6. učitel jako příslušník Flashcards

(41 cards)

1
Q

Sociologický pohled na profese:

A

pojem „profese“ zaujímá v sociologickém výkladu společnosti důležité místo, neboť je jednou z kategorií sociální stratifikace (tj. rozvrstvení společnosti). profese znamená „povolání spojené s určitou kvalifikací nebo odbornými znalostmi a dovednostmi, většinou vykonávané na základě zákonného oprávnění“. To plně odpovídá i chápání učitelské profese (Průcha, 2002).
Hierarchie profesí: Evropská klasifikace dovedností/kompetencí, kvalifikací a povolání – pilíř povolání obsahuje hierarchickou databázi povolání včetně profesního profilu (každému povolání je přiřazen kód)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
2
Q

klasifikace profesí

A


nekvalifikované a pomocné profese

jednoduché a dílčí (např. písař)

polokvalifikované a rutinní (prodavač, kominík)

kvalifikované (sekretářky, policisté, kuchaři)

střední složitost (knihovník, vychovatel)

vyšší kvalifikace (zdravotní sestry)

vysoce kvalifikované profese (učitel na ZŠ)

vysoce kvalifikované, mnohostranné a tvůrčí (lékaři, advokáti, vědci)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
3
Q

postoj společnostosti k učitelské profesi

A

Postoj společnosti k učitelské profesi: v české společnosti je povolání učitele hodnoceno jako vysoce prestižní, tyto poznatky jsou zjišťované pomocí škály prestiže povolání (respondenti přiřazují na seznamu povolání určitý počet bodů podle vážnosti). Podle několika průzkumů (např. Tuček, Machonin, 1993, i pozdějších) nasvědčuje tomu, že učitelská profese si udržuje vysokou prestiž. Je to zřejmě dáno tím, že jak odborníci, tak veřejnost, řadí povolání učitele k těm, která se vyznačují vysokou složitostí práce, náročností na vysokou kvalifikaci (Průcha, 2002).

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
4
Q

postoj učiteků k profesi

A

S tím v kontrastu je to, že sami učitelé jsou spíše skeptičtí v hodnocení prestiže své profese (to se projevuje již mezi studenty učitelských oborů), možná i proto někteří učitelé své povolání opouštějí. Učitelé mají často nízké sebehodnocení ve vztahu k vlastnímu povolání. Studenti i absolventi učitelství soudí, že prestiž učitelů (zejména ZŠ) je v očích veřejnosti nízká.
Důvody nižšího profesního sebevědomí:

reakce na nízké platové ohodnocení (zejména ve srovnání s méně náročnými povoláními i profesemi vyžadující vysokoškolskou kvalifikaci)

zdánlivě snazší studium učitelství (a názory o nízké úrovni ped. fakult)

vysoký stupeň feminizace učitelstva (feminizace je v českých školách neúměrně vysoká, podíl žen výrazně převyšuje podíl mužů)

osobní zkušenosti z kontaktů mezi konkrétními učiteli a rodiči

neexistence objektivních kritérií pro posuzování efektů práce učitelů a s tím spjatá mnohdy nekvalifikovaná hodnocení zevnějšku (úředníci, rodiče, masová média)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
5
Q

regulovaná profese

A

Regulovaná profese: Regulované povolání nebo činnost je takové povolání nebo činnost, pro jejichž výkon jsou v České republice předepsány právními předpisy požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání či činnost vykonávat (kvalifikační požadavky, případně bezúhonnost, zdravotní způsobilost a další). Existuje databáze regulovaných povolání a činností (MŠMT).

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
6
Q

učitel x pedagogický pracovník

A

Oba pojmy jsou často chybě používány jako synonyma. Učitelé jsou součástí širší profesní skupiny nazvané „pedagogičtí pracovníci“ (tato skupina je právně vymezena). Pedagogickými pracovníky jsou učitelé (ředitelé, zástupci, učitelé MŠ, ZŠ, ZUŠ, SŠ, VOŠ, spec. škol apod.) a kromě učitelů také vychovatelé škol a školských zařízení soc. péče, mistři odborné výchovy, vedoucí pracovišť středních odborných a jiných učilišť, instruktoři TV, trenéři sport. škol a tříd. Výjimkou jsou vysokoškolští učitelé, ti patří do zvláštní kategorie „akademický pracovník“ (kvůli terminologii zákona o vysokých školách)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
7
Q

Profese učitelství se mimo jiné zkoumá z hlediska činností, které učitelé vykonávají.

