vnímání Flashcards
(35 cards)
Vnímání - definice, teorie
- percepce (vnímání) = senzorické informace jsou v mozku zpracovávány a třízeny, tvoří z nich smysluplné celky
- jako duševní proces
1. vyčlenění figury z pozadí (vliv tvarových zákonů), 2. rozpoznávání (více psychický proces)
Dvě teorie
- vnímání jako konstruktivní mentální děj - ovlivněno dřívějšími zkušenostmi (tj. učením) a dalšími kogn. procesy (př. myšlení)
- přímá percepce - každý živý organismus má vrozenou senzitivitu vůči biologicky či psychologicky významným podnětovým vzorcům (tz. vnímání je do značené míry nezávislé na zkušenosti)
Berkley - určování vzdálenosti předmětu
na základě několika faktorů jako ostrost obrazu, dřívější zkušenost
H. von Helmholtz
dotváření senzorických informací v lidské mysli jako nevědomé usuzování (př. předpokládáme že je vzdálený předmět ve skutečnosti větší než jaký se nám jeví právě teď z dálky)
I. Rock
- senzorické informace jako východisko pro vytváření vjemů - TEORIE KONSTRUKTIVNÍ PERCEPCE - vjemy výsledkem nevědomého usuzování, při kterém využíváme několik informačních zdrojů jako aktuální senzorické informace a dosavadní zkušenosti
- na TVORBĚ VJEMŮ se podílí inteligence, myšlení i učení = podle Rocka INTELIGENTNÍ VNÍMÁNÍ
- dílo Logika vnímání
Přímé vnímání
- autor - James Gibson - většina informací potřebná pro vnímání je součástí podnětů jako takových a je pro smysly přímo dostupná
- struktura podnětu sama o sobě poskytuje nezbytné informace pro vnímání - není třena nevědomého usuzování
- = ekologická teorie vnímání = zdůrazňuje vrozené aspekty a využívá info. z přirozeného přírodního prostředí
Empirické ověřování teorií vnímání
- Gibson x vývojová psychologie (vrozené předpoklady u novorozenců, získané evolucí)
- vnímání podmíněno:
- vrozenými dispozicemi
- pravidelnou a proměnlivou stimulací v prvních měsících života
- senzomotorickými zkušenostmi v raném pohybovém vývoji (J. Piaget - získávání poznatků o světě díky fyzikální manipulaci s předměty jako okusování, osahávání, shazování)
- John Locke a George Berkley - teze, že slepec by po nabití zraku nerozeznal krychli od koule bez hmatu
- př. “pan S. B.” - slepý muž, chirurgicky nahrazena rohovka, po hmatu poznával kočky které hladíval, nikdy se ale nenaučil číst ačkoliv v Braillově písmu byl zběhlý, problémy s odhadem vzdálenosti, …
- → existují vrozené dispozice které mohou slábnou pokud je člověk nepoužívá
Organizace percepčního pole
- předmět zkoumání gestalt psychologie - M. Wertheimer - tendence seskupovat vnímané podněty do celků → celek ovlivňuje jednotlivé části (nikoli části celek)
- GESTALT ZÁKONY VNÍMÁNÍ (tvarové, zákony organizace) - vrozené percepční procesy, nejčastěji u zrakového vnímání
- Edgar Rubin
-
centrace - základní vlastnost vnímání, soustředění se na JEDNU část vjemového pole = FIGURA (předmět vnímání)
- pozadí - nevýrazné a mlhavé (mohou být i méně vzdálené předměty než je figura)
Organizace percepčního pole - reverzibilní figury, reverzibilní oscilace, kamufláž
- reverzibilní figury - pozadí figurou a figura pozadím, záměrné uspořádání
-
reverzibilní oscilace - střídání figury a pozadí po pravidelných intervalech - Rubinova figura, Neckerova krychle
→ vjemy nejsou reflexí vnějšího světa - kamufláž - splynutí s prostředím (zvířata, vojenská uniforma)
gestalt zákony (6) - “percepční schémata”
Zákon pregnantnosti
- tendence k dobrému tvaru tj. pregnantnosti (přesnosti, jistotě)
- nedokonalé, nesymetrické formy → dokonalé struktury
Zákon proximity (blízkosti)
