1A Základní zásady Flashcards
(22 cards)
Co jsou zásady občanského práva?
- základní pravidla, jež ovládají soukromé právo jako celek anebo jeho jednotlivá odvětví
- odvozeny z hodnot ústavního pořádku (včetně MS o lidských právech)
o základ stěžejních zásad občanského práva je odvozen z hodnot pluralitní demokracie, tržního hospodářství, právního státu a ochrany lidských a občanských práv a svobod
o § 2 odst. 1 OZ – všechny hodnoty je třeba vykládat ústavněkonformně = v souladu s ústavním pořádkem, jakož i MS + určité zásady také eurokonformně
o hlavní zásady občanského práva upraveny v OZ výslovně – především v § 3 + na dalších místech napříč OZ
Jaký je význam základních zásad?
o při tvorbě práva – zákonodárce má povinnost je respektovat při vytváření nových právních norem
o při aplikaci práva – zásady jsou interpretačním základem např. při systematickém výkladu; dotvářejí právní normy
o při běžném jednání, tedy při jakémkoli vykonávání práva (např. povinnost jednat poctivě)
- zásady v OZ
Klíčové zásady soukromého práva
o 2 klíčové zásady soukromého práva:
1) autonomie vůle a
2) rovné hmotněprávní postavení
= nejvýraznější projevy svobody, důstojnosti a rovnosti (čl. 1 LZPS) v soukromém právu
§ 3 dost. 1 OZ
o § 3 odst. 1 OZ: „Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“ přirozenoprávní koncepce
§ 3 odst. 2 a 3 OZ
o § 3 odst. 2 OZ – demonstrativní výčet stěžejních zásad soukromého práva, seřazeny dle důležitosti
každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí
rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany
nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých
daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny
vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká
nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží
o § 3 odst. 3 OZ: „Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.“
Jednotlivé zásady - vyjmenovat
1) Zásada autonomie vůle
2) Ochrana slabší strany
3) Práva patří bdělým
4) Závaznost slibu a uzavřené smlouvy
5) Nikomu neškodit
6) Zákaz zjevného zneužití práva
5) Zásada prevence
6) Poctivost a dobrá víra
7) Ochrana nabytých práv
8) Přípustnost analogie zákona
9) Přípustnost analogie práva
- Další zásady
- nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má (✘ nabytí od neoprávněného)
- vše, co není zakázáno, je povoleno (zásada legální licence); nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci; předvídatelnost rozhodování v obdobných případech (§ 13 OZ) …
1) Zásada autonomie vůle - obecně
- odraz lidské a občanské svobody v soukromoprávních vztazích
- možnost utvářet si soukromoprávní vztahy podle své svobodné vůle – je na samotných osobách soukromého práva, jak si svá osobní, rodinná a majetková P&P soukromoprávní povahy uspořádají
- není výslovně uvedena jako taková – uvedena svoboda vlastnická (§ 3 odst. 2 písm. e) OZ) a princip dispozitivity (§ 1 odst. 2 OZ)
- typické projevy (druhy autonomie):
typy volností/ autonomií
o smluvní volnost – svoboda smlouvu (ne)uzavřít; volba spolukontrahenta, formy, obsahu …
✘ smluvní přímus – povinnost smlouvu uzavřít; neznamená ale plné vyloučení smluvní svobody (stále může zůstat svoboda ve výběru druhé strany, v ujednání podmínek atd.)
o testovací volnost – volnost sepsat či nesepsat závěť
o svoboda vlastnická – v mezích zákona nakládat s majetkem dle libosti (čl. 11 LZPS)
o (autonomie rozvíjet osobnost člověka) (čl. 10 LZPS)
o (autonomie rozvíjet tvůrčí duševní činnost) (čl. 34 LZPS, § 2 an. autorského zákona)
- této oblasti dominuje dispozitivnost právních norem – to otevírá osobám prostor, v němž si mohou samy podle své vůle uspořádat svá P&P soukromoprávní povahy
Co jsou dobré mravy?
