Významné středoevropské, nebo ve střední Evropě pěstované, dřeviny hlošinotvaré a štětkotvaré:

Question 1

Řád: Hlošinotvaré – Eleagnales
Čeleď: Hlošinovité – Eleagnaceae
Rod: Hlošina – Eleagnus
Hlošina úzkolistá – Eleagnus angustifolia

Answer 1

Řád: Hlošinotvaré – Eleagnales
Čeleď: Hlošinovité – Eleagnaceae
Rod: Hlošina – Eleagnus
Hlošina úzkolistá – Eleagnus angustifolia
Původně se vyskytovala od Malé Asie až po Mongolsko a Čínu, v oblasti Středozemního moře zplaněla. Je to keř nebo nízký strom, dorůstá do výšky 10 m. Letorosty jsou nazelenalé, mají jemné dlouhé trny, typická je šedozelenými (od spodu až stříbrnými) podélně kopinatými listy, květy jsou drobné žluté ale výrazné vůně. Je odolná vůči znečištěnému prostředí, dobře snáší sucho, v našich podmínkách je vhodná do teplejších oblastí. Snáší i zasolení, proto je dobře použitelná na ozeleňování dálnic. Je medonosná.

Question 2

Rod: Rakytník – Hippophaë
Rakytník řešetlákový – Hippophaë rhamnoides

Answer 2

Rod: Rakytník – Hippophaë
Rakytník řešetlákový – Hippophaë rhamnoides
Jedná se o dvoudomý keř až stromek do 10 m výšky, často s koncovými trny, intenzivně se šířící kořenovými odnoži. Roste v přímořských oblastech, především na štěrkových a písčitých náplavech řek jako pionýrská dřevina. Je světlomilný, nenáročný na vláhu i na půdu u nás je celkem mrazuvzdorný. Dobře snáší průmyslné exhaláty a vydrží i zasolení. Je to velmi dekorativní dřevina na podzim a v zimě především pro oranžové zbarvení plodů. Je využívaný k vázání půd, zalesňování písků a strží, protože dokonale prokořeňuje substrát. Ze středoasijských rakytníků byly vyšlechtěny sorty se zvlášť chutnými plody.

Question 3

Řád: Štětkotvaré – Dipsacales
Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae
Rod: Zimolez – Lonicera
Zimolez obyčejný – Lonicera xylosteum

Answer 3

Řád: Štětkotvaré – Dipsacales
Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae
Rod: Zimolez – Lonicera
Zimolez obyčejný – Lonicera xylosteum
Menší až středně velký keř s hustým křivolakým větvením. V době plodu je nápadný červenými bobulkami, umístěnými po dvou na jedné stopce. Má dobrou výmladnost a šíří se výhradně hříženci.
Je to euroasijská dřevina. V Evropě chybí jen v teplém středomoří a na chladném severovýchodě. Na východ zasahuje až za Sibiř. Snáší silné zastínění, je schopen se přizpůsobit dočasnému nedostatku vláhy. Oblibuje živné podklady, často roste i na vápencích. Je odolný vůči kouřovým plynům.

Question 4

Rod: Kalina – Viburnum
Kalina obecná – Viburnum opulus

Answer 4

Rod: Kalina – Viburnum
Kalina obecná – Viburnum opulus
Habitus Středně velký keř dorůstající do výšky až 5 m (zřídka nízký strom), tlustější kmeny mívají do 10 cm.
Kůra Žlutošedá až tmavošedá, později rozpukaná, pukliny světlohnědé. Na větvích jsou viditelné lenticely.
Pupeny Protistojné (podobné na bez červený), vejčité, zahrocené s více nazelenalými obalovými šupinami při okraji
červenohnědými.
Listy Vejčité, dlanitě laločnaté (3-5), na okraji pilovité až zubaté.
Květy Rozkvétá v květnu až červnu, květy jsou bíle uspořádány do lat velikosti kolem 10 cm
Plody Kulaté peckovice v čase zralosti červené barvy, dozrávají v září až říjnu.
Ekologie Dobře snáší zastínění, vyžaduje velmi vysokou vláhu, vyhovují jí hlubší humózní půdy, klimaticky je velmi odolná,
i když dobře snáší výfukové plyny, do měst se neodporučuje.
Využití Nemá zvláštní hospodářské využití. V sadovnické tvorbě se někdy využívá. Její listy se na podzim přebarvují
do červených barev, též je ozdobná svými květy a plody.

Question 5

Tušalaj obecný (Kalina tušalaj) –Viburnum lantana

Answer 5

Tušalaj obecný (Kalina tušalaj) –Viburnum lantana
Habitus Středně velký keř (2-4 m) s nepravidelnou košatou korunou.
Kůra Světle až tmavošedá, podélně rozpukaná, v puklinách světlošedá.
Pupeny Holé, vstřícné, plstnaté se zřetelně viditelnými listy, terminální pupen větší, nápadné jsou květní koncové pupeny,
které jsou široké, miskovité.
Listy Široce až podlouhle vejčité (50-100 x 30-90 mm) velké, na okraji hrubě pilovité. Horní strana tmavší s vtlačenou
žilnatinou, chlupatá, spodní strana světlejší, hustě plstnatá se zřetelnou žilnatinou.
Květy Rozkvétá v květnu až červnu, květy oboupohlavní, smetanově bílé, drobné, uspořádané do větších (cca 10 cm)
koncových lat. Trochu zvláštně páchnou.
Plody Dozrávají na podzim v září až říjnu, zpočátku jsou zelené, později červené a v plné zralosti černé, lesklé.
Ekologie Světlomilný druh, dobře snáší suchá a teplá léta. Roste zejména na vápencích a jiných živných horninách, dobře
odolává i silnějším mrazům. V městském prostředí je odolná.
Využití Nemá zvláštní využití. V sadovnictví se vysazuje jen občas v parcích a zahradách (častěji se využívají stále zelené
druhy).

Question 6

Čeleď: Bezovité – Sambucaeae
Rod: Bez – Sambucus

Answer 6

Čeleď: Bezovité – Sambucaeae
Rod: Bez – Sambucus
Bez černý – Sambucus nigra
Habitus Keř, občas nižší strom do 10 m.
Kůra Je žlutošedá až světle hnědá s výraznými lenticelami, na starších silnějších výhoncích rozpukaná do podélných pásů.
Pupeny Vstřícné, polonahé, na bázi pokryté nazelenalými nebo červenalými pupenovými šupinami. Raší velmi brzy.
Listy Lichozpeřené, dorůstají do 20-25 cm, skládají se z 2-3 párů lístků.
Květy Kvete v létě v červnu a červenci, květy jsou smetanově bílé barvy uspořádány do velkých koncových okolíků.
Plody Peckovice, tmavofialové až černé, lesklé, dozrávají v září.
Ekologie Vyžaduje půdy bohaté na živiny (zejména dusík), má střední nároky na světlo, ve vyšších polohách je nahrazena
bezem červeným.
Využití Květy a plody se využívají na výrobu sirupů, z dřeva se vyrábějí píšťaly. V sadovnictví nemá velké uplatnění, známe
jsou různé ozdobné formy.