10. Autonomie v kontextu zdravotního postižení. Multioborový kontext životních podmínek lidí se zdravotním postižením – disability studies. Flashcards
(125 cards)
1
Q
Jak se obecně vymezuje postižení?
A
Jako jakákoliv ztráta nebo abnormalita psychické, fyziologické nebo anatomické stavby nebo funkce; postižení je stav, přičemž člověk s postižením může být úplně zdráv.
2
Q
Jaký je nejběžnější způsob klasifikace zdravotního postižení?
A
Vztahuje se k modelu převládajícího zdravotního postižení.
3
Q
Jak se dělí postižení na základě převládajícího zdravotního postižení?
A
Na tělesné, mentální (společně s duševními poruchami a autismem), zrakové, sluchové a řečové (narušení komunikačních schopností), kombinovaná (např. hluchoslepota) a civilizační choroby.
4
Q
Čím jsou doprovázeny úvahy o autonomii lidí s těžkým zdravotním postižením?
A
Určitou ambivalencí.
5
Q
Co ovlivňuje vnímání autonomie lidí s postižením?
A
Skutečnost, že mnozí lidé s postižením jsou, ve srovnání s lidmi bez postižení, v důsledku změn zdravotní kondice ve vyšší míře fyzicky a/nebo mentálně závislí na přímé pomoci či podpoře druhé osoby a/nebo na úpravách prostředí.
6
Q
S čím souvisí míra závislosti u lidí s postižením?
A
S typem, stupněm a projevy zdravotního postižení, dobou jeho vzniku a délkou jeho trvání, osobnostními a socioprostorovými i ekonomickými aspekty a dalšími faktory.
7
Q
Jak působí přítomnost fyzické či mentální závislosti na vnímání autonomie?
A
Působí určité psychologické komplikace v tom, jak zpravidla vnímají lidé bez postižení autonomii lidí s postižením, ale také – jak ji vnímají sami lidé s postižením.
8
Q
Co posiluje ambivalenci ve vnímání autonomie u lidí s postižením?
A
Některé definice autonomie, v nichž je autonomie definována přímo jako „protiklad k závislosti“.
9
Q
Co bývá na předním místě při úvahách o autonomii, přestože každý člověk je závislý na druhých?
A
Aspekt fyzické soběstačnosti jako požadavek plného fungování těla včetně jeho mentálních funkcí.
10
Q
Co znamená být schopen si sám s využitím vlastního těla zajistit své potřeby?
A
Nejen „být nezávislý“, ale také „nebýt vydán na milost“ druhým, jejich limitům, náladám, ochotě, paternalismu či nezájmu.
11
Q
Co také znamená mít plně funkční tělo ve vztahu k ostatním?
A
„Nebýt na obtíž“, nezatěžovat či neomezovat druhé, neodčerpávat jejich kapacitu.
12
Q
Jaké změny uvádí do soukolí moment fyzické změny narušující ‘svobodu práce (s) vlastním tělem’?
A
Psychické, sociální i ekonomické a další změny, a to jak ve vztahu k okolí, tak k sobě samému.
13
Q
Do čeho se promítá moment fyzické změny?
A
Do vnímání a definování autonomie člověka, a to jak lidmi „vně tohoto těla“, tak „uvnitř“.
14
Q
Jak je definována služba v kontextu sociálních služeb?
A
Jako systematická činnost vykonávaná ve prospěch osob neschopných si sami pomoci, kde sociální subjekt pomáhá sociálnímu objektu poskytnutím rady nebo vykonáním služby v jeho prospěch.
15
Q
Co umožňuje široký okruh a spektrum sociálních služeb?
A
Zajistit základní životní potřeby, poskytnout specializované odborné služby např. pro osoby se zdravotním omezením.
16
Q
Na co reagují rozmanité služby i způsoby jejich produkce?
A
Na potřeby dané lokality, přizpůsobují se tradici a konkrétním možnostem.
17
Q
Podle jakých kritérií se mimo jiné rozdělují sociální služby?
A
Podle kritéria naléhavosti, trvání potřeby a druhu uspokojované potřeby.
18
Q
Kde lze nalézt úplný výčet sociálních služeb spolu se základní charakteristikou?
A
V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
19
Q
Do jakých 3 hlavních oblastí jsou členěny služby v zákoně č. 108/2006 Sb.?
A
Sociální poradenství, sociální péče a sociální prevence.