o dobré mravy (dle judikátu NS) – souhrn společenských, kulturních a mravních hodnot (etických zásad) / norem (pravidel chování! in concreto jde zejména o slušnost, čestnost, poctivost, vzájemnou úctu a důvěru), které v historickém vývoji vykazují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence a zejména jsou sdíleny a uznávány rozhodující většinou společnosti
jsou používány jako výjimečný korektiv v jednotlivých případech k odstranění příkrosti a tvrdosti příliš formalistické aplikace zákona
Co znamená veřejný pořádek?
o veřejný pořádek – objektivním právem stanovený a chráněný stav společnosti a státu, na jehož neporušitelnosti je nutno bezvýhradně trvat
Úprava postavení osob včetně práva na ochranu osobností
- § 588 OZ – absolutní neplatnost právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek
- promítá se do jednoho ze základních institutů soukromého práva, čímž jsou smlouvy (ať už ve smyslu věcně-právním, dědicko-právním či obligačního práva)
Rovné (hmotněprávní) postavení osob soukromého práva
- platí pro všechny osoby soukromého práva (FO/PO) stejně
- tato zásada není v OZ výslovně zmíněna
- žádná z osob (nepoužívat pojem strany – soukromé právo nemá strany, jen subjekty či osoby, strany jsou jen tam, kde je smlouva, resp. závazek) nemůže druhé autoritativně vnutit svou vůli (ani povinnost, ani právo) a určovat její právní postavení (základem soukromoprávního styku je smlouva jako konsensuální dvoustranné, resp. vícestranné právní jednání)
- žádný subjekt nevystupuje vůči druhému jako subjekt svrchované veřejné moci = nemůže sám vynutit plnění druhého, ale musí se obrátit na nezávislého třetího (nemo iudex in causa sua), před nímž mají oba subjekty rovné (procesní) postavení
- jde o rovnost právní ✘ faktická nerovnost vyvažována relativně kogentními normami, od nichž se nelze odchýlit v neprospěch slabší strany
Ochrana slabší strany
- neoddělitelná zásada moderních OZ; silný vliv práva EU (spotřebitelé)
- § 3 odst. 2 písm. c) OZ – nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých
- jedná se o ochranu fakticky slabší osoby (✘ ne procesně zásada procesní rovnosti) – ekonomicky, intelektuálně, lidskou zkušeností, věkem, nedostatkem právních znalostí …
- tuto zásadu provádí např. § 1796 OZ (lichva), dále ochrana spotřebitele (informační povinnosti, možnost odstoupit od smlouvy), nájemce v případě nájmu bytu a domu, zaměstnance (nemusí platit zcela vždy), nezletilého, osoby stižené duševní poruchou, manžela, osoby závislé …
- často jde o (jednostranně) kogentní ustanovení
Práva patří bdělým
Práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt)
- právo pomáhá jen těm, kteří o své záležitosti pečují – projevuje se v institutech promlčení/prekluze/vydržení
- souvisí s: neznalost práva neomlouvá (ignorantia legis non excusat); přednost má ten, kdo vykonal právo první (prior tempore, potior iure) – např. pořadí zápisu v KN dle pořadí návrhu
- není výslovně uvedena
Závaznost slibu a uzavřenés smlouvy
- § 3 odst. 2 písm. d) OZ (daný slib zavazuje, smlouvy mají být splněny) + § 1759 OZ (smlouva strany zavazuje)
- v případě porušení slibu/smlouvy nepříznivý následek – soukromoprávní odpovědnost
- ✘ zmírněno možností odstoupení / renegociace / přímého zásahu soudu:
o § 1765 OZ: změna smlouvy je možná, pokud došlo ke změně okolností tak podstatné, že zakládá zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné strany je nutné obnovit rovnováhu
