10. Posouzení nepříznivé sociální situace v kontextu pomoci a kontroly Flashcards
(22 cards)
Jaká jsou zastaralejší synonyma pro ‘posouzení životní situace klienta’?
Anamnéza, diagnóza.
Co je anamnéza?
Soubor informací (zejména z minulosti) potřebných k bližší analýze stavu klienta; podklad pro diagnózu.
Co je diagnóza?
Stanovení příčin problému.
Jaký význam má proces posouzení životní situace klienta dle Navrátila?
Je závažný, protože na jeho výsledku závisí další postup SP a tedy i osud posuzovaných osob.
Jaké kroky zahrnuje proces posouzení dle Navrátila?
Příprava na setkání; setkání (vytvořit vztah, získat info); reflexe a analýza info (určení intervence); provedení činnosti.
Jak definuje proces posouzení Barker (dle Navrátila)?
Proces, ve kterém je určován charakter, příčina, vývoj a prognóza problémů a analyzovány osobnostní charakteristiky a situace s problémem související.
Co je sociální šetření?
Metoda posouzení životní situace klienta prováděná SP pro potřeby rozhodnutí (dávky, služby) nebo pro vyhodnocení intervence.
Co má SP k dispozici pro sociální šetření (zopakování)?
Zpravidla standardizovaný formulář, který vyplňuje na základě předem vytyčených kritérií.
Jaké dvě strategie posouzení životní situace klienta rozlišuje Hollandová?
Kvantitativní strategie a Kvalitativní strategie.
Co je charakteristické pro kvantitativní strategii posouzení?
Důraz je kladen na vývoj hodnoticích nástrojů, které umožňují přesné a objektivní měření výsledků, a to nezávisle na tom, kdo hodnocení provádí (například CAN).
Co je charakteristické pro kvalitativní strategii posouzení?
Zaměřuje se na zohlednění individuálních charakteristik klienta; klade důraz na odborný úsudek, který vychází z hlubokého porozumění a vhledu do jeho situace (například Standardizovaný záznam sociální práce).
Perspektivy posouzení životní situace klienta dle Hollandové
Diagnostické pojetí
Prediktivní modely
Posouzení situace v širším sociálním kontextu
Byrokratické trendy
Diagnostické pojetí
poč. 20. st. - 70. léta - psychodynamické, důraz na diagnózu problému, od níž se odvíjí intervence/terapie.
Prediktivní modely
- léta - snaha identifikovat rizikové faktory ohrožení; rizika: nedostatečné pojmy, nedůsledný výzkum, nástroje nejsou neomylné.
Na nalezení faktorů souvisejících s týráním a zneužíváním dětí.
Posouzení situace v širším sociálním kontextu
- léta; problém: nedostatek informací z různých oblastí života, nedostatečná koordinace informací mezi institucemi.
Byrokratické trendy
konec 20. st. - snaha manažerů předepisovat/kontrolovat postupy; rizika: zanedbávání prof. dovedností SP, přenášení rozhodovací pravomoci na manažery.
Jaké tři modely posouzení rozlišuje Smale?
Model dotazování, Procedurální model, Výměnný model.
Jak funguje ‘Model dotazování’?
Pokládání standardních otázek pasivnímu klientovi; pracovník je expert interpretující data.
Jaká jsou rizika ‘Modelu dotazování’?
Omezuje zapojení klienta, nemá zmocňující působení, může patologizovat klienta (orientace na deficity).
Jak funguje ‘Procedurální model’?
Kompletace seznamů/listů; pracovník zjišťuje oprávněnost užívání služby; expertem je tvůrce formulářů, pracovník sbírá informace.
Jaká jsou rizika ‘Procedurálního modelu’?
Nerespektuje osobu klienta (pocity, postoje); pracovník je pouze nástrojem systému.
Jak funguje ‘Výměnný model’?
Expertem je sám klient; pracovník umožňuje klientovi identifikovat schopnosti/zdroje/slabiny; podporuje ho při kontrole procesu a zvládnutí obtíží.