- prvky v percepčním poli blízko sebe → tvar
- př. jako člen určité (př. deviantní) skupiny jsem vnímán jako jeden z nich
Zákon kontinuity (návaznosti, zákon dobré křivky)
- tendence organizovat podněty do souvislých linií (vnímání protínajících nebo přerušených obrysů, tendence vnímat přímku jako nekonečně dlouhou)
- fenomén “subjektivní kontury”
- př. na základě předešlých známek učitel rozhoduje ty následovné
Zákon podobnosti
- tendence přiřazovat k sobě podobné objekty a vnímat je jako celky
- př. stereotypy (podobnost netolerované rasy) vnímání řady:
Zákon společného osudu
- podněty, které se současně mění nebo pohybují v určitém směru → vnímáme jako figuru
Zákon uzavřenosti
- podněty ohraničené uzavřenými konturami → vnímáme jako celek (př. doplnění tvaru písmena R, bodové informace o člověku na základě kterých si o něm vytvořím určitou představu)
→ percepční schémata
Detektory rysů v mozkové kůře
- výzkum neuronů v mozku - D. H. Hubel a T. N. Wiesel (Nobelova cena 1981):
- 1.jednoduché buňky vedou informace do 2.komplexních buněk - zpracování a koordinace informací, 3.hyperkomplexní buňky reagují pouze na specifické podněty
- ⇒ detektory rysů (buňky specializované na registraci typických tvarových podnětů) - (podle gestaltu) mozek reaguje výběrově na určité podnětové vzorce
Rozpoznávání - definice
- = pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
- výrazněji ovlivněno zkušeností
- transpozice, analýza rysů, Analyticko-systematické teorie, Procesy postupující shora-dolů
Transpozice
- autor Ch. von Ehrenfels
- = schopnost rozpoznat určitý smysluplný percepční celek, když je znázorněn různými způsoby (př. poznám čtverec nezávisle na velikosti)
- vychází ze vztahů mezi složkami objektu, které jsou stálé, mezi tím se povrchní charakteristiky mohou měnit
Analýza rysů
- O. Selfridge
- vychází z pokusů o rozpoznávací systémy (čtení číslic a písmen) prvních počítačů
Analyticko-systematické teorie
- vnímání jako dvoustupňový proces - rozložení informacích zprostředkovaných sítnicí + jejich sestavení do celků
- A. Treismanová, I. Biederman (trojdimenziální objekty rozdělil do 36 základních geometrických tvarů “geonů” - vyvráceno protože je vnímání tvrů podmíněno úhlem pohledu)
- tyto teorie dnes nahrazeny - konekcionistické modely = vnímání jako výsledek paralelního zpracování informací (vzájemně propojené oblasti vnímání, syntéza tak není nutná, automaticky vznikne celek)
rozpoznávání
- = pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
- výrazněji ovlivněno zkušeností
- = detekce rysů, nejčastěji nevědomá
- jako proces postupující zdola-nahoru (od malých rysů k větším) - ve skutečnosti komplikovanější vnitřní procesy
- jako proces postupující shora-dolů (od celků uložených v paměti k aktuálním senzorickým informacím)
- oba dva nepostradatelné, pro vnímání objektu potřeba setkání obou dvou
Prostorové vidění
- trojrozměrné objekty dopadají na dvojrozměrný povrch sítnice - po dešifrování impulsů v mozku vnímání třetího rozměru (tj. vzdálenosti)
- monokulární a binokulární vodítka
Monokulární vodítka
- informace zprostředkovány jedním okem
- malířská vodítka - využívána malíři pro iluzi tří rozměrů
1. interpozice- překrývání objektů - info. o rozmístění objektů
- lineární perspektiva
- přibližování dvou rovnoběžných linií (př. kolejnice)
- atmosférická perspektiva
- vzdálené objekty hůře pozorovatelné v důsledku prachu, kouře a smogu v atmosféře (př. vzdálená hora)
- relativní velikost
- menší objekt 1 vnímáme jako vzdálenější oproti objektu 2, kdy víme že objekt 1 a 2 jsou ve skutečnosti stejné velikosti