A


učitelská profese je výrazně rozrůzněna podle druhů edukačních institucí, v nichž se realizuje – je tedy nutno využít typologii učitelské profese (objasnit, jaké skupiny existují v této rozsáhlé kategorii – učitelé MŠ, ZŠ, ZUŠ aj.)

učitele lze kategorizovat podle funkcí, které zastávají (třídní učitel, uvádějící uč., výchovný poradce aj.)

pro objasnění učitelské profese jsou významné objektivní determinanty (faktory, které jsou dány politickým, ekonomickým a sociálním prostředím – zda pracují v demokratickém či restriktivním prostředí, jaké mají platy, prestiž v dané společnosti apod.) - učitelská profese se vyznačuje poměrně různými etapami profesní dráhy

vykonávání učitelské profese předpokládá náročnou přípravu pro učitelské povolání (je žádoucí objasňovat, jak probíhá, jaké jsou požadavky aj.)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
8
Q

etapy učitelství

A

Jednotlivé etapy (profesní vývoj učitele a jeho specifika):

volba učitelské profese (motivace ke studiu): zkoumá se především, zda studenti učitelských oborů pak toto povolání vykonávají nebo ne, zájem o studium je však trvale vysoký, jsou zde regionální rozdíly (např. v Praze a v Brně je větší nabídka prac. míst v jiné sféře než v menších městech)

profesní start (učitel-začátečník): považuje se za rozhodující období, projevuje se šok z reality (profesní náraz), učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na všechno, co od nich práce vyžaduje – nástupní podmínky často nejsou příznivé (zklamání z nedostatečného materiálního vybavení, nadměrné úvazky aj.), zásadní roli hraje klima školy (sdílení hodnotových orientací v učitelském sboru, postoj ředitele aj.), obtíže s neprospívajícími žáky, udržení kázně, udržení pozornosti.

profesní adaptace (první roky ve výkonu učitelského povolání): viz profesní start

profesní stabilizace (zkušený učitel, učitel-expert): po pěti a více letech, období, kdy učitelé nejvíce ovlivňují (působí na žáky i na začínající učitele), pracovní zátěž je v průměrných hodnotách,
69
didaktické postupy a metody vyučování průměrné až nadprůměrné
– profesní vyhasínání (vyhoření): ztráta zájmu o práci, stává se rutinou bez nadšení, výkon profese učitele unavuje a vyčerpává, některé hypotézy spojují syndrom vyhoření s životním stylem subjektů

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
9
Q

etické aspekty práce učitele

A


měl by být vzdělaný, odborník, ochotný, vnímavý, chápající, empatický, pracovitý, poctivý, nadšený, měl by mít pozitivní vztah k dětem, mít mnoho zájmů, umět nadchnout, motivovat, být tvořivý, se smyslem pro humor…

Z. Helus (2003) – uvažování o osobnosti musí pro vychovatele znamenat výzvu, aby se osobnost druhého člověka plně rozvinula; aby tento člověk bohatě vyjádřil osobnostní kvalitu svého života – tato výzva by měla zaměstnávat vychovatele a určovat jeho vztah k chovancům

základním úkolem učitele je vnímat osobnost dítěte jako celistvou se svou strukturou charakteristik a zaměřeností jedince v podobě potřeb, zájmů a hodnotové orientace

měl by být odborníkem, který dokáže odhalit potenciality dítěte, udělat si představu o působení všech faktorů na celistvost osobnosti a volit takové strategie, kterými pomůže jedinci rozvinout své možnosti s využitím interakcí a komunikací mezilidských vztahů a být při tom identickou osobností

při uplatňování všech těchto hledisek se dostáváme k potřebě uchopit výchovu a vzdělávání jako proces osobnostně orientovaný, „zaměřený na dítě“

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
10
Q

Mezinárodní srovnávání učitelů a jejich názorů (TALIS)

A

Česká školní inspekce zveřejňuje výsledky mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS 2018 poskytující komentovaná data ve vztahu k profesnímu rozvoji a sebedůvěře učitelů, k překážkám, které z pohledu učitelů komplikují efektivní vedení vzdělávacího procesu, k vlastním proměnám výuky i k pojetí učitelské profese jako takové.

