1
Q
funkce jazyka dle Hallidaye
A
- uspokojení potřeb (”dovnitř” subjektu)
- instrumentální (napomáhá k hodnocení pojmenovaného, jazyk jako prostředník k vnímání okolí)
- regulační (regulace druhých)
- interakční (adresace druhých)
- osobní (rozlišení sebe a ostatních)
- vyrovnání se s prostředím (”zevnějšek” subjektu)
- heuristická (řád okolí, obraz světa)
- imaginativní (fikční příběhy o světě, hra s rolemi)
- reprezentační (vyprávění o sama sobě, čitelně pro ty druhé)
2
Q
funkce sociálních systémů a procesů dle Merton
A
manifestní x latentní funkce (př. skryté kurikulum vzdělání)
3
Q
Jakobsův komunikační model
A
x
4
Q
individuální rovina funkcí komunikace (4)
A
- udržování kontaktu (fatická funkce)
- potvrzování osobní identity
- soc. integrace a adaptace k okolí
- tvorba a sdělení významů
5
Q
celospolečenská rovina funkcí komunikace (3)
A
- formování veřejného mínění
- agitace pro politické a spotřební chování
- upevnění soc. koheze (spol. soudržnost podle pocitu sounáležitosti, čím vyšší, tím vetší vůle konat pro společnost, čím vyšší, tím větší míra odcizení)
6
Q
Funkce masových médií - 4 úrovně fungování spol. světa (Laswell, Wright)
A
- sledování prostředí → společnost
- utváření soc. souvislostí → subsystém
- zábava → kulturní systém
- kulturní přenos → jedinec
7
Q
Funkce masových médií (Jirák, Kopplová) (5)
A
- INFORMOVÁNÍ
- SOCIALIZACE
- KONTINUITA
- ZÁBAVA
- ZÍSKÁVÁNÍ
8
Q
Typologie komunikačních modelů - McQuail
A
intrapersonální -> celospol. komunikace (02)
4 modely (04)
9
Q
Gerbnerův obecný kom. model
A
x
10
Q
Sheannonův a Weaverův model (5+1)
A
x
11
Q
Laswellův model (5)
A
x
12
Q
SR a SOR schéma
A
x
13
Q
Dvoustupňový Lazerfeldův model
A
x
14
Q
Newcombův model
A
x
15
Q
Westleyho a McLeanův rozšířený model
A
x
16
Q
propagační model (McQuail)
A
x
17
Q
Hallův model
A
x
18
Q
Typy interakcí (Thompson) (4)
A
- interakce tváří v tvář
- mediovaná interakce (technologicky zprostředkované)
- mediovaná kvazi-interakce (jednostranná, př. divák interaguje s televizí)
- mediovaná online interakce
19
Q
klasifikační kritéria soc. komunikace (4)
A
- míra individualizace
- míra institucionalizace
- počet účastníků
- role účastníků a jejich vzájemné vztahy
20
Q
mentální reprezentace
A
vzniká z přímé nebo zprostředkované zkušenost (vznik “mentálního modelu”)
= PŘEDSTAVA = mentální překlad věci
21
Q
lingvistická reprezentace
A
- arbitrární vůči věcem, co pojmenovávají, sekundárně motivovaná
- představa → pojmenování
= POJMENOVÁNÍ
22
Q
kulturní reprezentace
A
= PŘÍBĚH přiřazuji k věci
23
Q
jazyk a reprezentace - Hall 3 přístupy
A
- reflexivní přístup (jazyk je neutrální a reflektuje realitu bez hodnocení, prostý odraz reality)
- intencionální přístup (vliv intence a pozice mluvčího, “co tím chtěl básník říct” - subjektivní zbarvení jazyka))
- konstruktivistický přístup (kompromis, jazyk zobrazuje výhradně co existuje okolo nás, vyjednáváme si významy určitých věcí, situací, lidí)
24
Q
Thomasův teorém
A
pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích (sebenaplňující se proroctví, podle toho co považuji za reálné také jednám)
25
procesy, prostřednictvím kterých jsou reprezentace ustavovány jako společensky relativní (6)
- **externalizace** - e. subjektivních prožitků, názorů = vyjadřování **vnějšně** (výklad dovolené v Alpách)
- **objektivace** - o. skrz **sdílení** prožitků, přestáváme je považovat za náhodné a subjektivní (dovolenou v Alpách si chválí i kamarádi)
- habitualizace – vytváření automatických modelů a vzorců jednání podle objektivovaných prožitků (musí být pravda že jsou Alpy skvělé)
- institucionalizace - typizace habitualizovaných činností a jejich vykonavatelů (příště opět pojedu do Alp)
- legitimizace (čtyři úrovně: slovní ponaučení; legendy, morální zásady; teorie; symbolické světy) – opakovaná **ospravedlnění** institucionalizovaného jednání
- **internalizace** - **zvnitřnění** legitimizovaných vzorců jednání jako nadosobních, přirozených (zkušenost ověřená generacemi před námi musí být pravdivá, žádná subjektivní složka)
26
specifika lidské komunikace
- **instinkty** (v porovnání s jinými živočichy poměrně limitované) a **kultura** (v porovnání s jinými živočichy výrazně formuje jedince), role genů a výchovy - **primární socializace**
- **přirozený jazyk** - ***konvenční*** (”zmechanizovaný”, sdílený a kulturně předávaný) prostředek učení o světě (normy, hodnoty, moc apod.) = nástroj socializace
27
John Fiske
zakladatel výzkumu publik
komunikace = znaky, kódy a dekódování
“to, co nekomunikuje nežije”
28
první komunikační médium + definice
piktogramy 7000 př. n. l.
