fagaceae - fagus, castanea, quercus Flashcards
(8 cards)
- Dub letní, jeho základní charakteristiky, ekologie, rozšíření a využití
Dub letní – Quercus robur
Habitus Vysoký strom dorůstající do výšky 30-40 m, průměru kmene 1,5 (4) m.
Kořeny Kořenová soustava je mohutně vyvinuta a je charakterizována mohutně vyvinutým silným kůlovým kořenem.
Kůra V mládí červenohnědá, hladká, později tmavošedá, hrubě podélně rozpukaná a pevná
Pupeny Postaveny spirálovitě, na konci kolem terminálního pupenu nahlučeny, jsou vejčité až protáhle vejčité; šupiny jsou
Listy Široce vejčité nebo obvejčité, zpravidla oboustranně lysé, na bázi
zpravidla srdčitě vykrojené, na okraji tupé, laločnaté, Řapík je 2 – 7 mm dlouhý, silný.
Květy Kvete v květnu současně s rozvíjením listů (v průměru o 14 dní dřív něž dub zimní Q. petraea agg.).
Plody Žaludy mají dlouhou stopku, jsou podlouhle vejčité, 2-4 cm dlouhé. Zralé jsou v září až říjnu.
Areál rozšíření Evropský areál zasahuje i do Skandinávie (vyskytuje se dokonce asi o 150 km severněji než dub zimní)
a jeho rozšíření je výrazně závislé na nadmořské výšce. Roste podél vodních toků a je nejvýznamnější
dřevinou tvrdého luhu. Západní a jižní hranice je téměř totožná s hranicí rozšíření dubu zimního.
Areál v ČR Všude v nižších polohách, je přirozeně zastoupen v lužních úvalech větších řek. Netvoří čisté porosty, ale směsi s jasanem a jilmem.
Ekologie Je to světlomilná dřevina, má ještě vyšší nároky na světlo než D. zimní. Je dlouhověký, dožívá se 400-500 (1000 a víc) let.
V požadavcích na vláhu jsou dva rozličné ekotypy. Lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu tekoucí
podzemní vody a záplavy snáší do 10-14 dní.
Stepní ekotyp je hospodářsky o něco méně významný, roste na teplých, vysychavých lokalitách, kde kořeny nejsou
v dosahu spodní vody. Ke klimatickým podmínkám je lhostejný, je “více kontinentální” jak dub zimní. Je odolný
vůči znečištěnému ovzduší a poměrně dobře se mu daří i v městském prostředí.
Využití Dřevo má široké uplatnění, uplatňuje se na výrobu dýh, jako stavební dřevo, v lodním průmyslu, výrobě podvalů,
parket a vinných sudů. Dřevo obsahuje mnoho třísla a je pod vodou trvanlivé. Z kůry se vyrábělo tříslo, plody –
žaludy se zkrmovali, v minulosti se pražené žaludy používali rovněž jako náhrada kávy. V sadovnictví se s velkou
oblibou sázel do zámeckých záhrad. Vyšlechtěné jsou víceré ozdobné kultivary
Dub zimní, jeho základní charakteristiky, ekologie, rozšíření a využití
Dub zimní – Quercus petraea
Habitus Strom vysoký do 30 m, s průměrem kmene kolem 1 m (nedosahuje až takových rozměrů jako dub letní). Koruna je
vejčitá, nepravidelná, zpravidla méně rozvětvená než u duba letního.
Kořeny Všestranně vyvinutá kořenová soustava bez výrazného kůlového kořenu.
Kůra V mladosti hladká, hnědošedá až šedá, ve vyšším věku se vytváří podélně rozpukaná borka (tenčí než u dubu
letního).
Pupeny Postaveny spirálovitě, nahlučeny na konci kolem terminálního pupenu, jsou podélně vejčité se silně přitlačenými šupinami
Listy Raší zpravidla o 14 dní dříve než dub letní, jsou výrazně řapíkaté. List bývá široce obvejčitý. Na bázi klínovitý nebo velmi zřídka okrouhle zakončený. V horní části je list široce
zaokrouhlený peřnolaločnatý . Řapík je lysý, delší.
Květy Kvete v květnu současně s rozvíjením listů (v průměru o 14 dní později než dub letní).
