8. žák jako aktér Flashcards

Question

jak rozlišujeme dovednosti

Answer 1

− senzomotorické (kreslení, psaní, čtení, hra na hudební nástroj, stříhání, řezání…); − intelektové (k řešení jednotlivých druhů matematických úloh, např. převádění zlomků na společného jmenovatele, úprava mnohočlenů, užití Pythagorovy věty; dovednosti v užívání mluvnických pravidel); − sociální (rozpoznat z výrazu druhého člověka, zda jsme mu svým chováním způsobili radost, nebo ho zneklidnili; umění jednat s lidmi při práci; vystihnout názory a city žáka anebo celé třídy a podle toho upravit další působení na žáky).

Answer 2

a) předpojmové substadium (2–4 roky) - postupně se prosazují symbolické činnosti, dokážou si akci představit (lidé zastupováni panenkami); dítě není schopno tvořit pojmy b) intuitivní substadium (4–7 let) - bylo Piagetem nejvíce zkoumáno. − Kognitivní struktury: o egocentrismus (sebestředné hledisko, neschopnost kritiky); o centrace (soustředění pozornosti pouze na jeden znak a opomíjení ostatních, ať jsou jakkoliv důležité; sklenice stejného objemu, různých rozměrů); o iverzibilita (neschopnost postupovat zpětně ke svému výchozímu bodu, 2+3=5 nedokáže postup obrátit na 5-3=2. Dokáže provést výpočet, nedovede se zpětně vrátit) Stadium 3) konkrétní operace (7–11 let) - uspořádaná, symbolická soustava myšlení je vázána na konkrétní zkušenosti, popisují své okolí; místo vysvětlovat dávat příklady jevů – nepodávat definice. Věří-li, že jejich oblíbené fotbalové mužstvo je nejlepší, uchovávají si tuto domněnku bez ohledu na to, jak často dotyčný tým prohrává. (Někdy vůči tomu nejsou imunní ani dospělí). Dětské myšlení méně egocentrické → decentrované → − konzervace: 7–8 let – schopnost zachovat v mysli podstatu látky; 9–10 let zachování hmotnosti; 12 let zachování objemu. − grupování: hlavní kognitivní struktura tohoto stádia; rozpoznávat členy pravé logické třídy; pořádat předměty a události do souboru podle společných znaků. − seriace : řazení do pořadí podle velikosti… Schopnost vnímat vztahy mezi předměty a užívat tohoto poznání k řešení problémů. Stadium 4) formální operace (12 a výše) - schopnost zachovat formu a formulovat hypotézu, aniž by vyžadovali konkrétní zkušenost. Schopnost náhledu, že pojmy, nebo třídy mohou být na sobě závislé. (při řešení problémů nutno vzít v úvahu zároveň rychlost, popř jedno měnit a ostatní nechat konstantní). 101 − Mřížkově-grupová struktura – struktura myšlení, v níž cokoli může být vztaženo k čemukoli jinému. − Hypoteticko-deduktivní usuzování – schopnost vytvářet hypotézy, i dedukovat z výsledků a tím rozvíjet pochopení předmětu. Funkcionální invarianty – měnění myšlení podle vývoje − Akomodace – přizpůsobení chování zvláštním vlastnostem, uvědomění si věcí ve světě, které nemohu změnit (přitažlivost zemská, vlastnosti vody, ohně). − Asimilace – pojímání předmětů… do struktur Akomodace, asimilace probíhají společně. − Organizace – členění do schémat

Answer 3

omyl probíhá na základě náhodných pokusů s tím, že se fixuje ten pokus, který vedl k úspěchu. Tento postup se často užívá při snaze o vyřešení hlavolamů, bloudění po neznámém městě apod.

Answer 4

znamená, že dojde ke spontánnímu a náhlému pochopení situace, na konci stojí pocit (a někdy i citoslovce) „aha – tak takhle to tedy je“. Podstatou je, že jedinec v určitém momentu řešení problému najednou celou situaci uchopí a vidí ji jako komplex a chápe její logiku.