20
Q
Jaké typy služeb existují podle kritéria naléhavosti?
A
Informační služby, Intervenující služby, Podporující služby, Pečovatelské služby.
21
Q
Co poskytují informační služby a uveďte příklady?
A
Cílené odborné informace, které pomáhají nalézt cestu řešení sociální potřeby vlastními silami (např. poradny, městské úřady – odbory sociálních věcí a zdravotnictví, obecní úřady).
22
Q
Jak působí intervenující služby a uveďte příklady?
A
Jako „první pomoc“, reagují okamžitě na vzniklé potřeby, případně působí preventivně (např. krizové centrum, městské úřady, obecní úřady).
23
Q
Co dělají podporující služby a uveďte příklad?
A
Kompenzují znevýhodnění, které jedinec není schopen sám překonat nebo odstranit, zkvalitňují život v přirozeném prostředí (např. osobní asistence).
24
Q
Na co reagují pečovatelské služby a uveďte příklad?
A
Na trvající a těžko odstranitelné sociální potřeby, usnadňují život s omezením (např. příspěvková organizace města – pečovatelská služba).
25
Jaké typy služeb existují podle kritéria druhu uspokojované potřeby?
Ochranné služby, Poradenské služby, Krizové služby, Asistenční, terénní a pečovatelské služby, Ambulantní služby, Pobytové služby.
26
Na co se zaměřují ochranné služby a uveďte příklad?
Na ochranu lidských práv, př. zastupování klienta na úřadu, na veřejnosti.
27
Na co se orientují poradenské služby a uveďte příklad?
Na poskytování potřebných informací, které se týkají nabídek služeb, př. služby mediační.
28
Kdy nastupují krizové služby a uveďte příklad?
Při mimořádné události, která vyvolává stav nebezpečí, je ohrožena existence či život člověka, případně jeho adaptační schopnosti, př. hromadné neštěstí.
29
Na co se soustředí asistenční, terénní a pečovatelské služby a uveďte příklad?
Na uspokojení potřeb klienta tam, kde se nachází, tj. v jeho přirozeném prostředí, př. osobní/sociální asistence.
30
Kde uspokojují potřeby klienta ambulantní služby a uveďte příklady?
Ve specializovaných střediscích, př. preventivní, terapeutická, rehabilitační péče bez ubytování, výjimku tvoří týdenní stacionáře.
31
Co poskytují pobytové služby a uveďte příklady?
Klientovi dočasné nebo trvalé ubytování s nepřetržitou péčí, př. ústavy sociální péče, domovy pro seniory, azylová zařízení.
32
O jakých službách se hovoří podle kritéria převažující povahy základní činnosti nebo hlavního problému?
Sociálně právní ochrana, Sociální poradenství, Pomoc a podpora v krizi, Asistenční a terénní služby, Ambulantní služby, Pobytové služby.
33
Jaké jsou hlavní nástroje sociální pomoci jako pilíře soustavy sociální ochrany?
Poradenství, prevence sociálně-patologických jevů, sociálně právní ochrana, sociální služby a dávky sociální péče.
34
O co jde při poradenství?
O výměnu informací mezi poradcem a klientem, o „poučení“ klienta, o redukci jeho emocionálního napětí, o proces učení atp.
35
Jaký je obecný cíl poradenství?
Poskytnout pomoc při řešení obtížných sociálních situací, do kterých se člověk či rodina dostávají.
36
Jak mohou být vedeny aktivity v poradenství?
Buď preventivně (předcházení vzniku obtížných situací), nebo nápravně (řešení konkrétních problémů a zmírňování jejich následků).
37
Jak funguje poradenská činnost ve vztahu k ostatním nástrojům?
Nemůže fungovat jako izolovaný nástroj sociální pomoci, ale jako součást interdisciplinárního působení.
38
Jaký je stav poradenské péče v ČR?
Má deficit jak v personálním zajištění, tak v kapacitě.
39
Která oblast poradenství je v ČR dostatečně vybavená a čím je realizována?
Poradenství pro rodinu a děti, realizované především prostřednictvím oddělení sociálně právní ochrany dětí a poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
40
Kde lze nalézt další informace o sociálním poradenství a jak se dělí?
V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, §37, který rozlišuje poradenství základní a odborné.
41
Jakými změnami procházejí sociální služby od 90. let minulého století?
Řadou velkých a dlouho plánovaných změn např. v oblasti legislativy nebo modernizace a deinstitucionalizace zařízení.