materiální i nemateriální technologie nebo symbolické procesy umožňující přenos nebo sdílení sdělení (přenos něčeho jiného než je samo médium), a tedy rozšiřující naši schopnost komunikovat (je pouze zprostředkovatelem)
29
Média vnímána jako
- **sociální instituce** (Lasswell, 1948, př. pojmem “televize” nechápeme pouze předmět)
- **komunikační technologie** (Shannon a Weaver, 1949)
- **diskurzy a kódy**, nosiče kulturních a historických významů (Barthes, 1957)
- **společenská a životní prostředí** (Jakubowicz, 2015, média vytvářejí vlastní prostor)
30
Mediace - definice
- = **symbolická reprezentace skutečnosti** (fikční i nefikční)
- předpokládá existenci publika, které mediálně zprostředkované přijímá
- má interpretativní charakter
31
Mediatizace - definice
- = procesy, během nichž se jednotlivé roviny sociálního a politického života **podřizují logice fungování masových nebo síťových médií** (uzpůsobují svůj výklad s vědomím existence médií)
- častá “mediatizace politiky”, “mediatizace soukromého života” (př. fotím jako ostatní na sociální média)
32
humanitní x sociální vědy
- **humanitní vědy** - filozofický základ, předmětem zkoumání kulturní objekty (symboly)
- **sociální vědy** - inspirovány přírodními vědami, výklad pozitivistickým přístupem, důraz na objektivitu, měření, statistika a data (empirické vědy)
- v praxi se doplňují (např. v mediálních studiích)
33
mediální studia - vznik a nástroje zkoumání
- vznik ve **20. letech 20. století**, vznikají kvantitativní výzkumy
- **50. a 60. léta** zkoumání **účinků** médií
- využívají **humanitní** i **sociální** vědy a na víc **informatiku** (technologické vědy)
34
Historie masových médií
1. vznik a počáteční vývoj **periodického tisku - 17. století**
2. **diferenciace** **tištěných periodik - 18. století**, odborné a vědecké časopisy, cílené publikum
3. rozvoj periodického tisku jako **politického a ekonomického fenoménu - 2. polovina 19. století**, do této doby kontrola státem nad publikacemi
4. nákup a rozvoj **obrazových a elektronických vysílacích médií - 20. století**, “velká válka”, rozvoj rozhlasu od 20. let, televize od 60. let
5. vznik a rozvoj **síťových digitálních médií (od konce 20. století)**
35
Mark Poster (1995)
1. mediální věk - technologie šíření od centra k periferiím
2. mediální věk - komunikační sítě, reciprocita (= vzájemnost technologií, větší otevřenost a svoboda, nové formy moci)
36
Reprezentace
- = **znovu zpřítomnění** sumy znalostí o někom nebo něčem
- = interpretace reality
- je selektována, **odráží postoj autora** (důležité pro média)
- **slova** jsou efektivnější prostředek komunikace než věci
- není absolutním ani objektivním zachycením reprezentovaného (x naivní realismus, Neisser) - vliv **selekce**, absence kontextu
- **usnadňuje** a **urychluje** výklad světa, **nahrazuje realitu** (př. sdělíme jak vypadá propiska, nemusíme ji nosit všude s sebou)
36
Vztah mezi reprezentacemi a realitou
- je **dialektický** - vzájemně se ovlivňují, potřebujeme obojí (př. “mužské” a “ženské” - vychází z reprezentace těchto konceptů generací před námi)
- reprezentace je jakýmsi návodem do reality, dá se změnit (př. aktivismus)
37
Funkce reprezentace (5)
1. **stabilizační**: status quo potvrzuje a reprodukuje (stmelování skupiny lidí, tvoří konsenzus)
2. **ideologická**: status quo, který privileguje určité členy společnosti a marginalizuje jiné, potvrzuje, naturalizuje, reprodukuje (r. určité skupiny mohou omezovat skupiny jiné)
3. **emancipatorní**: ukazuje strukturní nerovnosti v rámci statusu quo a chce je redefinovat
4. **utopická**: umožňuje myslet svět jinak
5. pozitivní a negativní stereotypy (sbližují členy skupiny, kteří jsou o tvrzení přesvědčeni, tvoří konsenzus mezi členy skupiny)
38
5 charakteristik komunikace
- vede k **internalizaci vnějších podmínek** a usměrňuje členy spol.