Answer 5

Sociální posilování (podmiňování, operantní učení) je jednou z jednodušších forem sociálního učení, kdy určité chování či jednání je posíleno (odměněno) podnětem sociální povahy, což jsou různé podoby sociální akceptace – používání odměn a trestů. Projev akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. Tedy určité chování se opakuje a tím upevňuje, pokud je sociálně oceněno. Když po nějakém chování přijde odměna, zvyšuje se pravděpodobnost zopakování chování, pokud přijde trest, snižuje se. Pokud je chování bez odezvy, postupně vyhasíná. Téma učení rozpracoval behaviorismus: − klasické podmiňování (odměna x trest) − instrumentální podmiňování (uspokojení x neuspokojení potřeby) − operantní podmiňování (vyvolání příjemného x nepříjemného prožitku). − Rozlišujeme přímé a nepřímé posilování. Př. nepřímého posilování je pozorováním získaná zkušenost (napichování hlavy na kůl, nechci takto dopadnout).

Answer 6

jedinec se může učit i tehdy, když se nachází v pozici pozorovatele nějaké akce. Toto učení je založeno na pozorování druhých (modelů) a uplatňuje se zde zástupné zpevňování. Pokud je jedinec svědkem toho, že model je za své chování potrestán, pravděpodobně u sebe toto chování v budoucnu potlačí, a naopak fixuje způsoby jednání, které měly pro model pozitivní důsledek. Současně může jedinec napodobovat i sám sebe. (experimenty A. Bandura, E. A. Rosse)

Answer 7

Identifikace má mnohé společné rysy s učením nápodobou. Opět jde o situaci, kdy jedinec přejímá chování druhého člověka. Jiný je však motiv. Při identifikaci se vybírá objekt (vzor) nápodoby, přejímán je celek (ztotožnění se vzorem), oproti učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování. Identifikace znamená ztotožnění a přejímání chování, které je způsobeno citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, kterou jedinec napodobuje, protože by chtěl být jako ona. Učení nápodobou i identifikací má vyšší efektivitu díky prožívaným emocím. Často se vyskytuje v kombinaci se zpevňováním.

Answer 8

– bývá často spojováno se školou a se školním vzděláváním, ale v psychologii je chápáno šířeji. Je to celoživotní proces. Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. „Vše, co není vrozené, je naučené!“ (Čáp)

Answer 9

Habituace (přivykání) - je u zvířat i u lidí − u zvířat: např. lovecký pes se zprvu lekne každého zatroubení lesního rohu či pušky, ale postupně si jich přestává všímat, nebo např. srny se přestanou bát strašáků na poli − u lidí: např. jsme nuceni přespat u známých v cizím panelovém bytě – je tam hluk, nechápeme, jak tam mohou spát, ale oni si přivykli, nebo např. když si žena zvykne na chrápání partnera ignorovat podnět – chrápání, tikot hodin…. 2. Senzibilizace (zcitlivění) − opakované působení určitého podnětu vede k postupnému narůstání reakce vůči tomuto podnětu – opakem habituace je senzibilizace – nárůst vnímavosti vůči určitým podnětům. Např. negativní zkušenost s do té doby ignorovaným podnětem (člověk omylem spolkne mouchu) vyvolá napříště mnohem silnější reakci (vyvine se fobie). 3. Klasické podmiňování – organismus se učí, že dvě události následují za sebou, a to nezávisle na jedincově aktivitě I. P. Pavlov – pokusy se psy – po rozsvícení žárovky už věděli, že bude následovat potrava a začali slintat – reflexní teorie – učení je řetězec podmíněných reflexů

Answer 10

Senzomotorické učení – osvojování pohybových návyků probíhající cestou cvičení. Na počátku stojí vytvoření si zrakové představy o koordinaci dílčích pohybů, daná představa je pak reálným chováním naplňována (např. chůze, zákl. hygienické návyky, sebeobsluha). Některé činnosti však musí být opakovány, aby motorická dovednost mohla být zvládnuta. Výsledkem jsou pohybové návyky, jejichž provádění je v různé míře uvědomováno. Tím jsme schopni se naučit řídit automobil, psát na stroji, atd. Kognitivní učení – rozvíjení schopnosti adaptace jedince prostřednictvím zdokonalování poznávacích procesů, zejména myšlení. Na základě získaných a předaných informací se utváří tzv. kognitivní mapy. Sociální učení – směřuje k osvojení sociálních pozic a rolí přiměřených věku, k orientaci v základních společenských normách a hodnotách regulujících mezilidské chování. − přímé sociální učení – řízená forma osvojování − imitace – neboli nápodoba se týká toho chování druhých lidí, u kterého pozorujeme, že bývá odměněno. − identifikace – ztotožnění se s druhým. Neznamená pouze převzetí rejstříku chování vzoru, ale i osvojení si jeho postojů, hodnot atd.

