betulaceae - betula, alnus, carpinus, corylus Flashcards
(5 cards)
Habr obecný, jeho základní charakteristiky, ekologie a využití:
Habr obecný – Carpinus betulus
Habitus Strom dorůstající do výšky 25 m, průměru kmene do 1 m Na extrémních stanovištích má jen keřovitý vzrůst.
Kořeny V hlubší půdě srdčité, na mělkých půdách mívá kořeny mělké a v tom případě dochází často k vývratům. Má
dobrou pařezovou výmladnost, kterou si zachovává do vysokého věku, proto se často obnovoval vegetativně a
tvořil nízké lesy s krátkou mýtní dobou.
Kůra Je hladká, šedohnědá s typickými bělavými vertikálními pásy. Velmi zřídka se vytvoří i rozpukaná borka.
Pupeny Velikost 8-12 x 3-4 mm, jsou postaveny střídavě, od větve mírně odstávají, květní pupeny jsou tlustší než listové,
kuželovité. Mají více červenohnědých obalových šupin a jsou bělavě ochlupené.
Listy Podlouhle vejčité, velikosti 40-150 x 25-40 mm; jsou rozloženy v dvou řadách na okrajích ostře dvojitě pilovité.
Žilnatina výrazně vystupuje, má 10 – 15 párů bočních žilek. Svrchní strana listu je tmavší, zelená lesklá, spodní je
světlejší.
Květy Kvete v dubnu až květnu současně s rozvíjením listů. Květy různopohlavní, samčí visící jehnědy do 5 cm, samičíjsou kratší a štíhlejší.
Plody Plodnost začíná okolo 20. – 30. roku, výmladky dokonce i v 10. roku, v zápoji okolo 40. roku. Plodí skoro
každoročně a poměrně bohatě, semenné roky se opakují v 2 – 3 letých intervalech. Plodem je oříšek (do 10 mm)
velký, umístěný na bázi trojčetného křídla. Dozrávají na podzim v říjnu a vytrvají na stromě do přes celou zimu.
Areál rozšíření Evropský, s centrem rozšíření v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Vyhýbá se chladnému severu
(roste jen v jižní části Švédska) a východní, kontinentální části Evropy. Nevyskytuje se na ostrovech
Středozemního moře, ve vyšších polohách Alp a v Panonské nížině.
Areál v ČR Je součástí smíšených porostů, doprovází dub zimní, lípu malolistou, javory i buk. Je u nás doma ve všech
pahorkatinách.
Ekologie Poměrně dobře snáší zastínění (ne až tak dobře jako buk); jestli má možnost, dává přednost vlhčím stanovištím,
ale dokáže růst i na suchých a vysýchavých stanovištích. Dožívá se 150 (výjimečně 300-400) let.
Využití Většinou jsou kmeny netvárné, a proto se využívá jen jak palivo, je
velmi výhřevné. V sadovnické tvorbě se používal poměrně málo v současném období je to už častěji (živé ploty).
Olše, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: glutinosa
Olše lepkavá – Alnus glutinosa
Habitus Strom dorůstající na dobrých stanovištích výšky do 35 m, dorůstá až do 1,5 m tloušťky.
Kořeny Jsou závislé na výšce hladiny spodní vody. Vysoká hladina má za následek plošný kořen, jinak je kořen plošně
srdčitý. Na drobných bočných koříncích se tvoří typické bakteriální hlízy, umožňující čerpání vzdušného dusíku. Má
vynikající, především pařezovou výmladnost. Vytváří tzv. vzdušné kořeny, rostoucí negativně geotropicky.
Kůra Zpočátku je zelenohnědá, později tmavohnědá až šedá, poměrně rychle vytváří borku, která je tmavošedá,
rozpukaná v obdélníkových pásech.
Pupeny Velikost 5-8 x 3-5 mm jsou zřetelně stopkaté, postaveny spirálovitě, se dvěma hnědofialovými pupenovýma
šupinami, lepkavé.
Listy Obráceně vejčité (s typickým vykrojením na čepeli), 40-90 x 30-70 mm, za mlada lepkavé.