42
Co bylo jedním z důsledků reformy veřejné správy pro sociální služby?
Zrušení okresních úřadů a převedení sociálních služeb do režie samostatné působnosti samosprávných obcí a krajů za nedořešených finančních podmínek.
43
Jaký byl následek převedení sociálních služeb na obce a kraje za nedořešených finančních podmínek?
Naprostý opak hlavního záměru – přiblížit sociální služby klientům.
44
Jak se proměnila role státu a možnosti jeho kontroly v oblasti sociálních služeb?
Došlo k omezení přímého výkonu vesměs na aktivity v oblasti sociálních služeb, které tvoří obsah ústavních závazků státu.
45
O co by se měl přednostně opírat výkon veřejnoprávní sociální služby?
O princip subsidiarity neboli rozvrstvení solidarity.
46
O co jde v principu subsidiarity?
O snahu řešit sociální otázky na nejnižší úrovni řízení, kdy ústřední orgány se zabývají převážně koncepčními záležitostmi, zatímco ostatní jsou zajišťovány na úrovni obcí či regionů.
47
Na co se zaměřují dávky sociální péče poskytované z prostředků pilíře sociální pomoci?
Na řešení obtížných životních situací, které vznikly nebo by mohly vzniknout v důsledku hmotné nebo sociální nouze.
48
O jaké sociální události se jedná v kontextu dávek sociální péče?
O sociální události spojené s problémem chudoby a o sociální události vyvolané nepříznivým zdravotním stavem vzhledem k věku nebo zdravotnímu postižení příjemce.
49
Z čeho se hradí náklady na dávky sociální péče?
Ze státního rozpočtu.
50
Co zajišťuje příspěvek na péči?
Krytí části nákladů na potřebnou péči, přičemž se předpokládá použití i jiných zdrojů k úplné úhradě.
51
Komu náleží příspěvek na péči?
Osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.
52
Na čem se stát podílí prostřednictvím příspěvku na péči?
Na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb dotčených osob.
53
Kdo má nárok na příspěvek na péči?
Osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti I-IV.
54
Co hodnotí sociální pracovník při posuzování stupně závislosti pro příspěvek na péči?
Schopnost zvládat základní životní potřeby z okruhů mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
55
Kdo nemá nárok na příspěvek na péči?
Osoba mladší jednoho roku.
56
Co upravuje zákon č. 329/2011 Sb.?
Poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením – příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku, jejichž účelem je zmírnit sociální důsledky zdravotního postižení a podpořit sociální začleňování včetně průkazu osoby se zdravotním postižením.
57
Jaká je výše příspěvku na mobilitu?
550 Kč.
58
Jaké jsou podmínky pro příspěvek na zvláštní pomůcku?
Spoluúčast minimálně 1000 Kč, zároveň součet vyplacených příspěvků nesmí v 60 kalendářních měsících po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč nebo 850 000 Kč.
59
Kdo má nárok na příspěvek na mobilitu?
Osoba starší 1 roku, která není schopná zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby.
60
Jaké speciální průkazy vlastní osoby se zdravotním postižením?
TP, ZTP a ZTP/P.
61
Jaká je cesta k získání průkazů TP, ZTP, ZTP/P?
Podání žádosti, sociální šetření provedené sociálním pracovníkem úřadu práce v přirozeném prostředí klienta (posuzuje se 10 základních životních potřeb dle zákona č. 108/2006 Sb.), postoupení záznamu a žádosti Okresní správě sociálního zabezpečení, vydání průkazu nebo zamítavého rozhodnutí úřadem práce na základě výsledku posouzení.
62
Komu náleží průkaz osoby se zdravotním postižením?
Osobě, které byl přiznán příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku nebo osobě starší 1 roku, pokud není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace nebo je-li uznána závislou na pomoci jiné osoby.
63
Komu náleží průkaz TP?
Osobám, které se pro účely příspěvku na péči považují za osoby závislé v I. stupni závislosti.
64
Komu náleží průkaz ZTP?
Osobám ve II. stupni závislosti nebo osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty.
65
Komu náleží průkaz ZTP/P?
Osobám ve III. a IV. stupni závislosti nebo osobám nezvládajícím mobilitu nebo orientaci, s výjimkou osob s úplnou nebo praktickou hluchotou.
66
Kde je legislativně upraven parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením?