o § 1766 OZ: v odůvodněných případech může závazek ze smlouvy změnit/zrušit soud na základě žaloby (sice jde o zásah do právní jistoty, ale v zájmu obnovení rovnováhy P&P) – např. přírodní katastrofa – princip proporcionality (vyvažování)
o § 1793 OZ: neúměrné zkrácení (laesio enormis) – zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu
o výhra ze sázky je nevymahatelná
Nikomu neškodit (neminem laedere)
- každá osoba soukromého práva se může ve společnosti chovat libovolně tak, jak sama uzná za vhodné, ale svým jednáním (konáním či opomenutím) musí zůstat v mezích zákona, tj. nesmí jinou soukromou osobu poškozovat ani na její osobnosti ani na jejím majetku
- jako taková zásada není výslovně uvedena
- souvisí s: nikomu neškodí ten, kdo vykonává své soukromé subjektivní právo (neminem laedit, qui iure suo utitur), pokud se nejedná o zjevné zneužití práva (svémoc / šikanózní výkon práva), které nepožívá právní ochrany (§ 8 OZ)
- dále souvisí s § 6 odst. 2 OZ – nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání nebo nepoctivého činu
Zákaz zjevného zneužití práva (§8OZ)
- § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany
- zdánlivý výkon práva, jenž je sankcionován odepřením právní ochrany
- zjevný = tak podstatný až očividný
- typický příklad – šikanózní výkon práva – činěn výlučně či hlavně za účelem poškodit jinou osobu soukromého práva, nikoli získat vlastní hospodářský prospěch (např. postavím-li zeď jen proto, aby sousedovi zastínila terasu)
Zásada prevence (§2900 OZ)
- je lepší předcházet (ne)majetkové újmě, než ji napravovat
- dle okolností a zvyklostí soukromého života je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví či vlastnictví jiného
Poctivost a dobrá víra (bona fides) (§6 a §7 OZ)
- § 7 OZ: obojí se presumuje – vyvratitelná domněnka (platí, dokud se neprokáže opak): „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“
- § 6 odst. 2 OZ: nikdo nesmí těžit z nepoctivého či protiprávního činu nebo stavu pokud jednal ve zlé víře (mala fides), nemůže počítat s dobrodiním aprobovaným právem
- dobrá víra – tzv. subjektivní dobrá víra
o přesvědčení osoby, že jí právo patří, že neruší právo jiného (např. v souvislosti s nabytím vlastnického práva od neoprávněného) - poctivost – tzv. objektivní dobrá víra
o § 6 odst. 1 OZ: „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.“
o nejen jednající osoba je přesvědčena, že jí právo patří a že neruší právo nikoho jiného, ale také všichni ostatní (třetí osoby) jsou přesvědčeni, že daná osoba jedná po právu, že jí právo patří
o mj. je nepoctivé, a tedy zakázané zahájit jednání o smlouvě s úmyslem nedovést jej do konce (culpa in contrahendo)
Ochrana nabytých práv (nabytá práva - eura quaesita)
- v minulosti řádně nabytá subjektivní práva musí být garantována i novou právní úpravou (právní jistota)
- s tím úzce souvisí i zákaz retroaktivity (§ 3028 OZ)
Přípustnost analogie zákona (analogie legis)
Přípustnost analogie zákona (analogia legis) (§ 10 odst. 1 OZ)
- na skutkovou podstatu zákonem neřešenou se aplikuje ustanovení stejného zákona, které se týká případu co do obsahu a účelu nejbližšího posuzovanému případu
Připustnost analogie práva (analogie iuris)
Přípustnost analogie práva (analogia iuris) (§ 10 odst. 2 OZ)
- nelze-li postupovat podle analogie zákona, posoudí se případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž stojí OZ, aby se dospělo k dobrému uspořádání P&P s přihlédnutím ke stavu právní nauky, ustálené rozhodovací praxi a se zřetelem ke zvyklostem soukromého života