Plody Žaludy jsou přisedlé umístěny po 1-5 na společné krátké stopce, jsou vejčitě elipsovité, dlouhé 1,5-2,5 cm.
Dozrávají na podzim.
Areál rozšíření Ze všech dubů má v Evropě největší areál, i když se vyskytuje ve Skandinávii (nezasahuje tak daleko na
sever jak dub letní) na chladném severu a východní kontinentální části Evropy chybí.
Na rozdíl od dubu letního, na východě rozšíření jde hranice jeho výskytu ze Švédska přes Litvu, Bělorusko
až k střednímu toku Volhy, na jihovýchodě se vyskytuje na Krymu, v Malé Asii až na Kavkaze. Na jihu
zasahuje dále než dub letní na ostrovy Středozemního moře. Na západě jsou hranice přibližně stejné jak
u dubu letního, zabírá severní část Pyrenejského poloostrova, Francie a Britské ostrovy.
Areál v ČR U nás je zastoupen především v teplých pahorkatinách, jeho hranice se prolíná s hranicí buku. Smíšené
porosty dubu zimního jsou především v Čechách na Berounce v dolním Povltaví, na vyvýšeninách
lemujících Polabí a Poohří, v teplejších částech Českého středohoří a Doupovských hor, pomístně ve
spodních partiích Krušných hor.
Ekologie I když se dub zimní dožívá 200-400 let ,je to méně než dub letní Q. robur. Je světlomilnou dřevinou, řídké olistění
propouští dostatek světla do nižších vrstev, což umožňuje vyvinout bohatou podrostní vrstvu keřů. Nemá velké
nároky na srážky a půdní vlhkost, roste na nejrozličnějších půdách od chudých, kyselých po mělké nebo štěrkovité,
na mělkých půdách i na vápenci je jeho vzrůst nižší a křivolaký. Nesnáší mokré a oglejené půdy. Proti mrazu je
naprosto odolný. Na znečištěné ovzduší není citlivý, vydrží v městském prostředí.
Využití V dřevařském provozu se využívá stejně jako dřevo dubu letního. V sadovnické tvorbě se využívá o něco méně než dub letní.
Buk lesní, jeho základní charakteristiky, ekologie, rozšíření a využití:
Buk lesní – Fagus sylvatica L.
Habitus Vysoký strom dorůstající do výšky 35-40 (50) m, průměr kmene dosahuje až 1,5 m. Na volném prostranství vytváří
košaté habity, v lesních porostech dokáže vytvářet rovné štíhlé kmeny.
Kořeny Vytváří srdčitý kořenový systém. Z jednoho kořenového „uzlu“ vyrůstají kořeny všemi směry.
Kůra Je hnědá, později sivohnědá, hladká i do vysokého věku. Zřídka, zejména na bázi kmene, často jen do několika
metrů nad zemí, se vytváří rozpukaná borka forma quercoides.
Pupeny Postaveny střídavě, od prýtů odstávají pod 45° uhlem. Rozeznáváme listové a květné pupeny (jsou kratší), pupenových šupin je víc.
Listy vejčité, zahrocené, celistvě okrajové.
Květy Kvete v květnu současně s rozvíjením listů, je to jednodomá dřevina. Prašníkově jehnědy strboulovité na dlouhé stopce, samičí květy jednotlivě se dvěma pestíky na číšce.
Plody Buk začíná plodit mezi 20 - 40 rokem. Plodné roky se opakují ve víceletých intervalech (5 až 10 roků),
v nepříznivých podmínkách 9-12 roků. Plody – nažky - bukvice, jsou ostře trojhranné, jehlanovité uzavřené v číšce.
Tato se v zralosti otvírá čtyřmi chlopněmi; dozrávají v září až říjnu.
Areál rozšíření Má evropský areál s těžištěm rozšíření v západní, střední a jihovýchodní části kontinentu. Nevyskytuje se ve východní Evropě. Severní hranice probíhá z Anglie do jižních častí Skandinávie. Východní hranice
prochází Polskem k jihovýchodnímu úpatí Karpat až na Balkánský poloostrov (tam dochází ke
spontánnímu křížení s bukem východním F. orientalis). Uvnitř areálu chybí v oblastech s nedostatkem
srážek (Panonská nížina, střední a jihozápadní Francie) a v místech příliš kontrastního podnebí.