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
11
Q

osobnost

A

v běžné mluvě pojem osobnost spíše synonymem úspěchu (osobnosti kulturního života, sportu…)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
12
Q

učitelova osobnost

A

učitelova osobnost: souhrn všech jeho vlastností (a jejich projevů v jeho jednání a chování), které jistým způsobem (ať již kladně nebo záporně) působí na žáky a současně ovlivňují také výsledky učitelovy i žákovy činnosti (Štefanovič).

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
13
Q

charakteristiky dobrého učitele

A

Charakteristiky osobnosti „dobrého“ učitele (Co je „dobrý“ učitel? efektivní, ideální, oblíbený, úspěšný… – hodnotící soudy, obtížně vymezitelné)
vymezení některých základních vlastností a dovedností:

stabilita učitele, extroverze, introverze;

vlastnosti spojené s uspokojováním základních potřeb žáků (schopnost motivovat, naplňovat potřeby – Maslow);

sociálně psychologické dovednosti (citlivost, akceptace osobnosti žáka, empatie, flexibilita reagování, autenticita);

„životní dovednosti“ jakožto charakteristiky osobnosti (čestnost, vytrvalost, organizování, smysl pro humor, zdravý rozum, odpovědnost, trpělivost, přátelskost, zvídavost, spolupráce, starostlivost)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
14
Q

životní příběh učitele

A

Životní příběh učitele:

nejde o konkrétní informace (fakty ze života, životopisné údaje, strukturované životopisy), ale spíše o zachycení událostí, lidí či míst, které měly a mají pro jedince nějaký význam (o významu, který těmto faktům jedinci přikládají, jakou roli hrají různé životní zkušenosti při formování prožívání a jednání lidí)

prostřednictvím příběhu můžeme lépe porozumět podstatě jedincova vlastního života, ale i roli, kterou tento jedinec má v širším kontextu společnosti
70

formulování životního příběhu má selektivní charakter: jedinec se snaží postihnout nejvýznamnější události, osoby či vztahy, ovlivňující dle jeho mínění jeho život, což mimo jiné vychází i ze selektivní povahy lidské paměti (skutečnosti považované jedincem za méně podstatné jsou snadněji „zapomínány“, než ty, které jsou pro něj důležité, přínosné či sebepotvrzující)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
15
Q

Mc Adamsova teorie
Tři úrovně osobnosti (McAdams, 1994)

A


dispoziční rysy: relativně nezávislé na vnějších vlivech a kontextu, zdrojem srovnání lidí mezi sebou, do jisté míry vrozené, během života relativně stabilní

osobní zaměřenost: to čeho chce člověk v určitém období dosáhnout (nebo naopak co nechce) - plány, osobní cíle, strategie; kontextově ovlivněné i závislé

životní příběh: celková zaměřenost osobnosti, její směřování, smysl života

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
16
Q

Emoční výbava učitele:

A

emoční stabilita: jedna z nejdůležitějších charakteristik osobnosti dobrého učitele.
o
Učitel emočně stabilní: projevuje se klidně; dokáže své emoce identifikovat a ovládat; reaguje přiměřeně situaci; má větší frustrační toleranci; vytváří příznivé klima ve třídě; dokáže tedy žáky více naučit; zároveň působí jako vzor chování (může ovlivňovat osobnostní vývoj žáků)

Extroverze/introverze – méně zřejmé ve vztahu k učiteli; záleží i na osobnosti konkrétního žáka
o
Extroverze – empirický, materialistický, utilitární přístup
o
Introverze – idealismus, optimismus, emocionální zaměření, racionalismus

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
17
Q

složky emocí

A


Vnitřní tělesné reakce, zvláště ty, na kterých se podílí autonomní nervový systém.

Kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že se odehrává pozitivní nebo negativní událost

Výraz obličeje

Reakce na emoci

18
Q

práce s emocemi

A


kniha pro děti: Barevná příšerka (Dani Goméz, Josep Maria Allué) - příběh pomáhá dětem (ale i dospělým) vyznat se ve svých pocitech a umět s nimi zacházet.

práce s kartami emocí

19
Q

empatie

A

Empatie je schopnost člověka chápat pocity druhého člověka, které se snaží vyjádřit, a vcítit se do něj a vidět problémy očima člověka, který je prožívá, a schopnost sdělit druhému člověku naše pochopení.