Answer 11

umožňuje zachytit, zapamatovat, uchovat a vybavovat minulé zkušenosti, vědomosti a jiné množství informací. - jedná se o jakési "skladiště" informací − paměť je neomezená a lze ji cvičit. - závisí na syntéze bílkovin, DNA, RNA, glykoproteinů a dostatku neurohormonů − záleží také na stáří mozku –počtu dendritů a synapsí. - souvisí s učením (paměť je základnou učení) a s emocemi (příjemnými nebo nepříjemnými) − je základním předpokladem schopnosti učit se 104 − je to schopnost zaznamenávat životní zkušenosti

Answer 12

Ultrakrátká (= smyslová) – pamětní stopa zmizí za 1 sekundu – u vizuální informace, u sluchových informací – několik sekund − je to senzorická paměť, na krátkou dobu si uchovává informace přicházející ze smyslů − např. na semaforu svítí červená – tato informace se přesune do krátkodobé paměti, poté, co si uvědomíme význam – že je to varovný signál − Krátkodobá − slouží nám k podržení informací, které aktuálně potřebujeme ke svým psychickým aktivitám - jen několik minut-např.si zapamatuji tel.číslo přečtené ze seznamu jen do doby než jej vytočím − Dlouhodobá – slouží k uskladnění obrovského množství informací, k tomu, co si budeme (chceme) zapamatovat delší dobu

Answer 13

− Logická − Mechanická − Bezděčná − Záměrná

Answer 14

1) zapamatování (vštípení) – uložení do paměti 2) uchování (retence) 3) vybavení (reprodukce)

Answer 15

a) Explicitní – vzpomínky na různé životní události a faktické znalosti o světě Vyhledáváme v ní odpovědi na otázky typu: Kdo byl 1. prezidentem Československé republiky? Jak se řekne anglicky kočka? Jak jsem oslavila svoje 18. narozeniny? b) Implicitní – obsahuje především: − automatizované senzomotorické dovednosti – chůze, běh, jízda na kole, plavání − automatizované percepčně – motorické dovedn. - hra na hudební nástroj, psaní na PC − automatizované kognitivní operace a postupy – např. gramatická pravidla či elementární matematické operace

Answer 16

Psychologická diagnostika – Rozpoznávání psychických zvláštností individua v kontextu s jeho životními podmínkami (současnými i minulými) a v kontextu s jeho případem (Nakonečný, 1998, 106 s. 49). Psychologická diagnostika se uskutečňuje pomocí zvláštních metod, které umožňují nejen popis osobnosti jedince, ale také identifikaci nevědomých motivů a komplexů, což je rozhodující pro klinickopsychologické řešení případů. Psychodiagnostika je úzce spjata s psychologií osobnosti a s diferenciální psychologií. − Pedagogickou diagnostiku lze definovat jako komplexní proces, jehož cílem je poznávání, posuzování a hodnocení vzdělávacího procesu a jeho aktérů. Zaměřuje se jak na složku obsahovou, tj. zjišťování dosažené úrovně vědomostí, dovedností a návyků, procesuální, tj. jakým způsobem proces vzdělávání i výchovy probíhá, tak i na složku emocionálně-sociální. Součástí pedagogické diagnostiky je i hodnocení a klasifikace. Pokud se dostavují opakované neúspěchy dítěte, provádí pedagog diagnostiku úrovně psychických funkcí, které podmiňují osvojování dovedností a vědomostí. Tyto údaje by měly být doplněny i údaji anamnestickými (tj. údaji o dítěti, rodině a sociálním prostředí).

Answer 17

sebe sama, nebo druhého, nebo skupiny, kdy o tom pozorovaný subjekt ví, nebo neví, kdy pozorovatel zásadně nezasahuje do činnosti pozorovaných osob. Technika pozorování, výběr osob, a další aspekty jsou dány cílem pozorování. Pozorování smysly není tak objektivní, tak dokonalé − proto doplníme o technické prostředky (film, foto, magnetofon...)

