Přednáška č. 7 Flashcards
Vysvětlete, co znamenají v sociální práci chyby ukázňování a kolonizace podle Laana.
o mýtus 1: sociální práce je založena především na intuici sociálních pracovníků a pracovnic.
o mýtus 2: čím více se sociální pracovník/pracovnice drží předepsané metodiky, tím je výkon SP kvalitnější
o mýtus 1 vede k ukázňování klienta - pracovník zobecňuje svou vlastní individuální zkušenost na mnohdy zcela odlišnou situaci klienta
o mýtus 2 vede ke kolonizaci (Životního světa Systémem) - situační rozhodování je nahrazováno aplikováním neosobních a univerzálních pravidel (k byrokratizaci)
- Vysvětlete, co znamenají v sociální práci chyby nesprávně zasáhnout a nesprávně nezasáhnout podle Laana. Pojmenujte riziko, ke kterým každá z chyb vede.
Pracovníci se často dostávají před možnost volby, jeszli nechat situaci odehrávající se v životě klienta být, nebo do ní nějakým způsobem vkročit, obě rozhodnutí jsou legitimní, pokud dobře vyhodnotíme situaci…
Chyba nastává, když si dopředu vyberu jednu variantu, pak hrozí rizika:
o nesprávně zasáhnout - důsledkem je ,,falešný poplach” (viz Půlnoční bouře)
o nesprávně nezasáhnout - důsledkem je zanedbání
Skrze jaká dvě kritéria uvážlivé pomoci dle Laana se lze vyvarovat ukázňování? Stručně charakterizujte obě kritéria.
Měli bychom zohlednit:
1) Kritérium komplexnosti posouzení situace:
- Objektivní svět – zjistit fakta o situaci (z více zdrojů, vícero nástroji)
- Normativní svět – zjistit, jak by měla situace vypadat, aby byla hodnocena jako normální
- Subjektivní svět – jsou kladeny otázky vzájemné důvěry mezi pomáhajícím a klientem
2) Kritérium dialogu – klient zapojen do posouzení skrze dialog
- Dialog o objektivním světe (faktech), o normativním světe (co je správné), o subjektivním světě (o vzájemné důvěře)
- Předpoklad kompetentnosti u obou aktérů dialogu
- Uveďte a vysvětlete, které tři světy musí sociální pracovník zahrnout do posuzování situace dle Laana, aby bylo naplněno kritérium komplexnosti uvážlivé pomoci.
Objektivní svět – zjistit fakta o situaci (z více zdrojů, vícero nástroji)
- Normativní svět – zjistit, jak by měla situace vypadat, aby byla hodnocena jako normální
- Subjektivní svět – jsou kladeny otázky vzájemné důvěry mezi pomáhajícím a klientem
- Pojmenujte a vysvětlete tři chyby, kterých se mohou sociální pracovnice dopouštět při naplňování kritéria komplexnosti posouzení situace v rámci uvážlivé pomoci Laana.
- Objektivizace – SP se soustředí pouze na objektivní svět – tedy získávání faktů, ale ignoruje otázky normativity a subjektivity
- Moralizace – důraz pouze na normativní svět – tedy na to, co je, a co není správné, bez ohledu na fakta a na tvrzení a přání klienta
- Terapeutizace – důraz výhradně na pocity a zakázku klienta, ignorují se fakta, i co je správné.
- Vysvětlete, co znamená kritérium dialogu v rámci Laanovy uvážlivé pomoci a popište ho na třech kompetencích klienta (pojmenujte je a vysvětlete).
- instrumentální - spojeno s otázkou: zná partner dialogu fakta a je schopen s nimi rozumně pracovat?
- sociální - spojeno s otázkou: zná se partner dialogu normy a ví, co je správné? dokáže říci, jak by se situace měla vyvíjet, aby byla hodnocena jako ,,normální”?
- expresívní - spojeno s otázkou: je partner dialogu autentický?
- Vysvětlete, co je dle Laana kolonizace v rámci sociální práce a skrze jaké kritérium uvážlivé pomoci jí lze předcházet. Vysvětlete jak
Individuální rozhodování šité na míru situaci klienta nahrazováno regulacemi prostřednictvím standardizovaných předpisů, označuje Laan jako kolonizaci životního světa systémem.