V § 67 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
67
Jak vypadá parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením?
Modrá kartička s vodoznakem se vzorem „lipové lístky“, rozměry 106 x 148 mm, se zobrazením invalidy na vozíčku, obsahuje osobní údaje o držiteli a na zadní straně jeho fotografii.
68
Kdo má nárok na parkovací průkaz?
Osoby, kterým byl přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P podle zákona č. 329/2011 Sb.
69
Jaké jsou příklady zdravotních stavů opravňujících k parkovacímu průkazu?
Těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti při interních a onkologických postiženích, střední, těžká nebo hluboká mentální retardace, anatomická ztráta dolní končetiny v kolenním kloubu, anatomická ztráta horních končetin v úrovni předloktí, lokte nebo výše, funkční ztráta dolních končetin se ztrátou opěrných funkcí nebo oboustranná těžká ztráta zraku.
70
Kde jsou uvedeny všechny zdravotní stavy pro nárok na parkovací průkaz?
V příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.
71
Co je nejčastějším důvodem žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením?
Získání parkovacího průkazu.
72
Kdo vyřizuje žádosti o průkaz osob se zdravotním postižením?
Kontaktní pracoviště úřadu práce podle trvalého pobytu žadatele.
73
Jak probíhá proces po podání žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením?
Žadatel zpravidla několik měsíců čeká, než proběhne celé správní řízení.
74
Kde a jak se vystavuje parkovací průkaz po přiznání průkazu ZTP nebo ZTP/P?
Na obecním úřadě s rozšířenou působností, na počkání. Žadatel vyplní žádost, předloží občanský průkaz, platný průkaz ZTP nebo ZTP/P a průkazovou fotografii.
75
Jak lze vyřídit parkovací průkaz, pokud se osoba nemůže dostavit osobně?
Může vystavit důvěryhodné osobě plnou moc k převzetí, případně se domluvit se sociálním odborem telefonicky na jiné formě předání.
76
Co musí předložit opatrovník při vyřizování parkovacího průkazu?
Listinu o ustanovení opatrovníka.
77
Jaká je platnost parkovacího průkazu?
Stejná jako na průkazu osoby se zdravotním postižením.
78
Co představuje transformace v obecném slova smyslu a ve vazbě na sociální služby?
Přeměnu či přetvoření; systémovou změnu velkokapacitních ústavních služeb pro osoby s postižením na bydlení a podporu v běžném prostředí.
79
Jakou možnost dává transformace lidem s postižením?
Možnost přejít z velkých ústavů do bytů nebo rodinných domů v běžné zástavbě a žít způsobem života, který je obvyklý pro lidi kolem nich.
80
Co si klade za cíl transformace sociálních služeb?
Vytvořit koordinované sítě služeb pro klienty, které jim zprostředkují život v přirozené komunitě a minimalizují dosud preferovaný pobyt v ústavních zařízeních; směřuje ke zkvalitňování životních podmínek klientů a snaží se podporovat naplňování lidských práv.
81
Na jakých třech základních postulátech je vystavěn proces transformace?
Integraci, deinstitucionalizaci a humanizaci.
82
Co představuje integrace v kontextu transformace sociálních služeb?
Proces, který se orientuje na zajištění plnohodnotného společného života hendikepovaných a zdravých osob při respektování jejich individuálních schopností a možností rozvoje.
83
Co představuje hlavní stupeň integrace člověka?
Kvalita společenských vztahů.
84
Jak chápe integraci Novosad?
Jako začleňování nebo spojování určitých částí v jeden celek.
85
Koho se proces integrace především týká a co se do něj promítá?
Znevýhodněné skupiny jedinců; promítá se do něho vztah k hodnotovému systému společnosti včetně změny postojů lidí a změny práce profesionálů.
86
Kdy dojde k úspěšné integraci?
Pokud klient opustí ústavní zařízení a je schopen žít v přirozené komunitě.
87
Jak bývá rovněž definována integrace a jaký je opačný trend?
Jako pevné spojení jednotlivců a vrstev společnosti; opačným trendem s negativní konotací je vyloučení.
88
Na čem záleží úspěšnost integrace osob s postižením?
Na společnosti jako celku a jejích jednotlivých subsystémech a organizačních článcích, jak osoby s postižením vnímají, jak k nim přistupují a jaké pro ně vytvářejí podmínky.
89
Co je deinstitucionalizace podle Noskové (2013)?