Answer 18

− je pomocnou metodou psychologie, které má být využito téměř při všech výzkumech. Má být předem připravený, sleduje daný cíl. − Rozhovor standardizovaný – předem promyšlené otázky, zapisují se. − Rozhovor nestandardizovaný – volná forma rozhovoru. Jde-li o rozhovor se skupinou osob, jedná se o besedu. Smyslem rozhovoru je získat poznatky, které doplňují, rozvíjejí nebo ověřují již získané údaje, data jinými metodami.

Answer 19

− způsob písemného kladení otázek a získávání písemných informací. Je určen pro hromadné získávání údajů. Má základní pravidla pro tvorbu otázek (jasná formulace otázek, tvoření jednoduchých a smysluplných otázek, vyhýbání se záporu a dvojitým otázkám,…) − výhodou je, že umožňuje podchytit velký počet případů a statisticky zpracovat výsledky (je vždy určen pro hromadné šetření) − problémem je věrohodnost odpovědí pokusných osob, se kterými nemáme osobní kontakt

Answer 20

− člověka jsou cenným materiálem pro poznávání lidského myšlení, vnímání světa a vztahu ke skutečnosti. Člověk se psychicky projevuje nejen činností samou, ale i jejími výsledky – produkty. Každý výsledek činnosti člověka má specifickou formu, která nese znaky jeho psychických vlastností - např. literární výtvory, obrázky malířů, kresba – muž – žena ...... viz. testy.

Answer 21

− zahrnuje údaje o jedinci, jenž je předmětem vyšetřování, a o jeho životním prostředí. Údaje jsou získávány od osob, které jedince znají (rodiče, učitelé, spolupracovníci, manželský partner aj,) a také od jednotlivce, který je středem našeho zájmu, šetření (tzv. subjektivní anamnéza). smyslem anamnézy je identifikace možných činitelů uplatňujících se v daném případě, a proto se zaměřuje na získání informací, které jsou pro něj relevantní. Anamnestické údaje slouží k formulaci psychologické hypotézy, případu, která se pak dalším vyšetřováním buď vyvíjí a koriguje, nebo opouští, aby se vytvořila hypotéza jiná. Následuje přímé psychodiagnostické vyšetření. Anamnéza má objasnit a odhalit životní historii jedince až do současného stavu a osvětlit vývoj jeho osobnosti. − OA – osobní anamnéza: zkoumá osobnost od narození do současnosti, je nutno získat přehled o úrazech, nemocích, psychickém vývoji růstu, fyzickém vývoji apod. − RA – rodinná anamnéza: cílem je zjisti příčiny poruch tělesných či duševních, které mohly jedince při jeho vývoji ovlivnit dědičně, poskytuje údaje o rodičích, sourozencích, předcích, 57 se zaměřením na jejich způsob života, nemoci …. − Životní prostředí: posuzuje situaci v rodině, vztahy mezi rodiči, postihuje vlivy ve výchovných institucích – jako MŠ, jesle, ZŠ, družina, domovy, internáty - u dospělých pak poměry na pracovišti.i

Answer 22

− Za duchovního otce této teorie bývá považován J.L.Moreno. Tato metoda vychází z předpokladu, že každý člověk má svou preferenční stupnici podle které hodnotí osoby, s nimiž komunikuje. Jsou lidé, které preferujeme, kteří jsou nám lhostejní a které dokonce odmítáme. Sociometrická metoda umožňuje velmi dobrý náhled na neformální strukturu pozic ve skupině. Sociometrií můžeme získat tyto informace: − zjištění preferencí jednotlivých osob osobami jinými − zjištění odmítání jednotlivých osob osobami jinými − proniknutí do vzájemných vztahů mezi jedinci i v malé skupině − zjištění na jaké menší sociální skupiny se větší skupina rozpadá − odhalení idol. jedinců (lze zjistit, zda se jedinec izoluje sám, či ho odmítá skupina) 108 − zjištění sociálního statutu jednotlivých členů skupiny Při konstrukci sociometrického dotazníku je třeba dodržet následující požadavky: 1. Je nutné přesně vymezit hranice skupiny, jejíž struktura bude zkoumána. 2. Znamená to, že v instrukci jsou zkoumané osoby upozorněny na to, že mohou volit pouze mezi členy dané skupiny. 3. Každý člen skupiny smí provést neomezený počet voleb. 4. Formulace otázky musí vycházet z přesně promyšleného kritéria, aby pokusné osoby správně pochopily hledisko posuzování svých partnerů. 5. Musí být zaručena anonymita 6. Dotazník pochopitelně nelze provést anonymně, ale všichni musí být ubezpečení, že volby bude vyhodnocovat pouze vedoucí výzkumného týmu. Výsledky musíme prezentovat anonymně.

