tiliaceae - lípovité Flashcards
(2 cards)
Nejvýznamnější středoevropské lípy, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: t. cordata
Řád: Slézotvaré – Malvales, Čeleď: Lípovité – Tiliaceae, Rod: Lípa - Tilia
Stromy, keře, nebo byliny s jednoduchými listy. Květy mají 5 korunných lístků, plodem jsou 2 – 5 pouzdré tobolky.
Lípa malolistá – Tilia cordata Mill.
Habitus Strom středních rozměrů, dorůstající do výšky 20-30 m, s tloušťkou i 1 m.
Kořeny Všestranně vyvinutý kořenový systém, často s nápadnými kořeny na povrchu půdy.
Kůra V mládí světlehnědá, později se vytváří mělce rozpukaná borka tmavší barvy.
Pupeny Postaveny střídavě, jsou vejčité, tupé, mají dvě obalové šupiny žlutozelené nebo skořicově hnědé barvy.
Listy Typický srdčitý tvar, při vrcholku hrotité, na okrajích pilovité, z horní strany tmavozelené, lysé, ze spodní
modrozelené v paždích žil s rezavě červenými chloupky (na čerstvě vyrašených listech bývají i bílé).
Květy Kvete v červnu a červenci (asi 2 týdny později než l. velkolistá), žlutavé květy jsou umístěny do vzpřímených
květenství; mají výraznou a příjemnou vůni.
Plody Jednosemenné oříšky, dozrávají v září; jsou kulaté, tenkostěnné, hnědé, plstnaté a lehce se dají rozmáčknout
prsty. Opadávají na podzim nebo začátkem zimy.
Ekologie Poměrně dobře snáší zastínění, často roste v porostech ve spodní etáži. Snáší i extremní výkyvy teplot, mrazy
nebývá poškozována. Má vyšší nároky na vláhu, zejména vzdušnou, dobře se jí daří na stinných lokalitách s vyššími
srážkami. Na půdu má o něco menší nároky než lípa velkolistá, dává přednost středně hlubokým, kamenitým
půdám s vysokým obsahem dusíku. Dobře odolává znečištěnému ovzduší měst a průmyslových oblastí, patří mezi
odolné dřeviny. Je méně dlouhověká, než lípa velkolistá, dožívá se 150 let, jako solitér se může dožít 300-400 let.
Využití V lesích má poměrně nízké zastoupení, je velmi dobrou meliorační dřevinou. Dřevo se využívá v řezbářství, výrobě
tužek, dřevěného uhlí apod. Květy se využívají při léčení dýchacích cest, rovněž jsou vítanou pastvou včel.
V sadovnické tvorbě se používala jako alejový strom, lípa je strom Slovanů, vysazovaná na pamětných místech.
Nejvýznamnější středoevropské lípy, jejich základní charakteristiky, ekologie a využití: t. platyphyllos
Lípa velkolistá – Tilia platyphyllos Scorp.
Habitus Strom velkých rozměrů, dorůstající do 40 m, a tloušťky kolem 1,5 m (až 4 ).
Kořeny Všestranně vyvinutý, sahající do velké hloubky. Dobře upevňuje rostlinu i ve skalném podkladu.
Kůra Je načervenale šedá až hnědá, později se vytváří síťovitě rozpukaná borka šedé až černé barvy.
Pupeny Postaveny střídavě, vejčité, tupé, mají dvě (zřídka 3) červenohnědé obalové šu-piny.
Listy Široce srdčité až oválné, na bázi často asymetrické, svrchní strana tmavozelená, spodní světlejší, žlutozelená,
v paždích žilek jsou bílé chloupky.
Květy Kvete v červnu (asi 2 týdny před l. malolistou), žlutobílé květy jsou umístěny po 2-3 (4) v převislých květenstvích.
Plody Kulovité oříšky dozrávají v září, jsou vyztuženy 4 k sobě kolmými žebry, jsou pevné (těžko se v prstech dají
rozmáčknout), na stromě zůstávají přes zimu.
Ekologie Velmi dobře snáší zastínění, z hlediska nároků se zřejmě vylišují dva ekotypy: lužní a stepní, podobně jako u dubu
zimního. V nárocích na půdu je ještě náročnější jak l. malolistá, nejlépe se jí daří na hlubokých živných půdách. Na
suchých stanovištích roste na vápencích, čedičích a andezitech. V našich podmínkách netrpí na škody mrazem.
Nesnáší zasolené půdy, v městském prostředí se jí daří dobře. Je to významná medonosná dřevina.
V průměru se dožívá vyššího věku než lípa srdčitá (přibližně 300 let ale nejstarší exempláře dosahují i 1000 let).
Využití Podobně jak u l. malolisté.