- **propojuje** jedince a skupinové struktury
- ovlivňuje/zajišťuje **soudržnost** soc. skupiny
- je ovlivněna spol. **statusem** účastníků
- vyznačuje se mocenskou dynamikou, **nerovností** - důsledkem je **diferencovanost jazyka a forem komunikace** (může je dorovnávat i prohlubovat)
39
Ferdinand de Saussure
principy strukturalismu, koncepty strukturalismu
40
principy strukturalismu
- **arbitrárnost** (znaky nereflektují realitu, znak nemá vztah k označenému objektu), motivovanost (zvukomalebná slova), konvencionalizace (jazyk je již ustáleným zažitým systémem)
- jazyk jako systém **funkcionálních** diferencí (**vztahy**, ne esence)
- negativní definice znaku (znak je tím, čím ty ostatní nejsou)
- **binární opozice**
- *popírá emocionální zabarvenost jazyka*
41
koncepty strukturalismu - Saussure
- **označující** (**fyzická podoba znaku** - zvuková podoba slova) a **označované** (**mentální koncept** - představuji si a myslím na konkrétní objekt)
- vliv kulturní interpretace
- **langue** (sada pravidel, která sama o sobě negarantuje použití jazyka, př. pravidla šachů, pravidla pro uspořádání věty) a **parole** (užití, konkrétní akt jazykové komunikace, který pravidla rozehrává, př. dodržování pravidel během hry šachů, možné realizace věty se stejnými znaky=inverze)
- **synchronní** (zkoumáme aktuální strukturu jazyka, jak se v současné době používá, POZICE V SOUČASNÉM SYSTÉMU) a **diachronní** (zkoumáme pravidla v čase, jak frekventovaně se slovo používá, VÝVOJ SYSTÉMU V ČASE) charakter jazyka
42
Roland Barthes
- strukturalismus a polostruktualismus
- rozpracování Saussurova modelu znaku
- první stupeň označování - **denotace** (= deskriptivní popis, objektivní)
- druhý stupeň označování - **konotace** (= subjektivní, emocionální asociace přiřazená k denotaci, **kulturní, sociální nebo konvencionalizované** konotace)
- **mýtus** (vysvětlující, naturalizující příběh, implicitní řetězec znaků)
43
Charles Sanders Peirce
- věda o znacích - sémiotika
- **proces označování - semióza**
- **sémiotický trojúhelník, triadický model znaku** (Saussure pouze dva vrcholy)
- **representamen** (= znak, označující, konkrétní slovo, *konkrétní* *fotka, vlajka ČR*)
- **interpretant** (= označované, mentální představa, *asociace s konkrétním kontextem, uvědomuji si úctu k vlajce ČR*)
- **objekt** (existuje v reálném světě, *já na fotce, Česká republika*)
- typologie znaků
- **ikon** - vztah podobnosti (obrázek, pikrogramy, diagramy, **podobnost znaku a objektu,** *značka pozor přechod zobrazuje přecházejícího chodce*)
- **index** - vztah souvislosti (přírodní znaky, kouř je symbolem ohně, **příčinná souvislost**, *značka se vztahuje k reálné existenci přechodu*)
- **symbol** - konvencionální vztah (**naučený vztah** k objektu, arbitrární, neosobní vztah, *řidič je naučen významu a příkazu značky, uctivý vztah k vlajce - ne podobnost ani souvislost*)
44
Základní tradice zkoumání médií (4)
- Kognitivně empirická
- Kriticko-spekulativní
- Kulturální (role jazyka různých kultur)
- Komunikačně-technologická (média jsou příčinou soc. změn, nezbytnost porozumění médií, př. AI a její dopady na společnost)
● Stuart Hall – kulturní tradice – spirála signifikace
● Marshal McLuhan – komunikačně-technologická tradice – médium je sdělením
● Lazarsfeld – kognitivně-empirická tradice – dvoustupňový model komunikace, názorový vůdce
● Adorno a Horkheimer – kriticko-spekulativní tradice – kulturní průmysl
45
Sapir-Whorfova hypotéza
- struktura jazyka ovlivňuje vnímání světa
46
kód
- = soustava znaků, vztah označujícího a označovaného
- = vztah jazyka a sociálního statusu
- prozrazuje vlastnosti mluvčího a/nebo adresáta - slang, argot, profesní mluva - “**kód sociální vrstvy**”
47
móda jako mytologie ospravedlňující konzum
denotace: sukně je sukně
konotace: in – outdated
mýtus: módní, stylový, bohatý
48
Kulturní kódy (sociolingvistika)
- Bernstein, 1971 - omezený a rozšířený řečový kód
- Fussell, 1984 - “U” a “Non-U” užívání jazyka (”U” jako upper class)
- př. dress kód, kód české restaurace, kód seriózních novin (”quality-press”)
49
sémiotika
- kód jako **systém organizace znaků**