20
Q

postoj

A

Postoj: Je získaný hodnotící vztah k objektům okolí i sobě samému. Utváří se vlivem sociální zkušenosti, jak v řízených (výchovných) interakcích, tak i ve spontánním, živelném sociálním učení. Postoje se jen obtížně mění. Významně ovlivňuje chování a jednání člověka. Ovlivňuje zkrátka všechny stránky psychické činnosti. Má podobu buď latentního (skrytého) regulátoru chování, a nebo se v chování a jednání člověka zjevně projevuje.

utváří je: potřeby, zájmy, charakter (vnitřní) a rodina, malé soc. skupiny, kultura (vnější).
o
vědomé x nevědomé
o
centrální – k rodičům, zaměstnání
o
okrajové – např. zahraniční politika
o
izolované – subjektivní pojetí a hodnocení světa a života

21
Q

klasifikace postojů

A

Klasifikace postojů:

postoje k hodnotám materiálním

postoje k hodnotám duchovním

postoje k hodnotám sociálním

22
Q

vytváření postojů- jak

A

Vytváření postojů – učením, nápodobou, ztotožnění s idejemi, normami

23
Q

předsudky

A

Předsudky – podvědomé tendence utvořené z dříve vytvořených předpojatostí (proti národnosti, pohlaví, konkrétnímu člověku, rase, aj.) nezdůvodněné, ale poměrně pevné postoje, bývají součástí percepčních stereotypů (= chyby v posuzování)

24
Q

stereotypy

A

Stereotypy (genderové, etnické atd.; vtipy o blondýnkách, policistech atd.): udržují se tradicí.