Answer 23

týká se žáků s: − zdravotním postižením (tělesné, zrakové, sluchové, mentální, autismus, vady řeči, více souběžných vad, SPU, chování) − zdravotním znevýhodněním (zdravotně znevýhodnění. s dlouhodobým onemocněním, s lehčími zdrav. poruchami) − sociálním znevýhodněním (rodinné prostředí s nízkým soc.-kultur. postavením, ohrožení soc. patologickými jevy – alkohol, drogy, s nařízenou ústavní výchovou, azylanti) − nadaní (posouzení učitelem) a mimořádně nadaní žáci (diagnostikování PPP)

Answer 24

− Styly učení jako individuální způsoby osvojování poznatků vyjadřují tendence žáků postupovat při učení jistým způsobem. − Soubory preferovaných postupů při učení − Částečně vrozené, ale obohacené během života záměrně i bezděčně − Svému nositeli se jeví jako běžné, samozřejmé a „normální“ Lze je charakterizovat jako: − svébytné postupy při učení − uplatňované žákem v určitém období školní docházky ve většině situací pedagogického typu − částečně závislé na učivu − vedou k výsledkům určitého typu (pouhé zapamatování x porozumění) − vznikají na vrozeném základě (vyrůstají z kognitivních stylů) − rozvíjejí se spolupůsobením vnitřních a vnějších vlivů, dají se do určité míry ovlivňovat a měnit

Answer 25

Globálně analytické – Rozlišuje typ holistický a typ analytický. Tato dimenze je analogická Paskovu holistickému – serialistickému kognitivnímu stylu Verbálně představivostní – Rozlišuje typ verbální a typ obrazový. Analogii k této dimenzi lze spatřit v Paiviově teorii dvojího kódování. Holisté mají tendenci vnímat situaci globálně. Analýza situace na prvky jim činí potíže. Analytici vnímají situaci prostřednictvím jednotlivých prvků. Dělá jim potíže rozumět situaci v globálním rozměru. Verbální typ preferuje informace poskytované ve formě textu nebo mluveného slova. Obrazový typ preferuje vizuální představy a poskytování informací ve vizuální formě.

Answer 26

nedílná součást učitelské profese, činnost náročná, odpovědná a společensky závažná. Učitel má hodnotit objektivně, citlivě, taktně. porovnávání něčeho s něčím, rozlišování lepšího od horšího, výběr lepšího, hledání cesty k nápravě či zlepšení horšího

Answer 27

MOTIVAČNÍ Jedná se o nejsilnější, nejfrekventovanější a nejvyužívanější funkcí hodnocení a ve škole je hodnocení k tomuto záměru nejčastěji využíváno. Motivace žáka ve škole je „chtění“ žáka dále se učit a k tomuto „chtění“ je potřebný silnější emocionální impuls. Tímto impulsem může být právě hodnocení. INFORMATIVNÍ Prostřednictvím hodnocení předává učitel žákovi informaci o tom, jak se přiblížil cílové normě, na jaké kvalitativní úrovni je jeho hodnocený výkon ve srovnání s ostatními hodnocenými výkony žáků, na jaké úrovni je jeho učební činnost, jaká je kvalita osvojených norem jednání a chování, tj. jaké jsou jeho znalosti, dovednosti, na jaké úrovni je jeho chování a jednání. Tyto informace předává učitel prostřednictvím hodnocení nejen žákovi, ale i rodičům žáka. REGULATIVNÍ Hodnocením učitel reguluje každou další učební činnost žáka. Také prostřednictvím hodnocení ovlivňuje kvalitu žákovy práce, a to nejen v konečném výsledku, ale především při činnosti samotné. Zaměřuje svou pozornost na intenzitu žákovy činnosti, používání metod a učebních postupů, na žákův učební styl i jeho volní úsilí. Učitelovy hodnotící komentáře, které doprovázejí žákovu činnost, mohou za určitých podmínek fungovat jako důležitý prostředek směřující žáky ke kvalitnějšímu výkonu. Podle hodnocení reguluje učitel tempo i směr výuky žáků. VÝCHOVNÁ Jakékoli hodnocení je vlastně vynesení posudku nejen o konkrétním výkonu žáka, o jeho zcela konkrétním činu, ale určitým způsobem do tohoto posudku zahrnujeme i námi vnímanou kvalitu osobnosti tohoto žáka. Výchovná funkce hodnocení by měla vést k formování pozitivních vlastní a postojů žáka (odpovědnost, svědomitost, vytrvalost, …) k sobě samému i ke svému okolí. Učitel také může hodnocením ovlivňovat aspirace žáka, jeho hodnotovou orientaci a oblast žákova sebevědomí. PROGNOSTICKÁ Na základě důkladného poznání žákových možností a dlouhodoběji prováděného hodnocení výkonů žáka můžeme s jistou pravděpodobností předpovědět další žákovu studijní perspektivu. DIFERENCIAČNÍ Školní hodnocení umožňuje rozčleňovat žáky do určitých homogenních výkonnostních skupin. Tyto skupiny se odlišují např. různou úrovní zvládnutí učiva, respektováním stanovených pravidel chování a společného soužití ve škole, pracovním tempem, učebním stylem, svými společnými zájmy, nadáním apod. Ve výuce může učitel tohoto rozdělení využívat k přípravě různě obsahově zaměřených či různě náročných učebních úloh, které zadává žákům k řešení