- kód jako **předpis pro převod** jedné soustavy znaků pro sdělování zpráv do jiné takové soustavy; **zastoupení znaku jiným znakem**
- kód jako systém organizace znaků, která probíhá podle určitých pravidel, která předdefinují volbu znaků (**paradigmatické volby**) a jejich uspořádání do smysluplných řetězců (**syntagmatické uspořádání**)
50
paradigma
- vertikální jazyková osa
- **sada sdružených znakových jednotek**, kterým je společná určitá **definující kategorie**, v níž je však zároveň každá z jednotek významně odlišná
- paradigma substantiv – pojmenování
- paradigma verb dicendi – řekl, tvrdil, mlžil, potvrdil…
- paradigma mediálních expertů – Cílek, Flegr, Höschl…
- paradigmata nejsou pevně fixována, nejsou uzavřená
- volba není hodnotově neutrální operace (př. terorista – bojovník za svobodu, eliminován-zneškodněn-zabit-zavražděn)
- př. Jaký typ zpráv je volen (paradigma – ze všech událostí, o kterých se dá reportovat…)
51
syntagma
- horizontální jazyková osa
- lineárně uspořádaná kombinace znakových jednotek, vybraných z příslušných paradigmat, tvořící smysluplný celek
- seřazení znaků vybraných z různých paradigmat
- **syntagma a jazyk**: lineární uspořádání, čtení zleva doprava, postupování po řádcích shora dolů
- **syntagma a obraz**: prostorové uspořádání, nahoře – dole, vlevo – vpravo (Kress – van Leeuwen, 1996)
- ilustrováno na jazyce, paradigma odkazuje k volbě slov, syntagma ke slovosledu (jejich uspořádání)
- př. Jak jsou uspořádány (syntagma – která zpráva je nejvýš na úvodní stránce, co je v postranních sloupcích…)
52
Kódy a binární opozice
- Saussure: vztahy ekvivalence a diference znaků
- strukturující princip: **binární opozice** (dobro – zlo, norma – deviace)
- jejich síla a nebezpečí v důsledku vlivu médií, literatury, politiky (př. západ - dobrý, vyspělý x východ)
53
Funkce kódů (4)
- usnadňují rozpoznatelnost a srozumitelnost sdělení (zpřesňují očekávání – sledujeme-li horor, nejsme zklamaní absencí romantického příběhu)
- modifikují význam sdělovaného (žánr románu nebo reportáže signalizuje, zda obsah textu vnímat jako faktografický, nebo fikční, jako ověřenou informaci o realitě nebo otevření prostoru imaginaci)
- mohou fungovat ideologicky (komplikují přístup těm, kteří kód neovládají, mohou stigmatizovat)
- zpřítomňují a udržují interpretativní společenství (subkultury, fanouškovské komunity, diváci veřejnoprávní televize)
54
Kodifikace kódů
- kodifikace jako zaznamenání kódu ve formě zákoníku, řádu, předpisu
- kulturní a sociální kódy jsou často implicitní, ne nutně kodifikované a kodifikovatelné, pro své uživatele často naturalizované a/nebo nereflektované
- osvojujeme si je v průběhu socializace, internalizujeme, naturalizujeme a zapomínáme na jejich arbitrárnost
55
Interpretace kódů
- model zakódování a dekódování (Hall): dominantní, dohodnutý, opoziční
- opoziční dekódování není automaticky rezistence:
1.neznalost, nepochopení kódu (aberantní dekódování: kód přečtený neadekvátně, zařazen do jiných kulturních souvislostí)
2.odmítnutí kódu (nesouhlas, subverze, provokace)
3.snaha o přepsání kódu: gay is good, black is beautiful v reprezentačních kódech
56
Jednoznačnost a polysémie kódů
- otevřený – uzavřený kód
- podle **Eca** je otevřený text takový, který se nepokouší přinutit čtenáře k přijetí jednoho určitého významu nebo interpretace
- preferovaný význam x dominantní a alternativní význam
57
Dosah kódů
- kódy s **širokým** a **malým dosahem** = kódy **srozumitelné** a **speciální**
- různé **kombinace**:
- kódů otevřených a uzavřených
- kódů s širokým a s malým dosahem
- **estetický, subkulturní kód**: otevřený, s malým dosahem
- **popkultura**: otevřený, s širokým dosahem
- **kód sekty, zfanatizované skupiny**: uzavřený kód, s malým dosahem
- **kód propagandy**: uzavřený, s širokým dosahem
58
Ideologie
- = ideje, významy, praktiky předstírající univerzální pravdy
- = mapa významů podporujících (legitimizujících) mocné (př. holocaust, náboženství)
- = světonázor libovolné soc. skupiny, který ji jako takovou ustavuje a ospravedlňuje její jednání (určuje co je a není správné, normální, př. normální rodina)
- **není flexibilní** (obhajuje se stále dokola), snaha obsáhnout vše
- **mnohovýznamový** termín (různé pohledy)
