6. učitel jako příslušník Flashcards
(41 cards)
Sociologický pohled na profese:
pojem „profese“ zaujímá v sociologickém výkladu společnosti důležité místo, neboť je jednou z kategorií sociální stratifikace (tj. rozvrstvení společnosti). profese znamená „povolání spojené s určitou kvalifikací nebo odbornými znalostmi a dovednostmi, většinou vykonávané na základě zákonného oprávnění“. To plně odpovídá i chápání učitelské profese (Průcha, 2002).
Hierarchie profesí: Evropská klasifikace dovedností/kompetencí, kvalifikací a povolání – pilíř povolání obsahuje hierarchickou databázi povolání včetně profesního profilu (každému povolání je přiřazen kód)
klasifikace profesí
−
nekvalifikované a pomocné profese
−
jednoduché a dílčí (např. písař)
−
polokvalifikované a rutinní (prodavač, kominík)
−
kvalifikované (sekretářky, policisté, kuchaři)
−
střední složitost (knihovník, vychovatel)
−
vyšší kvalifikace (zdravotní sestry)
−
vysoce kvalifikované profese (učitel na ZŠ)
−
vysoce kvalifikované, mnohostranné a tvůrčí (lékaři, advokáti, vědci)
postoj společnostosti k učitelské profesi
Postoj společnosti k učitelské profesi: v české společnosti je povolání učitele hodnoceno jako vysoce prestižní, tyto poznatky jsou zjišťované pomocí škály prestiže povolání (respondenti přiřazují na seznamu povolání určitý počet bodů podle vážnosti). Podle několika průzkumů (např. Tuček, Machonin, 1993, i pozdějších) nasvědčuje tomu, že učitelská profese si udržuje vysokou prestiž. Je to zřejmě dáno tím, že jak odborníci, tak veřejnost, řadí povolání učitele k těm, která se vyznačují vysokou složitostí práce, náročností na vysokou kvalifikaci (Průcha, 2002).
postoj učiteků k profesi
S tím v kontrastu je to, že sami učitelé jsou spíše skeptičtí v hodnocení prestiže své profese (to se projevuje již mezi studenty učitelských oborů), možná i proto někteří učitelé své povolání opouštějí. Učitelé mají často nízké sebehodnocení ve vztahu k vlastnímu povolání. Studenti i absolventi učitelství soudí, že prestiž učitelů (zejména ZŠ) je v očích veřejnosti nízká.
Důvody nižšího profesního sebevědomí:
−
reakce na nízké platové ohodnocení (zejména ve srovnání s méně náročnými povoláními i profesemi vyžadující vysokoškolskou kvalifikaci)
−
zdánlivě snazší studium učitelství (a názory o nízké úrovni ped. fakult)
−
vysoký stupeň feminizace učitelstva (feminizace je v českých školách neúměrně vysoká, podíl žen výrazně převyšuje podíl mužů)
−
osobní zkušenosti z kontaktů mezi konkrétními učiteli a rodiči
−
neexistence objektivních kritérií pro posuzování efektů práce učitelů a s tím spjatá mnohdy nekvalifikovaná hodnocení zevnějšku (úředníci, rodiče, masová média)
regulovaná profese
Regulovaná profese: Regulované povolání nebo činnost je takové povolání nebo činnost, pro jejichž výkon jsou v České republice předepsány právními předpisy požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání či činnost vykonávat (kvalifikační požadavky, případně bezúhonnost, zdravotní způsobilost a další). Existuje databáze regulovaných povolání a činností (MŠMT).
učitel x pedagogický pracovník
Oba pojmy jsou často chybě používány jako synonyma. Učitelé jsou součástí širší profesní skupiny nazvané „pedagogičtí pracovníci“ (tato skupina je právně vymezena). Pedagogickými pracovníky jsou učitelé (ředitelé, zástupci, učitelé MŠ, ZŠ, ZUŠ, SŠ, VOŠ, spec. škol apod.) a kromě učitelů také vychovatelé škol a školských zařízení soc. péče, mistři odborné výchovy, vedoucí pracovišť středních odborných a jiných učilišť, instruktoři TV, trenéři sport. škol a tříd. Výjimkou jsou vysokoškolští učitelé, ti patří do zvláštní kategorie „akademický pracovník“ (kvůli terminologii zákona o vysokých školách)
Profese učitelství se mimo jiné zkoumá z hlediska činností, které učitelé vykonávají.
−
učitelská profese je výrazně rozrůzněna podle druhů edukačních institucí, v nichž se realizuje – je tedy nutno využít typologii učitelské profese (objasnit, jaké skupiny existují v této rozsáhlé kategorii – učitelé MŠ, ZŠ, ZUŠ aj.)
−
učitele lze kategorizovat podle funkcí, které zastávají (třídní učitel, uvádějící uč., výchovný poradce aj.)