Answer 28

Výhody: − jasnost pro žáky a rodiče, zda žák ve škole prospívá či ne − Nevýhody: − náročnost pro učitele při posuzování a rozdělování rozmanitých činností a vědomostí dítěte do pětistupňové hodnotící škály − srovnání žáků mezi sebou − důraz na funkci kontrolní, selektivní, certifikační − nevysvětluje příčiny neúspěchu, nehledá, nenabízí prostředky k řešení problému − zaškatulkování dětí − negativní pojetí o sobě (především u žáků s horšími výsledky) − závislost na dosažení lepší známky

Answer 29

Formativní hodnocení − průběžné − cílem je získat informace o průběhu procesu, momentální výkonnosti − diagnostikovat případné závady, typické chyby tak, aby bylo možné včas poskytnout zpětnou vazbu − má umožnit cílenou radu, vedení a poučení zaměřené na zlepšení výkonů. Odhalování chyb a nedostatků v práci žáka má smysl, když je východiskem k jejich odstranění. Plní diagnostickou funkci. Poskytuje zpětnou vazbu učiteli i žákům, pro řízení učení žáků je nepostradatelné.

Answer 30

Sumativní hodnocení (finální) − hodnocení výsledků výuky či různých didaktických programů z hlediska celkových výstupů 112 − sumativní test – výstupní, podávaný na konci výukového období (pololetí, konec školního roku, konec školní docházky), kterým se zjišťuje celková úroveň vědomostí a dovedností z určitého okruhu učiva

Answer 31

hodnocení heteronomní (vnější) – slouží jako nástroj vnějšího řízení, který žáka jednak pobízí (motivuje) k výkonu, jednak usměrňuje a organizuje jeho učební aktivity směrem k optimálnímu výkonu, Model: žákův výkon → učitelské hodnoceni → předpokládaná změna žákova výkonu. hodnocení autonomní (vnitřní) – slouží žákovi jako motivační podnět a jako nástroj pro posuzování a ovlivňování průběhu nebo výsledků učení. Model: žákův výkon → žákova reflexe (svého nebo cizího) výkonu spojená s hodnocením výkonu → učitelská metareflexe

Answer 32

Pojem individualizace odkazuje k takovému nastavení školní výuky, která zohledňuje charakteristiky (dispozice, možnosti, zkušenosti, ambice apod.) jednotlivých žáků, pracuje s nimi a rozvíjí je. princip zvládnutého učení (každý žák dosahuje výukových cílů vlastní cestou) princip kontinuálního pokroku v učení (každý žák se stále pohybuje k novým požadavkům) Typy individualizace − výběr v učivu (možnost vybrat si učivo) − doplňující vyučování (rozšiřující/prohlubující) − žák ve sledu učebních jednotek (vlastní tempo) − individualizační „matching“ (zohlednění stylu učení)