Květy Kvete v březnu před rašením listů, květy jsou jednodomé, samčí jehnědy jsou válcovité visící (do 70 mm),
vytvořeny již na podzim loňského roku, samičí květy malé (5 mm) a zrají v nerozpadavé šišky.
Plody Začíná při osamoceních jedincích v 10. – 20. roku, v porostech kolem 30. – 40. roku. Plodí skoro každoročně,
semenné roky se opakují ve 2 – 3 ročních intervalech. Šišky, velikosti 15-20 mm, zpočátku zelené zralé jsou hnědé,
zdřevnatěné, zralé jsou v říjnu.
Ekologie Z hlediska vertikálního rozšíření se vyskytuje níže než O. šedá (A. incana), má poměrně vysoké nároky na světlo a
maximální nároky na půdní vláhu, dlouhodobější záplavy však nesnáší. Je velice tolerantní vůči podnebí a půdě,
dobře odolává znečištěnému prostředí měst a průmyslových oblastí. Dožívá se asi 200 let.
Využití Je významnou meliorační dřevinou. Má lehké a měkké dřevo, na řezu se přebarvuje do typicky oranžově červené
barvy. Dřevo se využívalo na výrobu překližek a v nábytkářství. V sadovnické tvorbě nemá veliké uplatnění, i když
jsou známy některé dekorativní formy.
Olše, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: incana
Olše šedá – Alnus incana
Habitus Strom menšího vzrůstu, dorůstající 15-20 (25) m, tloušťky 30 (50) cm.
Kůra Je sivohnědá, později světlešedá a zůstává hladká až do vysokého věku.
Pupeny Stopkaté, postaveny spirálovitě jsou o něco menší a štíhlejší než u O. lepkavé (A. glutinosa), pupenové šupiny jsou načervenale hnědé, nelepkavé, jemně plstnaté.
Listy Velikost 40-100 x 30-70 mm, jsou vejčité až přihrocené vejčité (na konci špičaté).
Květy Kvete mezi prvními dřevinami v březnu, asi o dva týdny před O. lepkavou (A. glutinosa), před olistěním. Opylení
větrem. Samčí jehnědy po 3 – 5 na společné květonosné ose, samičí šištice po 3 – 8 na krátkých stopkách.
Plody Plodnost začíná kolem 10. – 15. (25.) roku, výmladky už od 5. roku. Semenné roky téměř každoročně. Semenem je
nažka, vyrůstající v šištičkách, zpočátku zelených, později tmavěhnědých, zdřevnatělých, s krátkou stopkou. Zralé
jsou v září až říjnu.
Ekologie Je to světlomilná dřevina s ještě vyššími nároky na světlo než O. lepkavá (A. glutinosa). I když roste podél vodních
toků, dokáže růst i na sušších, výslunných stanovištích. Toleruje záplavy a kolísání hladiny podzemní vody. Na
kvalitu půdy je nenáročná, dává ale přednost provzdušněným půdám. Je dřevinou kontinentálního klimatu. Je
odolná vůči znečištěnému ovzduší a dožívá se 60-100 (120) let.
Využití Pro těžbu dřeva je bezvýznamným druhem, používá se pouze jako palivo, její význam je spíš meliorační.
Nejvýznamnější středoevropské břízy, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: betulaceae
Řád: Břízotvaré – Betulales, Čeleď: Břízovité – Betulaceae, Rod: Bříza – Betula
Bříza bělokorá – Betula pendula Roth.
Habitus Strom dorůstající 25 – 30 m , průměr kmene 80 cm, konce větví jsou převislé.
Kořeny Mělký, ale silně rozvětvený, daleko sahající.
Kůra Červenohnědá, žlutohnědá až šedá, borka je bílá, matná odlupuje se kruhovitě v „papírových“ pruzích. Ve vyšším
věku se v spodní části kmene vytváří pevná kamenná, hrubě rozpukaná černá borka.
