15. Psychopatologie Flashcards
(77 cards)
pojem psychopatologie
je jednou ze základních disciplín psychologie zabývající se duševními poruchami
je to nauka zabývající se příznaky duševních chorob, klasifikací těchto chorob, poruch a hraničních stavů
zdraví
dle WHO stav plné tělesné, duševní a sociální pohody
nemoc
patologický stav těla a mysli
biopsychosociální reakcí člověka na škodlivé podněty (opak zdraví)
deficit
ztráta, nedostatek
normalita
pozitivní, žádoucí, častý či optimální (př. statistické pojetí normality – normální je to, co se v populaci vyskytuje s největší četností)
symptom
jednotlivý příznak choroby, neumožňuje poznat chorobu jako celek
syndrom
skupina symptomů, která má blíže k určení choroby jako celku
diagnóza
specifická skupina symptomů a syndromů, choroba
V klasickém pojetí klasifikace psychických poruch existují 2 typy:
Porucha
Choroba
porucha
víceméně trvalý patologický stav (Downův syndrom), který je za současného stavu poznání nezvratný
choroba
stav, kterému předcházelo období zdraví.
Budoucnost jedince postiženého chorobou je úplná úzdrava s defektem - opakovaná nemoc se slábnoucí úzdravou
Příčiny vzniku duševních poruch
- genetické: dědičnost je relativně slabá, často jde o nahodilou poruchu genů
- prenatální: porucha během prenatálního vývoje. Vliv mají choroby matky (zarděnky) i její psychické stavy a nálady
- perinatální: souvisí s porodem, ohroženy jsou hlavně děti předčasně narozené-nedonošené, děti nezralé-vážící méně než 2 500 g, ale také děti přenošené
- postnatální: exogenní vlivy - choroby, úrazy, traumata, fádnost, monotónnost, stereotypie, všednost vede k rozložení osobnosti.
- fyzikální a chemické: mohou přispět ke vzniku psychických poruch
- biologické: dědičnost (chromozomální a genové defekty), onemocnění matky
- psychologické a sociální: stres matky v těhotenství, nepříznivé mezilidské vztahy, deprivace psychických potřeb, dysfunkční rodina, dlouhodobé neřešené konflikty
Dělení prevence duševních chorob
- primární - jejím cílem je odstraňování záporných společenských jevů a zátěžových situací
- sekundární - jejím cílem je aktivní vyhledávání - depistáž osob se začínájícím duševním onemocněním a jejich včasné léčení.
- terciální - snižuje následky proběhlého duševního onemocnění na co nejnižší míru.
Kategorie duševních poruch
- poruchy objevující se obvykle v dětství - mentální retardace, hyperaktivita, úzkostné stavy, poruchy příjmu potravy …
- organické duševní poruchy - při porušení funkce mozku
- poruchy vyvolané psychoaktivními látkami - alkohol, barbituráty, amfetamin …
- schizofrenie - ztráta kontaktu s realitou, poruchy vnímání …
- paranoidní poruchy - nadměrná podezřívavost, nepřátelství
- poruchy nálady
- úzkostné poruchy - souvisí s náladami
- somatoformní (psychosomatická) onemocnění - pracuje nevědomí, tělesné symptomy bez organického podkladu např. konverze = ochrnutí
- disociační poruchy - přechodné změny ve funkci vědomí, paměti, změny identity způsobené emočními problémy
- sexuální poruchy - sexuální identita, sexuální cíl
- poruchy spánku - poruchy ovládání impulsů
- poruchy ovládání osobnosti - psychopatie, trvalé vzorce maladaptivního chování
Terapie
týmová spolupráce psychiatra, klinického psychologa, sociálního pracovníka a dalších
Psychiatrická léčba
- psychofarmaka – léky, které příznivě ovlivňují psychické funkce a psychopatologické příznaky (např. hypnotika, antidepresiva)
- elektrokonvulzivní léčba – aplikace elektrošoků
na psychiatrickou léčbu navazuje léčebná, pracovní a sociální rehabilitace (např. elektroléčba, vodoléčba, léčebná gymnastika, sportovní aktivity, vzdělávání…)
Psychoterapie
léčebné působení na nemoc, poruchu či anomálii za pomoci psychologických prostředků (hypnóza, komunikace)
- individuální/skupinová/ rodinná
- podpůrná/rekonstrukční
- hlubinná/behaviorální/ humanistická
- specifické formy psychoterapie – muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, ergoterapie a další
Oblasti poruch psychických funkcí
Vědomí Spánek Vnímání Myšlení Paměť Komunikace
Poruchy vědomí
vědomí = míra bdělosti a schopnosti přijímat podněty, uvědomovat si je a reagovat na ně
Kvantitativní poruchy vědomí Zastřené vědomí Somnolence Sopor Kóma Synkopa
Kvalitativní poruchy vědomí Obluzené vědomí Amence Delirium Obnubilace Stupor
Vigilita
je optimální stav CNS, tato reaguje optimálně na změny v zevním prostředí
vigilita je nezbytnou podmínkou vědomí.
zastřené vědomí
stejnoměrné snížení jasnosti, čilosti, bdělosti a pozornosti
somnolence
snížená bdělosti, zvýšená ospalost
sopor
hluboký spánek, stav, kdy lze člověka jen obtížně probudit, opakovaně usíná
kóma
bezvědomí, stav s vyhasnutými základními reflexy, avšak zachovanými vegetativními funkcemi
synkopa
krátkodobé bezvědomí, mdloba