Answer 33

Diferenciace − Pojem diferenciace odkazuje ke snaze (ve smysluplných situacích) zvýšit homogenitu uvnitř různých skupin žáků (uvnitř systému, školy či třídy). − Vnější diferenciace (na úrovni systému či školy - např. víceletá gymnázia, specializované třídy − Vnitřní diferenciace (uvnitř třídy) - homogenní skupiny stálé či měnlivé – přizpůsobení organizačních forem či metod výuky skupinám − Aby byly individualizace a diferenciace smysluplné, posiluje v práci učitele (nejen na 1. stupni ZŠ) pedagogická a psychologická diagnostika. − zjišťování dispozic jednotlivých žáků (psychických, fyzických, sociálních) − hodnocení výsledků žáků (klasifikace, slovní hodnocení, formativní hodnocení) Možnosti diferencované výuky Existuje rozmanitá diferenciace, nejčastěji se však nejvíce rozlišuje: a) DIFERENCIACE KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ (osobnostní hledisko) b) DIFERENCIACE VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ (organizační hledisko) − Kvantitativní diferenciace – provádí se na základě rozlišování dětí podle míry jejich výkonů v testech (např. IQ), případně známkou. − Kvalitativní diferenciace – je dána zájmy, sklony, osobnostním zaměřením žáků. − Vnější diferenciace – je rozdělení dětí podle určitých kritérií do různých druhů škol (s jazykovým, uměleckým, tělovýchovným zaměřením, víceletých gymnázií apod.) nebo tříd (třídy studijní, praktické), nejčastěji na 2., běžně na 3. stupni. Diferenciace homogenními třídami může být stabilní (třídy studijní, praktické), nebo nestabilní, kdy třídní seskupení vznikají např. jen na určité předměty, za účelem zvláštní péče v určitých hodinách, třídy určitého zaměření nebo na základě volitelných předmětů. − Vnitřní diferenciace – je diferenciace uvnitř třídy. − homogenními skupinami (podle kvantitativních nebo kvalitativních kritérií nebo jejich kombinací). Tato diferenciace může být realizována ve všech, nebo jen některých předmětech, se stejným učivem, ale s rozdíly v tempu učební práce, nebo s rozdílnou náročností či rozsahem učiva. Diferencované učení lze vytvářet účelově v rámci projektového vyučování – při spolupráci různá náročnost jednotlivých úkolů. − pracovními družstvy – na každý předmět vzniká jiné třídní seskupení, buď na základě kvantitativní nebo kvalitativní diagnózy, nebo vlastní volby žáků (kmenové třídy se rozpadají). individualizací: částečnou (např. samostatná volba tématu domácí práce, zvláštní program při zaostávání, samostatné učení ve škole s využitím projektové metody), úplnou (ve všech nebo některých předmětech). 114 − kombinací organizačních schémat – u nás neobvyklá – v rámci paralelních tříd proběhne společný výklad, pak následuje v běžné třídě skupinové nebo párové učení a pak podle výsledku testu se žáci přeskupují do výkonově homogenních tříd s výrazně diferencovaným učivem, na závěr již v kmenových třídách probíhá závěrečné testování.

Answer 34

Žákovské portfolio − inovativní nástroj komplexního hodnocení žáka − uspořádaný soubor různých produktů, které dokumentují vývoj − archiv prací dítěte sestavený s didaktickým cílem − sběrné (archivující), a výběrové (prezentační) mají různé cíle − Portfolio je soubor prací žáka, který slouží k jeho rozvoji v oblasti sebepoznání a sebehodnocení, především k uvědomění si vlastních studijních pokroků. Portfolio také slouží učiteli, jako sbírka prací žáka, na základě, které může učitel analyzovat žákovo zlepšení, výsledky a samotný proces učení. Portfolio slouží jako podklad pro: − sebehodnocení žáka, − hodnocení žáka učitelem, − konzultaci s rodiči, − sledování žákova pokroku, − rozvoj osobnosti žáka.

Answer 35

− jedincův obraz o sobě, jak sám sebe vidí, za koho se považuje. − Vytváří se od 3 roku života. − Sebepojetí lze vyjádřit odpověďmi na otázky: Jaký jsem?, Co umím, dovedu?, Kam patřím? – tyto charakteristiky vytváří reálné já. Reálné já se formuje pod vlivem zrcadlového já, záleží na tom, jak jedince vidí druzí lidé (autority, vrstevníci). − tři složky: kognitivní (sebepoznání, sebehodnocení), emocionální (sebepřijetí, sebeúcta), konativní (seberealizace).

8. žák jako aktér Flashcards

(59 cards)