- Kritérium metodické – SP si mají klást otázku, zda byla poskytnuta přiměřená pomoc s využitím všech metodických prostředků, ale zda zároveň nedošlo v důsledku užité metodiky k redukci reality a pochybení. (nenahlásil zabití matky svého dítěte)
psané normy mají pomáhat, ne svazovat
- Charakterizujte tři modely vyhodnocování rizik v sociální práci.
- Klinické – rizika se pojmenují a popíšou, individuální šetření, nemá standardizovaná kritéria, nepřesné a intuitivní
- Pojistné matematické - postaveno na standardizovaných kritériích a statistikách, výpočty pravděpodobnosti rizika (rozhodujeme v zájmu dítěte)
- Strukturované klinické posouzení - kombinace klinické metody a matematicko pojistné metody
- Charakterizujte model managementu rizik - včetně jeho tři fází.
Pokud se při práci s klientem ukáže, že situace zahrnuje rizika vedoucí po předběžném vyhodnocení k závažnějšímu ohrožení klienta či druhých osob, je třeba podrobit je důkladnějšímu vyhodnocení
1) Podrobné identifikace rizik – nutný důkladný a konkrétní popis situace rizika
2) Analýzy rizik:
a) Vyhodnocení dopadů rizika (tříbodové či pětibodové škály)
b) Stanovení pravděpodobnosti výskytu rizika (aktuální x potenciální, 5 bodová škála)
c) Stupeň významnosti rizika (součin předchozích hodnot, 3 pásma, nízké, střední, vysoké)
3) Návrhu na zvládání/zmírňování rizik: nejprve se řeší vysoká a střední rizika, čím vyšší riziko, tím je vhodnější volit krátkodobější plány intervence, rizika by neměla být zcela odstraňována, ale snižována na riziko přiměřené.
Co znamená při práci s klientem přiměřené riziko? Jak s ním pracovat?
Mějme n apaměti, že rizika jsou běžnou součástí našeho rizika, neměli bychom je úplně odstraňovat, SP by měli umožnit podstupovat rizika každodenního života přiměřenné riziko.
Ošetříme rizikové situace, aby jimi klienti mohli bezpečněji procházet.
Přiměřenné je, když je takové jako v každodenním životě.
- Vysvětlete, co je zásada minimální intervence, užívaná při rozhodování v sociální práci.
Nejnižší úroveň kontroly,kterou má soc. prac. k dispozici na základě své přidělené autority.
SP by měli intervenovat do klientských životů v takové míře, která je možná, aby byla zároveň naplněna podmínky ochrany ohroženým
- Vysvětlete, co znamená, že klient musí být chápán jako nositel práv. S jakým jiným pojetím klienta se tato zásada dostává do kolize?
Je primárně chápán jako osoba, která má práva -> ne jako objekt ochrany nebo péče
- cílem sociálních pracovnic by mělo být v první řadě prosazování lidských práv
Kolize: právo jednoho klienta x právo druhého klienta
právo jednoho klienta x právo společnosti
- Popište stručně šest kroků principu proporcionality užívaného při rozhodování v sociální práci.
- nejprve je třeba určit, jaké právo klienta je ohroženo námi identifikovaným rizikem
- poté by měly být vymezena všechna řešení, která se pro snížení rizika a garantování ohroženého práva nabízejí
- poté se aplikuje tzv. kritérium vhodnosti Principu proporcionality, kdy si klademe otázku, zda všechna nabízená řešení povedou ke snížení daného rizika
- u zbylých variant je třeba vyjasnit - ke kolizi, s jakými dalšími právy klienta vedou
- pak bychom měli uplatnit tzv. kritérium potřebnosti, což znamená klást si otázku, která ze zbývajících řešení nejméně omezuje další práva klienta
- řešení, které se jeví jako nejméně omezující další práva klienta, je třeba podpovit ještě poslednímu kritériu proporcionality - tzv. přiměřenosti v užším smyslu - znamená to položit si otázku, zda stojí daný cíl za to, aby byla další práva omezena
- Vysvětlete roli nejistoty při rozhodování v sociální práci.
hodnotit profesionalitu rozhodování tím, jak situace dopadne, zkrátka není reálné. I profesionálně správné a uvážlivé rozhodnutí může vést ke špatnému výsledku. Zkrátka v sociální práci si nikdy nebudeme jisti výsledkem a součástí sociální práce je nejistota, jak věci dopadnou.