−
pro objasnění učitelské profese jsou významné objektivní determinanty (faktory, které jsou dány politickým, ekonomickým a sociálním prostředím – zda pracují v demokratickém či restriktivním prostředí, jaké mají platy, prestiž v dané společnosti apod.) - učitelská profese se vyznačuje poměrně různými etapami profesní dráhy
−
vykonávání učitelské profese předpokládá náročnou přípravu pro učitelské povolání (je žádoucí objasňovat, jak probíhá, jaké jsou požadavky aj.)
etapy učitelství
Jednotlivé etapy (profesní vývoj učitele a jeho specifika):
−
volba učitelské profese (motivace ke studiu): zkoumá se především, zda studenti učitelských oborů pak toto povolání vykonávají nebo ne, zájem o studium je však trvale vysoký, jsou zde regionální rozdíly (např. v Praze a v Brně je větší nabídka prac. míst v jiné sféře než v menších městech)
−
profesní start (učitel-začátečník): považuje se za rozhodující období, projevuje se šok z reality (profesní náraz), učitelé zjišťují, že nejsou připraveni na všechno, co od nich práce vyžaduje – nástupní podmínky často nejsou příznivé (zklamání z nedostatečného materiálního vybavení, nadměrné úvazky aj.), zásadní roli hraje klima školy (sdílení hodnotových orientací v učitelském sboru, postoj ředitele aj.), obtíže s neprospívajícími žáky, udržení kázně, udržení pozornosti.
−
profesní adaptace (první roky ve výkonu učitelského povolání): viz profesní start
−
profesní stabilizace (zkušený učitel, učitel-expert): po pěti a více letech, období, kdy učitelé nejvíce ovlivňují (působí na žáky i na začínající učitele), pracovní zátěž je v průměrných hodnotách,
69
didaktické postupy a metody vyučování průměrné až nadprůměrné
– profesní vyhasínání (vyhoření): ztráta zájmu o práci, stává se rutinou bez nadšení, výkon profese učitele unavuje a vyčerpává, některé hypotézy spojují syndrom vyhoření s životním stylem subjektů
etické aspekty práce učitele
−
měl by být vzdělaný, odborník, ochotný, vnímavý, chápající, empatický, pracovitý, poctivý, nadšený, měl by mít pozitivní vztah k dětem, mít mnoho zájmů, umět nadchnout, motivovat, být tvořivý, se smyslem pro humor…
−
Z. Helus (2003) – uvažování o osobnosti musí pro vychovatele znamenat výzvu, aby se osobnost druhého člověka plně rozvinula; aby tento člověk bohatě vyjádřil osobnostní kvalitu svého života – tato výzva by měla zaměstnávat vychovatele a určovat jeho vztah k chovancům
−
základním úkolem učitele je vnímat osobnost dítěte jako celistvou se svou strukturou charakteristik a zaměřeností jedince v podobě potřeb, zájmů a hodnotové orientace
−
měl by být odborníkem, který dokáže odhalit potenciality dítěte, udělat si představu o působení všech faktorů na celistvost osobnosti a volit takové strategie, kterými pomůže jedinci rozvinout své možnosti s využitím interakcí a komunikací mezilidských vztahů a být při tom identickou osobností
−
při uplatňování všech těchto hledisek se dostáváme k potřebě uchopit výchovu a vzdělávání jako proces osobnostně orientovaný, „zaměřený na dítě“
Mezinárodní srovnávání učitelů a jejich názorů (TALIS)
Česká školní inspekce zveřejňuje výsledky mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS 2018 poskytující komentovaná data ve vztahu k profesnímu rozvoji a sebedůvěře učitelů, k překážkám, které z pohledu učitelů komplikují efektivní vedení vzdělávacího procesu, k vlastním proměnám výuky i k pojetí učitelské profese jako takové.
osobnost
v běžné mluvě pojem osobnost spíše synonymem úspěchu (osobnosti kulturního života, sportu…)
učitelova osobnost
učitelova osobnost: souhrn všech jeho vlastností (a jejich projevů v jeho jednání a chování), které jistým způsobem (ať již kladně nebo záporně) působí na žáky a současně ovlivňují také výsledky učitelovy i žákovy činnosti (Štefanovič).