Areál v ČR Celé naše území leží v uvnitř areálu buku a tak je u nás táto dřevina doma ve všech středohorních
partiích a horských oblastech, stejně tak v hercynské i karpatské časti státu. Minimální nadmořská výška
výskytu je 220 m, absolutní minima jsou inverzní polohy podél Labe u Hřenska – 120 m. Maximální výška
výskytu buku v ČR je 1250 m ve Velké Kotlině v Hrubém Jeseníku a 1200 m v Krkonoších. Těžiště výskytu
buku je v nadmořských výškách 300 – 1000 m. V teplejších oblastech tvoří směs s dubem, v horských
lokalitách s jedlí bělokorou ale také se smrkem + jedlí.
Ekologie Buk se dožívá 200-400 (500) let; zejména v mladém věku, dokáže snášet i velmi silné zastínění, vytváří velmi husté
koruny, které v čase olistění propouštějí velmi málo světla do porostu, což ovlivňuje nejen bylinný podrost, ale má
přímý vliv na ostatní konkurenční dřeviny, které tímto způsobem “vytláčí”. Prudké osvětlení kmenů a jejich
vystavení přímému slunečnímu záření mívá za následek spálu kůry. Ve svém růstovém optimu je indiferentní k
geologickému podkladu, neroste na suchých píscích, nepropustných těžkých jílech, podmáčených půdách a
rašeliništích. Vyhovuje mu zejména mírné oceánické klima. Je středně citlivý na znečištěné ovzduší.
Využití Je to naše nejdůležitější hospodářská listnatá dřevina. Dřevo se používá na výrobu dýh, překližek, podvalů, parket,
sudů, nábytku, hraček apod. Zpracovává se i na výrobu papíru, vyrábí se z něho dřevěné uhlí a destilací se získávají
některé chemické produkty. Nekvalitní kmeny a hrubší klest poskytují palivové dřevo. Bukvice jsou důležitou
složkou potravy lesní zvěře a v minulosti se jejich lisováním získával též olej. V sadovnické tvorbě má tato dřevina
trvalé postavení, známé jsou mnohé kultivary.
Nejvýznamnější středoevropské duby, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: q. cer
Dub slovenský (cer) – Quercus cerris
Habitus Strom středních rozměrů v zápoji v lese dorůstá do výšky 30 m, jako solitéra, je nižší se silnými větvemi a velkou
košatou korunou.
Kořeny Kořenová soustava je všestranně vyvinuta a silně prokořeňuje svrchní vrstvy půdy dost daleko od kmene. Má
dobrou pařezovou výmladnost, proto se často obhospodařuje jako pařezina.
Kůra Hnědošedá, poměrně brzo se začíná vytvářet podélně hluboko rozpukaná borka. Z našich dubů vytváří nejvíc
tlustou borku, v puklinách rezavohnědou.
Pupeny Postaveny spirálovitě jsou vejčité, hrotité s více červenohnědými plstnatými obalovými šupinami. Pro dub
slovenský jsou typické 5-25 mm dlouhé vláknité listeny, které vyrůstají na bázi pupenu a jsou trvalé.
Listy Mezi všemi našimi duby jsou nejpevnější, kožovité, z horní strany tmavozelené, lesklé, ze spodní strany
světlozelené, chlupaté alespoň na žílách. Velikost listů je 50-130 x 30-60 mm, jsou elipsovité, laločnaté.
Květy Kvete v květnu společně s rozvíjením se listů, je jednodomý. Samčí květy jsou 60-80 mm dlouhé jehnědy, samičí
umístěny v miskovitých číškách většinou po 1-4 na konci výhonků.
Plody Žaludy (nažky) dozrávají v září (říjnu) příštího roku; jsou největší z našich dubů, válcovité (25-40 x 15 x 20 mm)
velké v ostnité velké čéšce.
Ekologie Světlomilná až polosvětlomilná dřevina, zejména v mládí snášející i zastínění. Je to dřevina teplomilná snáší dobře
dlouhá a horká léta, je nenáročná na půdu, roste i na kyselých, chudých a mělkých půdách. Je citlivý na silné
mrazy.
Využití Jeho dřevo je nekvalitní, málo trvanlivé, proto se většinou používá jen jako palivo. Pro lesní zvěř je významným
zdrojem potravy (žaludy). V sadovnictví se nevyužívá.