- relativní výška (výška umístění)
- dva stejně velké objekty, jeden je výš a tak ho vnímáme jako vzdálenější
- gradient (spád struktury)
- autor Gibson
- plynutá změna povrchu, velikosti objektů a jejich rozmístění při přejíždění zrakem po scenérii (využíváno u pilotů)
- pohybová paralaxa
- sledování objektů z pohybujícího se dopravního prostředku
- fixační bod - objekt vnímáme že se pohybuje vůči nám v proti směru x ostatní objekty se zdánlivě pohybují stejným směrem jako my
- vodítko pro vnímání hloubky - bližší předměty se vůči nám pohybují rychleji, vzdálenější pomaleji (př. svodidla x Měsíc)
- překrývání objektů - info. o rozmístění objektů
Binokulární vodítka
- informace zprostředkovány dvěma očima
- dokonalejší prostorové vidění než monokulární vodítka
1. binokulární konvergence- při sledování blízkého objektu se obě oči stáčejí k sobě okohybnými svaly - konvergentní tj. sbíhavý pohyb
- další vodítko pro vnímání vzdálenosti
- binokulární disparita
- dva úhly pozorování díky rozmístění očí několik cm od sebe, dvě info. se spojují v jeden vjem
- vnímání tří rozměrů (tj. vzdálenosti)
- popř. dvojité vidění (diplopie) - otřes mozku, opilost
- → stereoskop - konstrukce pro prostorový dojem
Vnímání skutečného pohybu
- objekt se hýbe z místa, hýbe se pozadí (pohyb hlavou při sledování letícího ptáka), při chůzi
- Hubel a Wiesel - výzkumy receptivních polí
- Sekuler a Ganz - výzkumy selektivní adaptace - při delším sledování určitého pohybu se senzitivita vůči němu snižuje (př. sledování vodopádu, následné sledování nepohyblivých pohybů se jeví jako pohyblivé)
Vnímání zdánlivého pohybu
Stroboskopický pohyb
- sledování dvou objektů v rychlém časovém sledu
- Wertheimer - stroboskop, fí-fenomén (dnes užívané ve filmu - 24 rámečků/s)
Indukovaný pohyb
- sledování malého objektu na pozadí tvořeném pohyblivými objekty (př. ze stojícího vlaku se nám díky vedlejšímu pohybujícímu vlaku jevíme sami v pohybu)
- indukovaný pohyb sebe sama
Autokinetická iluze
- při sledování bodu světla v tmavé místnosti máme dojem pohybu bodu
Stálost (konstantnost) vnímání
- schopnost díky které vnímáme tvar, barvu, jas a velikost nezávisle na vzdálenosti, okolního pozadí (den x noc) objektu
-
proximální podnětové vzorce - stálé vlastnosti, informace o objektu vysílané do našich smyslů
- při jejich vnímání v noci x ve dne, z jiného úhlu, ze vzdálenosti se lidský percepční systém nenechá zmást
- výsledek vrozených dispozic i učení (zkušeností)
- barevná konstantnost - Schopnost vnímání věcí v prostředích a retrospekce
Percepční iluze
- x fyzikální iluze (hůl se pod vodní hladinou jeví ohnutá)
- = zkreslené vjemy
- nezávislé na naší vůli, vnitřní psychické procesy, přetrvávají i po poznání že se jedná o iluzi
- “opticko-geometrické klamy”
- důsledkem konstantního vnímání (zejména stálost velikosti) + lidské tendence organizovat vjemové pole do celků + vlivem kontrastu
- Muller-Lyerova iluze, Heringova figura, horizontálně-vertikální iluze, Ponzova iluze, iluze většího měsíce při horizontu než na vysoké obloze (podle Rocka a Kaufmana v důsl. vzdálenosti horizontu, představa “nebeské klenby” - důsledek usouzení že je měsíc dále=menší pokud je výše na nebi = usuzování, NEBO jiná citlivost vnímání vzdálenosti vůči horizontální a vertikální linii)
Individuální rozdíly ve vnímání
- vlastní “percepční realita” jedinců, vnímání není odrazem objektivního světa!
- percepční očekávání, kognitivní styl, motivace, osobnost jako celek, percepční obrana