- první užití termínu v 18. století **A. D. de Tracy** (jako věda empiricky určující původ idejí)
- **pejorativní význam** zásluhou Napoleona
- moderní podoba Marx a Engels
Ideologie neutrální
- (dílčí) pravdivé poznání
- nedochází k zamlžování významů ani k příklonu k ani jedné straně
Ideologie negativní
- falešné vědomí
- faleš, dezinterpretace, mlžení významů (ideologie podsouvá preferované významy, určuje, co je normální a co není, ale hájí přitom pravdu jediné privilegované skupiny)
Ideologie pozitivní
- vědecká ideologie, která je založena na historickém materialismu jako nástroj dělnické třídy, vedoucí k nadvládě proletariátu (převážení mocenských vah na stranu utlačovaných)
59
Luis Althusser
- „antihumanistická“ filosofie – odmítání **nezávislosti** člověka na jiných vlivech (odmítání konceptu přirozenosti)
- je třeba reprodukovat nejen pracovní síly, ale také společenské formace (je nutné, aby se lidé s těmito formacemi ztotožnili (= jediný možný svět))
- **ISA vs. RSA**
- RSA (**represivní** státní aparát, public domain) – nátlakové, silové (armáda, vláda, administrativa, soudy, vězení…)
- ISA (**ideologický** státní aparát, private domain) – nenápadné, „nenátlakové“ (škola, rodina, náboženství, média, umění, věda)
- **interpelace** – „vyvolávání subjektů“ (dobrovolně se rozhodujících), proces oslovení a identifikace s určitou ideologií a poznávání sebe sama skrze ni (př. jedinec napomenut policistou je ten, který má dodržovat zákon, internalizuje si tak ideologii, která legitimizuje mocenskou strukturu) = **stávání se subjektem díky ideologii**
60
Kulturní hegemonie
Zběžné srovnání s předchozími a směr přemýšlení o ideologii:
- fixní, koherentní a abstraktní systém idejí a hodnot x decentrovaná sít hodnot, která se redefinuje spolu s proměnou společnosti
- ekonomické vztahy x ekonomické + kulturní vztahy
- vnucení i. x vyjednávání ideologie
- kulturní hegemonie: vůdcovství udržované **prostřednictvím hodnot občanské společnosti**, a to ekonomické, kulturní, intelektuální
61
Antonio Gramsci
- **balancování světonázorů** (worldviews) a snaha o **dominantní postavení**
- rule by violence – by **consent (V**ládnoucí třída neudržuje svou moc pouze prostřednictvím **násilí**, ale také prostřednictvím **souhlasu**. Lidé nejsou jednoduše nuceni přijmout svou roli ve společnosti, ale jsou přesvědčováni, že stávající řád je přirozený nebo prospěšný.)
- Tento souhlas je získáván šířením dominantních idejí, které maskují skutečnou povahu sociálních vztahů a nerovností. S časem se tyto ideje stávají natolik zakořeněné, že jsou považovány za "zdravý rozum".
- politické hodnoty + občanské hodnoty
- hegemonie + kontrahegemonie (snaha podřízených skupin o změnu dominantní ideolofie)
- dočasné koalice, vyjednávání
- **Tradiční intelektuálové** (například akademici nebo náboženští vůdci) obvykle podporují stávající stav, zatímco **organické intelektuály** pocházející ze spodních tříd mohou propagovat nové myšlenky, které vyzývají stávající hegemonii.
- common sense: „zdravý selský rozum“ = vědění, o kterém se nepochybuje, je spíš neprůhledné (nepřipouští svou konstruovanost), než „přirozené“
- Pro Gramsciho znamená hegemonie **dominantní vliv** určité třídy nebo skupiny na celou společnost, a to nejen prostřednictvím politické nebo ekonomické kontroly, ale také prostřednictvím kulturních a ideologických prostředků.
- Na rozdíl od tradičního marxismu, který považuje moc především za ekonomickou (kontrola výrobních prostředků), Gramsci zdůrazňuje roli kultury, ideologie a konsenzu při udržování moci vládnoucí třídy.
- Gramsci rozlišuje mezi dvěma typy sociálních institucí, které pomáhají udržovat hegemonii:
- **Politická společnost**: Sem patří státní instituce, jako jsou policie, armáda a právní systém, které prosazují moc prostřednictvím donucování.
- **Občanská společnost**: Zahrnuje instituce jako média, školství, náboženství a rodinu, kde jsou šířeny ideologie a kde je vytvářen souhlas s existujícím společenským řádem.
- Hegemonie se primárně ustanovuje v občanské společnosti, kde jsou dominantní ideje internalizovány jednotlivci a skupinami jako "zdravý rozum", čímž se brání odporu nebo revoluci.
