce na zaostávání růstu v USA, na vysoké zdanění
- kritizují míru, ve které dochází k přerozdělování národního důchodu prostřednictvím státního rozpočtu
- hlavní přínos: snížení daňového zatížení, které jediné může mít motivační vliv na růst nabídky práce, úspor a investic, což bude mít za následek růst národního produktu a zaměstnanosti i produktivity práce; motivace k práci je omezována vysokým daňovým zatížením důchodu, které vede k tomu, že pracovníci dávají přednost volnému času před nabídkou práce na trhu a k substituování domácí práce před nákupem služeb (tak dochází k daňovým únikům)
Charakterizuj představitele Ekonomie strany nabídky:
Arthur Laffer (1940)
Lafferova křivka
- říká, že existuje jistý bod daňové sazby, do jehož dosažení budou jednotlivé subjekty ekonomicky aktivní, čili bude docházet k růstu HDP, po překročení tohoto bodu však bude ekonomická aktivita klesat, čili růst HDP se buď zpomalí, nebo bude záporný
- udává závislost daňových výnosů státu na míře zdanění
- pohybujeme se po křivce, můžeme se dostat do tzv. zakázané zóny