Nejvýznamnější středoevropské duby, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: q. pubescens
Dub pýřitý (šípák) – Quercus pubescens
Habitus Nižší strom (na extrémních stanovištích až keřovitého růstu), dorůstá do výšky 10 (30) m, výjimečně dosáhne
tloušťky kmene až 1 m.
Kořeny Všestranně vyvinutý kořenový systém dobře upevňuje strom v půdě.
Kůra V mládí světlohnědá až červenohnědá, později se vytváří zejména na bázi kmene tmavá kostkovitá borka.
Pupeny Postavené spirálovitě, tupé, pupenové šupiny, hnědé, plstnaté.
Listy Obráceně vejčité, laločnaté, nejširší ve středu listu. V mládí plstnaté, později vrchní tmavozelená strana ztrácí
plstnatost, spodní je světlezelená nadále plstnatá.
Květy Kvete v dubnu a květnu, je jednodomý, květy, podobně jako u ostatních dubů jsou různého pohlaví.
Plody Jsou podobny dubu zimnímu, 15-25 x 8-15 mm velké, uložené v hluboké čéšce, která má ploché přitisknuté
plstnaté šupiny. Dozrávají na podzim v září a říjnu.
Ekologie Je to světlomilná dřevina, výborně snáší velmi suchá stanoviště s minimem srážek. Upřednostňuje živné půdní
podklady (vápence, čediče, andezity nebo i spraše), vyskytuje se zejména na svazích s jižní expozicí. Městské
prostředí nesnáší.
Využití Prakticky nulové, roste především na extrémně teplých a suchých stanovištích, kde jsou prioritní jeho
mimoprodukční funkce. V sadovnictví se používá velmi zřídka.
Introdukovaní zástupci čeledi Bukovité - Fagaceae, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití:
Dřeviny se střídavě postavenými listy. Květenství jednodomá, převážně jednopohlavní. Samčí květy prašníkové v jehnědách, samičí, pestíkové květy s jedním nebo dvěma vajíčky na šupinaté číšce. Plodem je nažka v číškovitém osemení.
Čeleď obsahuje šest rodů s přibližně několika sta druhů, ze kterých jsou u nás domácí dva rody buk (Fagus) a dub (Quercus).
introdukované příklady: castanea sativa, quercus rubra
Introdukovaní zástupci čeledi Bukovité - Fagaceae, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: q. rubra
Dub červený – Quercus rubra
Habitus Dorůstá do výšky až 40 m, průměru kmene 1,5 m.
Kůra Zůstává poměrně dlouho hladká.
Listy Poměrně veliké, 20 – 25 cm dlouhé, se 7 – 9 osténkovitě zubatými laloky, které zabíhají do jedné třetiny
maximálně do jedné poloviny šířky listové čepele. Řapík listu je 2,5 – 5 cm dlouhý. Na podzim se listy zbarvují do
žlutohněda nebo světlehněda. Ve výjimečných případech mohou mít i červenooranžové sbarvení.
Plody Žaludy dozrávají v dvouletých cyklech, v prvním roce dosahují velikosti malého knoflíku a až v druhém roce
dozrávají.
Areál rozšíření Východní pobřeží Severoamerického kontinentu.
Introdukovaní zástupci čeledi Bukovité - Fagaceae, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: castanea sativa
Kaštanovník jedlý – Castanea sativa Mill.
Habitus Strom, který ve svojí domovině dorůstá 30-40 m
Kůra Hnědošedá, borka tmavohnědá, hluboko rozpukaná.
Pupeny Postavené spirálovitě, 4-7 x 3-5 mm veliké, přisedlé, mírně odkloněné od větve
Listy Jednoduché, opadavé, podélně elipsovité, na okraji ostře zubaté.
Květy Kvete v červnu po úplném olistění, květy jsou jednopohlavní, mohou být i oboupohlavní.
Plody Velké, jedlé plody bývají většinou umístěny po 3.
Areál rozšíření Od Kavkazu, severní pobřeží Středozemního moře až po Pyrenejský poloostrov, částečně i Severní Afrika
Využití Má sice cenné dřevo, u nás pěstuje se především pro plody.
Výskyt v ČR Introdukován - Kaštánka na Chomutovsku, Slatiňany Pardubice.