62
Walter Benjamin
- *Umělecké dílo v době své technické reprodukovatelnosti*
- fotografie vs kresba - obraz reality (ne tak úplně, chybí kontext) vs umělecké konstrukce
- problém možnosti reprodukce uměleckého díla v důsledku vizuální reprezentace (ztrácí tak svou uměleckou hodnotu, podobně jako všechno zboží v masové produkci)
63
vizuální kultura (5)
- proměna společnosti - důraz na vizualitu sdělení, obrat obrazu
- postup od studia výtvarného umění ke studiu “vizuální kultury”
- role vizuálních obrazů a vizuální zkušenosti působících uvnitř kultury nebo komunity
- digitální fotografie, obraz - manipulovatelnost v nejzákladnějších prvcích (př. pixely) - nikoli reflexe reality, ale její konstrukce (absentuje negativ = simulace) (př. nerozlišitelnost reality a deepfaku)
- současná vizuální kultura - bez hloubkového obrazu, éra simulace, věk označujícího
- G. Debord - moderní společnost je ovládána obrazy (*Společnost spektáklu*)
- pokud jsou tvorba a rozumění obrazům (vizuálu) společensky podmíněné, je třeba věnovat pozornost preferovaným významům
- “mainstreamové vizuálno” ukazuje, co je preferované, běžné, normální - adekvátní
- = víme také, co je abnormální, nepreferované, neadekvátní → stratifikace
64
Vizuální studia
- od 90. let 20. století
- studium všeho “vizuálního” - široké pole
- studium kulturní konstrukce vizuální zkušenosti v naší každodennosti - vnímání obrazů je NAUČENÉ (př. neschopnost čtení fotografie domorodců)
- příbuzné disciplíny - teorie filmu, kunsthistorie, mediální studia atd.
65
Vilém Flusser
- předtechnické (ručně vytvořené, větší prostor pro subj. interpretaci) obrazy vs technické obrazy (mechanické, obraz reality, fotografie)
- i fotografická reprezentace reality má pravidla, která stanovila společnost
- x **neutralita a objektivnost**
- technické obrazy jako modely - zpětná vazba mezi nimi a příjemci = hrozba vyčerpání dějin - **aparátový totalitarismus** (apratáty jako nástroj kontroly, snaha napodobit obrazy, př. pomocí photoshopu prosazujeme něco nereálné, idealizované, i tak mu podřizujeme své chování, př. anorexie)
- **vyčerpání dějin** = nahrazování tradičního (předtechnického) mechanickým
66
všudypřítomnost vizuality
- je nepopiratelná
- sledujeme a jsme sledováni - **panoptikon** (Foucault) vs **panspectron** (všichni vidíme všechny, včetně dozorce) - původně funkce chránit, má i negativní důsledky
- surveillance studies - od komunikace tváří v tvář po biometriku apod.
- kultura konvergence (**přechod mezi různými platformami a médii**, kde se obsah (např. příběhy, informace, kulturní produkty) přesouvá mezi různými médii – například z televize na internet, **propojení** tradičních a nových médií) a **produživatelství** (production + usage, pasivní příjemci jsou zároveň tvůrci obsahu)
- “nové” výzvy - vizuální smog, deepfakes,…
67
Mýtus krásy a hegemonická maskulinita
- N. Wolf - *The Beauty Myth*
- mýtus krásy jako forma kontroly nad ženami, nedosažitelný ideál krásy
- je společensky definován (neexistuje přirozená definice krásy)
- Connell, Messerschmidt - *hegemonic masculinity*
- hegemonická maskulinita
- ideál dokonalého muže (definován geografickým a kulturním kontextem)
68
Výzkumy mediálních publik
- předmětem - 1. **obsahy médií** (význam, interpretace), 2. **jak jsou média dělána** (zkoumáme tvůrce obsahu, instituce a vlastnictví), 3. **kdo jsou příjemci sdělení**
- vznik na **začátku 20. století** (vliv válek, zkoumala se propaganda v médiích - klíčová role masových médií), **20. léta** (reklamní strategie), rozmach na **konci 20. století** → otázka jak jsou lidé ovlivnitelní (propagandou a reklamou), představa že masová média lehce manipulují - to popřeno ve 30. letech díky empirickým výzkumům (došli ke komplexitě této problematiky)
69
publikum
- plurál - *audiences*, publika jsou selektivní, každé publikum má jiný charakter chování
- = **skupina lidí, která interpretuje mediální obsah z konkrétních médií, která vytvářejí mediální krajinu** (vybírají si z tohoto prostoru)
- definice publik
- místem (př. národní stát, divadlo, obývák)
- charakter lidí (věk, gender)
- médium/kanál (jaké médium přijímá)
