13. Sociální důsledky stáří, specifické problémy ve stáří, ageismus, kvalita života a její měření, koncept aktivního stárnutí. Flashcards
(65 cards)
Co je stárnutí (gerontogeneze) podle Pacovského?
Přirozený a biologicky zákonitý proces, během kterého se snižují adaptační schopnosti a ubývají funkční rezervy organismu. Je to proces disociovaný, desintegrovaný a asynchronní s degenerativními, morfologickými a funkčními změnami v orgánech. Vývojové periodikum mezi dospělostí a stářím.
Jaký je rozdíl mezi fyziologickým a patologickým stárnutím?
Fyziologické stárnutí je přirozený proces od oplození po smrt. Patologické stárnutí je předčasné s nepoměrem mezi kalendářním a funkčním věkem (KV < FV) a projevuje se sníženou soběstačností.
Co je kalendářní věk?
Dán datem narození.
Co je funkční (biologický) věk?
Odpovídá skutečnému funkčnímu potenciálu člověka, nemusí být totožný s kalendářním věkem.
Co zachycuje sociální věk?
Změny sociálních rolí, životního stylu, ekonomické situace apod. Začíná obvykle vznikem nároku na starobní důchod.
Jaké jsou periody lidského života z hlediska sociálního věku?
První věk (mládí, profesní příprava), druhý věk (produktivní dospělost), třetí věk (postproduktivní stáří) a čtvrtý věk (závislost).
Co je stáří?
Další vývojová etapa lidského života, důležitá jako ostatní etapy, končí až smrtí. Člověk bývá zařazen do cílové skupiny starých lidí dosažením 60 či 65 let a je spojován se statusem důchodce.
S čím je stáří spojeno kromě zvýšeného výskytu nemocí?
S hlavní hrozbou ztráty soběstačnosti, která se zvyšuje s přibývajícím věkem a činí staršího člověka stále více závislým.
Jaké je dělení stáří dle WHO?
30-44 let = dospělost, 45-59 let = střední věk, 60-74 let = senescence, 75-89 let = kmetství, 90 a více let = patriarchum.
Jaké je dělení stáří dle Mühlpachera (2004)?
65-74 let = mladí senioři, 75-84 let = staří senioři, 85 a více let = velmi staří senioři.
Čím bude dána sociální situace seniorů?
Úrovní připravenosti na změny související se stářím.
Co se musí zásadně změnit s odchodem do důchodu?
Životní styl (pracovní stereotyp přestává být funkční, objevuje se nadbytek volného času).
Jaké další sociální důsledky má stáří?
Nutnost změnit životní styl (často k nevyhovujícímu), omezení sociální integrace, změna ekonomické situace (zhoršení), generační osamělost a smiřování se se smrtí, zhoršená možnost kontaktu s přáteli a participace na oblíbených činnostech, osamělost či strach z ní, nesoběstačnost či strach z ní, fyzická závislost, vliv ageismu.
Jaké jsou fyzické aspekty stárnutí?
Změna vzhledu, atrofie, snížení elasticity a výkonu tkání i orgánů, úbytek vápníku v kostech a zvyšování tuku v těle, změny termoregulace, degenerativní změny, zmenšování postavy, změny trávícího systému a vylučování moči, zhoršení smyslů, polymorbidita, změny sexuální aktivity aj.
Jaké jsou psychické aspekty stárnutí?
Emoční změny (oploštění, ztráta zájmu nebo labilita), zhoršení kognitivních funkcí (paměť, psychomotorické tempo, vnímání, úsudek, pozornost, řešení problémů), obtížnější osvojování nových věcí, povahové změny, změny v pořadí životních hodnot a potřeb, snížená schopnost adaptace na změny, nedůvěřivost, snížená sebedůvěra, snížení fatických funkcí, duševní poruchy (deprese, demence), zpomalení zpracovávání informací aj.
Co je ageismus?
Systematické stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří.
K čemu se ageismus vztahuje podobně jako rasismus a sexismus?
K barvě pleti a pohlaví.
Jak ageismus kategorizuje staré lidi?
Jako senilní, rigidní, staromódní v morálce a dovednostech.
Co dovoluje ageismus mladším generacím?
Vidět starší lidi jako odlišné, což brání identifikaci s nimi jako s lidskými bytostmi.
Jak definuje Palmore ageismus?
Jakýkoliv předsudek nebo diskriminaci proti nebo ve prospěch věkové skupiny.
Jak definuje Vidovičová ageismus?
Ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti fází životního cyklu, manifestovaná skrze stereotypizaci a diskriminaci osob a skupin na základě věku a/nebo příslušnosti ke kohortě/generaci.
Co je kvalita života?
Vícerozměrný, subjektivní a měřitelný konstrukt, který vyjadřuje, jak člověk sám hodnotí svou životní situaci.
Jak definuje WHO kvalitu života?
Individuální vnímání své pozice v životě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, standardům a zájmům.
S čím je kvalita života chápána jako indikátor?
Zdraví (fyzického, duševního i sociální pohody).