Pupeny Velikost 5-7 x 2-3 mm vejčité, přihrocené, sedící, postavené spirálovitě. Má několik zeleně až červenohnědých
šupin, na okrajích jsou mírně chlupaté
Listy Velikost 40-60 x 20-40 mm kosočtverečné až trojúhelníkovité, s prodlouženým hrotem, dvojitě pilovité, v mládí
lepkavé.
Květy Kvete v březnu a dubnu. Samčí květy se zakládají po 1 – 3 na konci prýtů už koncem loňského roku. Jsou úzce
válcovité, vzpřímené, po rozkvetení 30-60 x 6-8 mm válcovité, visící, krátce stopkaté. Opylení větrem, po opylení
odpadávají. Samičí květy se vytvářejí na jaře, nejdříve jsou vzpřímené, později ovislé, 15-20 x 2-3 mm a mají
purpurové blizny. Vyrůstají na 15 – 20 mm stopkách.
Plody Solitéry začínají plodit okolo 10. – 15. roku, někdy i dříve, v porostech okolo 20. – 30. roku. Plodí bohatě, skoro
každoročně nebo každý druhý rok. Plodem jsou nažky seskupené do rozpadajícího se šišticového souplodí.
Ekologie Je to výrazně světlomilná krátkověká dřevina, dožívající se 100 – 150 let, poměrně rychle rostoucí dřevina,
kontinentálního klimatu, snášející extrémně suché, ale i vlhké stanoviště (ne záplavy). Je nenáročná na půdu,
dobře snáší jarní i podzimní mrazy. Je středně citlivá na znečištěné ovzduší.
Využití V minulosti se považovala za plevelnou dřevinu a používala se jen jako palivo (výborná do krbů). Dřevo je středně
tvrdé, dost pevné. Z proutí se vyráběla košťata. V sadovnictví je považována za atraktivní dřevinu.
Nejvýznamnější středoevropské lísky, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: corylus
Líska obecná – Corylus avellana
Habitus Středně vysoký až vysoký keř (vzácně i stromovitého vzrůstu), dorůstající do výšky 5-8 m a průměr kmínků
výjimečně může být do 15 cm. Zpravidla více kmínků vytváří vejcovitou až nepravidelnou korunu.
Kořeny Bohaté kořeny jsou převážně rozloženy na povrchu. Má výbornou pařezovou výmladnost.
Kůra Je hnědá, později šedá, tenká. Letorosty mají výrazné bělavé lenticely.
Pupeny Postaveny střídavě, jsou vejčité až kulovité velikosti do 0,5 cm, s více dvoubarevnými (zelenožlutými na okrajích
nahnědlými) obalovými šupinami.
Listy Obráceně vejčité, do 12 cm, na okrajích dvakrát hrubě pilovité až mělce laločnaté, na bázi srdčité (někdy vepředu
3-5 laločné).
Květy Je to jednodomá dřevina, kvete brzy v březnu (jako jedna z prvních, často pestíkové květy omrznou), nápadnější
jsou samčí pestíkové jehnědy, jsou žluté barvy, dorůstají do 7 cm, visící. Samičí květy se podobají na pupen, mají
výrazné červené niťovité blizny.
Plody Oříšky v zeleném stříhaném obalu, ve zralosti hnědé, dozrávají v září.
Ekologie Snáší jen malé zastínění, v lesech ji můžeme najít všude tam, kde má dostatek světla; druhotně na okrajích lesů,
pastvinách, mezích apod. Nemá nároky na vláhu, roste skoro na všech půdách, vyhýbá se nejvíce chudým půdám,
nemá ráda rašeliny a zamokřené půdy. Je odolná vůči klimatickým výkyvům, středně snáší znečištěné ovzduší. Její
opad se výborně rozkládá a tím zlepšuje kvalitu půdy.
Využití V lesnictví je považována za plevelnou dřevinu, pěstuje se zejména pro plody, ceněná je tím, že jako jedna z
prvních dřevin poskytuje včelí pastvu. Pruty se používaly v košikářství, na obruče, násady na nářadí a hůlky.