- obsah (jaký typ obsahu, kontentu přijímá)
- čas (kdy obsah konzumují, od času se odvíjí obsah, př. v 7 večer běží prime time)
70
typologie publik
**ABERCROMBIE & LONGHURST (1998):**
* Jednoduché publikum - formováno místem a časem (př. divadlo, koncert)
* Masové publikum - mizí jednota místa, zůstává jednota času (stejný obsah, rozptýlenost jednotek publika)
* Rozptýlené publikum - nepřetržitě obklopeno vizuálnem (rozptýleno do celého dne publika), publikum “se performuje” (jednání dle modelových způsobů jednání, mediace svého chování)
**NIGHTINGALE (2003):**
* Publikum jako „shromáždění lidé“ (skupina konzumující konkrétní obsah)
* Publikum jako „oslovení lidé“ (představa o publiku, př. novináře při tvorbě obsahu, sdílím s předpokladem že publikem je mým ex)
* Publikum jako „událost“ (akt publika, chování publika při konzumaci obsahu)
* Publikum jako „porota“ (obsah publikum vyzývá k aktivitě, př. hlasování)
Nebo:
* Publikum jako masa (atomatizované chování)
* Publikum jako trh (potenciální zisk plynoucí z publika, pozornost je zbožím)
* Publikum jako občané - argumentace tržní (veřejné médium si může dovolit obsah pro malé publikum, obsah který nemá tržní potenciál)
* Publikum jako aktivní účastníci komunikačního procesu (zároveň obsah tvoří)
71
aktivita publika
- Selektivita - je vybíravé
- Utilitarismus - výběr s ohledem na cíle a potřeby
- Intencionalita - je si vědomo přijímaného
- Rezistence vůči ovlivnění - publika rezistentní vůči snaze jejich postoje ovlivnit, schopné číst tendenční obsah (mediální gramotnost, podezřívavost)
- Zapojení - participace na mediálním obsahu, rozvíjí se poslední dobou (stále v jednotkách procent, přímo úměrné k participaci na občanském a politickém světě), aktivní tvorba obsahu x “bazální” publikum (nezapojuje se, nejvíce ve věku 30-40 let)
72
Mediální publika a kolektivní identity
- **Publika a imaginované identity** (Benedict Anderson) - masová média zajišťují chod **moderní společnosti**, **národy** jako **imaginativní komunity** (ve městech jsme osamoceni, **definice sebe sama pomocí imaginované komunity** - národa - členi se neznají ale sdílejí symboly které jsou sdíleny **médií**, nikoli již sociálních vazeb ty s modernizací slábnou)
- **Publika a třídní, rasové, etnické a rodové identity** (kulturální studia) - “modernizace identit” (př. rekonstrukce imaginativní komunity Ukrajinců díky definici nepřítele - nová funkce národa) → “**identitní publika**” (př. genderové role reprodukovány prostřednictvím médií)
- **Subkulturní a fandomová publika** (Dick Hebdidge, Henry Jenkins, Matt Hills, Sarah Thornton...) - každý obsah má své fanoušky, ti na obsahu zakládají svou identitu (př. hudba, předmětem výzkumů od 90. let, fandom existoval odjakživa)
73
Cíle výzkumu publika
**MEDIOCENTRICKÉ CÍLE**
* Měření skutečné a potenciální sledovanosti, a to s ohledem na účetní a reklamní potřeby (prodeje, ratingy)
* Řízení toho, jakým způsobem publikum činí volby
* Hledání nových tržních příležitostí
* Testování produktů a zlepšování efektivity (z pohledu media)
**CÍLE AKCENTUJÍCÍ PUBLIKUM**
* Naplňování povinnosti sloužit publiku
* Hodnocení výkonu media z perspektivy publika
* Mapování motivací vedoucích publika k různým volbám a formám užití
* Rozkrývání toho, jakým způsobem publika zvýznamňují / interpretují
* Zkoumání kontextů užívání média
* Posouzení skutečných účinků na publikum
74
Tradice výzkumu publika
- STRUKTURÁLNÍ TRADICE: MĚŘENÍ PUBLIKA
- BEHAVIORÁLNÍ TRADICE: MEDIÁLNÍ UČINKY A UŽIVÁNÍ MÉDIÍ
- SOCIO-KULTURÁLNÍ TRADICE: KAŽDODENNOST A RECEPČNÍ ANALÝZA
viz zápisky
75
zkoumání příjemců (4)
1. **Dotazníkový průzkum (kvantitativní)**
- uzavřené, škálovací, otevřené otázky
- **výsledkem** je graf, tabulka či procentuální výsledek
- slouží k **porovnání** výsledků, př. v jaké části dne bude konkrétní téma médium vysílat
1. **Hloubkové rozhovory (kvalitativní)**
- strukturovaný rozhovor, jeden dotazovaný, předem připravené (standardizované) otázky
- **užití**: média jako taková, průzkumy trhu, reklamní agentury, akademická pracoviště
- **výsledkem** jsou motivace, postoje, názory apod.