25
lagelling
Labeling (možnosti postojové změny učitelů): teorie nálepkování Vědátor, ajťák, čelista, Rom atd. Nálepka kriminálníka překryje nálepku rodiče, přítele, souseda atd. Nálepka toho, kdo pořád vyrušuje hloupými dotazy, překryje reálný výkon žáka při zkoušení.
26
sebenaplŇující proroctví
Sebenaplňující proroctví (Pygmalion efekt a Golem efekt), jejich dynamika a důsledky pro žáka − To, jak ostatní vnímáme, je jedna věc. Víme, že máme nereflektované tendence podléhat různým zkreslením a falešným dojmům o druhých. Další věc je to, že naše přesvědčení o druhých ovlivňuje naše chování k druhým a tím potažmo i chování druhých k nám atd. = sebenaplňující se proroctví. − Rosenthal &Jacobson (1968) ukázali, že jestliže učitelé byli navedeni, aby si mysleli, že jsou někteří žáci perspektivnější, tito žáci skutečně po nějaké době měli lepší výsledky (pomocí objektivních metod měření). Skutečnost může být očekáváním pozitivně (Pygmalion efekt) či negativně (Golem efekt) ovlivněna. − Chyby při budování dojmu o druhých jsou v běžném životě, kdy reagujeme na zcela neznámé lidi, více méně nicotné a zanedbatelné. Nepříjemných rysů nabývají ovšem v pedagogice (při výchově dětí). Když se totiž soustavně dopouštíme nespravedlivosti (budiž nám omluveny jednotlivé a 72 výjimečné prohřešky), kazíme tím často nevratně nejen vztah dětí ke škole, ale často i jejich charakter (Krása)
27
výchovné styly
Výchovné styly (kázeň, svoboda, demokracie), moc ve školní třídě a interakční pojetí − Autokratické řízení (autoritativní, dominantní) - kázeň – vychovatel mnoho rozkazuje, hrozí a trestá, málo respektuje přání a potřeby dětí, má pro ně málo porozumění, jednoznačně determinuje žáky svými zkušenostmi, úsudky a rozhodnutími, poskytuje jim málo samostatnosti a iniciativy. − Slabé řízení (liberální výchova) - svoboda – vychovatel řídí děti málo nebo vůbec ne. Neklade jim přímo požadavky. Pokud vysloví požadavek, nekontroluje a nepožaduje jeho důsledné plnění. − Sociálně integrační (demokratické) vedení – demokracie – vychovatel dává dětem přehled o celkové činnosti skupiny a jejích cílech, udílí méně příkazů a podporuje iniciativu, působí spíše příkladem. Skupina diskutuje, učitel podává návrhy, je přístupný hovorům i o jiných než pracovních záležitostech. (více viz.níže)
28
kázeň
Kázeň = soubor opatření pro dodržení stanovených norem chování; vědomé, přesné plnění zadané sociální role, stanovených úkolů, určených činností, spojené s respektováním autority.
29
kázeň funkce
Funkce kázně: A. VE SPOLEČNOSTI: − orientační: člověk ví, jak se má chovat a co může očekávat od ostatních; − ochranou: s dobrými zákony a jejich zachováním se lidé cítí bezpečně; − existenční: umožňuje člověku, lidstvu přežít; − sociotvornou: kázeň je předpoklad, aby mohla společnost normálně fungovat; − výchovnou: kázeň zvyšuje výkon a efektivitu lidského počínání B. VE ŠKOLE: − zajišťuje žákům a učitelům bezpečí; − vytváří prostředí podporující učení. Funkce kázně ve společnosti a škole se překrývají. Potřeba kázně stoupá s počtem lidí ve skupině. Určitý řád, určitá kázeň je předpokladem soužití a výkonnosti jak ve škole, tak v armádě či podniku. Školní kázeň je vědomé dodržování školního řádu a pravidel stanovených učiteli, popřípadě ostatními zaměstnanci školy.
30
31
nekázeň vůči učitelům a škole
Nekázeň vůči učitelům a škole (drzost, vulgárnost, poškozování věcí učitelů, lhaní, pomlouvání, pozdní příchody, zapomínání úkolů a pomůcek, přepisování známek apod.) X nekázeň vůči spolužákům (vulgárnost, šikana, rvačky, krádeže, poškozování osobních věcí, předbíhání ve frontách na oběd, bojkotování práce ve skupině, shazování viny na druhé, apod.)
32
moc ve školní třídě
Moc ve školní třídě je přirozenou součástí výchovně-vzdělávacího procesu. Moc můžeme ve vztahu k učiteli chápat jako učitelovu schopnost ovlivnit žáky v tom, aby činili, co po nich učitel požaduje. Učitelova moc existuje jen tehdy, pokud ji žáci percipují a akceptují ji. Učitel může moc využít i zneužít, a to nejen vědomě, ale i nevědomě. Cesty k udržení moci učitelem jsou různé. Důležité je připomenout, že nastolení klimatu vhodného pro učení může být dosaženo nejen důrazem na poslušnost a donucování, ale i vyjednáváním se žáky, diskusí, skupinovou účastí a kontrakty.
33
nároky profese
Psychologická náročnost učitelství a práce s ní (Průcha, 2002, Učitel – Současné poznatky o profesi; Řehulka, Řehulková, 1998, 1999, Učitelé a zdraví) − koncem 80. let 20. stol. vydána práce Psychologie činnosti a osobnosti učitele (M. Langová, M. Kodým a kol., 1987), kde jsou na základě empirických výzkumů uvedena fakta týkající se zejména psychického zdraví českých učitelů (zájem výzkumníků o zdraví učitelů nastal až v 80. letech, dříve jen minimálně a když už, tak se zkoumalo tělesné zdraví) − psychická zátěž (3 složky): o senzorická – učitelé pracují „při plném, až vyostřeném vědomí“ s vysokými nároky na zrak a sluch aj. o mentální – je způsobena problémy, které vznikají při práci s žáky, s řízením třídy, s poznáváním a formováním osobnosti žáka aj. o emocionální – nejvýraznější, je tvořena „afektivní odezvou veškeré pedagogické práce“, např. emoční zátěž při přidělování známek na vysvědčení, nutnost potlačení sympatií a antipatií k žákům i k rodičům apod. − v učitelské profesi nacházíme zátěže, které jsou nebezpečné pro udržení psych. a fyz. zdraví učitele, ne každý je predisponován tyto zátěže úspěšně zvládat – učitelé by měli být připravováni na zvládání různých zátěží, při výběru uchazečů o studium by mělo být k těmto dovednostem přihlíženo (některé ped. fakulty žádají lékařské potvrzení o způsobilosti k výkonu povolání)