Proces, v němž dochází k proměně instituce ve smyslu formalizované struktury pravidel, řádu a filosofie služby i ve smyslu sídla tak, aby výsledná struktura a provozování služby byly primárně orientovány na potřeby uživatelů.
90
V čem spočívá hlavní myšlenka koncepce deinstitucionalizace?
V podpoře rozvoje služeb, které umožní uživatelům nejvyšší možnou míru variabilního života, srovnatelného s vrstevníky.
91
Jaké jsou příklady služeb podporujících deinstitucionalizaci?
Chráněné bydlení, osobní asistence a služby podpory samostatného bydlení.
92
Co by mělo vzniknout z ústavů sociální péče v rámci deinstitucionalizace?
Zařízení, která budou poskytovat výše nárokované služby a budou podporovat vznik regionálních služeb pro lidi se specifickými potřebami.
93
Co neznamená deinstitucionalizace?
Rušení ústavů sociální péče, ale jejich systematickou přeměnu způsobu a podmínek poskytování péče.
94
Jakou možnost nabízí deinstitucionalizace v závislosti na individuálních potřebách?
Možnost přestěhovat se z velkých ústavů do běžných bytů či rodinných domů a v ústavní péči ponechat pouze ty osoby, které nejsou schopny samostatného života v přirozeném prostředí nebo nemohou využít podpory rodiny.
95
Jak může být podpořen život klientů v přirozeném prostředí (chráněném bydlení)?
Různou mírou asistence profesionála – po celý den, po určitý časový interval atp.
96
Co by se nemělo dít pod hlavičkou deinstitucionalizace a co je doporučeno?
Nemělo by se jednat o celoplošné a neuvážené rušení ústavních zařízení; doporučuje se seznámit se základními principy a pravidly fungování komunity a s požadavky kladenými na sociální práci.
97
Co znamená humanizace ve vazbě k poskytování sociálních služeb podle MPSV?
Proces proměny systému péče s cílem naplnit práva a potřeby klientů, podpořit důstojnost lidí s postižením a minimalizovat rizika sociálního vyloučení těchto osob.
98
Z čeho by měla vycházet míra podpory v procesu humanizace?
Ze skutečných potřeb člověka.
99
Z jakých fází se skládá proces humanizace?
Z několika fází, v nichž se postupně mění poměr mezi péčí a podporou, programově se jedná o vhodné zavádění podpůrných činností.
100
Jaká je snaha v procesu humanizace?
Využít vlastní kapacitu klienta.
101
Co je jedním z prvních kroků humanizace a co se v něm propojuje?
Přehodnocení osobní situace klienta – individuální plánování – v něm se propojují individuální představy s objektivně zjištěnou potřebou podpory (otázka soběstačnosti).
102
Jaké jsou konkrétní příklady kroků v individuálním plánování v rámci humanizace?
Posouzení možnosti pracovního uplatnění, individuálního vzdělávání a zabezpečení zaměstnání.
103
Co představuje další krok v humanizaci po individuálním plánování?
Revize naplňování lidských a občanských práv klientů ve vztahu ke způsobilosti k právním úkonům a funkci opatrovníka.
104
Na co jsou zaměřena kritéria transformace?
Na vytvoření rámce pro aktivní zapojení osob s postižením do společnosti a na trh práce podle individuálních dispozic.
105
Co bylo stanoveno ve vybraných lokalitách v rámci transformace a co nelze podceňovat?
Parametry domácností a jejich kapacit; pečlivou přípravu klientů a personálu sociálních služeb na nové podmínky.
106
V čem spočívá základní úkol transformace?
Ve vybudování sítě komunitních služeb a zabezpečení podporovaného zaměstnávání.
107
Co je třeba, aby si všichni zúčastnění uvědomili pro pozitivní přijetí myšlenek transformace?
Negativní důsledky života v ústavním zařízení.
108
Co je charakteristické pro komunitní péči v kontrastu s institucionální péčí?
Partnerský a týmový přístup (na rozdíl od paternalistického a hierarchického), vytváření individuálních dohod o poskytování sociální služby (na rozdíl od příkazů, zákazů a nařízení), flexibilita (namísto rigidního řádu) a svobodná možnost výběru dané služby, která respektuje individuální potřeby klienta.
109
Jak vznikla Národní rada zdravotně postižených ČR (NRZP ČR)?