2.1 **Skupinové rozhovory** (focus groups)
- rozhovor s vybranou skupinou osob
- hojně využívaná př. *GUMG (Glasgow Media Group)*
2.2 **Pozorování**
- zjišťujeme př. nakládání s médií, jejich zapojování do každodenního života lidí, jak lidem strukturují čas, jak ovlivňují o čem se lidé baví
- zúčastněné/nezúčastněné
76
studium médií
- studiem médií lze získat **kontrolu nad jejich interpretací (tedy interpretací světového dění okolo nás)**
- “**mediální gramotnost**” - kvalita pohledu, jímž jedinec přistupuje k médiím, podmínka pro rozvoj “občanské společnosti”
- role **potřeby “být o věci informován”**, je motivem pro studium médií
analýza medií je klíčová pro jejich skryté a nezáměrné významy, které ovlivňují publikum
77
působení médií
- na jednotlivce, skupiny, společnost
- dlouhodobé (proměna postojů, změna názorů atd.) vs. krátkodobé (nepokoje, nápodoba, panika - pomíjivost, emocionalita)
- přímé (bezprostřední, stimulem) vs. nepřímé (nezáměrné, osobní asociace s obsahem)
- záměrné vs. nezáměrné
- slabé vs. silné
- cíl - zisk (reklamy podle cílového publika podle časového úseku ve dni)
78
Historie účinků médií na publika
1. období - všemocná média (20.-30. léta)
- lineární fungování komunikace, první válka
- tzv. procesuální přístup (kom. jako jednoduchý proces, absence kom. šumu)
- **Harold D. Laswell**
- období silných účinků - hypodermic needle (magická střela či injekční stříkačka - bezprostřednost)
- behavioristický přístup (s-r modely) - lineární, jednosměrný a deterministický směr komunikace
- klasický skloňovaný výzkum - “Invasion from Mars” (války světů, 1938 → panika)
2. období - omezené účinky médií (40.-60. léta)
- komunikace není tak přímočará, komplexnost komunikace
- mediální komunikace složitější a publikum není jednotilá masa
- publikum je naopak rozptýlené, individualizované **Paul F. Lazarsfeld**
- výzkumy - př. people´s choice, personal influence (panelové šetření)
- dvoustupňový model komunikace, teorie názorových vůdců (opinion leaderů)
3. období - znovu mocná média (60.-80. léta)
- představa dlouhodobějších a trvalejších účinků, médium jako televize v každé domácnosti, strach z účinků, rizika
- nové médium - **televize** (strach - nerozvíjí představivost, stává se rutinou, proměna prostoru obývacího pokoje)
- média jsou součástí naší každodennosti a mohou se podílet na její sociální konstrukci
- výzkumy a teorie
- **spirála a mlžení** (jak se pseudodominantní názory stávají dominantními - vystupuje proti nim málo argumentů, nevystupuju proti dominantním názorů, raději mlčím, E. Noelle-Neumann)
- **kultivační (stalagmitová) teorie** (dlouhodobé vystavování určitému obsahu způsobí jeho internalizaci, silný vs. slabý obsah, př. násilí, G. Gerbner)
4. období - mocná média a mocná publika
- uživatelský přístup (co publikum dělá s médií), moc médií i moc publika, nástup kvalitativních výzkumů, “etnografická obrat”, CCCS, populární kultura
- média jsou mocná, mocnými se ale stávají i publika
- premisa - publikum se podílí na spoluutváření významů
- tzv. uživatelský přístup či tzv. etnografický obrat ve výzkumu publika (kontext - kódování a dekódování - Hall)
- výzkumy
- uses and gratification
- nationwide audience (Morley, Brundson)
- family television (Morley)
- sledování soap opery (Ang), mainstreamizace bělošského feminismu (McRobie), popkultura (Fiske), fanouškovský příjem (Jenkins), …
79
Základní tradice zkoumání
- Kognitivně empirická
- Kriticko-spekulativní
- Kulturální (role jazyka různých kultur)
- Komunikačně-technologická (média jsou příčinou soc. změn, nezbytnost porozumění médií, př. AI a její dopady na společnost)
80
nadvláda obrazů
- pokud jsou tvorba a rozumění obrazům (vizuálu) **společensky podmíněné**, je třeba věnovat pozornost preferovaným významům
- “**mainstreamové vizuálno**” ukazuje, co je preferované, běžné, normální - adekvátní
- = víme také, co je abnormální, nepreferované, neadekvátní → stratifikace
81
formy výzkumu
- kritický x administrativní
- kvantitativní x kvalitativní
Metody
- měření sledovanosti a čtenosti
- spokojenost puvlika s produktem
- analýza recepce
- užití médií a technologií
- výzkum důvěry v média x v komunikát x v komunikujícího
82
* základní způsoby komunikace (4)
o projev (alokuce) - jednosměrný tok (přednáška, koncert, kázání)
o konverzace – vzájemné působení, komunikační rovnost
o konzultace – pátrání jednotlivce po informacích (v databance, knihovně, na internetu…)
o registrace – centrum získává informace od účastníků na periferii, zpravidla bez jejich vědomí (podchycení plateb bankou, hovorů telefonním operátorem)
● Alokuce – 1 komunikátor, mnoho příjemců
● Konzultace – dohledávání informací
● Registrace – přesun info z periferie k centru
● Konverzace – 1 on 1
83
Mannheimův paradox
– nemůžeme odhalit názor jako ideologický, aniž bychom ho přijali za ideologický
84
každodenní působení médií - 4 přístupy
* Fenomenologický a sociálně-konstruktivistický přístup – každodennost jako životní svět, který je ve zkušenostním dosahu sociálního aktéra (přímý, nebo z médií)
* Kritický přístup – každodennost prostorem, ve kterém se sociální aktéři snaží udržet autonomii svého jednání – kapitalistický systém a stát jim v tom brání
* Etnografický přístup – jako ritualizovaný a pravidelný svět v dosahu sociálních aktérů, který je propsaný hodnotami, sociálními a genderovými rolemi a sociálními vztahy a je otevřený vyjednávání o pravidlech, hodnotách i rolích
* Mediálně-etnografický přístup – syntetizující a k mediálním publikům explicitně vztažené pojetí každodennosti – propojení teoretické pozice v komplexnější celek
Žurnalistika
flashcards
Decks in class (2)
# Cards