34
zdroje a příčiny pracovní zátěže učitelů
Zdroje a příčiny pracovní zátěže učitelů: − rozdíly mohou být u učitelů na různých školách (velkoměstské školy a maloměstské školy, ZŠ vs. SŠ), různých předmětů, − velký počet žáků ve třídách, špatné chování žáků, nekázeň, nepozornost, nedostatek pomůcek a potřeb pro vyučování, špatné postoje žáků k práci, nedostatečná spolupráce ze strany rodičů, učení ve třídách s velmi rozdílnou úrovní žáků, nedostatek času pro odpočinek a relaxaci, administrativa, neodpovídající plat, počet tříd, v kterých učitel během týdne vyučuje, vztahy s jinými učiteli a s vedením, nátlak médií a veřejnosti, celková změna v chování žáků k učiteli (rozvolnění vztahů), drzé chování, vulgární vyjadřování − konfliktnost role učitele: na učitele jsou kladeny protikladné požadavky – má být přítelem, získat si důvěru X zajišťovat kázeň (rázným přístupem) – důsledkem je pocit napětí, úzkosti a z fyziol. projevů např zvýšení krevního tlaku − pracovní nejistota: má být objektivní, ale nemá k dispozici přesná kritéria pro hodnocení, to zvyšuje pracovní nejistotu (ne u všech učitelů, někteří jsou naopak nadměrně sebejistí) a vyvolává růst napětí, pocity marnosti a vede k opatrnosti − Zvládání zátěže: − schopnost zátěž zvládat bývá označována jako odolnost − z výzkumů (Vašina, Valošková, 1998) lze vyvodit, že nejohroženějším typem v učitelské profesi jsou patrně ženy-učitelky základních a zvláštních škol − vlastnosti dobrého učitele jsou především zakotveny v jeho vrozených predispozicích, kdežto přípravné vzdělání asi nemůže tento vrozený předpoklad k profesi (psychickou vybavenost) podstatně ovlivnit − způsoby a prostředky zvládání zátěže (Řehulka, Řehulková, 1998): o farmakologické prostředky (léky na uklidnění) o kouření, alkohol o sportovní, zájmová a rekreační činnost o úprava režimu práce o odpočinek o medicínsko-psychologická pomoc (méně často)
35
psychohygiena
Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; hledání pomoci při potížích 74 „Osvojení si zásad duševní hygieny je důležitou součástí osobnostního rozvoje, v případě učitelské profese je možné osvojení těchto principů považovat za podstatnou součást rozvoje profesního“ (Švamberk, Šauerová, 2018, s. 66).
36
význam duševní hygieny
− prevence duševních chorob (neuróz) − prevence somatických onemocnění (utužování imunity) - význam pro zlepšení pracovního výkonu − význam pro životní spokojenost, pohodu − význam pro zlepšování mezilidských vztahů
37
co se doporučuje na duševní hygienu
Duševní hygiena doporučuje: − správnou životosprávu (dostatek spánku, nekouřit, pravidelné střídání práce a odpočinku, zdravá strava…) − relaxační techniky − předcházet stresujícím situacím
38
základy duševní hygieny
− objektivní sebepoznání a sebehodnocení − reálný pohled na své okolí, cíle, smysl života − soulad v mezilidských vztazích − orientace v příčinách svých nálad − životospráva
39
syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření (burnout) byl poprvé popsán v roce 1975 H. Freudenbergerem (US psychoanalytik německého původu). Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem/ideou ztrácejí své nadšení). − Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. − Vyskytuje se zejm. u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení. − Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální. − Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. − Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.
40
projevy syndromu vyhoření
− únava a pokles výkonu − deprese a úzkosti − poruchy paměti a soustředění − poruchy spánku − tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém, …) − nespokojenost, dysforie, neschopnost uvolnit se − tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, …) − snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích 75 Je to tedy stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, je emočně „oploštělý“, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity, přidružují se i somatické potíže. - existují přednášky a kurzy akreditované MŠMT, které se věnují problematice vyhoření
41
legislativa co podporuje zaměstnance
Legislativa: úplný soupis toho, co by měl zaměstnavatel zaměstnancům poskytnout, nenalezneme. Určité závazky, které by měl zaměstnavatel poskytnout, jsou zakotveny: − Listina základních práv a svobod, Hlava IV, čl. 28 „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky“. − Zákoník práce – paragraf 35, odst. 1 písm. a) „Zaměstnavateli je uloženo, kromě jiného, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní nebo pracovní smlouvou“