charakteristiky dobrého učitele
Charakteristiky osobnosti „dobrého“ učitele (Co je „dobrý“ učitel? efektivní, ideální, oblíbený, úspěšný… – hodnotící soudy, obtížně vymezitelné)
vymezení některých základních vlastností a dovedností:
−
stabilita učitele, extroverze, introverze;
−
vlastnosti spojené s uspokojováním základních potřeb žáků (schopnost motivovat, naplňovat potřeby – Maslow);
−
sociálně psychologické dovednosti (citlivost, akceptace osobnosti žáka, empatie, flexibilita reagování, autenticita);
−
„životní dovednosti“ jakožto charakteristiky osobnosti (čestnost, vytrvalost, organizování, smysl pro humor, zdravý rozum, odpovědnost, trpělivost, přátelskost, zvídavost, spolupráce, starostlivost)
životní příběh učitele
Životní příběh učitele:
−
nejde o konkrétní informace (fakty ze života, životopisné údaje, strukturované životopisy), ale spíše o zachycení událostí, lidí či míst, které měly a mají pro jedince nějaký význam (o významu, který těmto faktům jedinci přikládají, jakou roli hrají různé životní zkušenosti při formování prožívání a jednání lidí)
−
prostřednictvím příběhu můžeme lépe porozumět podstatě jedincova vlastního života, ale i roli, kterou tento jedinec má v širším kontextu společnosti
70
−
formulování životního příběhu má selektivní charakter: jedinec se snaží postihnout nejvýznamnější události, osoby či vztahy, ovlivňující dle jeho mínění jeho život, což mimo jiné vychází i ze selektivní povahy lidské paměti (skutečnosti považované jedincem za méně podstatné jsou snadněji „zapomínány“, než ty, které jsou pro něj důležité, přínosné či sebepotvrzující)
Mc Adamsova teorie
Tři úrovně osobnosti (McAdams, 1994)
−
dispoziční rysy: relativně nezávislé na vnějších vlivech a kontextu, zdrojem srovnání lidí mezi sebou, do jisté míry vrozené, během života relativně stabilní
−
osobní zaměřenost: to čeho chce člověk v určitém období dosáhnout (nebo naopak co nechce) - plány, osobní cíle, strategie; kontextově ovlivněné i závislé
−
životní příběh: celková zaměřenost osobnosti, její směřování, smysl života
Emoční výbava učitele:
emoční stabilita: jedna z nejdůležitějších charakteristik osobnosti dobrého učitele.
o
Učitel emočně stabilní: projevuje se klidně; dokáže své emoce identifikovat a ovládat; reaguje přiměřeně situaci; má větší frustrační toleranci; vytváří příznivé klima ve třídě; dokáže tedy žáky více naučit; zároveň působí jako vzor chování (může ovlivňovat osobnostní vývoj žáků)
−
Extroverze/introverze – méně zřejmé ve vztahu k učiteli; záleží i na osobnosti konkrétního žáka
o
Extroverze – empirický, materialistický, utilitární přístup
o
Introverze – idealismus, optimismus, emocionální zaměření, racionalismus
složky emocí
−
Vnitřní tělesné reakce, zvláště ty, na kterých se podílí autonomní nervový systém.
−
Kognitivní hodnocení nebo přesvědčení, že se odehrává pozitivní nebo negativní událost
−
Výraz obličeje
−
Reakce na emoci
práce s emocemi
−
kniha pro děti: Barevná příšerka (Dani Goméz, Josep Maria Allué) - příběh pomáhá dětem (ale i dospělým) vyznat se ve svých pocitech a umět s nimi zacházet.
−
práce s kartami emocí
empatie
Empatie je schopnost člověka chápat pocity druhého člověka, které se snaží vyjádřit, a vcítit se do něj a vidět problémy očima člověka, který je prožívá, a schopnost sdělit druhému člověku naše pochopení.
postoj
Postoj: Je získaný hodnotící vztah k objektům okolí i sobě samému. Utváří se vlivem sociální zkušenosti, jak v řízených (výchovných) interakcích, tak i ve spontánním, živelném sociálním učení. Postoje se jen obtížně mění. Významně ovlivňuje chování a jednání člověka. Ovlivňuje zkrátka všechny stránky psychické činnosti. Má podobu buď latentního (skrytého) regulátoru chování, a nebo se v chování a jednání člověka zjevně projevuje.
−
utváří je: potřeby, zájmy, charakter (vnitřní) a rodina, malé soc. skupiny, kultura (vnější).
o
vědomé x nevědomé
o
centrální – k rodičům, zaměstnání
o
okrajové – např. zahraniční politika
o
izolované – subjektivní pojetí a hodnocení světa a života
klasifikace postojů
Klasifikace postojů:
−
postoje k hodnotám materiálním
−
postoje k hodnotám duchovním
−
postoje k hodnotám sociálním
vytváření postojů- jak
Vytváření postojů – učením, nápodobou, ztotožnění s idejemi, normami
předsudky
Předsudky – podvědomé tendence utvořené z dříve vytvořených předpojatostí (proti národnosti, pohlaví, konkrétnímu člověku, rase, aj.) nezdůvodněné, ale poměrně pevné postoje, bývají součástí percepčních stereotypů (= chyby v posuzování)
stereotypy
Stereotypy (genderové, etnické atd.; vtipy o blondýnkách, policistech atd.): udržují se tradicí.