Po roce 1989 vznikly stovky organizací, které se postupně sdružily pod Sbor zástupců organizací zdravotně postižených. Z bývalého Svazu invalidů vzniklo několik velkých organizací, které se spojily do Sdružení zdravotně postižených v ČR. Tito dva zástupci společně založili NRZP ČR v roce 2000.
110
O co usilovala NRZP ČR při svém založení?
O změny, jež osobám se zdravotním postižením umožní samostatný způsob života a jeho aktivní spoluutváření.
111
Co je NRZP ČR?
Občanské sdružení s celostátní působností zastupující zájmy osob se zdravotním postižením při jednáních se státními a veřejnými institucemi.
112
Jaká je úloha NRZP ČR?
Přispívat k integraci osob se zdravotním postižením do společnosti a obhajovat lidská práva této cílové skupiny.
113
Jak NRZP ČR plní své poslání?
Např. připomínkováním legislativních norem a realizací projektů, které přispívají k začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti ve všech sférách činnosti.
114
Jakou pozici má NRZP ČR vůči Vládnímu výboru pro zdravotně postižené občany a mezinárodním organizacím?
Je hlavním poradním orgánem Vládního výboru a členem čtyř mezinárodních organizací (European Disability Forum, Rehabilitation International, FIMITIC a Disabled Peoples ́ International).
115
Kolik má NRZP ČR v současné době členských organizací?
Přes sto.
116
Jaké patří mezi priority NRZP ČR?
Koordinace postupu organizací osob se zdravotním postižením, informování veřejnosti, monitorování diskriminace, realizování projektů, plánování vyrovnání příležitostí, provoz sítě poraden, vydávání publikací.
117
Jaký je obecný cíl NRZP ČR?
Snaha o zlepšení prostředí pro integraci osob se zdravotním postižením do společnosti.
118
Jaké nástroje NRZP ČR používá k realizaci svého cíle?
Zlepšování legislativy a podpory zaměstnanosti, úprava vzdělávacího systému, působení na dopravce pro odstraňování bariér, působení na instituce pro zpřístupnění kultury, spolupráce na zlepšení sociálních služeb a bydlení, zvyšování informovanosti veřejnosti, zlepšení právního vědomí organizací.
119
Z jakých dokumentů vychází NRZP ČR při svém působení?
Z národních i mezinárodních veřejně závazných dokumentů, např. antidiskriminační zákon, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením, Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Evropská sociální charta, Úmluva o právech dítěte.
120
Jak je v současnosti realizováno poradenství v rámci NRZP ČR a proč?
Pouze v šesti regionálních poradnách (Brno, Ostrava, Olomouc, Pardubice, Plzeň, Ústí nad Labem) a v poradně v Praze, z důvodu krácení dotací na sociální služby.
121
Jaké je poslání poraden NRZP ČR?
Prostřednictvím odborného sociálního poradenství dosáhnout zvýšení soběstačnosti osob se zdravotním postižením a seniorů při integraci do společnosti.
122
Na koho se zaměřují poradny NRZP ČR?
Na občany se zdravotním postižením, seniory, jejich rodinné příslušníky, osoby z blízkého sociálního okolí, rodiče dětí se zdravotním postižením, opatrovníky, pečující osoby.
123
Na jaké otázky pracovníci poraden NRZP ČR často odpovídají?
Spojené s příspěvkem na péči, státní sociální podporou, pomocí v hmotné nouzi, průkazy osob se zdravotním postižením, kartami sociálních systémů, příspěvkem na mobilitu a nákupem kompenzačních pomůcek, zaměstnáváním osob se zdravotním postižením či vyhledáváním vhodných sociálních služeb.
124
Co nabízejí poradny NRZP ČR svým klientům?
Pomoc při uplatňování práv, podporu v občansko-právních záležitostech, sociální a sociálně-právní poradenství, speciálně pedagogické poradenství, poradenství v oblasti odstraňování bariér, poradenství týkající se pomůcek, zprostředkování další odborné pomoci, přednáškovou činnost.
125
Jaký názor na vnímání lidí se zdravotním postižením je v textu zdůrazněn jako zkreslující?
Názor, že člověk se zdravotním postižením obvykle ve zvýšené míře využívá systémů sociální ochrany, pokud je tento úhel pohledu jediným, zkresluje celkový obraz o životě a možnostech lidí s postižením jako svébytných osobností schopných aktivně utvářet svůj život.
