Přednáška 6 Flashcards
Definujte adekvátním způsobem, kdo je to klient sociální práce? Jaké jsou alternativy k
tomuto pojmu a proč se v sociální práci doporučuje užívat právě tento termín?
Klient z latiny svěřenec poddaný, v obchodu užíván jako zákazník či zadavatel, v sociální práci preferován pro konotaci rovnoprávného vztahu klienta se SP
Zájemce o službu, žadatel o službu, uživatel služby (odlišnost, fatálnost, spojení s dávkami)
Pacient (pati = trpět, něco podstoupit, trpěn někým)
Oběť – tento termín využívají služby intervenčních center, oběti domácího násilí například
Chovanec – pojem ze školských zařízeních a ústavů, pasivita, nepřizpůsobivost, nezměnitelnost jsou znaky takto označovaných osob.
Jak můžeme určit, kdo je klientem ve vícečlenném klientském systému v kontextu pomoci
a kontroly?
Základní pomůckou je definování cílové skupiny v platných zákonech pro danou oblast (odlehčovací služby, domovy pro seniory)
Kdo je klientem v situacích, kde zákon klienta nedefinuje jednoznačně
jako jednotlivce? (raná péče? SAS, OSPOD – klientem je rodič, dítě či rodina dítěte.
Kontext pomoci - klientem je ten, kdo má zakázku (pokud celá rodina přichází, celá rodina je klientem)
Kontext kontroly - zkoumáme istuaci rodiny, pokud je problém jen na úrovni jednoho člena rodiny –> stává se klientem jenom on, pokud problém vzniká na úrovni celé rodiny –> klientem je celá rodina
Za jakých okolností není žádoucí, aby se klientem stala rodina jako celek?
Pokud nemá stejný cíl spolupráce (kontext pomoci) nebo členům rodiny nebyl ze strany SP určen stejný cíl (kontext kontroly)
Jaké charakteristiky má klient? Uveďte a vysvětlete všech pět uvedených Johnsonem.
Problém, obtíž, potřeba – něco, co brání sociálnímu fungování klienta nebo jiné osoby. Něco, co můžeme vymezit a změnit (ztráta zaměstnání)
Jedinečnost – Jedinečná lidská bytost v jedinečném sociálním prostředí (např. rodina)
Je výborným zdrojem informací – Klient sám nejlépe ví, jak jeho situace vypadá a jak se cítí.
Klient je nejlepším zdrojem řešení – pro úspěšnější vyřešení problému je důležité, aby byl klient zapojen do řešení svého případu, on sám může podat návrh na nejlepší možné řešení.
Klient má řadu silných stránek, které lze využít při dosahování cílů
Vysvětlete, co je participativní příst up. K jakým jiným dvěma přístupům je alternativou.
- Je alternativou k přístupu maternalistickému a paternalistickému, kde je klient vnímán jako pasivní příjemce služby, není zde pro něj možnost aktivně vystupovat
- Klient není brán jako objekt intervence, ale jako aktivní, plnohodnotný, respektovaný subjekt, jehož argumenty jsou při rozhodování brány vážně.
129)
Co to je přístup založený na silných stránkách klienta a jak se liší od běžně užívaných
přístupů? Uveďte příklady pěti silných stránek u klientů.
Přístup je orientován spíše na uschopňování klienta ke zvládání obtížných situací. Liší se od přístupů založených na patologii hlavně v používaném jazyku a principech.
Zkušenosti, loajalita, nezávislost, vhled, sebedisciplína, smysl pro humor, talenty, sny a naděje, motivace ke změně, láska,spiritualita či víra, hrdost přeživších, kulturní a rodinné rituály, přesvědčení, příběhy a tradice.
Vysvětlete proces, jak se lidé stávají klientem sociální práce (3 fáze).
- Člověk se snaží problém vyřešit sám, zkoušení řešení, která se mu osvědčila v minulosti (copingové mechanismy).
- Hledání pomoci v nejbližší sociálních sítích (přátelé, rodina, lékař, duchovní..)
- Až po selhání předchozích snah přijde na řadu pomoc od SP
Z jakých důvodů mohou lidé odmítat stát se klientem sociální práce? Uveďte alespoň tř i.
strach o vlastní pověst, strach z nové situace, pýcha, neznalost služby a z ní vycházející stereotypy, nejasná očekávání (neví, co očekávají SP, co společnost, co očekávají oni), domnívám se, že už mi nikdo nedokáže pomoct
Jak lze chápat problémové chování klientů sociální práce jako symptom čeho? Jak s tím
pracovat?
Symptom nespokojenosti nebo reakce na neadekvátní postupy SP.
Jako SP bychom se neměli zaměřovat na to, proč se takto chová, ale co nám tím chce říct.
Můžeme tomu předcházet tak, že klienta nebudeme nálepkovat, lhát mu, ignorovat ho, vysmívat se mu, něco mu vnucovat nebo ho zastrašovat atd.
V čem mohou být typologie klientů užitečné a v čem kontraproduktivní?
Můžeme být jako SP více připravení, vědět, jak se zachovat k dané typologii, pokud se začne chovat agresivně.
Haló efekt, škatulkování, při první návštěvě nám klient připadá nesympatický, ihned ho máme za agresivního, přitom tomu tak vůbec nemusí být.
Vysvětlete, co je podle Navrátila posouzení životn í situace klienta v sociální práci a co je
jeho cílem.
Akt tvorby nějakého úsudku či rozhodování o množství, hodnotě, kvalitě nebo důležitosti něčeho, či proces vyhodnocování všech informací o situaci či osobě vedoucí k nějakému úsudku. Jedná se o fázi sociální práce, v níž se snažíme porozumět situaci klienta, abychom byli schopni plánovat další postup.
Vysvětlete dvě strategie posouzení životní situace klienta dle Hollandové, jejich rizika a
uveďte příklady.
- Kvantitativní, standardizovaná – je postaveno na standardizovaných nástrojích, jasně připravené otázky a testy.
- Kvalitativní, nestandardizovaná – Nestrukturovaný individuální rozhovor, otevřené otázky
Pojmenujte a vysvětlete čtyři perspektivy posouzení životní situace klienta dle Hollandové
z historické perspektivy a jejich rizika.
Diagnostická – důraz na diagnózu, z níž se odvíjí plán intervence
Prediktivní modely – hledání rizikových faktorů ještě předtím, než nastane riziková situace (riziko nálepkování klientů)
Posouzení situace v širším sociálním kontextu (80. léta)
Byrokratické trendy – proces posouzení předepisují manažeři
Pojmenujte a vysvětlete tři modely posouzení životní situace klienta dle Smalea a jejich
rizika.
Model dotazování – standardní otázky pasivnímu klientovi, SP je v roli experta - posuzuje z výpovědi a interpretuje (riziko - zaměření se na klientovi nedostatky, přehlížení kladných stránek)
Model procedurální – Expert je člověk, který vytvořil formulář různé, SP sbírá informace (riziko - neřeší se zde pocity a postoje klienta)
Model výměnný – Klient je expertem na svůj vlastní život,
Vysvětlete, co jsou anamnéza a diagnóza a z jakého důvodu jsou v sociální práci
kritizovány.
Anamnéza – soubor informací potřebných k bližší analýze stavu klienta, a to zejména z jeho minulosti. Slouží jako podklad pro stanovení diagnózy – teda stanovení příčin problému.
Je to lékařská terminilogie, sociální situace klientů jsou mnohdx tak složité, že ani nevíme, jaké informace máme shromažďovat
Měli bychom radši používat “posouzení životní situace klienta”
